Dokonalé příklady evoluce: Medvědi

Tato část Dokonalých příkladů evoluce se bude zabývat již veřejnosti méně známou, přesto však dobře zdokumentovanou evolucí jedné skupiny savců-všežravých medvědů...

1. STUPEŇ EVOLUCE MEDVĚDŮ:

Čeleď Ursidae, která zahrnuje medvědy, se začala vyvíjet v pozdním období Eocénu. Dosud nejstarším známým členem této rozsáhlé savčí rodiny je Parictis, velice malý druh primitivního medvěda, jehož lebka měřila pouhých 7 centimetrů. Parictis žil v Severní Americe a podle některých výzkumů údajně jako druh vydržel až do začátku Miocénního období. Jde však o dosud nejstaršího známého medvědovitého vůbec. Jeho blízký příbuzný, Allocyon, se též vyskytoval v Severní Americe, pro změnu však pouze před asi 35 miliony let, tedy na konci Eocénu, načež hned na začátku Oligocénu vyhynul. Velmi dobře prozkoumaným primitivním medvědem je však tvor s již podstatně známějším jménem... Ursavus. První možná docela velký medvědovitý savec, který žil v Oligocénu a Miocénu v Severní Americe-a navíc nejen to. Tento živočich trávil většinu života na stromech, kde pátral po své oblíbené potravě... Zdá se však, že všichni tito primitivní medvědi byli arboreální (žili na stromech). Všichni také pocházejí ze Severní Ameriky, což odkazuje na celkový původ čeledi medvědovitých. Podle všeho se takřka jistě medvědi zrodili na severoamerickém kontinentu. Žili asi podobně jako dnešní medvěd malajský, nejmenší druh medvěda z jihovýchodní Asie, který také spoustu času tráví na stromech hledáním včelího medu. Možná, že již tyto primitivní druhy, tedy Parictis, Allocyon a Ursavus, byli všežravci. Zprvu však byla čeleď skutečně izolována v Severní Americe. Pak náhle přišel zlom, když Ursavus překročil beringskou šíji spojující Ameriku s Asií a dal pravděpodobně vzniknout dalším zajímavým druhům...

2. STUPEŇ EVOLUCE MEDVĚDŮ:

Je známa celá řada jednotlivých druhů rodu Ursavus, z nichž některé už byly podstatně větší, než jejich prapůvodní severoamerický předek. Má se za to, že Ursavus tak dal vzniknout některým dnešním zástupcům čeledi medvědovitých. Druhy velké zhruba tolik co vlk se stali předky většiny dnešních medvědích druhů. Nikdo si však není zcela jist, jak to bylo s evolucí pandy velké a medvěda brýlatého. Mohl se snad Ursavus stát jejich předkem? Jisté je, že tento živočich během doby své dlouhé existence musel slézt ze stromů na pevnou zem, aby položil základy pro život moderních medvědů. Panda velká obývá Čínu, kam se Ursavus také dostal. Možná to nebyl zrovna on, ale nějaký jemu méně příbuzný druh, který se stal předchůdcem pandy. Přece jen známe už miocénní druhy pand, podstatně primitivnější než je ta dnešní, a už u těch se vyvinuly základní schopnosti pro požírání bambusu-včetně výrůstku připomínajícího palec. Medvěd brýlatý zase obývá Jižní Ameriku, kam se Ursavus nemohl dostat, jelikož vymřel v Miocénu a Severní Amerika se srazila se svým jižním protějškem až na začátku čtvrtohor-Pleistocénu. Je však jisté, že Ursavus po sobě zanechal na severu Ameriky nějaké potomstvo, to se poté rozšířilo na jih a možná již výrazně připomínalo medvěda brýlatého. Jisté však je, že v Miocénu se Ursavus rozšířil do Starého světa. V Asii a Evropě se objevily zcela nové druhy medvědů...

3. STUPEŇ EVOLUCE MEDVĚDŮ:

Rod Ursus, do kterého řadíme i všechny dnešní medvědy, se objevil poprvé před asi 5 miliony let ve Starém světě. Před 4 až 3 miliony let se v Evropě objevil druh pojmenovaný Ursus minimus, jehož fosílie jsou takřka identické s kostmi dnes žijícího medvěda ušatého (Ursus thibetanus) z Himálaje. Evoluce medvědů již takřka dosahovala dnešních dnů. Přesto se však vyvinuli i jiní, neméně zajímaví medvědi. V Evropě to byl například Ursus spelaeus, medvěd jeskynní. A v Severní Americe se objevil skutečný obr, Arctodus simus, nebo-li medvěd krátkočelý. Ten se dokázal postavit do výšky skoro 4 metrů nad zemí, ale ačkoliv byl úctyhodný, šlo zřejmě jen o mrchožrouta, což dokazují i podrobné paleontologické výzkumy. Na území Izraele, italského Toskánska a Chorvatska byly zase objeveny ostatky druhu Ursus etruscus, který podle některých odhadů obýval i severní Afriku. Tento savec vyhynul před pouhými 11 000 lety v době ledové. Pro tyto typy medvědů byla většinou výhodou velikost, ale na konci doby ledové zmizeli i s další megafaunou a uvolnili cestu dnešním medvědům, kteří již v té době také existovali...

ZÁVĚREČNÝ STUPEŇ EVOLUCE MEDVĚDŮ:

Postupně jsme se kličkami času a prostoru dostali až do dnešních dnů... Dnes žijí na Zemi všechny různé moderní typy medvědů, od medvědů hnědých po medvědy lední, od medvědů brýlatých, malajských i ušatých po pandy velké, od kodiaků a grizzly po baribaly. Všem se výjimečně daří, možná i především proto, že jsou všežravci. Primitivní medvědi, kteří kdysi v minulosti položili základ této skupině zvířat, se už asi také živili jakoukoliv potravou. To je obrovská evoluční výhoda, uspořádání chrupu pak může zvířeti pomoci pozřít takřka jakoukoliv potravu-od lesních plodů přes listy až po maso, a to jak rybí, tak i červené. Medvědi dnes patří mezi největší suchozemské predátory, ačkoliv nejsou striktními masožravci. Patří však mezi skutečně nejpozoruhodnější skupiny savců na naší planetě-a také mezi nejpopulárnější...

Příště se dozvíte o evoluci ploutvonožců, šelem, které se po vzoru kytovců rozhodly opustit zdánlivé bezpečí souše a vkročily do nepředvídatelmných nebezpečenství moří...