Cordaites

Cordaites byl typ jehličnanů z období Karbonu, který žil před více než 300 miliony let. Spolu s Lepidodendronem, Cordaitem či Sigillarií patří mezi nejznámější prehistorické rostliny, jež paleobotanici kdy objevili. Řadí se mezi nahosemenné. Fosílie tohoto stromu byly objevovány již před několika set lety. Byly objeveny v Evropě, především na území Dánska, Německa, Belgie i Anglie, dále také v Jižní Americe, především v Brazílii, odkud pochází jeden z jeho druhů. Paleobotanici znají celkem tři rozdílné druhy, z nichž všechny jsou dobře prozkoumány. Kordaity rostly pravděpodobně ve velkých shlucích o několika desítkách jedinců a sdíleli své prostředí s mnoha jinými karbonskými rostlinami, občas i mnohem vyššími stromovými kapradinami a plavuněmi či přesličkami. Plně vzrostlý kordait dosahoval výšky asi 10 metrů. Kmen byl štíhlý, vysoký a s nepravidelnou větvenou korunou. Listy byly podivuhodně vějířovité, to proto, že se rostlina ve světě gigantů snažila zachytit co nejvíce prosvítajícího slunečního světla, aby mohla dále růst. Listy byly celokrajné a trávovitě protáhlé, dokonce se předpokládá, že byly i kožovité. Dnes se pozůstatky kordaitů objevují i v krbech a kamnech mnoha lidí-Karbon po sobě jakožto nejezelenější období v dějinách planety zanechal hodnotné, avšak křehké důkazy. Stromy a další vysoké rostliny vyvrácené větrnými smrštěmi uvízly v močálech, až se z nich postupem času stala surovina, kterou dnes nenazveme jinak, než fosilní palivo. Bylo to právě množství kyslíku v atmosféře v období Karbonu, které napomáhalo žít těmto rostlinám, a díky nim se stalo dobou i některých hrůzu nahánějících členovců a obojživelníků. Paleobotanici se domnívají, že kordaity rostly ve vlhku podobném, jako je to na Floridě, kde se dnes vyskytují jejich vzdálení potomci. Zajímavostí je, že jako jeden z prvních jehličnanů vůbec neměl kordait pravé jehličí...

Více se o kordaitech můžete dozvědět například v knihách "Dinosauři objevy, druhy, zánik" či "Ztracený svět" (autor J. Augusta).

Příště Barrandeina!