Správce dinosauřího parku - Kouzlo prehistorie

Zatím i po Vánocích zde stále pokračuje Správce dinosauřího parku! Snad se Vám nová část zalíbí...

Kouzlo prehistorie

Když jsem teď takřka sám na ostrově vzdáleném od civilizace tisíce a tisíce kilometrů, jen s pár našimi pracovníky a se zvířaty, která po staletí vědci i veřejnost považovali za vyhynulá, říkám si, že jsem měl docela štěstí. Dostal jsem se do opravdového ráje. Ne že by tu nebylo co řešit, za uplynulý Vánoční týden jsem měl problémů se zvířaty celkem dost. Ovšem když se člověk jen tak k večeru posadí na lavičku vedle některého z výběhů a podívá se na to, jak spolu všichni ti tvorové komunikují, vydávají různé zvuky apod., je to prostě kouzelné. Příští rok, už velmi brzy, začnou do našeho parku proudit davy návštěvníků z celého světa. Klidu tu už asi moc nebude, ale aspoň se každý z nás podělí o své zážitky s dinosaury a dalšími pravěkými tvory s turisty, kteří si je přijedou prohlédnout. Teď ale dost snění, těsně před Vánoci můj život visel na vlásku. Pamatujete na Abrictosaura, o kterém jsem se zmiňoval minule, a který podhrabal plot a následně utekl? Stalo se opět něco podobného, jenže tentokráte už u toho nejhoršího možného dinosaura. Jeden ze čtyřech chlapů, kteří tu se mnou přes Vánoční prázdniny zůstali, zapomněl v pondělí nakrmit našeho Siamotyranna. Dravec dostal hlad, ale nikde v okolí se žádná potrava nenacházela. Tak strčil hlavu pod plot a šup-povedlo se mu vytrhnout pár tyček. Pak už jen vesele pobíhal okolo ohrady, téměř převrátil jeep (a to ještě nemluvím o tom rozbitém skle) a nakonec našel mně samotného u výběhu Teleocerasů. Zrovna jsem si totiž hladil malého Teleocerase za plotem. Pak následovala menší honička (však to znáte) a nakonec jsem Siamotyranna uvěznil v náhradní ohradě. Jenže z důvodu toho, že momentálně je nás tu jen pět, a nikdo z nás neumí profesionálně řídit například vrtulník nebo kamion, museli jsme Siamotyranna v ohradě nechat. Nemůžeme jen tak riskovat jeho další útěk při neuváženém převozu. Příští týden se většina pracovníků vrátí, pak se tak stane...

Vánoce jsem prožil s ostatními čtyřmi pracovníky celkem vesele. Nevymýšleli jsme ale nějaké šílenosti, a raději jsme si během Štědrého dne celý park krásně prošli. Zabralo nám to docela dost času, takže si myslíme, že návštěvníci budou doslova nadšeni, až tohle vše zažijí. Podívali jsme se na všechna zvířata, některá jsme nakrmili speciální chutnou stravou (když byly ty Vánoce), na některé jsme si i sáhli a přitom jsme si pořídili spoustu fotografií a videozáznamů. V rodné Evropě je teď asi sníh, já zažívám tropické vichry, déšť, venku je dusno a v centru ostrova kvetou květiny. Včera jsem o tom trochu přemýšlel, vyšel jsem si k útesům na severu ostrova a díval jsem se do slunce, které se neúspěšně pokoušely zahalit tmavé mraky. V dálce se ozývalo volání pterosaurů-mísilo se spolu se zvuky zvířat, která u nás chováme... Není to kouzelné?

V nadcházejícím roce se ještě také dočkáte nových částí, poté však již pátek asi trochu své zaměření změní!