Na nový seriál o krokodýlech jsem upozornil již před více než měsícem v článku Podzimní premiéry. Jeho jméno zní Croc Anatomy, a sám jsem se na něj už dlouho těšil. Popíši Vám zde anatomii a fyziologii krokodýlů ve třech částech, z nichž první se bude zabývat hlavou, druhá trupem a třetí ocasem. Snad se Vám bude Croc Anatomy líbit!
Krokodýli jsou neuvěřitelně starobylou skupinou plazů. Spolu s ptáky patří mezi nejbližší příbuzné dávných dinosaurů, ale narozdíl od nich na konci Křídového období před zhruba 65 miliony lety nevyhynuli, a přežili do dnešních dnů. Za tu dobu se téměř nezměnili-a my si budeme povídat o neuvěřitelných znacích, které jim napomohly k přežití...
1. Hlava
Krokodýlové jsou výrazní celí, ale člověka na nich asi nejvíce zaujme ta opravdu víceméně nejdůležitější část těla-hlava. V hlavě je uložen mozek, smyslové orgány, tvoří jí čelisti, díky kterým mohou krokodýlové lovit a požírat svou kořist, hlavou vnímají okolní svět tak říkajíc otevřenýma očima. Ale jak to vypadá podrobněji?
Čelisti:
Každý vyvinutý živočich na naší planetě je vybaven čelistmi. Ty slouží k uchycení potravy, jejímu drcení nebo rozmělnení, či přizpůsobení pro pozření. Stejně jako u nás a drtivé většiny obratlovců, krokodýlové mají dvě čelisti: horní a dolní, či vrchní a spodní. Horní čelist je samozřejmě částí lebky a je nepohyblivá, zatímco dolní čelist je za lebku uchycena klouby a pohyblivá je. Krokodýl s ní může otevírat tlamu, stejně jako zavírat. V dolní čelisti se nachází největší možnosti skusu, neboť krokodýlovi stačí pouze pohnout dolní čelisti nahoru a zaklapnout zuby k sobě. Vědecké pokusy dokazují, že skus může být nanejvýš ohromný. Testy prokázaly, že 5,5 metru dlouhý krokodýl nilský vyvine při jediném sevření sílu skusu rovnající se 22 000 Newtonů! Když si uvědomíme, že patrně nejvyšší skus po krokodýlech mohou mít aligátoři patřící do stejné rodiny plazů, a ten se rovná skoro 10 000 Newtonů, je to skutečně neuvěřitelné! Krokodýlové mají patrně nejsilnější skus ze všech obratlovců současnosti. Ještě pro srovnání, velký bílý žralok skousne silou 3600 Newtonů a rotweiler přibližně o 2000 Newtonů méně. To ale znamená, že krokodýlové jsou pomocí svých čelistí schopni lámat kosti při jediném sevření. Není to však jen skus, co dodává čelistem krokodýlů takovou zabijáckou sílu. Podílejí se na tom i jejich zuby. U každého druhu je to se zuby trochu jiné, ovšem v průměru má každý v tlamě cca 80 ostrých zubů, které se mohou za život krokodýla vyměnit až padesátkrát během asi padesátiletého života. Hned těsně za použivatelnými zuby se v čelistech nacházejí ty náhradní, a v případě, že krokodýlovi zub vypadne, nový, zadní zub, jej rychle nahradí. Je to efektivní evoluční způsob jak pomoci zvířeti v přežití, u nás se taková schopnost nevyvinula.
SMYSLY
Zrak:
Velmi dobře vyvinutý zrak dovoluje krokodýlům stát se nokturáními (nočními) lovci. Proto také většina krokodýlů vyráží na lov až po setmění. Bělavá průsvitná oční blána se jim k tomu perfektně hodí. Oči krokodýlů jsou vlastně složeny ze tří částí, alespoň co se vnějšího viditelného dílu očí týká, a to víčko, které tvoří jakousi velikou nehybnou kouli, poté bělavá průsvitnou blána a jakási transparentní blána, která chrání oči před vniknutím vody do oka. Tento způsob stavby očí je u vodních živočichů poměrně častější.
Sluch:
I sluch je u krokodýlů dobře vyvinut. Vděčí za to bubínkům pokrytým rovnými lamelami, jež jsou ovládány lebečními svaly. Pochopitelně, krokodýlové nemají ušní boltce, jako my nebo většina savců, a tak do jejich hlavy ústí jen malá "dírka"...
Čich a nozdry:
Nozdry jsou umístěny na vrcholku horní čelisti, podobně, jako je tomu například u hrochů nebo velkých vodních hadů, včetně anakond. Tento znak opět pomáhá krokodýlům při lovu jejich kořisti. Při plavání mohou dravci skrýt své tělo pod tmavou hladinou a nad hladinu tak vyčnívají pouze jejich oči a nozdry. Právě díky nozdrům může krokodýl při lovu či číhání na kořist spolehlivě dýchat. Čich jako takový je u krokodýlů též velmi dobře vyvinut, může hezky posloužit k přesné detekci kořisti či potencionálních nepřátel.
Hmat:
Důležitým smyslem je pro krokodýly také hmat. Kromě zaregistrování dotyku jiných předmětů leží hlavní hmatové ústrojí v hlavě. Horní a dolní čelisti jsou totiž opatřeny malými, smyslovými jamkami, vypadajícími zdálky jen jako jakési malé tečky na kůži. Svazky nervových vláken jsou napojeny na "větve" trojkalnného nervu. Pokud je náhodou povrch vody čímsi narušen, pokud se cokoliv v blízkosti krokodýla pohne, živočich to zaregistruje, a to i v naprosté tmě. Výzkumy některých herpetologů dokonce potvrdily, že krokodýl díky smyslovým jamkám reaguje na sebemenší změnu tlaku v okolním prostředí. U aligátorů a kajmanů se smyslové jamky objevují pouze na čelistech, krokodýlové je však mají i na některých jiných částech těla...
Mozek:
Ačkoliv smysly krokodýlů, stejně jako stavba lebky, je skutečně dokonalá, mozek příliš vnímavý není. Není ani příliš velký. Krokodýlové nejsou schopni uvažovat, přemýšlet, a už vůbec ne, tak jako primáti, řešit problémy. Reagují pouze na okolní prostředí, na to, co je, a nepřemýšlí o tom, co není. Stejně jako kajmani, aligátoři a gaviálové, i krokodýli reagují na jakékoliv podněty. Pokud byste tomuto obrněnému plazu hodili do jezírka kámen, nejpravděpodobněji by za ním vystartoval. Nepřemýšlel by, zda se jedná o něco k snědku, či ne, jeho rekace by byla zkrátka okamžitá. Krokodýlí mozek je takto stavěn. Ovšem i tak je krokodýl se svým mozkem schopen se za život něčemu naučit, jelikož paměťová část je o něco větší, než u jiných plazů. Například ještěři se za život nenaučí skoro ničemu...
Délka lebky:
Podívejte se nyní na obrázek lebky krokodýla o něco výše. Není příliš podstatné uvádět, že jde o lebku krokodýla mořského, důležitější jsou spíše kosti lebky samotné. To samé by se dalo říci i o délce krokodýlí lebky. U každého druhu je délka lebky pochopitelně jiná, ale normálně se pohybuje tak od půl metru po asi 75 centimetrů...
Příště v Croc Anatomy: Krokodýlí trup!
