Pravěk v Čechách-Třetihorní plazi a obojživelníci

Včera jsem se začetl do příběhu s názvem "Jezero děsu" od Josefa Augusty a okamžitě mne napadlo další téma projektu Pravěk v Čechách. Zřejmě naposledy si budeme povídat o třetihorním Podkrušnohoří...

Místo: Podkrušnohoří,

Období: Mladší třetihory (Neogén), Miocén, před 10 miliony let.

V průběhu uplynulých dvou částí jsme si přiblížili zvláštní savce z Podkrušnohoří, od prajelenů a pratapírů až po děsivé dravé šelmy, jako například Amphicyon. Krátce jsme se zmínili i o velkých chobotnatcích, včetně úctyhodných Mastodontů. Dnes něco o studenokrevných zvířatech z Podkrušnohorské oblasti. Během současnosti najdeme v České republice velice zajímavé druhy plazů i obojživelníků. Z obojživelníků jsou zde zastoupeny žáby, mloci a čolci, z plazů zase pár druhů ještěrek, některé želvy (z nichž však mnohé jsou zavlečenými druhy) a pět druhů hadů. Dokázali byste si však přírodu tohoto středoevropského státu představit s velemloky působícími stejně působivě, jako ti čínští a japonští, a s dravými krokodýly lovícími stejným způsobem, jako jejich dnešní příbuzní na řece Maře v Africe? Vrátili-li byste se do Miocénního období, nejednalo by se o žádný sen. Velkým mlokem byl v tomto případě tvor zvaný Andrias bohemicus. Měřil 1 metr a nijak se pravděpodobně nelišil od svých potomků. Dalším poměrně známým praobojživelníkem byla žába rodu Palaeobatrachus. Zkameněliny Palaeobatracha jsou pro vědce vítaným dárkem, jelikož se na nich zachovaly i otisky svalstva a vnitřností. V mladších třetihorách však Palaeobatrachus, vodní žába podobající se dnešní drápatce africké, vyhynul. Co se plazů týče, bylo jich tu tehdy rozhodně mnohem více, než-li dnes. Veliké suchozemské želvy a jacísi ještěři, vzdáleně příbuzní varanům, tvořili jen malou část té obrovské rozmanitosti. Teplá jezera a říční proudy Podkrušnohoří obýval také krokodýl druhu Diplocynodon. Jeho čelisti byly dostatečně silné k tomu, aby strhly pod vodu třeba i dospělého Palaeomeryxe (prehistorického jelena velikosti daňka) či mládě Aceratheria (vyhynulého nosorožce). Jednalo se opravdu o nenasytné predátory. Úžasný ekosystém Podkrušnohorské oblasti plný exotických stromů a prazvláštních živočichů však na konci Miocénu postihla katastrofa. Již 50 milionů let připomínala změna klimatu po celé planetě Zemi jízdu na horské dráze. Pomalu přišlo nevýrazné ochlazení, ale velcí studenokrevní jim nedokázali odolat a tak vyhynuli. Nebylo to ale tak velké ochlazení, jako to, jež mělo přijít na začátku Pleistocénu...

Na prvním obrázku vidíte Palaeobatracha od slavného malíře Zdeňka Buriana. Na druhém se nachází krásný krokodýl Diplocynodon. Další část již brzy!!!