Minulou část najdete v rubrice Příběhy na vyprávění . Snad si pokračování užijete, jak jsem slíbil, rozhodl jsem se ho napsat právě dnes!
Boj mezi příšerami: Srpodrápý souboj, část 2.:
Corythosauří samice pořádně vrazila do jako sloup stojícího Sauronithoida. Chudák samec odletěl téměř dva metry daleko na levý bok svého těla. Rozzuřený býložravec pokračoval v obraně a utíkal dopředu i nadále, ale hbitý Saurornithoides se v mžiku zvedl a uskočil. Corythosaurus válečně zatroubil. Vejce, které samec sebral, však nezachránil ani jeden z živočichů. Při pádu se totiž rozbilo. Ostatní Corythosauři nyní věnovali pozornost utíkajícímu samci. Jeho družka se mezitím připlížila k hnízdu a jedno z vajec chytila mezi zuby. Corythosauři zareagovali až příliš pozdě. Někteří se za ní přesto rozběhli, ačkoliv neměli jedinou naději, aby ji dohnali. Se svou lehkostí a ladností samice brzy zmizela mezi pískovcovými skalami. Od jejího druha ji však dělilo celé údolí. Alespoň se teď ale mohla nasytit. Shodila vejce na zem, rozkřápla ho svým srpovitým drápem na pravé zadní končetině a vypila obsah. Netušila ovšem, že zde na ni čeká jiné nebezpečí... Mezitím se udýchaný samec skryl kdesi ve skalní dutině. Doufal, že jeho spolupracovnice dokáže pár vajec ukrást a vrátí se k němu. Mýlil se však. Ještě pár minut v proláklině zůstal, ale pak se zase plný sil vydal ke Corythosauřímu hnízdišti. Samice nebyla nikde k vidění. Udýchaný Saurornithoides zíral po okolí a snažil se zachytit pohyb jejího těla. Byl tak nepozorný, že si ani nevšiml velkého samce Corythosaura, jak se po potencionálním útočníkovi vrhá zezadu. Náhle ucítil strašnou ránu a jeho ocas byl zadupnut obrovskou nohou vyrůstající z těla vážícího snad více, než 5 tun. Saurornithoides zařval bolestí. Za chvíli ho Corythosaurus udupal-život v pravěku byl zkrátka velmi krutý a dokonce i mírný býložravec mohl pro ochranu ostatních členů stáda zabít masožravce. Velký samec Corythosaura se náhodou přišel podívat na samice, jak se jim v údolí u hnízd vede a případně by je mohl i ochránit. To se mu právě povedlo. Jeden z lovců měl už smrt za sebou. Otázkou teď bylo, stane-li se stejným osudem i jeho družce. Znenadání se k večeru spustil mohutný déšť. Tmavé mraky zakryly naoranžovělé slunce a v kaňonu se ocitla tma. Saurornithoidové mají noční vidění a tak ve tmě dobře vidí. Stejně však, jako další obyvatelé tohoto kaňonu, Dromaeosauři. Pozorná samice naslouchala každému zvuku v okolí a všimla si, že na kopečku nad ní patrně stojí dva draví živočichové...
Otočila se a skutečně uviděla dva Dromaeosaury. Byli její reakcí docela překvapeni. A tak se po ní okamžitě vrhli. Ano, Dromaeosauří smečka měla v plánu zabít samici Saurornithoida. Teď vše nezáviselo jen na srpovitých drápech obou druhů, ale i na organizaci smečky. Samici však bylo jasné jedno: Tento útok nepřežije. Pokud tedy neuteče. Okamžitě upalovala pryč. Ale Dromaeosauři jsou, stejně jako Saurornithoidové celkově chytří, loví podobně, jako dnešní sokoli, a vždycky si nechávají někoho poblíž, kdo by mohl zaútočit v případě obrácení směru útěku oběti. To se stalo i tady. Samice utíkala kaňonem a najednou spadla. Skočil na ni menší Dromaeosaurus a zakousl se jí do krku. Samice mu vrazila svůj vražedný dráp do stehna. Dromaeosaurus zasyčel bolestí a uvolnil své sevření. V mžiku už se válel v písku bez kořisti. Ale ostatní Dromaeosauři se za Saurornithoidem rychle hnali. Brzy ho dohonili a začali na něj skákat. Unavená samice, vyčerpaná útěkem, už jen pozorovala, jak krvácí. Ukázalo se, že Dromaeosaurů je pět, tedy více, než očekávala. Obklíčili ji a zatlačili ke stěně. Už neměla nejmenší naději. Za pár okamžiků se stala jejich kořistí. Věřte však nebo ne, Dromaeosauři tímto činem možná mírně napomohli Corythosaurům v ochraně hnízda. Saurornithoides jim poskytl potravu a oni teď nějakou dobu nepotřebovali krást vejce Corythosaurům. V přírodě však musíte očekávat i neočekávatelné...
Ještě si promyslím, o čem bude příští část, zítra Vás každopádně čeká další z mých příběhů, a to další pokračování Správce dinosauřího parku!
3 komentáře:
Moc hezké, alespoň že ti Dromaeosauři se nažrali. Jenom je mi trochu líto těch mláďat.
Chudáci ti Saurornithoidesové, je mi jich docela líto, protože bez nich ta malá mláďata nemají moc šance na přežití..., nicméně se Ti to rozhodně moc povedlo!! Taktéž mě velmi zaujala poslední věta tohoto příběhu..
Zítra opravdu napíši další část Správce dinosauřího parku, dobrou noc...
Okomentovat