Pravěcí Robinsoni (1/3) Podivný ostrov

Nedávno, u povídek na přání na www.kryptoraptor.blog.cz jsem využil jeden ze svých pohotových návrhů. Poté i Deinonych (www.deinonych.blog.cz) spracoval po svém tento příběh. Nyní je na čase, abych já odhalil svůj děj k tomuto námětu...

Pravěcí Robinsoni (1/3) Podivný ostrov:

Bylo krátce po poledni když si jedno neveliké letadlo jen tak "projíždělo" vzduchem nad Pacifickým oceánem. Cestující měli možnost dívat se na televizi, která byla zavěšena nalevo od kabiny řidiče, nebo poslouchat MP3, které bylo u každého sedadla. Až nejtěsněji vzadu seděli vedle sebe dva muži, na druhé straně muž a žena. Byli to Ian Guy, Allan Petriovicky, Georges Riemere a Suzanne O´Rienová. Byla to neobvyklá expedice letící do Chicaga, popsat, co se v tomto městě děje, jeho historické památky a vše podobné. "Přejete si něco k jídlu či k pití?" zeptala se letuška. "Já bych si vzal limonádu a čtyři sendviče pro každého z nás.". Letuška mu je podala. "Pětadvacet procent z toho, co jste si koupili, je ve formě letenky, zbytek můžete doplatit v hotovosti. Bylo zrovna 11:58 dopoledne, když pilot a jeho asistent zaznamenali cosi v trubici levého křídla. Něco tam zalezlo. Necelých pět minut poté spozorovala paní s pejskem hořící křídlo. "Můj bože, můj bože!" ozývalo se v letadle. "Prosíme všechny o klid!" uklidňovaly letušky. Z trubice levého křídla náhle vyletěla vážka velikosti orla. "Meganeura, četl jsem o ní v novinách!" řekl Ian. "Jak se tu vzala taková obří vážka?!" zeptala se Suzanne. Nedostala však odpověď. Letadlo začalo padat přímo do oceánu...

Najednou Ian zdvihnul hlavu. Od doby pádu letadla si nic nepamatoval. Podíval se na hodinky, bylo tam 13:43, nikde v okolí nic nebylo. Vedle něho ležel jeho rozmočený kufr. "Mé kameny, jsou v pořádku!" radoval se ještě trochu ne ve své kůži Ian. "Kde jsou ale ostatní?" položil si Ian pro sebe otázku. U vody našel Suzanne. Byla celá zmočená a se svým batohem na zádech. "Suzanne! Probuď se!" budil Suzanne Ian. Suzanne rychle vstala. "Kde to jsme?". "To nevím..." řekl Ian. To už i Allan nesl na zádech jeho šéfa Georgese. I ten se probudil. Zhruba o čtvrt hodiny později, kdy byli všichni probraní, konečně si trochu vzpoměli. "Tenhle ostrůvek jsem nikdy na mapě neviděl." řekl Allan. "Doufám, že je lidmi obydlený." řekl Georges. Trosky letadla nebyly nikde v okolí vidět. S menší ztrátou paměti, co bylo po pádu letadla, ale odhodlaní se čtyři poslední přeživší vypravili hustými křovisky za pláží do lesa. Všude kolem byly nějaké zvuky. Trvalo to asi půl hodiny, když konečně cosi uviděli. Nebylo to ale nic příjemného. "Suzanne, kde jsi?!" začal být nervózní Allan. "Tam něco je!" ozvala se Suzanne... Jakási hlava na ní koukala z křoví a pak z něho vyskočil Velociraptor. "To je Velociraptor, dinosaurus, pozdní Křída v Mongolsku!" uvědomil si cosi Ian a chytl se za čelo. Nikomu se to ale nezdálo...

Všichni začali zděsile utíkat pryč a Velociraptor se hnal za nimi. Nakonec vyšplhali na vysoký kmen stromu a tam raptor nevyskočil. Vlastně jej něco odehnalo. "Myslím, že tohleto místo... Snad tu přežili vyhynulí a mně to tu moc nevoní..." ztěžoval si šéf novin Georges. Tam, kde kdysi byl Velociraptor, se nyní procházelo nesčetné stádo dalších obrů. Byli to Stegosauři. A i ty Ian poznal. "Dělej, foťák, zvýším Ti plat Allane." vyhrkl najednou Georges. Allan hned věděl, čeho se Georges chytil. Přiblížil se ještě trochu ke Stegosaurům. "Dělej, nechci se tu zdržovat!" vyhrkl Georges, což pochopitelně neměl dělat. Allan se pokusil Stegosaury rychle vyfotografovat ale ti záblesk uviděli a to je vydráždilo. "Ven!!!" zvolal Georges. Allan zoufale utíkal a nad ním se pohybovaly ocasy Stegosaurů. Jeden mu schodil klobouk. "To bylo jen tak tak!" řekl Allan. Jeden mladší Stegosaurus se za nimi ještě rozehnal. Tak skončil první den na hrozivém ostrově. Druhý den však Iana něco velmi vyděsilo a ten utíkal rychle za poražené stromy, kde se to jen dalo...

Jestli-že se Vám první díl tohoto příběhu líbil, prosím, komentujte...