Zemřel legendární herec Patrick Stewart

Minulý čtvrtek byl celý svět šokován zprávou, jež zarmoutila miliony a desítky milionů lidí. Sám jsem tomu nedokázal uvěřit, když jsem po dopsání tehdejšího příspěvku na tento blog, typicky vydaného v pozdních večerních hodinách, uviděl na svém mobilním telefonu v aplikaci YouTube titulek prvního videa, které mi algoritmus nabízel - reportáže kanadské CBC oznamující úmrtí Patricka Stewarta. Legendárnímu britskému herci bylo 86 let, když o den dříve, ve středu 28. října 2026, zesnul po krátkém, ale těžkém boji s Alzheimerovou chorobou a demencí s Lewyho tělísky. O jeho zdravotním stavu v posledních měsících veřejnost nevěděla, a tak jeho fanoušci, obdidovatelé a následovníci nemohli příchod této zprávy nikterak očekávat. Zesnutí Patricka Stewarta je obrovskou ránou pro kulturní svět. Shakespearovský herec s nezaměnitelným hlubokým hlasem sehrál v půlstoletí klíčovou roli v populární kultuře. Já jej poprvé poznal jako malý coby Charlese Xaviera neboli Profesora X ve filmu X-Men, jenž byl uveden v kinech v červenci 2000. Zakladatele a vůdce X-Menů si zahrál celkem v devíti filmech, přičemž posledním bude letošní Avengers: Doomsday, který zamíří do kin krátce před Vánoci; této obrovsky důležité marvelovské postavě však také propůjčil hlas v několika videohrách. Jiní ho znali jako kapitána Jean-Luca Picarda ze seriálu Star Trek: Nová generace (Star Trek: The Next Generation), dalších čtyř filmů na něj navazujících a ze seriálu Star Trek: Picard, který vycházel v letech 2020 až 2023 (stále si pamatuji, jak v roce 2018 Patrick oznámil, že se do této role konečně rozhodl vrátit). Opomenout nemohou být ani jeho role ve sci-fi filmu Duna (Dune) od Davida Lynche z roku 1984 nebo ve středověkém dramatu Excalibur z roku 1981. Patrick Stewart byl výjimečným, velmi nadaným hercem, a svět bez něj není takový, jaký býval. Čest jeho úctyhodné památce.

Patrick Stewart ve své vůbec poslední filmové roli coby Charles Francis Xavier/Profesor X tak, jak jsme jej viděli v lednovém teaseru k filmu Avengers: Doomsday. Zdroj: Empire

Patrick Stewart neměl lehké vyrůstání. Narodil se a jako dítě žil v Mirfieldu v anglickém hrabství Yorkshire, pocházel z chudé dělnické rodiny, a prvních pět let života strávil se svou matkou Gladys a starším bratrem Trevorem. Když mu bylo pět let, vrátil se ze služby ve 2. světové válce jeho otec Alfred, a trpěl nikdy nediagnostikovaným post-traumatickým stresem. V důsledku něj byl chronickým alkoholikem a brutálně bil Patrickovu matku; časté přihlížení násilí v rodině, páchaného otcem, Patricka na celý život hluboce poznamenalo. Neměl svůj život rád, a tak z něj utíkal coby divák filmů; zvláště velký vliv na něj jako teenagera měl snímek V přístavu (On the Waterfront) od Ellyho Kazana. Zavíral se také na venkovní toaletě u bytového domu, v němž Stewartovi žili, a tam trávil hodiny a hodiny čtením literatury půjčené z místní knihovny. Ve svých patnácti letech se zapojil do dění v mirfieldském divadle, přitom v mládí psal pro místní noviny, ale z práce na nich byl propuštěn poté, co si vymyslel celou reportáž, neboť místo psaní upřednostnil nácvik divadelního představení. Poté, co strávil více než rok prodejem nábytku, nakonec zamířil na Bristol Old Vic Theatre School, kde byl rigorózně učen Stanislavského metodě. Postupně se z něj stal shakespearovský herec, začal pracovat pro Royal Shekespeare Company, kde stanul po boku hereckých velikánů, jakými byli Ian McKellen (později Magneto v sérii X-Men a Gandalf ve filmech o Středozemi) nebo David Suchet (později Hercule Poirot v oblíbeném televizním seriálu) a další. Ve druhé polovině 80. let se přesunul z Londýna do Los Angeles poté, co od producenta tehdejšího nového seriálu ze světa Star Treku dostal nabídku hlavní role. Nikomu nikdy nevadilo, že muž s francouzským jménem Jean-Luc Picard hovořil se standardním britským přízvukem. Léta strávená hraním Shakespearových her na jevišti Patricka obdařila mnoha překvapivými hereckými schopnostmi, které takový sci-fi seriál vyžadoval; na rozdíl od amerických herců, se kterými pracoval, měl například představu o tom, jak pracovat před kamerami s rukama, neboť startrekovským uniformám chyběly kapsy. Po rozloučení se Star Trekem: Novou generací, pro nějž dokonce i režíroval pár epizod, dostal nabídku od producenty Lauren Schuler Donner zahrát si ikonického Profesora X v tehdy nadšeně očekávané filmové adaptaci nejprodávanějšího amerického komiksu, X-Menů. Patrick se obával, že šlo o typecasting - když měl za sebou jednu slavnou sci-fi roli, hned mu někdo chtěl nabídnout další. Ale režisér Bryan Singer jej během jediného oběda přesvědčil, že X-Meni jsou příběhem o něčem naprosto odlišném, a že Profesor X nebude v nejmenším jako Jean-Luc Picard. Patrick se tedy stal součástí impozantního ansámblu, který zahrnoval i Iana McKellena coby Charlesova starého přítele a rivala Erika Magnuse Lehnsherra, a právě při natáčení x-menovských filmů se z Patricka a Iana stali nerozluční přátelé. V minulém desetiletí pak spolu na Broadwayi strávili mnoho měsíců ve dvou divadelních hrách od Harolda Pintera. Jedním ze zlatých hřebů Patrickovy kariéry byl samozřejmě Logan z roku 2017, původně plánovaný jako poslední wolverinovský film; Patrick měl po jeho premiéře v plánu roli Profesora X opustit, ale vrátil se k této postavě ještě ve dvou dalších snímcích ze série Marvel Cinematic Universe.

Patrick Stewart jako Profesor X při hledání mutantů s pomocí Cerebra ve filmu X-Men 2 (X2: X-Men United) z roku 2003. Zdroj: Movie Web

Kromě svého mistrovského herectví oslovil Patrick Stewart nemálo lidí i svou další veřejnou činností. Jeho knižní memoár, Making It So z roku 2023, při jehož tvorbě explicitně odmítl pomoc jakýchkoli profesionálních spisovatelů, se stal jednou z nejmilovanějších a nejupřímnějších knih, které kdy kterýkoli slavný herec napsal. V roce 2006 se Patrick zapojil do kampaně proti domácímu násilí, kterou vedla Amnesty International, a ve stejném roce se na Univerzitě v Huddersfieldu stal financovatelem post-graduální studie zaměřené na domácí násilí páchané na ženách. Bolest, kterou zažívala jeho matka a které Patrick a jeho starší bratr při vyrůstání byli nuceni přihlížet, motivovala jeho aktivistickou a charitativní práci v posledních dvou desetiletích. Otevřeně vybízel k tomu, aby muži řešili problém násilí na ženách a stavěli se proti němu. Stal se patronem charity Refuge, pomáhající zneužívaným ženám. Poté, co v roce 2012 vystupoval v dokumentu Who Do You Think You Are?, ve kterém se poprvé dozvěděl o vážném PTSD, které si z války odnesl jeho otec, začal podporovat charitu Combat Stress cílící pomáhat válečným veteránům trpícím těmito obtížemi. Byl socialistou, nesnášel Margaret Thatcher, po většinu života podporoval Labouristickou stranu a v minulém desetiletí vyjádřil svou sympatii Zelené straně Anglie a Walesu. Ostře vystupoval proti Brexitu; jistě jste viděli video, v němž se na Berlínském filmovém festivalu při premiéře filmu Logan v roce 2017 omlouval evropskému publiku za hloupé rozhodnutí občanů jeho země opustit Evropskou unii. V minulém desetiletí byl také hlasitým odpůrcem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Byl patronem britských humanistů, podporoval důstojnou smrt (které se někdy říká "asistovaná sebevražda"), identifikoval se jako feminista, podporoval LGBTQ+ lidi a po těžkých mladistvých zkušenostech s alopecií byl advokátem autentičnosti lidského života. Patrick byl velmi sympatickým a empatickým člověkem, a to je též důvod, proč jeho zesnutí rozbolelo tolik srdcí.

Smrt Patricka Stewarta je velmi smutnou událostí. Letos jsme přišli o tolik neuvěřitelných hereckých talentů... Sam Neill, Tim Currie, nyní Patrick Stewart, a mnoho dalších... Tento mistr herectví za sebou zanechal úžasný odkaz. Odpočívejte v pokoji, Sire Patricku. Nikdy nezapomeneme.

Konečně vydáno promo nevyrobeného animovaného seriálu ze světa Jurského parku!

O víkendu, konkrétně v sobotu 31. října 2026, obletěla svět důležitá novina, a to určitě nejen pro milovníky mediální franšízy Jurský park! Konečně bylo totiž veřejně vydáno promo nikdy nevyrobeného animovaného seriálu, který měl v 90. letech navázat na Spielbergův trhák z roku 1993! Pokud jste fanoušky Jurského parku, tak jako já, pak jistě už mnoho let víte o tom, že po vydání prvního jurskoparkovského filmu se uvažovalo o animovaném seriálu, který by nesl název Escape from Jurassic Park (Útěk z Jurského parku). Rozvíjeli ho talentovaní lidé z Universal Cartoon Studios. Mělo jít o dobrodružnou animovanou sérii, ve které by se hlavní postavy prvního Jurského parku, tedy Alan Grant, Ellie Sattler, Ian Malcolm, John Hammond a Tim a Lex Murphyovi, vrátili na Isla Nublar a přestavěli by tamní zdevastovaný zábavní park na výzkumné zařízení. Vrátit se měl také Lewis Dodgson z Biosynu, společnosti soupeřící na poli genového inženýrství s Hammondovým InGenem, a pokusil by se o to, co se Dennisi Nedrymu nepovedlo - totiž ukrást materiál potřebný pro to, aby Biosyn mohl vytvořit svůj vlastní zábavní park s dinosaury. Mohl to být velkolepý animovaný seriál, ale jednomu velmi důležitému člověku spojenému s filmovou sérií se ten nápad nelíbil - samotnému Stevenu Spielbergovi. Dlouho poté, co Spielberg uťal jeho rozvoj, se kazeta s původní promo sekvencí dostala do rukou jurskoparkovských fanoušků, a ti si ji mezi sebou v soukromí sdíleli. Ovšem nyní je nadobro venku, a může se na ni podívat absolutně kdokoliv! Pokud jste tedy o víkendu toto video neviděli, je mi ohromnou ctí vám ho zde na Blogorgonopsidu představit.

Jedním z komentářů od fanoušků, se kterým jsem se během víkendu setkal, tvrdil v podstatě něco v tom smyslu, že celá franšíza mohla vypadat úplně jinak, kdyby tento seriál vznikl. Je otázkou, zda by Escape from Jurassic Park byl kanonický; nezapomeňme na to, že krátce po vydání Spielbergova blockbusteru byla vydavatelstvím Topps uvedena komiksová série Return to Jurassic Park (Návrat do Jurského parku), která vytvořila vlastní kontinuitu navazující na film. Stejně jako mnoho dalších mediálních franšíz, i Jurský park je mnohovesmírem; existují zkrátka alternativní kontinuity, které se liší od té, jež je kanonickou v tuto chvíli, a jež sestává ze sedmi filmů a dvou animovaných seriálů (a těmi jsou Camp Cretaceous a Chaos Theory; lego Jurský svět není kanonický, tedy alespoň ne v hlavním vesmíru; ovšem v jiné kontinuitě určitě kanonický je). Zda by Escape from Jurassic Park fungoval ve vlastní kontinuitě nebo by měl dopad na podobu dalších jurskoparkovských filmů, to není jisté. Kdyby opravdu vznikl, třeba by se Michael Crichton tolik nesnažil s románem Ztracený svět, který stejně David Koepp se Spielbergem ve filmu úplně proměnili. Těžko říct. Ale je fascinující o tom přemýšlet.

V 90. letech nebylo nikterak vzácné, že úspěšné hollywoodské blockbustery byly spouštěčem vzniku animovaných seriálů, které pak ale tvořily svou vlastní kontinuitu. Batman: The Animated Series vznikl v důsledku vydání dvou batmanovských filmů od Tima Burtona, do značné míry jimi byl esteticky inspirován, a přesto s nimi měl pramálo společného. I seriály přímo navazující na nějaký velkorozpočťák, třeba Men in Black: The Animated Series, který byl pokračováním prvních Mužů v černém z roku 1997, zkrátka neovlivnily podobu filmových pokračování (nic v Mužích v černém 2 neodkazuje na animovaný seriál, tvůrci filmu ho prostě zcela ignorovali). A takových příkladů bych mohl vyjmenovat ještě řadu. Třeba by tedy Escape from Jurassic Park neměl na filmová pokračování vliv... ale kdo ví, pro zodpovězení takové otázky bychom museli cestovat do jiného vesmíru v našem mnohovesmíru; do takového, kde seriál opravdu vznikl. Zajímalo by mne, zda se třeba uvažovalo o tom, že by role z filmu opět ztvárnili Sam Neill, Laura Dern, Jeff Goldblum, Richard Attenborough, Joseph Mazzello a Ariana Richards, nebo zda studio zvažovalo spíše užití levnějších dabérů (tak jako Will Smith znovu nehrál Agenta J v MIB: The Animated Series, ale hlas postavě propůjčil Keith Diamond). Ať už se plánovalo cokoliv, mohl to podle mě být výtečný animovaný seriál. Škoda, že ten nápad Spielbergovi nesedl.

Jak se vám to promo líbí? Zachvátilo vás také při jeho sledování devadesátkové kouzlo původní podoby jurskoparkovské franšízy? Co si o Escape from Jurassic Park myslíte? Napište své postřehy do komentářů.

I Am Ace | Kniha týdne

V první listopadový den přichází na můj blog 46. část projektu Kniha týdne, v rámci něhož vás každou neděli seznamuji s publikací, kterou jsem v uplynulém týdnu přečetl. Tentokrát se nese v duchu mé touhy po zvýšení viditelnosti asexuality a asexuálního spektra, a je tedy součástí letošního Ace Weeku neboli Týdne povědomí o asexualitě. Podobně loni do tohoto týdenního programu článků na mém blogu spadala také 17. část Knihy týdne, ve které jsem vás seznámil s publikací Refusing Compulsory Sexuality od Sherrondy J. Brown. Dalšími články, které jsem v rámci Ace Weeku 2026 napsal, byly Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory!, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II, Asexualita na YouTube IV a Co znamená kriminalizace asexuality v Nigeru?. Tento článek je již posledním, který v rámci Ace Weeku 2026 na mém blogu vychází, a autorem knihy, se kterou vás v něm seznámím, je jeden z nejznámějších ace edukátorů, s jehož tvorbou jsem vás v roce 2023 seznámil v prvním článku ze série Asexualita na YouTube. 

I Am Ace (česky Jsem ace) s podtitulem Advice on Living Your Best Asexual Life (Rady pro žití vašeho nejlepšího asexuálního života) je kniha amerického spisovatele, mediální osobnosti, online ace edukátora, YouTubera a TikTokera Codyho Daigle-Orianse, známého pod pseudonymem Ace Dad Advice, vydaná v lednu 2023 nakladatelstvím Jessica Kingsley Publishers. Je určena pro ace lidi a lidi hledající svou identitu na asexuálním spektru, ale benefitovat z jejího přečtení bude prakticky každý, kdo chce vědět, co je asexualita zač. Její autor patří k nejrespektovanějším a nejznámějším tvůrcům naučného online obsahu o asexualitě a ace spektru, a za své dvě napsané knihy, z nichž I Am Ace je tou první, byl nominován na ceny British LGBT Awards a Lambda Literary Awards. Tato kniha poskytuje odpovědi snad na všechny otázky, na které se člověk nově zjišťující, že je ace, může ptát. Cody Daigle-Orians v ní zodpovídá na otázky spojené se vztahy, které ace lidé mají s ostatními lidmi; s coming outem rodičům, přátelům a dalším; s romantickou orientací; se zákonitostmi přitažlivosti a split attraction modelem; či se vztahem asexuálů k širší LGBTQ+ komunitě. Autor v ní čtenářstvu poskytuje informace o microlabels, sloužícím řadě ace lidí k co nejpřesnějšímu popisu jejich (nejen) sexuální a romantické orientace či vztahu k intimitě; o různých typech vztahů, které nejen ace lidé se svými partnery vytvářejí, ať už jde o vztahy monogamní, polyamorní, queerplatonické a mnohé jiné; o mikroagresích a jejich nejčastějších podobách namířených proti ace lidem; o kulturních očekáváních, kterým ace lidé a lidé na ace spektru neodpovídají, a o tom, jak s těmito očekáváními pracovat a překonat je; či o tom, jak se liší sexuální touha od sexuální přitažlivosti. Hlavním cílem, který si Cody Daigle-Orians při psaní této knihy dali, je poskytnout čtenářstvu co nejvíce informací a dobrých rad pro to, aby si užili svůj život, aby rozuměli sobě samým a nenechali se kýmkoli a čímkoli negativně ovlivnit, a aby pochopili, že jejich asexualita nepatří nikomu, než jim samým. Jedná se o velice informativní a pozitivní knihu, plnou ujištění a dobrých rad. Kromě I Am Ace je Cody autorem knihy Imagining Monsters: A Collection of Short Stories Inspired by Frankenstein (Představování monster: Kolekce krátkých příběhů inspirovaných Frankensteinem) z roku 2019, na které pracovali také například Roman Godzich či Gabi Coatsworth, nebo knihy The Ace and Aro Relationship Guide: Making It Work in Friendship, Love, and Sex (Ace a aro vztahový průvodce: Fungování přátelských, romantických a sexuálních vztahů) z roku 2024. 

Přední obálka knihy I Am Ace, vydané v roce 2023 nakladatelstvím Jessica Kingsley Publishers. Zdroj: Amazon

S tvorbou autora této knihy (Cody jako nebinární člověk, konkrétně agender, používá zájmena on/jeho a oni/jejich; při psaní tohoto článku můžu něj/ně mohu používat obě varianty) jsem se poprvé seznámil v roce 2021. Bylo to, tuším, v tehdejším červenci, když jsem poprvé narazil na jeho YouTube kanál Ace Dad Advice. Mou reakcí na jeho tvorbu bylo nadšení, a to hned z několika důvodů. Cody převzal štafetu od jiných, v té době již neaktivních ace edukátorů na YouTube, mezi které patřil například Slice of Ace, který přestal být aktivní v říjnu 2022, a který mimochodem s Codym dělal rozhovor v červnu 2021. Kromě toho, že Cody natáčel kvalitní vzdělávací videa o asexualitě a jeho hlavním poselstvím bylo vždy žití toho nejlepšího života, jaký žít můžete, jsem byl velmi rád také za to, že se někdo jako on našel mezi staršími asexuály. Svou online tvorbu totiž začal až po čtyřicítce. Když pomyslíte na známé tváře ace komunity, na známé YouTubery, edukátory a aktivisty, včetně těch, jejichž tvorbu jsem vám přiblížil sérií článků Asexualita na YouTube, většinou se nám vybaví tváře mladých lidí - teenagerů, lidí ve dvacítkách nebo případně třicítkách... ale nebude mezi nimi nikdo, když si to řekneme na rovinu, šedivý. Jistě, v ace komunitách na internetu se vyskytuje mnoho lidí, jež tvrdí, že o své asexualitě zjistili teprve po 50. roku života - většinou poté, co pro ně vztahy s allosexuálními (a nejčastěji heterosexuálními) partnery celoživotně nefungovaly, zvláště po sexuální stránce. Ale nikdo z nich si nezaloží účet na TikToku nebo na YouTube s cílem poradit mladším ace lidem, čemu se vyvarovat, a jak se co nejlépe poznat. Nikdo, až na Codyho. Bývalý divadelní scénárista a vystudovaný herec, který vyrostl v louisianské Lafayette, si celý život myslel, že je gay, a teprve po 40. roku života se setkal s vysvětlením toho, co znamená asexualita, na síti Tumblr. Uvědomil si, že ve skutečnosti není gay, ale ace; to mu poskytlo nejen vysvětlení toho, proč jeho vztahy s muži byly vždy tak komplikované a proč se zvláště, co se týče sexu s muži, necítil svůj, a ve výsledku to vztah s jeho manželem a dalšími parntery jen zlepšilo; ale byl také motivován přidat se do rostoucího kruhu ace edukátorů na internetu a srozumitelně poskytovat mladším ace lidem informace, které pro ně mohou být důležité. Tak se tedy zrodila jeho personalita "ace táty", Ace Dad.

Ace Dad Advice nebyl Codyho první queer projekt; už v roce 2017 začal podcast Bearded Fruit, ve kterém hovořil o politice a o LGBTQ+ kultuře. Když se začal věnovat čistě asexuálním tématům právě pod přezdívkou Ace Dad Advice, byl nejprve aktivní na TikToku. Odtamtud jeho platforma přerostla na YouTube, kde byl aktivní mezi lety 2021 až 2026. Bohužel jeho činnost na YouTube skončila letos v červnu, kdy se rozhodl upřednostnit jiné online platformy, svou magisterskou práci a své spisovatelské projekty, které mu začaly zabírat hodně volného času, ale také rodinné záležitosti. Stále je ovšem jako Ace Dad Advice aktivní na Instagramu, na TikToku, na Bluesky a také na aplikaci Substack, kde vytváří obsah hlubšího charakteru, ať jde o zevrubné rozhovory s jinými ace aktivisty nebo materiál, který by se ani nedal zpracovat do videa, ale může být prezentován v jiné formě. Navíc v současné době pracuje na své další knize, We Are Ace: What We Want You to Know (Jsme ace: Co chceme, abyste věděli), kterou vydá nakladatelství Jessica Kingsley Publishers dne 21. května 2027. Bude to publikace určená přátelům, rodinným příslušníkům, spolužákům či kolegům ze zaměstnání ace lidí, poskytující jim na 128 stranách nejdůležitější, co by o nás, ace lidech, měli vědět. Codyho práce si zasluhuje velký respekt, patří totiž k nejhlasitějším a nejviditelnějším vzdělávačům zaměřených na asexualitu, a v uplynulých pěti letech pro zvýšení viditelnosti ace lidí a vzdělávání veřejnosti o této nejčastěji přehlížené sexuální orientaci provedl opravdu hodně. O knize, kterou vám v tomto článku představím, jsem věděl od doby jejího vydání, tedy od ledna 2023, ale teprve v týdnu od úterý 27. října do neděle 1. listopadu 2026 jsem ji celou pečlivě prošel, a musím ji vřele doporučit. I Am Ace je brilantní kniha, která možná ostřílenci, jako jsem já, nepřináší nové informace, ale pro naprostou většinu lidí, jež se do ní začte, může změnit život. Musím pochválit Codyho přístup k prezentování informací o asexualitě a všech záležitostech s ní spojených, ale také jeho pozitivitu a optimističnost, jimiž zvláště mladí ace lidé - žijící ve světě majícím obsesi se sexem - potřebují být vystavěni. Určitě si tuto knihu přečtěte, stojí za to.

I Am Ace je knihou sestávající ze 3 částí a 11 kapitol. Po krátkém Úvodu následuje první část, Asexuality and You (Asexualita a ty), jež sestává z kapitol What Is Asexuality? Understanding Orientation (Co je asexualita? Porozumění orientaci), What is Asexuality? Understanding Attraction (Co je asexualita? Porozumění přitažlivosti), What Kind of Asexual Am I? (Jakým asexuálem jsem?) a But Am I Really Asexual (Ale jsem opravdu asexuál?), a Cody jimi poskytuje úvodní vhled do asexuality, asexuálního spektra, sexuální přitažlivosti, sexuální orientace a sexuální touhy, a umožňuje čtenářstvu navigovat terminologií, kterou mu důkladně a s citem vysvětluje. Druhá část knihy, Asexuality and Others (Asexualita a ostatní), se týká vztahů, které asexuálové budují s ostatními lidmi, a sestává z kapitol How Do I Come Out as Asexual? (Jak se jako asexuál vyoutuji?), How Do I Deal with Microaggresions? (Jak se vypořádám s mikroagresemi?), Asexuality and Relationships: Can I Have Them and What Kind Can I Have? (Asexualita a vztahy: Mohu je mít a jaké druhy mohu mít?) a Asexuality and Relationships: Negotiating Intimacy with Your Partner (Asexuality a vztahy: Vyjednávání intimity s vaším partnerstvem). Kromě romantických, queerplatonických a dalších typů vztahů, jež ace lidé mají s jinými lidmi, tedy tato část řeší i negativní postoje v podobě mikroagresí, s nimiž se ace lidé setkávají. Třetí část knihy, Asexuality and the World (Asexualita a svět), sestává ze tří kapitol: Asexuality and the Queer Community (Asexualita a queer komunita), Ace in the World (Ace ve světě) a Finding Your Ace Joy (Nalezení tvé ace radosti). Poté následuje doslov s titulkem One Last Thing... (Jedna poslední věc...), načež už autor prezentuje další internetové a knižní zdroje informací o asexualitě, rovněž jako seznam asexuální beletrie. Text knihy není doplněn jakýmikoli obrazovými materiály. Nutno podotknout, že se čte velice dobře; krátké odstavce, žádné dlouhé vysvětlování a už vůbec žádná patronizace čtenářstva. Codyho styl psaní je velmi přístupný a sympatický.

Autor knihy I Am Ace, asexuální edukátor a spisovatel Cody Daigle-Orians známý na internetu také pod přezdívkou Ace Dad Advice. Zdroj: Geeks OUT

Ace Week 2026: Co znamená kriminalizace asexuality v Nigeru?

V rámci Ace Weeku 2026, mezinárodní kampaně cílící zvýšit povědomí o asexualitě a asexuálním spektru, jsem již pro vás napsal články Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory!, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II a Asexualita na YouTube IV. Předposlední článek tvořící tento týdenní projekt má velice vážné téma, kterému však je třeba věnovat pozornost. Pro začátek chci všechny čtenáře varovat, že v tomto příspěvku budu hovořit o sexuálním násilí, které s tématem zmíněným v titulku článku velmi úzce souvisí. 

Pro některé může být zaskočující, že existují státy, které kriminalizují asexualitu. První otázkou, kterou si položí, bude jistě: "Jak lze vůbec kriminalizovat skupinu lidí, která necítí sexuální přitažlivost?" Když se zamyslíme nad tím, které země kriminalizují zástupce ostatních identit v rámci LGBTQ+, napadnou nás ihned teokratické státy Blízkého východu; Rusko, které legislativně vede LGBTQ+ komunitu jako "teroristickou organizaci"; evropské státy, v nichž dosud nebylo legalizováno manželství pro gay páry nebo adopce dětí gay a lesbickými páry... Můžeme vzpomenout na legislativy, které ubližují trans lidem a intersex lidem nebo na legislativy, které odsuzují gaye k popravám. Svět, ve kterém žijeme, je prorostlý útlakem a násilím, a v mnoha zemích světa je LGBTQ+ lidem prováděno to nejhorší. Je to příšerné. Avšak na otázku, zda jsou podobně legislativou utlačováni i ace lidé, zřejmě většina lidí nezná odpověď. Faktem je, že od roku 2015 platí v Rusku zákon, podle něhož je komukoli, kdo je asexuál, odebrán řidičský průkaz - jako by snad něčí řidičské schopnosti měly co do činění s tím, že daný jedinec necítí sexuální přitažlivost k ostatním lidem. Jaký to má v praxi důsledek? Že ace lidé mající řidičský průkaz v Rusku neprovádějí veřejný coming out; tím je omezován hlas další skupiny queer lidí. Stejný zákon je v té zemi namířen i proti trans a nebinárním lidem. 

Letos v červnu se po internetu vynořilo mnoho článků, které informovaly o dalším, šokujícím legislativním kroku proti ace lidem. Niger, hluboce zkorumpovaná země mající od července 2023 vojenskou vládu, se stal totiž první zemí světa, ve které můžete jít jako ace člověk opravdu do vězení, a za to, kým jste, musíte zaplatit vysokou pokutu. Podle nového trestního zákona od června 2026 v Nigeru platí, že kdo provádí tzv. "asexuální praktiky", půjde do vězení na 5 až 10 let a bude muset zaplatit pokutu o 10 až 100 milionech západoafrických franků; což je totéž jako 17 700 až 177 000 amerických dolarů. Takto je kriminalizace "asexuálních praktik" zakotvena v článku 390 onoho trestního zákoníku. Pokud je pro vás tato informace nová, pak se možná ptáte, co je myšleno spojením "asexuální praktiky"? Ačkoliv existují ace lidé, kteří mají sexuální vztahy se svými partnery, faktem je, že spousta asexuálů buď o sex nemá zájem anebo, v případě apothisexuálů, je jím přímo odpuzena. Takže co si máte představit pod termínem "asexuální praktiky"? Jde tu snad o legální kriminalizaci singl lidí, kteří nemají sex? Ne, to by opravdu bylo zvláštní a těžko dosažitelné. "Asexuálními praktikami" je ve skutečnosti myšleno odmítnutí sexu. Nový zákon kriminalizuje nejen ace lidi, kteří odmítnou mít s někým sex, ale také všechny ostatní lidi v Nigeru, zvláště pak ženy všech sexuálních orientací. Přeloženo, jde o státní legalizaci znásilnění. Je to eroze konsentu. Každý člověk, který není zvrhlým pervertem, ví, že neexistuje nic jako sex bez souhlasu - nebyl-li kýmkoli z dotyčných dán souhlas, jde o sexuální násilí. A to je nyní v Nigeru legalizováno.

Aktivisté bojující za práva LGBTQ+ lidí v Nigeru. Zdroj: International Viewpoint

Niger je zemí s nejvyšší mírou tzv. dětských manželství na světě. Ví se, že 76 % dívek v oné zemi je donuceno vstoupit do manželského svazku před 18. rokem života; tento problém se týká především venkovského jihu země, kde je do dětského manželství nuceno až 88 % dívek (v hlavním městě Nigeru je do těchto svazků před 18. rokem života nuceno vstoupit 33 % dívek). Představte si, že nyní nezletilá dívka, jež bez vlastního souhlasu skončila v manželském svazku s dospělým mužem třeba o desítky let starším, řekne ne jím požadovaného sexuálního styku. Kromě sexuálního, fyzického a psychického násilí se, pokud ji její trýznitel udá, bude potýkat také s odsouzením za mříže a bude muset zaplatit neuvěřitelně vysokou pokutu. V praxi kriminalizace "asexuálních praktik", tedy nesouhlasu se zneužitím vlastního těla, znamená to, že nigerské ženy a dívky nemohou odmítnout sexuální násilí ze strany mužů. To je neuvěřitelně ohavná záležitost, je to státem legalizované sexuální násilí na ženách a dívkách, povinná sexualita dovedená do extrému, zákonem vynucované sexuální násilí. Naprostá zvrhlost, legalizovaný patriarchální extremismus. Zákaz "asexuálních praktik" v Nigeru znamená, že ženy nemají zákonem dána žádná práva.

Stejný zákon v novém trestním zákoníku kriminalizuje také to, co nazývá "LGBTQ+ praktikami" a "intersexuálními praktikami". V podstatě to znamená, že pokud jste otevřeně LGBTQ+, nebo i pokud skrýváte před světem svůj intimní vztah s někým, kdo je stejného genderu, budete za to potrestáni. "Intersexuálními praktikami" se myslí to, že někdo je intersex - v Nigeru není legální mít znaky, které nezapadají do úzké pohlavní binarity, což znamená, že kterékoli dítě, kteří se narodí s intersex znaky, musí být "přeoperováno" na muže či ženu. Lidská práva nigerské vládě nic neříkají. Tito fašisté chtějí mít nad lidem své země plnou moc, a chtějí mu vládnout tvrdě, autoritářsky a násilně. Jen anti-demokrat, člověk nevážící si lidských práv a lidské diverzity, by něco takového chválil. Patriarchální, anti-LGBT a anti-genderoví extremisté se i zde na evropském kontinentu najdou; a my nesmíme nikdy dopustit, aby nám provedli něco podobného. Snažme se činit vše proto, abychom si udrželi vydobyté osobní svobody a rovná práva, a snažme se je rozšiřovat. Najdou se totiž tací, kteří by je nám velmi rádi vzali!

Práva LGBTQ+ lidí jsou pod útokem v mnoha zemích globálního jihu. Koloniální velmoci do nich zanesly škodlivou, homofobní, sexistickou a jinou diskriminační legislativu, a i poté, co po skončení staré koloniální éry napravily některé nerovnosti ve svých domovinách, zůstaly tyto zákony platnými v jimi kdysi podmaněných koutech světa. Uganda má od roku 2023 anti-gay zákon, v Zimbabwe je také nelegální být gay, a trans a intersex lidé nemají v zemi žádná práva, v Indii jsou stejnopohlavní vztahy legální teprve od roku 2018... Tento výčet by mohl pokračovat. Niger představuje jeden z nejextrémnějších případů omezování lidských práv státní legislativou, a zvláště nehumánně se chová ke svým LGBTQ+ obyvatelům, včetně ace lidí, a k ženám kterékoli sexuální orientace a kteréhokoli věku. Všem lidem, kteří v Nigeru za lidská práva bojují, přeji vše nejlepší v jejich nelehké snaze. Je otřesné, čemu jsou vystaveni a s jakými nebezpečími a omezeními lidské důstojnosti se potýkají.

Ačkoliv je dnešní den oficiálně posledním dnem Ace Weeku 2026, mám pro vás přichystán ještě jeden článek, který v jeho rámci vyjde zítra, v neděli 1. listopadu. Půjde o 46. část projektu Kniha týdne... Dnešní článek byl velmi vážný a týkal se záležitostí, před kterými někteří zavírají oči. Prosím, nečiňte tak. Neignorujte sexuální násilí a diskriminaci vůči kterékoli skupině lidí. Stavte se proti čemukoli, co lidem ubližuje!

Obrázek týdne 30. 10. 2026

Nastal poslední pátek letošního října, a na můj blog tedy míří Obrázek týdne. Chtěl jsem, aby se nesl alespoň trochu v halloweenském, děsivém duchu, a už na začátku tohoto týdne jsem narazil na dílo, které podle mě té představě odpovídalo. Přiznám se vám však, že v posledním dnu jsem uvažoval o tom, že bych se tentokrát Obrázkem týdne vzdálil hlavnímu tématu tohoto blogu, a poctil jím velikána herectví Patricka Stewarta, jehož nečekané úmrtí mne včera večer skutečně šokovalo... Příští týden bych o něm rád napsal článek, který jeho památku uctí lépe... Dílo, které vám tentokrát prezentuji, vytvořil starrfalkonnz pro komiks Son of Mars, v němž se utkávají marťanští kovbojové s dinosaury. Hrozivé, že?

Popisek k obrázku: Existují místa, kde zkrátka nechcete narazit na agresivního gigantoraptora. Úzká soutěska, po jejíchž hladkých stěnách se nedá šplhat a ve které se lze sotva elegantně otočit, je jedním z nich. V takovéto situaci nezáleží na tom, kolik hodin denně zvedáte činky. Záleží jen na tom, jak účinné jsou kulky nacházející se v pistoli, kterou v jedné z těch vypracovaných rukou držíte. A ještě na jednom záleží - na vaší pohotovosti. Osmimetrový gigant, jakým je Gigantoraptor erlianensis, může v rychlosti učinit jeden či dva kroky, a vaše hlava je rázem na dosah jeho úděsného zobáku. Jedno klovnutí, a máte v lebce prasklinu. Všude stříká krev, a klování neustává. Vaše vypracované ruce možná objímají ohromné drápy, jimiž jsou zakončeny ty impozantně opeřené přední končetiny útočníka, zatímco jste v bezmoci škubáni zaživa. Není radno zahrávat si s obrovskými caenagnathidy a vůbec s teropody obecně. Co z dálky vypadalo jako neškodný ptáček, kvíkající radostí z toho, že vás v tom nekonečném tunelu uviděl, se zkrátka stalo nebezpečím číslo jedna pro váš život. Neváhejte tedy, a mačkejte spoušť. Jinak spoušť zůstane na tomto místě po vás. A až s ní bude Gigantoraptor spokojený, přijdou do ni zabořit zuby další, řekněme, obědové etikety méně znalí živočichové, kteří s radostí zhltají to, co "gigantickému lupiči" nezachutnalo. Na co tedy čekáte? Což není tato věštba vaší budoucnosti v předvečer nejstrašidelnějšího dne roku dosti děsivá?

Jestli někdy v životě půjdu trick or treatovat, vyrobím si masku gigantoraptora se svítivýma očima a půjdu v ní strašit od domu k domu. Anebo... to možná není tak dobrý nápad? Co když by mi otevřel někdo, kdo si přečetl popisek tohoto obrázku, a rozhodl by se jednat tak, jak jsem radil?

Ve zbytku týdne dokončím projekt Ace Week 2026, v rámci něhož vyjdou ještě dva příspěvky, včetně 46. části Knihy týdne v neděli. Jak už jsem zmínil výše, v příštím týdnu bych rád napsal vzpomínkový článek na Patricka Stewarta, brilantního herce, který zesnul ve středu 28. října. Poté bych rád nasměroval svůj blog čistě paleontologickým směrem na pěkně dlouhou dobu; především chci oživit popiskové rubriky, a během listopadu napsat co nejvíce článků o nově popsaných fosilních druzích. 

Přeji vám pěkný konec října a zrovna tak pěkný začátek listopadu!

Ace Week 2026: Asexualita na YouTube IV

Ace Week 2026, letošní Týden povědomí o asexualitě, pokračuje, a jak již víte, můj blog je do něj zapojen osmým rokem! Zatím jsem v rámci něj napsal články Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory! a Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II. Podobně jako včerejší článek o ace postavách z popkultury, i dnešní příspěvek byl určitě očekávatelný. Počínaje rokem 2023 totiž vždy v rámci Ace Weeku vydávám článek s videi, které se týkají asexuality. Tomuto příspěvku tedy předcházejí Asexualita na YouTube (2023), Asexualita na YouTube II (2024) a Asexualita na YouTube III (2025). Nyní si dáme čtvrté kolo!

Díky rostoucí viditelnosti asexuality, sexuální orientace definované žádnou nebo nízkou sexuální přitažlivostí pociťovanou vůči jiným lidem, a širšího asexuálního spektra, zahrnujícího gray-asexualitu a demisexualitu, narůstá počet lidí, kteří otevřeně na internetu hovoří o svých zkušenostech. Když do vyhledávače na síti YouTube napíšete "asexual coming out" nebo "ace coming out", nebo zkrátka slovo "asexuality", vyletí na vás obrovské množství videí - což znamená, že mám pro tyto články o asexualitě na YouTube vážně, z čeho vybírat! V prvním příspěvku na toto téma jsem vás seznámil s YouTube kanály Ace Dad Advice, Spacey Aces, Slice of Ace, Rowan Ellis, Jessie Paege a HeyoDamo; ve druhém pak s kanály Meghan Sandor, Marshalla Johna Blounta, Jenny Clarek, Embly, Tr(ace)y Asexuality Media a Yasmin Benoit; a ve třetím, loňském příspěvku, to byly kanály Fluently Acespec, sym, echoisweird, Lynn Sagy, Jessicy Kellgren-Fozard a Queers of the world. Každý z nich stojí za sledování!

V příspěvku Asexualita na YouTube IV vás seznámím s další šesticí YouTube kanálů a tvůrců, kteří se buď věnují učení ostatních o asexualitě nebo přinejmenším provedli na své platformě coming out jako ace lidé. Jejich videa a osobní příběhy vám mohou pomoci lépe pochopit, co je asexualita a širší asexuální spektrum zač, což je nesmírně důležité - ať už se na ace spektru sami hledáte nebo pokud máte ace přátele, známé a rodinné příslušníky, anebo pokud se chcete vzdělat o různorodosti lidského bytí.

1. extra virgin

Kanál extra virgin tvoří australská YouTuberka Allie Daisy King, která začala natáčet videa původně se týkající módy a populární kultury v srpnu 2019, šest let poté, co se na YouTube zaregistrovala. Téměř výhradně se však zaměřuje na queer témata a především pak na asexualitu od února 2025, kdy natočila 19 minut dlouhé video o televizních ztvárněních asexuality v dramatických seriálech a o problémovosti některých z nich. Zastavila se v něm u takových ace postav, jakými jsou Todd Chavez z BoJack Horseman, Jughead Jones z Archie Comics (a u jeho ne-asexuální a tedy špatně adaptované televizní verze v seriálu Riverdale) či u Isaaca Hendersona ze seriálu Srdcerváči (Heartstopper). Na toto video navázala další kritikou o špatné ace reprezentaci v médiích, vydaném v červenci 2025. Dále letos v březnu vydala video, v němž vyložila důkazy pro asexualitu postavy Eloise Bridgerton z netflixovského seriálu Bridgertonovi (Bridgerton), a v červnu zase natočila video o tom, proč zatím neexistuje mnoho asexuálních celebrit (byť pár se jich najde!). Dále na jejím kanálu najdete videa jako je Buffy the Incel Slayer (Buffy, přemožitelka incelů) nebo video o prvním asexuálním rom-comu, The Love Hypothesis. Nejnovějším videem na jejím kanálu je rozhovor s proslulou autorkou románů a komiksů pro mládež Alice Oseman, která nám dala příběhy jako Bez lásky (Loveless) či již zmíněné Srdcerváče; tento rozhovor pro vás uvádím níže. Rozhodně stojí za to extra virgin sledovat.

2. Abbie Elizabeth

YouTube kanál nebinární biromantické ace tvůrkyně Abbie Elizabeth, mileniálky milující cestování po světě, není zaměřen jen na asexualitu a další queer témata. Mnoho videí, které Abbie natáčí, se týká právě cestování, ale též mentálního zdraví, zpěvu a hudby. V současné době obsahuje 616 videí a má přes 2 450 odběratelů. Abbie provedla coming out jako ace a demi v lednu 2016, a od té doby natočila o asexualitě celou řadu videí. Mezi nimi je například video o tom, co asexuálové dělají; o tom, co asexualita není; o tom, s jakými obtížemi se při randění ace lidé setkávají; o tom, co byste neměli říkat ace lidem (tedy o všech těch toxických předpojatostech, s nimiž se bohužel setkáváme od arogantních a nevzdělaných, a které nás vážně jen unavují); o tom, s jakým tlakem ze strany okolí se ace lidé setkávají; o internalizované acefobii; nebo o biromantičnosti a bisexualitě. Níže vám ještě prezentuji video, které Abbie natočila o své ace cestě, o poznávání své ace identity. Dále na jejím kanálu najdete třeba její vlog z návštěvy Rhode Island nebo její video o depresi. Určitě doporučuji tvorbu Abbie sledovat.

3. Causing Chaos

YouTube kanál Causing Chaos není zaměřen na asexualitu, nicméně jeho autorka provedla coming out jako ace ve videu publikovaném 13. června 2023 v rámci tehdejšího Duhového měsíce. Její kanál, založený v roce 2022, má v tuto chvíli 470 odběratelů a 259 videí na různorodá témata. Ve svém prvním videu jeho autorka uvedla, že má ADHD; nepříliš dlouho poté natočila video What is Asexuality?, v němž hovořila o asexualitě a o tom, že se o ní bohužel neučí ve školách; natočila také video o aromantičnosti; dále video o pansexualitě; za zmínku stojí i její devítidílná videosérie Asexual Tries the 100 Baby Challenge (ano, Sims 4); ale natočila také video s tipy pro self-care, když na self-care máte bolestně málo času; video o tom, jak zvýšit své sebevědomí; a video na téma jak kapitalismus ruinuje náš pocit radosti. Jako někdo, kdo se celý život kamarádí s malými bílými pejsky musím také ocenit její videa, v nichž vystupuje se svým čtyřnohým společníkem - před rokem to bylo video Types of Small Dog Parents. Určitě stojí za to Causing Chaos sledovat!

4. ria dms

S více než 13 200 odběrateli a k dnešnímu dni 668 videi na svém YouTube kanálu je tvůrkyně obsahu Ria vzhůru mířící ace legendou. Se svou platformou začala v roce 2013, a převážně se na ní věnuje asexualitě, romantičnosti a aromantičnosti, dalším queer tématům, vztahům a lidské psychologii. Před jedenácti hodinami na její kanál zamířilo video, v němž v 110 sekundách hovoří o tom, že během vyrůstání nevěděla, že se od ostatních lidí liší, a myslela si, že všichni jen předstírají zájem o sex. Čtyři dny zpět zase natočila výborné video na téma knih o asexualitě. Další videa s asexuální tématikou, která na jejím kanálu najdete, se týkají otázek ohledně asexuality a represe; jak ji její asexualita naučila, proč si allosexuálové vybírají špatné partnery; natočila video o 5 typech intimity; video čistě o intelektuální atrakci; video o mýtech, které o asexualitě panují; jak v asexuálních vztazích funguje intimita; 5 znaků, podle nichž poznáte, že jste ace; či video o problémové ace reprezentaci v médiích. Kromě toho na svém YouTube kanálu Ria kritizovala umělou inteligenci nebo sdílela svou působivou uměleckou tvorbu. Také tento YouTube kanál doporučuji sledovat!

5. AmeliaAce

Dalším velmi dobře známým YouTube kanálem zaměřeným z velké části na asexualitu a ace spektrum je platforma YouTuberky Amelie. Ta vloguje o aceness, dalších LGBTQ+ tématech a také o tématech z nerd kultury. Její kanál má v současné době přes 13 300 odběratelů a 33 videí. První video, které Amelia natočila o asexualitě, bylo vydáno v lednu 2015, a týkalo se všech těch předsudečných blbostí, jež nevzdělanci říkají ace lidem. Svůj coming out jako ace provedla v březnu 2015. V následujících letech Amelia natočila videa na téma jak poznat, že jste ace; s jakými předsudky se setkávají ace ženy; dále například video na téma demisexuality; na téma mýtů o asexualitě; vysvětlení split attraction modelu; a sdílela také svůj osobní příběh, jaké to pro ni bylo vyrůstat jako ace. Velice přínosné je také její video o historii asexuality. Mimoto natočila video o tom, proč používá slovo queer, či video o často ignorovaných sexuálních orientacích - kromě asexuality v něm mluvila také o pansexualitě. Ačkoliv Amelia již posledních osm let nová videa nenatáčí, stojí za to se k její tvorbě vracet!

6. Queer Kiwi

Novozélandská YouTuberka a zpěvačka Savannah, žijící dlouhodobě v Londýně a vystupující na internetu pod přezdívkou Queer Kiwi, sice natáčí videa o různých LGBTQ+ tématech, stejně jako reakce na směšná videa konzervativců a patriarchálních extremistů, ale v její tvorbě rozhodně nalezneme i nemálo videí o asexualitě. Dva měsíce zpět natočila Queer Kiwi video o ace memech, na jehož začátku mimochodem tvrdila, že ace lidí je určitě více, než si někteří myslí. Podobně na další ace memy reagovala také před čtyřmi roky, a jiné reakce zase natočila zhruba před rokem; před dvěma roky zase natočila video o LGBT exkluzionistech, kteří nechtějí ve svých kruzích uvítat asexuály; a před půl rokem natočila video What's so confusing about asexuality, v němž vysvětlila, co některé lidi na aceness mate, když o něm moc nevědí. Stojí za to se na její videa podívat.

Upřímně doufám, že čtvrtý výčet YouTube kanálů obsahujících videa o asexualitě a ace spektru vás zaujal a inspiroval vás některým z nich (nebo nejlépe všem) věnovat pozornost. Je skvělé, že je asexualitě věnováno čím dál více pozornosti, a lidé, jejichž videa jsem v tomto článku sdílel a na jejichž YouTube kanály jsem vás odkázal, se o to rozhodně velmi zasloužili! Věřte mi však, že tvůrců ace videí je na YouTube více; i těmito čtyřmi šesticemi, které jsem dal v posledních čtyřech letech dohromady, jsem jen škrábal po povrchu. Pokud jsem sdílením tvorby těchto lidí někomu z vás pomohl nebo jsem vás správně nasměroval, pak mé příspěvky rozhodně splnily svůj účel.

Ace Week 2026 bude pokračovat! Čekají vás ještě dva články, jež budou následovat po zítřejším Obrázku týdne, kterým se tématu tohoto projektu na chvíli vzdálím. Rozhodně doufám, že je pro vás tento týden přínosný!

Ace Week 2026: Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II

Ace Week 2026 je v plném proudu. Blogorgonopsid je letos do osvětové kampaně, jejímž cílem je vzdělávat o nejčastěji přehlížené sexuální orientaci, tedy asexualitě, zapojen již poosmé. V pondělí 26. října jsem pro vás napsal Pár rad do života od ace člověka, a včera, v úterý 27. října, jsem vás informoval o nové knize Ace Theory od Raye Fitzpatricka. Dnes, když se nám týden láme, tu mám pro vás příspěvek, na jehož napsání jsem se těšil téměř rok - od skončení Ace Weeku 2025! V rámci něj jsem totiž publikoval článek Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce, který mě opravdu bavilo psát! A na jeho závěr jsem tehdy napsal: "Šest ace postav z populární fikce je opravdu málo, ale jak jsem již uvedl výše, třeba se příští rok k tomuto tématu vrátil a představím vám nějaké další!" Nemohl jsem toto téma znovu nenavštívit! Nyní vám tedy s radostí prezentuji várku dalších šesti ace postav z popkultury.

Pro první článek o šesti dobře známých ace postavách z populární fikce jsem vybral Doktora z britského sci-fi seriálu Pán času (Doctor Who), Batmana z různých verzí DC vesmíru, Roshannu Chatterji neboli Tremor z komiksové série The Movement od DC Comics, Jugheada Jonese z komiksového univerza Archie Comics, Lilith Clawthorne z ohromně úspěšného animovaného seriálu Soví dům (The Owl House) a Nadiu van Dyne neboli Wasp ze světa Marvel Comics. Myslím si, že to byl vskutku dobrý výběr, ale tato šestice v kaleidoskopu fikčních světů, do kterých jsme všichni nerdi, není nikterak osamělá. Je čas představit vám další šestku. Pokud by se náhodou ani v ní neobjevila vaše oblíbená ace postava... můžeme to napravit třeba zase příští rok!

Connor Hawke

Connor Hawke, který jednu dobu operoval jako druhý Green Arrow, je nejstarším synem Olivera Queena, prvního Green Arrowa, a lukostřeleckým samozvancem bojujícím proti zločinu v komiksech od vydavatelství DC Comics. Vytvořili ho komiksový scénárista Kelley Puckett a kreslíř Jim Aparo, a poprvé jej uvedli v 0. čísle druhé řady komiksového titulu Green Arrow v roce 1994. Divoká 90. léta byla v amerických superhrdinských komiksech definována dočasnými odchody klasických postav; Superman byl na nějakou dobu mrtvý po bitvě s Doomsdayem, Bruce Wayne měl zlomená záda po konfliktu s Banem a jeho kápi tak přebral Azrael, a Oliver Queen zahynul při výbuchu bomby coby člen povstalecké revolucionářské skupiny Eden Corps. Nejslavnější levicovou postavu mainstreamového DC univerza pak v její zelené barvě nahradil právě Connor, jednu dobu bojoval na straně Batmana, Nightwinga a třetího Robina (Tima Drakea), stal se součástí Ligy spravedlnosti a bojoval proti Injustice Gangu oligarchy Lexe Luthora.

Poté, co byl DC vesmír restartován prostřednictvím The New 52 v roce 2011, Connor Hawke se z komiksů vytratil. V novém univerzu byl Green Arrow opět jeho otec, Oliver Queen, který se navíc tehdy těšil velké popularitě díky televiznímu seriálu (Arrow), jenž ho ovšem ztvárnil opravdu nepřesně. Connor se konečně vrátil až v roce 2021 během události Infinite Frontier, jakožto syn Olivera Queena narozený mimo manželský svazek a muž s evropskými, africkými a korejskými kořeny. Následně byl v komiksové antologii DC Pride 2022 vyoutován jako ace. Stal se tak jednou z nejdůležitějších postav DC vesmíru nacházejících se na asexuálním spektru. V DC Pride 2022 figuroval v příběhu nazvaném Think of Me, který byl napsán a nakreslen čistě asexuálním týmem tvůrců z DC Comics, sestávajícím z kreslíře a scénáristy Ro Steina, kreslíře a scénáristy Teda Brandta a písmaře Franka Cvetkovice. Jak se můžete dočíst na oficiálním webu DC, Connorův vztah k sexualitě byl vždy něčím, co jej vzdalovalo jeho velmi heterosexuálnímu otci, který měl vždy vztahy s mnoha různými ženami. Protože je Connor pohledným mladým mužem, často se setkává s flirtováním ze strany ženských postav, kterému ovšem nerozumí; když zajdou příliš daleko, nemá strach je rázně odmítnout. Cítí k ženám romantickou přitažlivost, nikoliv však přitažlivost sexuální.

Skvělá věc na Connoru Hawkeovi je, že je to silný, hbitý člověk s dobrým srdcem, který pomáhá lidem a má skutečné hrdinské kvality, a zároveň je to ace muž. To jasně ukazuje, že ace muži nejsou nějak zlomení nebo nepřirození; máme tu samozvaného bojovníka se zločinem, který je upřímně řečeno stejně skvělý jako Batman (a to je mimochodem velmi ace-coded postava, jak už jsem na tomto blogu několikrát psal!), jen je o dost milejší a přátelštější. Jeho asexualita jej navíc mně osobně činí dosti sympatičtějším, než z řetězu utržená heterosexualita Olivera Queena. Connor se léta před vyoutováním v komiksech objevil v seriálech Legends of Tomorrow a Arrow, které byly součástí Arrowverse. Vždy se jednalo o verze postavy z alternativních časových linií; obě ztvárnil Joseph-David Jones, který v Arrow jinak ztvárňoval Johna Diggla. V seriálu The Flash se navíc krátce objevila postava Williama Claytona, modelovaná podle Connora Hawkea.

Todd Chavez

Todd Chavez je jednou z hlavních postav velice oblíbeného animovaného seriálu BoJack Horseman, který byl vydáván na streamovací službě Netflix v letech 2014 a 2020, a odehrávajícího se v alternativním světě, v němž bok po boku žijí lidé a antropomorfní zvířata. Do života hlavní postavy, BoJacka F. Horsemana, majícího lidské tělo a koní hlavu, se Todd dostal skrze párty, po které už nikdy neopustil jeho dům. BoJackovým spolubydlícím byl již po dobu pěti let před začátkem první epizody, a mezi oběma postavami vznikl velmi silný přátelský vztah. BoJack, dříve úspěšný herec, drží Todda finančně na hladině a snaží se podkopat jeho snahu o získání vlastní nezávislosti. V anglickém originále propůjčil Toddovi svůj hlas herec Aaron Paul, kterého samozřejmě všichni známe pro jeho ztvárnění Jesseho Pinkmana v seriálu Breaking Bad a jeho spin-offech.

Na konci 3. série BoJack Horseman se Todd nechá znát své romantické lásce Emily, kterou dabovala Abbi Jacobson, že se nepovažuje ani za heterosexuála, ani za gaye. Doslova o sobě tehdy říká, že "možná není nic". Emily o něj přestane mít zájem a započne intimní vztah s BoJackem. Teprve později zjišťuje, že Todd je asexuál, a když vytvoří vlastní dating aplikaci pro hasiče, aby se s ní mohli seznámit, rozhodne se vytvořit ještě druhou dating aplikaci, čistě pro asexuály - nazve ji All About Ace. Todd svou asexuální identitu prozkoumává ve 4. řadě seriálu, a po strastiplné cestě nakonec svou asexualitu zcela akceptuje. K tomu mu pomůže i setkání s dalšími asexuály. Todd je nejen asexuál, ale také apothisexuál, tedy "sex-repulsed ace" (ace člověk odpuzený sexem). Později v seriálu začne chodit s Maude, asexuální postavou s lidským tělem a králičí hlavou. 

Todd je velice sympatickou postavou, znalou japonského jazyka, a je bývalým závislákem na videohrách. Je to inteligentní mladý muž, pracující na vlastní rock opeře, ale občas se dostává do velice nebezpečných situací, když kolem sebe nemá své přátele. V době, kdy BoJack Horseman vycházel, představoval jeho coming out velký krok vpřed. V roce 2018 mediální společnost GLAAD identifikovala Todda jako jedinou asexuální postavu na kterékoli ze streamovacích služeb! Od té doby viditelnost asexuality poněkud vzrostla, a to právě díky Toddovi a několika dalším ace postavám z BoJack Horseman. 

Peridot

Peridot (celým jménem Peridot Facet-2F5L Cut-5XG) je mimozemšťanka patřící k druhu Gems (Drakokamů) a členka skupiny Crystal Gems, známé též jako Rebelové, která vystupuje v animovaném seriálu Steven Universe. Poprvé se objevila v epizodě Warp Tour odvysílané premiérově 8. ledna 2015 na americké televizní stanici Cartoon Network coby 36. epizody 1. série Steven Universe, a poté, co uvízla na Zemi po událostech epizody Jail Break v seriálu figurovala jako anti-hrdinka a pseudo-antagonistka. Do skupiny Crystal Gems se přidala poté, co jí pomohla zachránit Zemi před Clusterem, a stala se regulérní postavou Steven Universe. Peridot je schopna regenerace a fotokineze, a má nadlidskou sílu a odolnost. V anglickém originále ji dabovala herečka Shelby Rabara, nyní známá propůjčením svého hlasu Snappymu v letošním Toy Story 5.

Drahokamy ve Steven Universe jsou schopny tzv. fúze, kdy se spojují s jinými Drahokamy v jednotné entity. Peridot ovšem o fúzi neboli spojování nemá zájem. Je ráda sama sebou, a necítí potřebu dávat se dohromady s nějakým jiným zástupcem svého druhu. Maya Petersen, autorka storyboardů pro seriál, odhalila, že tato část Peridotina charakteru je metaforou pro asexualitu a aromanticismus. Ačkoliv fanoušci seriálu rádi shipovali Peridot s jinými postavami, konkrétně s Amethyst a Lapis Lazuli, dvěma dalšími ženskými postavami patřícími k Drahokamům, a ačkoliv aromantická orientace Peridot nebyla v seriálu nikdy důkladně prozkoumána, není na škodu smýšlet o Peridot jako o aromantické asexuálce. Předtím, než Maya Petersen odhalila, že Peridot reprezentuje v seriálu asexualitu a aromanticismus, poukázala na identitu postavy samotná autorka Steven Universe, Rebecca Sugar, ve čtyřiašedesátistránkové doplňkové knize Fusion for Beginners and Experts, vydané v roce 2017.

Je pravdou, že Peridot patří k druhu, který má naprosto odlišnou koncepci vztahů a sexuality, a lidské vztahy a lidská sexualita zkrátka fungují jinak, než u těchto mimozemšťanů. Nicméně Peridotin nezájem nebo dokonce odpor k fúzi je jasnou paralelou toho, jak se cítí ace lidé. Rebecca Sugar ještě v roce 2023 v rozhovoru pro Variety potvrdila, že Peridot je kanonicky aro ace. Nutno podotknout, že Steven Universe má spoustu LGBTQ+ postav, od Harolda Smileyho přes Obsidiana, Rose Quartz a Rainbow Quartz 2.0 po Sunstone a Pearl. Peridotina asexualita by v tak diverzním univerzu rozhodně neměla nikoho překvapit.

Isaac Henderson

Isaac Henderson je aro ace kluk vystupující v hraném dramatickém seriálu Heartstopper (Srdcerváči), vydávaném v letech 2022 až 2026 na streamovací službě Netflix a natočeném na motivy komiksové knihy stejného názvu od velice oblíbené autorky fikce pro mládež Alice Oseman, proslavené zejména její komiksovou sérií Loveless (Bez lásky). Jde o teenagera, který je studentem fiktivní střední školy Truham Grammar School for Boys, 180 centimetrů vysokého mladého muže postupně objevujícího svou asexualitu a aromanticismus. Ztvárnil jej anglický herec a vlogger Tobie Donovan.

V 1. sérii Heartstopper je Isaac přesvědčen, že má romantické city vůči Jamesi McEwanovi, kterého ztvárnil herec Bradley Riches. James byl otevřeně gay, a poté, co se dal krátce s Isaacem dohromady, oba chlapci se vzájemně políbili. Nato si Isaac uvědomil, že vůči němu romantické city ve skutečnosti nemá, ale zatím nerozumí tomu, kým je a proč s Jamesem nechce jít do vztahu. Ve 2. sérii se pak Isaac na výstavě queer umění zcela poprvé setkává s termínem "aromantický asexuál". V průběhu této řady je často vidět s knihou v ruce; setkání s tímto termínem jej totiž motivuje začíst se do literatury o asexualitě a aromanticismu. Ve školní knihovně nachází naučnou knihu Ace: What Asexuality Reveals About Desire, Society, and the Meaning of Sex od Angely Chen, vydanou v roce 2020 (jde o skutečnou knihu, předloni jsem o ní psal tady na blogu). Ve 3. sérii se pak Isaac nechává nahlas znát, že je aro ace. Předtím ale jeho sexuální a romantickou orientaci potvrdila na Twitteru samotná Alice Oseman.

Isaac je jednou ze dvou postav seriálu Heartstopper, která byla vytvořena čistě pro něj a která nebyla adaptována z původní knihy od Alice Oseman, vyplňuje v příběhu nicméně roli postavy Aleda Lasta, která se v seriálu vůbec neobjevila. Skvělou věcí na Isaacovi je, že je v podstatě reprezentací ace komunity a zvláště pak aro ace mužů - a to v hraném a velice kvalitním dramatickém seriálu na Netflixu, gigantovi streamingu. Je to navíc teenager, který svou identitu postupně objevuje; sám si pamatuji, jaké to bylo zjišťovat postupně informace o asexualitě a aromanticismu, když jsem byl zhruba v jeho věku. Tvůrcům Srdcerváčů tedy patří velký palec nahoru a poklona za to, že se rozhodli vytvořit tuto postavu.

Poppy

Poppy je postava z hraného dramatického seriálu Huge, odehrávajícího se v letním táboře pro teenage dívky pokoušející se snížit svou tělesnou váhu, který se v létě 2010 vysílal na americké televizní stanici ABC Family. Je to radostná dívka, která v táboře působí jako poradkyně, a sama si tímto táborem prošla, když potřebovala snížit ze zdravotních důvodů svou váhu. Ztvárnila ji americká herečka Zoe Jarman, známá také jako Betsy Putch z romantického komického seriálu The Mindy Project z let 2012 až 2014.

Je docela dost možné, že Poppy byla jednou z prvních otevřeně ace ženských postav na amerických televizních obrazovkách. Vždy radostná a také vždy bránící dívky, které má v táboře na starosti, vyoutovala se Poppy v 5. epizodě Huge, nazvané Movie Night, když s ostatními postavami sleduje jednoho večera film. Přitom jen tak pronese, že dlouho čekala na to, že bude mít stejné pocity (myšleny jsou pocity romantické a sexuální), o kterých prý mluvili všichni kolem ní. Nikdy však takové pocity sama neměla. Spousta ace lidí jistě ví, o čem je řeč - když vyrůstáte ve světě, který vám říká, že od určité doby máte během svého vyrůstání takové záležitosti pociťovat, ptáte se, kde ty pocity jsou, a zda se nakonec objeví. Poppy je asexuálka; nikdy necítila sexuální přitažlivost. 

Svého času byla dokonce některými ace lidmi Poppy považována za revoluční postavu; to ale bylo dávno předtím, než se otevřeně ace postava objevila v populárním seriálu Sex Education na Netflixu nebo než začal vycházet Heartstopper. Cenili si samozřejmě toho, že přímo prohlásila, že se identifikuje jako asexuálka; kolik postav v hraných dramatických seriálech něco takového učinilo dříve? Velmi, velmi málo, pokud vůbec. Poppy byla nejen radostná, ale také docela sociálně nemotorná - znak introverze. Spousta ace lidí, kteří jsou introverti, se s ní tak mohla ztotožnit.

Yelena Belova

Yelena Belova, druhá postava z univerza komiksového vydavatelství Marvel Comics používající přezdívku Black Widow, je ruská špionka vycvičená v Rudé komnatě, v minulosti pracující pro ruskou GRU a později členka týmu Thunderbolts, která proslula v posledních pěti letech díky ztvárnění herečkou Florence Pugh ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe. Ta ji zatím hrála ve filmu Black Widow (2021), v hraném seriálu Hawkeye (2021), ve snínku Thunderbolts*/The New Avengers (2025), v animovaném seriálu Marvel Zombies (2025) a v letošním filmu Spider-Man: Zbrusu nový den (Spider-Man: Brand New Day). Následně má být Yelena v podání Florence Pugh jednou z hlavních postav nadcházejícího filmu Avengers: Doomsday. Postava byla vytvořena komiksovou scénáristkou Devin Grayson, komiksovým kreslířem J. G. Jonesem, scénáristou Paulem Jenkinsem a kreslířem Jaem Leem pro komiksové tituly Marvel Knights a Inhumans na konci 90. let minulého století.

Tvůrkyně postavy, výtečná komiksová scénáristka Devin Greyson (která mimochodem napsala doplňkový komiks k animovanému seriálu X-Men: Evolution, který od dětství miluji a díky kterému jsem propadl zájmu o marvelovské mutanty), sama prohlásila, že Yelena je s největší pravděpodobností asexuálka. Kanonicky je postava v komiksech aro ace. Ačkoliv ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe zatím neprovedla explicitní coming out, její asexualita a aromanticismus byly nastíněny již v prvním filmu, v němž se objevila, a to sice ve snímku Black Widow z roku 2021 (pamatujete na to, jak Natashe řekla, že místo nějakých vztahů s muži chce mít psa?). Sama Florence Pugh v jednom rozhovoru také nastínila, že Yelena "může" být asexuálka (aniž by ji zatím přímo vyoutovala). Mnoho allosexuálních lidí interpretovalo scény, které Yelena měla v seriálu Hawkeye s Kate Bishop (kterou hrála Hailee Steinfeld), jako lesbian-coded; spousta fanoušků MCU právě tyto dvě ženy shipuje. Je možné, že filmová Yelena není aro; možná je lesbická asexuálka. Jen čas ukáže, zda o ní bude odhaleno více.

Ve 2. čísle komiksu Black Widow: Pale Little Spider od komiksového scénáristy Grega Rucky z roku 2002 odpověděla Yelena na otázku "Jsi lesba?" následujícími slovy: "Nejsem... nic." Podobně jako v případě Todda Chaveze to mohlo zkrátka znamenat, že se nevnímá jako člověk spadající do nesmírně reduktivní a heteropatriarchální ideologií diktované binarity "gay-heterosexuál", s ničím mezi ani kolem těchto identit. V říjnu 2026 započala Yelena v komiksech komplikovaný, zřejmě romantický vztah s Eddiem Brockem neboli Venomem - tato verze je zřejmě heteroromantická asexuálka.

Máme za sebou seznámení s šesti dalšími asexuálními postavami z populární fikce. Faktem ovšem je, že v popkultuře se vyskytuje mnohem více ace postav! V tomto článku i v příspěvku z loňského roku jsem opravdu jen škrábal po povrchu, a myslím si, že by nebylo na škodu, kdybych v rámci Ace Weeku 2027 napsal třetí část této série, a seznámil vás s další šesticí! Prozatím vám mohu potvrdit jedno: Ace Week 2026 bude pokračovat. Čekají na vás v rámci něj ještě další tři články.

Ace Week 2026: Vychází nová kniha Ace Theory!

Asexualitě, tedy sexuální přitažlivosti definované žádnou nebo nízkou přitažlivostí pociťovanou k ostatním lidem, je v posledních letech věnováno čím dál více akademických publikací. V rámci Ace Weeku 2024 jsem pro vás napsal článek článek Knihy o asexualitě, v němž jsem vás seznámil se čtyřmi knihami o této sexuální orientaci, vydanými za předchozí čtyři roky. O jedné z nich, sociologické práci queer anarchistky Sherrondy J. Brown s názvem Refusing Compulsory Sexuality (Odmítnutí povinné sexuality), jsem pak v rámci Ace Weeku 2025 napsal 17. část Knihy týdne. A zcela jistě to nebyla poslední hodnotná publikace, které jsme se o asexualitě a asexuálním spektru měli dočkat. Nejnovějším přírůstkem na rostoucí seznam literatury o asexualitě je nyní akademická publikace Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality (Ace teorie: Esej ve fragmentech o asexualitě) od oceněného básníka a kritika Ryana Fitzpatricka, která vychází právě dnes, tedy v úterý 27. října 2026 - v rámci letošního Týdne povědomí o asexualitě. Je to naučná kniha, ve které se vzájemně prolínají intelektuální analýza a kritika kultury s osobní reflexí, a poskytuje kritický pohled na povinnou sexualitu, onen nástroj kapitalismu a patriarchátu diktující lidem, že sex je pro ně potřebou. Autor v ní čtenářstvu kterékoli sexuální orientace poskytuje tolik důležitou představu toho, jaké to je být asexuál v sexuálním světě - jaké to je být jako on, anebo jaké to je být jako autor tohoto blogu. Nepochybně půjde o zásadní četbu pro všechny, kteří opravdu chtějí pochopit, jak se v námi všemi obývaném sexuálním a sexualizovaném světě cítí ti, jež sexuální přitažlivost nepociťují a/nebo nemají o sex zájem. Poskytuje informace o tom, jak sociální a ekonomické tlaky vytvářejí představu o tom, jak vypadá dobrý, naplno žitý život - a jak cisheteropatriarchát vytváří představu, podle níž je takový dobrý život spjat se sexem. Ace Theory je kniha o 372 stranách, která má čtenářstvo přesvědčit, že asexualita je mnohem radikálnější, než byste čekali. Mě osobně to nepřekvapuje, ostatně píši na svůj blog již nějakou dobu, že situovanost nás ace lidí nám poskytuje intelektuální a dekonstrukční schopnosti, jež jsou nutné pro odstranění povinné sexuality a rozboření patriarchátu jako takového - což pomůže všem lidem, ať už jsou jakékoli sexuální orientace a jakéhokoli genderu. Ryan Fitzpatrick prezentuje portrét asexuality, který je v sexualizovaném, násilném a nerovnostářském světě opravdu potřeba. Dále se má v knize dotýkat i témat, se kterými rádi operují patriarchální extremisté - témat jako jsou manosféra, incelové, epidemie samoty a podobných nebezpečných záležitostí, které můžeme z naší společnosti odstranit právě díky tomu, že začneme naslouchat ace lidem a jejich kritice povinné sexuality. Knihu dnes vydalo nakladatelství Book*hug Press.

Přední obálka nové knihy Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality, vydané 27. října 2026 nakladatelstvím Book*hug Press. Zdroj: Book*hug Press

První recenze na tuto knihu jsou velice pozitivní a ohromně navnazující. Ela Przybylo, pomocná profesorka na Katedře anglického jazyka na Jádrové fakultě ženských, genderových a sexualitních studií na Illinoiské státní univerzitě, která v roce 2019 proslula svou akademickou knihou Asexual Erotics: Intimate Readings of Compulsory Sexuality (Asexuální erotiky: Intimní čtení povinné sexuality), a která loni napsala knihu Ungendering Menstruation (Odgenderování menstruace), ve své recenzi uvádí: "Ace Theory přináší soubor kritik, tezí a ztělesnění hnutí, jež zpochybňují všudypřítomnost toho, jak silně je současná západní společnost uspořádána kolem příslibů a nadějí spojených se sexem a romantikou. Zároveň poukazuje na to, jak hluboce tím jsou znevýhodněni ti, kteří se nedokáží ztotožnit s tímto neúprosným tikotem hodin allonormativity. Ace Theory - napůl teorie, napůl poezie - vás přiměje k zamyšlení, zda snad neexistují i ​​jiné způsoby, jak co nejlépe prožít naši vzájemnou blízkost." Básnička Danielle La France, která píše především o osvobození a rezistenci, a jež proslula například letos v květnu vydanou knihou Verbal Violence (Slovní násilí), uvedla: "Musím se přiznat, že Ace Theory mě přivedla k novému pojetí naší sdílené existence. JE TO Ryan Fitzpatrick, tak trochu sestavený, 'sami sebou' v šálku čaje bez zlatého okraje, aby se podrobil riziku popíjení odhalení normativních standardů, které jsou pro touhu příliš nudné + rozlévání perverzních změn uspořádání nesexuální intimity po celém food courtu. Trvám na tom, abychom TO neuklízeli. Přijměte toto pozvání a proklouzněte kolem sexuálního esencialismu minulosti a přibližte se k chaoticky modelované zkušenosti, která zkrátka může být asexualitou." Sarah Brouillette, profesorka angličtiny na Katedře anglického jazyka a literatury Carletonské univerzity v kanadské Ottawě, jež je autorkou publikací Underdevelopment and African Literature: Emerging Forms of Reading (Podrozvoj africké literatury: Objevující se formy čtení) z roku 2020 či Literature and the Creative Economy (Literatura a kreativní ekonomika) z roku 2014, napsala následující: "Ace Theory není ani úvodním přehledem, ani inspirativním memoárem o asexualitě. Ryan Fitzpatrick v ní namísto toho poukazuje na radosti i frustrace, které pramení ze snahy pojmenovat určitou 'identitu', 'zkušenost' či 'dispozici' (jak to vlastně nazvat?) - něco, co nikdy není zcela čitelné. Prostřednictvím formálně experimentální kombinace osobních úvah, kulturní kritiky a poezie se Ace Theory brání tomu, aby se omezila na jediný přístup ke svému tématu. Přesto nás však vede k jedné zásadní myšlence: asexualita představuje 'problém' pouze tehdy, pokud za měřítko zdravého života považujete sexuální výkonnost, úzce spjatou s partnerským soužitím a reprodukcí. Pokud se cítíte 'rozbití' - tedy v rozporu s tímto normativním narativem dospělosti - a hledáte spřízněnou duši ve svém tvrdošíjném odmítání nechat se 'opravit', přečtěte si tuto knihu."

Jak dnes informoval Xtra Magazine, Ryan Fitzpatrick se k zájmu o asexualitu dostal na začátku pandemie Covidu-19, tedy na jaře 2020, když mu už pomalu táhlo ke čtyřicítce. Začal si o této sexuální orientaci hodně číst na Twitteru a na Redditu, začal věnovat pozornost televizním pořadům a literatuře s asexuálními postavami, sledoval videa o asexualitě na YouTube a ponořil se do asexuální poezie a akademické literatury o ní. Rozhodl se napsat o asexualitě velmi komplexní knihu, která vyzývá to, jak dominantní kultura diktuje, co je péče, láska, romantika, přitažlivost a blízký vztah. Ryan je autorem čtyř knih poezie, mezi nimiž jsou Fake Math (2007) či Sunny Ways (2023). Spolu s Jonathanem Ballem byl editorem publikace Why Poetry Sucks: An Anthology of Humorous Experimental Canadian Poetry (Proč je poezie na nic: Antologie humorné experimentální kanadské poezie) z roku 2014. Když nepíše básně, věnuje se kulturní kritice; jeho odborné články publikovaly časopisy Studies in Canadian Literature nebo British Journal of Canadian Studies.

Knihu Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality si můžete objednat na webu nakladatelství Book*hug Press v hardcoveru za cenu 24,95 amerických dolarů (tj. 545 českých korun) nebo jako e-knihu v epubu za 14,99 dolarů (tj. 328 korun). Kanadský Amazon ji jako e-knihu v edici Kindle nabízí za 9,99 dolaru (tj. 218 korun). Zaujala vás? Pořídíte si ji?

Ace Week 2026: Pár rad do života od ace člověka

Ve dnech 25. až 31. října 2026 probíhá Týden povědomí o asexualitě (Asexual Awareness Week neboli Ace Week), další ročník kampaně, jež započala v roce 2010 a jež má za cíl přispět ke zvýšení povědomí o nejčastěji přehlížené sexuální orientaci - asexualitě. Blogorgonopsid, třebaže je to blog o pravěké přírodě a často i o přírodě současné, je do této kampaně zapojen již od roku 2019. Tehdy jsem zde provedl veřejný coming out (pokud vám to nějak uniklo, zdarec, jsem taky ace), a od té doby jsem napsal nemálo článků o asexualitě a asexuálním spektru. V rámci loňského ročníku to byly příspěvky Proč je důležité učit o asexualitě, Asexualita na YouTube III, Jsou demisexuálové součástí LGBTQIA+?, Acefobie, singlismus a chrononormativita, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce a 17. část projektu Kniha týdne o publikaci Refusing Compulsory Sexuality. Letos se do této kampaně zapojuji znovu, již poosmé, a rovněž vám přinesu šest článků na téma aceness. 

Říkal jsem si, jak letošní ročník začít. Ačkoliv témata dalších pěti článků, které hodlám v rámci Ace Weeku 2026 napsat, jsem měl již dlouho naplánována, zaměření úvodního příspěvku mi nebylo dodnes jasné. Ale nemusel jsem nad tím, o čem bych chtěl pro začátek napsat, přemýšlet příliš dlouho. Rád bych navázal na vše, co jsem už o asexualitě ve svém malém přírodopisném internetovém koutečku s více než 700 000 návštěvami (měřeno od února 2020!) napsal dříve, ale chtěl bych to tentokrát učinit trochu osobnější. Chtěl bych vám, ať jste kdokoliv, předat pár rad do života. Víte, nejsem tady, na téhle modré planetě, o které mimochodem příští měsíc vyjde parádní dokument vyprávěný Davidem Attenboroughem (a bude pojednávat o těch místech, která ji činí modrou), krátkou chvíli. Nenarodil jsem se včera. Jsem propána zástupcem generace, která vyrostla na Putování s dinosaury - na tom legendárním paleodokumentu z konce 90. let. Když se po Zemi pohybujete sečteno odečteno podtrženo zaokrouhleno zhruběno třetinu století, nabydete určitých životních mouder. A tato moudra nejsou podmíněna jakousi univerzalitou, nýbrž vaší konkrétní zkušeností. Vaší identitou, třídou, genderem, sexuální orientací, zájmy, kulturou, subkulturou, znalostmi, filozofiemi, jimž jste byli vystaveni... zkrátka koktejlem toho, co činí vaši zkušenost odlišnou od zkušenosti jiných lidí. Ne, že by to z vás dělalo mimozemšťana; mnoho máme jako lidské bytosti společného. Ale faktem je, že jsme také velice diverzní, velice variabilní, různorodí. To je ostatně případ zástupců každého druhu na planetě. V té diverzitě je síla, a je dobré být vystaven zkušenostem každého kousku té veliké různorodosti. A zvláště lidé z minorit, z menšin - a že do nějaké menšiny, třeba i modrookých, patříme nakonec všichni - mohou mít co říci k tomu, jak svět funguje a co se v něm dá zlepšit. 

Chtěl bych vám v tomto článku předat pár informací o tom, co můžeme změnit, aby lidská společnost fungovala lépe - aby se lidé cítili bezpečněji, aby vůči sobě byli ohleduplnější, aby se vzájemně akceptovali takoví, jací jsou, a aby zbytečně nepodceňovali zkušenosti těch druhých. A samozřejmě, jak slibuje titulek tohoto článku, bych vám také chtěl předat pár rad, jak žít vaše životy naplno, bez omezení a bez mentálních mantinelů, o kterých jsem přesvědčen, že část společnosti nenacházející se na asexuálním spektru - a zvláště pak naše všudypřítomné kamarády heterosexuály - svazují a berou jim radost. Nebude to žádná přednáška, a už vůbec ne deset přikázání, podle nichž se každý loajální subjekt tajuplného božstva píšícího tato slova musí řídit. Jen vám chci něco vzkázat jako ace muž, nepociťující sexuální přitažlivost k osobám jakéhokoli genderu, který žije ve světě plném sexualizace, objektifikace, sexuálního násilí a ideologických omluv pro jeho páchání. Myslím si, že lidé jako já mají, co k tomu všemu kriticky říci, a mohou pomoci naší společnost od těchto neduhů osvobodit.

Velaceraptor - ace Velociraptor, hrdě v mých barvách i s pride vlaječkou! Zdroj: Amazon

Co si budeme namlouvat, žijeme všichni v hypersexualizovaném světě. Hercům ve filmech dávají producenti, studia i běžní konzumenti hodnotu na základě toho, jak moc "sexy" neboli přitažlivá jsou jejich těla, jejich tváře nebo jejich charisma. Do hlav lidí je ve školách, prostřednictvím médií, knižní, filmové, televizní i streamingové fikce, ale i různými ideologiemi, filozofiemi a náboženstvími vtloukáno, že potřebují mít sex. Existuje bezpočet omluv pro sexuální násilí, a dostali jsme se do bodu, kdy ani vypuštění Epsteinových dokumentů a odhalení toho, kdo všechno patřil do elitního klubu notorického zneužívače nezletilých dívek Jeffreyho Epsteina, se značnou částí společnosti nehnulo. Náš společenský systém má obsesi s nerovnostářskou tělesností, s využíváním lidských těl coby objektů sexuální touhy, s jejich vykořisťováním. Nahá ženská těla na předních obálkách časopisů pro heterosexuální muže, která jim mají způsobit kdovíjakou reakci v mezinoží, a sexistická pornografie, založená na dehonestaci těl prezentovaných jako objekty sexuální touhy - to vše a mnohem víc prorůstá celou naší společností. Dominantní kultura předpokládá, že všichni lidé chtějí mít sex a intimní vztahy, a že bez nich jsou zlomení, depresivní nebo dokonce nemocní. A zvláště mladým ženám nemajícím zájem o sexuální vztahy mohou být jejich doktory diagnostikovány takové záležitosti, jako "frigidita", "hyposexualita" a kdo ví, jaké další takzvané "poruchy". Toto je svět, ve kterém žijeme - vy i já. Děsné, co?

Nerovnost. Vykořisťování. Ponižování. Zneužívání. Takový je ten systém sociálních vazeb, v němž všichni fungujeme. Sexualita je v něm nástrojem, který jej pomáhá reprodukovat. Existují o ní určité představy, hlásané institucemi a jedinci, kteří mají zájem o to, aby byl tento systém sociálních vazeb reprodukován i nadále. Za jakou cenu? O tom jsem už psal výše. Za cenu lidské cti, za cenu svobody každého jednotlivce. Běžným nástrojem, který kapitalismus a patriarchát používají, je povinná sexualita (anglicky compulsory sexuality). Ta sestává z onoho již výše uvedeného předpokladu, že každý člověk potřebuje sex. Pokud to tak někdo necítí, je prý s ním něco špatně. A pokud se mu nelíbí objektifikovaná, sexualizovaná lidská těla, musí prý být v lepším případě stydlivý, v horším případě nemocný. Povinná sexualita má tragické následky. A nejsou jimi jen ty výše zmíněné diagnózy, které jsou ve velké míře dávány pochybnými psychiatry, psychology a jinými lekajícími lékaři mladým ženám. Asi nejtragičtějším důsledkem povinné sexuality je manosféra - incelové. Pravicoví extremisti, bílí heterosexuální muži, věřící v dogma cisheteropatriarchální ideologie, podle něhož jako správní muži potřebují sex se ženami - a pokud se jim ho nedostává, mají cítit právo za to společnost ztrestat. To už v minulém desetiletí vedlo k několika teroristickým útokům, motivovaným misogynií, ale také homofobií a rasismem. Možná si říkáte, že incel musí být nějaký smrdutý, bazálních mravů pozbylý chlap starý více než čtyřicet let, který žije ve vlhkém sklepě a radikalizuje se v náckovských koutech Twitteru a na podivných fórech plných odpudivých výplodů chorobných pornomozků. Jenže to tak úplně není; spousta sebeoznačených incelů jsou vlastně mladí muži, které bychom dokonce mohli označit za pohledné. Incelové jsou patriarchální extremisti - jejich pohled na svět je extrémní formou už tak vykořisťovatelské cisheteropatriarchální ideologie, jež je tou dominantní ideologií, z níž vycházejí všechny ty standardy binárního genderu, heteronormativita a právě též povinná sexualita.

Nežijeme v přívětivém světě. A přitom jsem přesvědčen, že každý člověk, ať už je jakékoli sexuální orientace - ať jste hetero, gay, bi, pan nebo ace - tak nějak povědomě cítí, že diktum povinné sexuality není správné. Že dospělý člověk nepotřebuje mít sex, aby se cítil dobře a aby žil svůj život naplno. Představy o sexualitě jsou v dominantní kultuře, v cisheteropatriarchální ideologii, neodmyslitelně spjaty s mocí. S mocí nad druhým. V onom cisheteronormativním pohledu na svět jde tedy o nerovný intimní vztah mezi mužem a ženou - o sexistickou heterosexualitu. A tu kážou jak morálně prohnilí náboženští lídři a konzervativní a jiní pravicoví politici, tak producenti sexistického porna. Sexualita jako nástroj pro zachování nerovnostářskosti, se všemi nerovnostářskými a povinnostními dogmaty a doktrínami o ní - to je, jak si zástupci reakčních tříd velmi dobře uvědomují, mocný nástroj pro další reprodukci útlaku. Lidem ubližuje. Ubližuje všem, bez rozdílu. Rozděluje naši společnost. Umožňuje vykořisťovatelům, aby měli kontrolu nad lidskými těly - nad námi samotnými! Nejste-li morálně shnilí, pak chápete, že to je špatně. Možná vám, podobně jako mě, přímo vře srdce vztekem. V tom případě vás vítám na straně - jak to říkávají ti, kteří povinnou sexualitu rádi diktují - netolerantní levice. Jistě, netolerantní vůči ubližování lidem!

Asexual Pride v australském Perthu - ace lidé hrdí na svou identitu procházejí s ace a aro vlajkami ulicemi. Zdroj: Instagram

To vše, čemu byly věnovány odstavce výše, je třeba změnit. Což chceme, aby lidé trpěli kvůli povinné sexualitě? Aby byli nuceni do intimních vztahů, které rozhodně nepotřebují a které jim dokonce ubližují? Každý člověk se srdcem přece nemůže chtít, aby nadále byla reprodukována kultura znásilnění. Je potřeba opravdu změnit to, jak naše společnost nahlíží na sexualitu, a jaká s ní má spojená očekávání. Na první místo bychom měli vždy klást emancipaci každého jednotlivce. Cokoliv, co lidem diktuje, jak mají žít své životy, ke komu mají cítit sexuální přitažlivost a jak mají vypadat jejich vztahy k ostatním lidem, je prostě špatné. Bere to každému člověku svobodu, nezávislost, čest. Kruci, už samotná očekávání, že se lidé budou chovat podle toho, jak to diktují pochybné ideologie operující s povinnou sexualitou, nám všem berou čest. Lidé nejsou roboti, nejsou to stroje, a nepatří do nějakých standardizovaných škatulek, do zvěcňovaných středních hodnot z grafu Bellovy křivky či něčeho podobného, a už vůbec nespadají do nějakých vykonstruovaných představ o "normálnosti"! Lidé jsou různorodí, a jejich životy patří jen jim samým. Nerovné vztahy jim škodí. Dikce jim škodí. Dogmata jim škodí. Cisheteropatriarchální ideologie jim škodí. Je třeba činit vše pro to, aby si lidé mohli rozhodovat, jak chtějí žít své životy - a aby si mohli rozhodovat, zda vůbec nějaké sexuální vztahy chtějí mít. Vše by mělo být čistě na každém jednotlivci, který skrze všechny ty odpudivé lži o tom, jaký má být, prohlédl.

Jaké jsou tedy mé rady do života? Nenechte se ovlivnit povinnou sexualitou. Nenechte ji, aby vám nadiktovala, jak máte vnímat ostatní lidi kolem sebe. Ba naopak, stavte se proti ní. Nestačí ji ignorovat, je třeba ji vyzývat. Ukazovat na ni všude, kde se projevuje. Není to můj příkaz - je to rada, jak zajistit, že se lidem bude dařit lépe. Kolik toxicity tím můžeme z naší společnosti odstranit... Každému bych rád poradil, aby si všímal heterosexismu, sexismu a projevů povinné sexuality a kultury znásilnění - v ulicích, v hospodách, na školách, v zaměstnání, v hromadné dopravě, na internetu, v televizi, na nějaké streamovací službě, v kině... zkrátka všude. A myslím si, že nejlepší je ozvat se proti těmto ošklivým věcem - být slyšet. Nebát se křičet přes hluk (ano, to je odkaz na píseň punkrockové kapely Penetration). Když někde uslyšíte něčí oplzlé kecy, dehonestující tělo někoho jiného, dejte najevo svůj nesouhlas. A najevo jej můžete dát různými způsoby. Mou radou je také angažovat se v hnutích nebo skupinách, které se snaží naši společnost učinit rovnostářštější a svobodnější. Zanést do nich kritiku povinné sexuality ze strany ace lidí bude jistě velmi přínosné. Ace lidé opravdu mají, co říci; naše situovanost v této sexualizované společnosti nám dává intelektuální a dekonstrukční schopnosti, které můžeme využít k učinění našeho světa lepším, méně násilným a svobodnějším.

Mou hlavní radou je: žijte si svůj život. Nežijte ho tak, jak vám někdo nebo něco diktuje. Nenechte se něčím svázat nebo omezit. A nenechte se povinnou sexualitou a amatonormativitou (předpokladem, že všichni lidé potřebují romantické vztahy) přesvědčit, že potřebujete ve svých životech nějaké typy vztahů, které ve skutečnosti nechcete. Spousta lidí totiž vytváří intimní, sexuální a romantické vztahy proto, že mají pocit, že je vytvářet musí - a tyto vztahy jsou pak toxické, škodí jim, a v nejhorších případech v nich mohou být i psychicky, fyzicky nebo sexuálně zneužiti. Naslouchejte jen sami sobě, svým vlastním představám o tom, jak nejlépe můžete žít své životy - pokud nejste totální psychopati, kteří chtějí ubližovat ostatním (emočně, psychicky, fyzicky nebo sexuálně), pak zcela jistě žádná omezení nepotřebujete. A chtěl bych vám poradit také to, že je důležité být autentický. Jděte za svými zájmy, věnujte se tomu, čemu se věnovat chcete... i když vám celý svět říká, že byste autentičtí být neměli. Pokud se chcete stát experty na nějaký obskurní britský seriál ze sedmdesátých let, pokud chcete celý svůj život strávit jako kameraman divoké přírody zalezlý ve stanu mezi křovisky nebo pokud chcete být asexuálními aktivisty, pak za tím zkrátka jděte. Život je krátký, a více než jednu příležitost užít si jej nikdo nikdy mít nebude. 

Na závěr bych jako ace člověk chtěl říci ještě jedno. Je dobré ctít život ve všech jeho formách. Je dobré akceptovat lidi ve všech barvách duhy. Být akceptující znamená být pro-sociální. A když jste pro-sociální, nikdy se neztratíte. Vždy budete mít spoustu možností, a to je pro to, abyste si své životy užili, opravdu základ.

Napsat bych mohl jistě mnoho dalších slov, ale nechám si je pro další příspěvky, které vydám v rámci Ace Weeku 2026! Doufám, že vás tento příspěvek oslovil. Pokud jsem vám jím něco předal, pak splnil svůj účel!