Minulý čtvrtek byl celý svět šokován zprávou, jež zarmoutila miliony a desítky milionů lidí. Sám jsem tomu nedokázal uvěřit, když jsem po dopsání tehdejšího příspěvku na tento blog, typicky vydaného v pozdních večerních hodinách, uviděl na svém mobilním telefonu v aplikaci YouTube titulek prvního videa, které mi algoritmus nabízel - reportáže kanadské CBC oznamující úmrtí Patricka Stewarta. Legendárnímu britskému herci bylo 86 let, když o den dříve, ve středu 28. října 2026, zesnul po krátkém, ale těžkém boji s Alzheimerovou chorobou a demencí s Lewyho tělísky. O jeho zdravotním stavu v posledních měsících veřejnost nevěděla, a tak jeho fanoušci, obdidovatelé a následovníci nemohli příchod této zprávy nikterak očekávat. Zesnutí Patricka Stewarta je obrovskou ránou pro kulturní svět. Shakespearovský herec s nezaměnitelným hlubokým hlasem sehrál v půlstoletí klíčovou roli v populární kultuře. Já jej poprvé poznal jako malý coby Charlese Xaviera neboli Profesora X ve filmu X-Men, jenž byl uveden v kinech v červenci 2000. Zakladatele a vůdce X-Menů si zahrál celkem v devíti filmech, přičemž posledním bude letošní Avengers: Doomsday, který zamíří do kin krátce před Vánoci; této obrovsky důležité marvelovské postavě však také propůjčil hlas v několika videohrách. Jiní ho znali jako kapitána Jean-Luca Picarda ze seriálu Star Trek: Nová generace (Star Trek: The Next Generation), dalších čtyř filmů na něj navazujících a ze seriálu Star Trek: Picard, který vycházel v letech 2020 až 2023 (stále si pamatuji, jak v roce 2018 Patrick oznámil, že se do této role konečně rozhodl vrátit). Opomenout nemohou být ani jeho role ve sci-fi filmu Duna (Dune) od Davida Lynche z roku 1984 nebo ve středověkém dramatu Excalibur z roku 1981. Patrick Stewart byl výjimečným, velmi nadaným hercem, a svět bez něj není takový, jaký býval. Čest jeho úctyhodné památce.
Patrick Stewart ve své vůbec poslední filmové roli coby Charles Francis Xavier/Profesor X tak, jak jsme jej viděli v lednovém teaseru k filmu Avengers: Doomsday. Zdroj: Empire
Patrick Stewart neměl lehké vyrůstání. Narodil se a jako dítě žil v Mirfieldu v anglickém hrabství Yorkshire, pocházel z chudé dělnické rodiny, a prvních pět let života strávil se svou matkou Gladys a starším bratrem Trevorem. Když mu bylo pět let, vrátil se ze služby ve 2. světové válce jeho otec Alfred, a trpěl nikdy nediagnostikovaným post-traumatickým stresem. V důsledku něj byl chronickým alkoholikem a brutálně bil Patrickovu matku; časté přihlížení násilí v rodině, páchaného otcem, Patricka na celý život hluboce poznamenalo. Neměl svůj život rád, a tak z něj utíkal coby divák filmů; zvláště velký vliv na něj jako teenagera měl snímek V přístavu (On the Waterfront) od Ellyho Kazana. Zavíral se také na venkovní toaletě u bytového domu, v němž Stewartovi žili, a tam trávil hodiny a hodiny čtením literatury půjčené z místní knihovny. Ve svých patnácti letech se zapojil do dění v mirfieldském divadle, přitom v mládí psal pro místní noviny, ale z práce na nich byl propuštěn poté, co si vymyslel celou reportáž, neboť místo psaní upřednostnil nácvik divadelního představení. Poté, co strávil více než rok prodejem nábytku, nakonec zamířil na Bristol Old Vic Theatre School, kde byl rigorózně učen Stanislavského metodě. Postupně se z něj stal shakespearovský herec, začal pracovat pro Royal Shekespeare Company, kde stanul po boku hereckých velikánů, jakými byli Ian McKellen (později Magneto v sérii X-Men a Gandalf ve filmech o Středozemi) nebo David Suchet (později Hercule Poirot v oblíbeném televizním seriálu) a další. Ve druhé polovině 80. let se přesunul z Londýna do Los Angeles poté, co od producenta tehdejšího nového seriálu ze světa Star Treku dostal nabídku hlavní role. Nikomu nikdy nevadilo, že muž s francouzským jménem Jean-Luc Picard hovořil se standardním britským přízvukem. Léta strávená hraním Shakespearových her na jevišti Patricka obdařila mnoha překvapivými hereckými schopnostmi, které takový sci-fi seriál vyžadoval; na rozdíl od amerických herců, se kterými pracoval, měl například představu o tom, jak pracovat před kamerami s rukama, neboť startrekovským uniformám chyběly kapsy. Po rozloučení se Star Trekem: Novou generací, pro nějž dokonce i režíroval pár epizod, dostal nabídku od producenty Lauren Schuler Donner zahrát si ikonického Profesora X v tehdy nadšeně očekávané filmové adaptaci nejprodávanějšího amerického komiksu, X-Menů. Patrick se obával, že šlo o typecasting - když měl za sebou jednu slavnou sci-fi roli, hned mu někdo chtěl nabídnout další. Ale režisér Bryan Singer jej během jediného oběda přesvědčil, že X-Meni jsou příběhem o něčem naprosto odlišném, a že Profesor X nebude v nejmenším jako Jean-Luc Picard. Patrick se tedy stal součástí impozantního ansámblu, který zahrnoval i Iana McKellena coby Charlesova starého přítele a rivala Erika Magnuse Lehnsherra, a právě při natáčení x-menovských filmů se z Patricka a Iana stali nerozluční přátelé. V minulém desetiletí pak spolu na Broadwayi strávili mnoho měsíců ve dvou divadelních hrách od Harolda Pintera. Jedním ze zlatých hřebů Patrickovy kariéry byl samozřejmě Logan z roku 2017, původně plánovaný jako poslední wolverinovský film; Patrick měl po jeho premiéře v plánu roli Profesora X opustit, ale vrátil se k této postavě ještě ve dvou dalších snímcích ze série Marvel Cinematic Universe.
Patrick Stewart jako Profesor X při hledání mutantů s pomocí Cerebra ve filmu X-Men 2 (X2: X-Men United) z roku 2003. Zdroj: Movie Web
Kromě svého mistrovského herectví oslovil Patrick Stewart nemálo lidí i svou další veřejnou činností. Jeho knižní memoár, Making It So z roku 2023, při jehož tvorbě explicitně odmítl pomoc jakýchkoli profesionálních spisovatelů, se stal jednou z nejmilovanějších a nejupřímnějších knih, které kdy kterýkoli slavný herec napsal. V roce 2006 se Patrick zapojil do kampaně proti domácímu násilí, kterou vedla Amnesty International, a ve stejném roce se na Univerzitě v Huddersfieldu stal financovatelem post-graduální studie zaměřené na domácí násilí páchané na ženách. Bolest, kterou zažívala jeho matka a které Patrick a jeho starší bratr při vyrůstání byli nuceni přihlížet, motivovala jeho aktivistickou a charitativní práci v posledních dvou desetiletích. Otevřeně vybízel k tomu, aby muži řešili problém násilí na ženách a stavěli se proti němu. Stal se patronem charity Refuge, pomáhající zneužívaným ženám. Poté, co v roce 2012 vystupoval v dokumentu Who Do You Think You Are?, ve kterém se poprvé dozvěděl o vážném PTSD, které si z války odnesl jeho otec, začal podporovat charitu Combat Stress cílící pomáhat válečným veteránům trpícím těmito obtížemi. Byl socialistou, nesnášel Margaret Thatcher, po většinu života podporoval Labouristickou stranu a v minulém desetiletí vyjádřil svou sympatii Zelené straně Anglie a Walesu. Ostře vystupoval proti Brexitu; jistě jste viděli video, v němž se na Berlínském filmovém festivalu při premiéře filmu Logan v roce 2017 omlouval evropskému publiku za hloupé rozhodnutí občanů jeho země opustit Evropskou unii. V minulém desetiletí byl také hlasitým odpůrcem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Byl patronem britských humanistů, podporoval důstojnou smrt (které se někdy říká "asistovaná sebevražda"), identifikoval se jako feminista, podporoval LGBTQ+ lidi a po těžkých mladistvých zkušenostech s alopecií byl advokátem autentičnosti lidského života. Patrick byl velmi sympatickým a empatickým člověkem, a to je též důvod, proč jeho zesnutí rozbolelo tolik srdcí.
Smrt Patricka Stewarta je velmi smutnou událostí. Letos jsme přišli o tolik neuvěřitelných hereckých talentů... Sam Neill, Tim Currie, nyní Patrick Stewart, a mnoho dalších... Tento mistr herectví za sebou zanechal úžasný odkaz. Odpočívejte v pokoji, Sire Patricku. Nikdy nezapomeneme.
Žádné komentáře:
Okomentovat