47 faktických knih, z naprosté většiny s přírodovědnou tématikou. 26 z nich přečtených a na tomto blogu představených v roce 2026. Rok má 52 týdnů, a já na konci toho letošního budu moci hrdě prohlásit, že jsem celou jeho polovinu, šestadvacet týdnů, strávil čtením zrovna takového počtu naučných knih. Bylo to skvělé, letos jsem dal o pět faktických knih více, než v tom předchozím (kdy v rámci projektu Kniha týdne vyšlo po sobě nepřerušeně 21 částí). Ale vše někdy musí skončit. Projekt Kniha týdne teď bude mít minimálně do konce roku přestávku!
Čtení naučné literatury patří k mým koníčkům, a velice rád se učím o světě, ve kterém žiji. Prostřednictvím projektu Kniha týdne vás každou neděli seznamuji s publikací, kterou jsem přečetl v uplynulých šesti nebo sedmi dnech. Velice mě baví tento projekt tvořit, a osobně považuji za přínosné nejen pro sebe psát recenze mnou přečtených knih, uvádět v nich to, co mě zaujalo, co se mi líbilo nebo nelíbilo, co chci zkritizovat a co si z té které publikace chci odnést. Jsem přesvědčen, že všech 47 knih, se kterými jsem vás v rámci tohoto projektu seznámil, opravdu stojí za to - a jen doufám, že po některé z nich kvůli mým článkům sáhnete, pokud jste ji tedy samozřejmě už nečetli dříve nejste už s ní dobře seznámeni. Faktem ovšem je, že tyto články jsou pro mne, autora Blogorgonopsida, časově a energeticky náročné. Jistě jste si všimli, že jednotlivé části Knihy týdne vycházejí každou neděli pár minut před půlnocí - a vycházejí většinou nedokončeny. Důvod pro to je jednoduchý - autor má prostě málo času! Kdyby měl den 36 hodin místo čtyřiadvaceti, určitě bych stihl napsat celou velkolepou recenzi či sumarizaci každé knihy, a některé části by doteď nečekaly na dokončení. O tom si ale mohu nechat jen zdát. Intenzivní čtení jedné knihy za druhou, vždy v týdenních intervalech, je skvělé a mnoho mi dává, ale co si budeme namlouvat, lidský mozek není počítačem, a po nějaké době taky potřebuje přestávku. Už od začátku října jsem tedy plánoval, že recenze knihy The Desert Bones, napsaná 8. listopadu, bude letos tou poslední.
Nebojte se, projekt Kniha týdne se vrátí. Do konce tohoto roku ale nové části neočekávejte. Chtěl bych ve svém volném čase dokončit některé z předchozích, nedopsaných částí projektu; před dvěma týdny jsem dokončil čtyři letní recenze (schválně, jestli poznáte, které!), a ještě bych se rád vrátil k několika málu podzimních. Kolik jich budu v dohledné době schopen dopsat, to netuším, ale budu se snažit, co to půjde. Už léta je pro mne typické, že blog je vlastně ta poslední věc, které během dne věnuji pozornost - proto ty články vždy po jedenácté hodině v noci. Ano, na blog píši v podstatě vždy předtím, než si jdu lehnout. Pokud se někdy rozhodnu konečně napsat nějaký krátký příspěvek a ne dvacet tisíc slov dlouhou esej, jako tuhle, pak jistě najdu čas na to, abych dopsal některou z těch nedokončených částí Knihy týdne! Jinak nemusíte mít strach, že bych se přestal učit nebo že bych přestal číst faktickou literaturu - hned ve středu tohoto týdne jsem se pustil do pětisetstránkové sociologické klasiky, o které možná časem v rámci projektu Kniha týdne také napíši. Je to sice projekt zaměřený na přírodovědné knihy, ale vůbec nebude na škodu, když vám v něm představím i tuto práci. Vzhledem k jejímu rozsahu ji samozřejmě nepřečtu za týden... ale tak do konce roku by se mi to mohlo podařit, hehe!
Dočasné ukončení projektu Kniha týdne na dobu neurčitou má ovšem jednu výhodu. Jak už jsem zmínil v závěru včerejšího Obrázku týdne, chci opět oživit příběhovou rubriku a pokračovat v psaní Nových Lovců kryptidů! Ty jsem v důsledku všelijakých událostí letošního jara musel v březnu opustit, a přestože mým cílem bylo vrátit se k nim v letních měsících, jaksi se nezadařilo, já pak svůj volný čas věnoval enormnímu množství četby a na Wren, Winna, Kendru, Armanda a jejich přátele mi už nezbyly ani čas, ani tolik potřebná kreativní energie. Na podzim jsem se navíc - jak už jsem tady v září nastínil - přesunul o dvě země západním směrem, přišly nové stresy a výplně volného času, a můj zcela soukromý čas byl navíc stále vyplněn čtením a čtením, dalším a dalším čtením. Když je však nyní projekt Kniha týdne alespoň pro letošek za mnou, měl bych mít o víkendech čas vracet se k Novým Lovcům kryptidů, a vyprávět jejich další dobrodružství!
Kdy tedy návrat našich mladých hrdinů, kteří v roce 2056 kráčejí ve šlépějích tajemně zmizelého týmu vedeného Jackem Owenem, můžete očekávat? Tento víkend nejspíše asi ještě ne, ale v průběhu listopadu bych je na Blogorgonopsid strašně rád navrátil, a doufám, že jednotlivé části zase budou vycházet pravidelně, nejlépe jedna za týden. Uvidím, jak na tom s časem budu, protože věci se v mém životě občas mění a ne všechny plány se stávají dosažitelnými, věřte však, že ten fikční svět - který mimochodem letos v říjnu oslavil 10. výročí, a já se o tom zatím ani nezmínil! - naprosto miluji, takže ho vážně nenechám ležet ladem nadlouho. Nebude to trvat dlouho, a svět Lovců kryptidů opět ožije!
S Knihou týdne se tedy na tomto blogu na nějakou dobu rozloučíme, ale opět na něm přivítáme Nové Lovce kryptidů! Doufám, že sem nadále budete chodit rádi, a si pokračování příběhu užijete. Přeji vám krásný zbytek víkendu, a klidné sny... do té doby, než vám z nich učiním noční můry. A to provedu nesmírně rád. Víte, jak to je - stačí nenažraná Chupacabra, a než se nadějete, probudíte se uprostřed noci v posteli navlhlé krví. Velkým. Množstvím. Krve.
HAAS
Žádné komentáře:
Okomentovat