Uběhlo sedm dnů, a přišel čas sdílet s vámi další Obrázek týdne! Říkal jsem si, pořád je ještě ten srpen, léto nekončí... a léto si často asociujeme s mořem! Kdo by se v těchto dnech nechtěl válet na pláži... Shodou okolností jsem pro vás měl připraven paleoart, který tu touhu prozkoumávat mořské pobřeží ještě posiluje. Toto výtečné dílo od brazilského ilustrátora pravěkého života vystupujícího pod přezdívkou Heitoresco se k tomuto období skvěle hodí, nemám pravdu?
Popisek k obrázku: Miocénní moře vyvrhlo obřího žraloka druhu Otodus megalodon, a k jeho slábnoucímu, zmírajícímu tělu přicházejí dva zvědaví tučňáci druhu Spheniscus megaramphus. Desetitunový karnivor jim nemůže nijak ublížit, a dva drobní, jen něco málo přes sedmdesát centimetrů vysocí opeřenci jsou si toho dobře vědomi. Jeden z nich pohlíží na děsivé trojúhelníkovité zuby trčící z megalodonových rozevřených čelistí. Král moře se na souši změnil v bezmocnou rybku, jen o dost větší, než většina ploutvemi vybavených zvířat, jež temné hlubiny sem tam vyvrhnou na pobřeží. Včera v noci se spustila silná bouřka, obloha duněla a zvedaly se vlny. Tučňáci strávili bouři v relativním bezpečí jeskyně, z jejíhož vchodu se na scénu díváme. Kdesi dále za skalisky se snad skrývají jejich druzi, jež budou časem též k mrtvole obřího pražraloka přilákáni. Pro černobílé, semiakvatické ptáky znamená ráno, jako je toto, jediné - mohou si naplnit břicha vyplavenými rybkami. Z této si ale nejspíše ani neuždibnou, na megalodoní maso totiž rozhodně nejsou zvyklí. Mořský král nese na hlavě stopu po kousnutí některým ze svých hlubinných nepřátel. Snad jsou to stopy po zubech livyatana, obří hyperkanivorní velryby! Spheniscus megaramphus je znám na základě fosilií z pozdního miocénu Peru, Otodus megalodon se zase vyskytoval od začátku miocénu až po raný pliocén po celém světě, což dokládají fosilizované zuby nalezené v Severní i Jižní Americe, na Novém Zélandu, v Japonsku, Evropě a v západní a jižní Africe. Tato scéna se odehrává před 7 miliony let na západních březích Jižní Ameriky.
Heitoresco je opravdu výtečný paleoartista. Člověk ani nepotřebuje stroj času, aby mohl přihlížet takové ohromující scéně... Možná prostě stačí dobrá rekonstrukce s nádhernými živými barvami - byť tedy přiznávám, že ten stroj času bych taky rád! A pokud bych se měl válet na pláži, proč ne u vyplaveného megalodona?
Na příští dny chystám dokumentární novinky z letošního srpna, o nichž jsem se zmínil už před týdnem, a také mám pro vás další klip z letošního Springwatch. Mimoto bych se po dlouhých měsících rád vrátil k rubrice vyplněné popisky dinosaurů, a představil vám slíbeného qianzhousaura!
Užívejte si srpnové dny, a pozor na žraloky!
1 komentář:
Krásný obrázek. 🙂
U moře jsem nikdy nebyla, ale věřím, že se k moři jednou podívám. Válet se na pláži bych asi celou dobu nevydržela, spíš bych se vydala za poznáním nových míst.
Doufám, že se máš fajn. Užij si víkend.
Okomentovat