Gitmo Bird - Kryptid z Kuby

V posledních letech platí, že do rubriky "Podivní netvoři", vytvořené ve stejný den, kdy jsem svůj blog založil, přispívám jen jedním článkem za rok. Důvod pro to je prostý - kryptidy považuji za nic více, než smyšlenky, a se vší upřímností jimi nehodlám svůj blog zaměřený převážně na skutečnou prehistorickou a současnou přírodu zahlcovat. Že je kryptozoologie pseudovědou a subkulturou, jež láká nebiologicky smýšlející, a že většina setkání s kryptidy je výsledkem užívání tripů či symptomem poruch mozku (o kterých pozorovatelé často sami nevědí), to je vám jistě dobře známo. Tím nechci urazit nikoho, kdo o existenci kryptidů přemýšlí nebo se o ně zajímá, ovšem pro mne tato fáze skončila ještě v dětství, když jsem si začal uvědomovat, jaké typy lidí se setkáními s kryptidy chlubí. To mě ale neodradilo kryptidy po mnoho let užívat jako inspiraci pro své Lovce kryptidů, jež definitivně skončili letos v srpnu. Jedním z mnoha kryptidů, se kterými se naši staří přátelé za těch sedm let působení na Blogorgonopsidovi vůbec nesetkali, je tzv. Gitmo Bird. Pokud jste o něm zatím neslyšeli, možná vás tento příspěvek zaujme. Pochopitelně však očekávejte, že jej píši s patřičnou skepsí.

Gitmo Bird je označení pro zvláštního, ptáku či pterosauru podobného létajícího živočicha, který má žít na ostrově Kuba v Karibském moři. Několik lidí se s ním údajně setkalo v 60. a 70. letech minulého století. Většina z nich jej označila za přežívajícího pterosaura anebo "létajícího dinosaura", což znamená v podstatě to samé (pterosauři samozřejmě nebyli dinosaury, ale mnoho lidí nezajímajících se o dávnou minulost naší planety mezi těmito skupinami nevidí velké rozdíly). Podle pseudovědeckého webu Mysteriousuniverse.org, který je zdrojem neskutečného množství směšných konspirací o únosech mimozemšťany a podobných nesmyslech, se s tímto kryptidem setkali minimálně čtyři lidé. V roce 1965 tohoto podivného létajícího živočicha pozorovala Patty Carson, když jako malá žila na Námořní základně v zátoce Guantánamo. Kalifornská rodačka prý jednoho dne zahlédla děsivého tvora pohybujícího se po obloze. Neměl peří, nebyl to pták. Byl ovšem vybaven křídly, tělo měl velké jako člověk, a disponoval zobákem plným jehlovitých zubů. Carson se s ním později setkala ještě jednou, když se ve svých šesti letech vracela z procházky se svým malým bratrem Tomem. Okřídlená příšera se pohybovala ve vysoké trávě za krajem silnice, a zničehonic z ní hlavu vystrčila. Ocas zvířete popsala Carson jako dlouhý a úzký, zakončený širším kožním útvarem ve tvaru diamantu. V době, kdy bylo Pattynině bratrovi deset let, se s kryptidem setkal podruhé - a podobně jako Patty v případě jejího prvního pozorování, i on byl tentokrát sám. Zvíře zahlédl jen krátce, a uvedl, že jeho ocas vypadal jako oholený psí ohon. Toto jsou tedy příběhy, které údajně vyprávěli Američané, jež byli kdysi dětmi žijícími v Guantánamu. Patty ilustrovala svá setkání s pterosaury v knize The Girl Who Saw A Flying Dinosaur (Holka, která viděla létajícího dinosaura). Může se to zdát přesvědčivé, ale má to jeden háček. Není zvláštní, že tu knihu, kterou Patty ilustrovala, napsal Jonathan David Whitcomb? Autor pseudovědeckých knížek jako Searching for Ropens and Finding God: The quest for discovering modern pterosaurs (Hledání ropensů/létavců a nalezení Boha: Cesta za nalezením současných pterosaurů)? Kdo jiný by chtěl zneužít nebiologického smýšlení Patty Carson pro vlastní prospěch, než spisovatel šířící bludy o přežívajících druhohorních plazech, jenž se prostřednictvím svých děl snaží čtenáře přesvědčit, aby sympatizovali s údajnými pozorovateli těchto kryptidů, kterým se všichni vysmívali a nazývali je "kreacionisty"? Tyto případy opět hrají do rukou skutečných kreacionistů - dogmatických popíračů pravdy o našem světě, o evoluci a vymírání, a bezkormidelnosti světa, v němž žijeme. Případ Patty Carson tedy nelze brát vážně, a to ani po dvaceti dvanáctkách.

Jurský Rhamphorhynchus od Zdeňka Buriana. Obrázek z webu 1zoom.me

Do značné míry zajímavější je další údajné setkání s kubánským "pterosaurem", ke kterému došlo v roce 1971. Americký mariňák Eskin Kuhn v Guantánamu tehdy zahlédl dva tvory, jež označil slovem "pterodaktyl". Prý jednoho dne společně létali poblíž kasáren. V roce 2010 s Kuhnem učinil rozhovor již zmíněný Jonathan David Whitcomb, aby o onom případu pozorování ptakoještěrů mohl napsat ve své knize. A co se mu ze starého mariňáka podařilo dostat? Pterodaktylové prý létali asi sto stop (tj. zhruba nějakých třicet metrů) nad hladinou moře. Křídly mávali pomalu a elegantně, měli velikou hlavu, maličké zadní nožky, a dlouhé ocasy s širokým zakončením. Ze zad jim znatelně vystupovaly obratle, zvláště pak mezi rameny. Rozpětí jejich křídel Kuhn odhadl na deset stop, tři metry. Není divu, že se takového nesmyslu Whitcomb chytil. O něco později se prý s dalšími dvěma pterodaktyly setkala ještě turistka, jež se na Kubu vydala na výletní lodi. Pravda o setkáních s kubánskými pterosaury, s tzv. Gitmo Bird, je samozřejmě jiná. Ve všech případech se jednalo buď o výplody netrénované lidské představivosti (a že ta dokáže divy, jak to kdysi vysvětlil můj oblíbený a velmi racionální britský spisovatel Alan Moore) anebo o přehnaná svědectví o pozorováních docela jiného živočicha. Pokud se Patty Carson a její bratr skutečně setkali s nějakým docela vysokým tvorem s křídly, pak to zcela jistě nebyl pterosaurus, ale kubánský poddruh datla knížecího (Campephilus principalis bairdii), který byl naposledy pozorován v roce 1987, a dnes je s největší pravděpodobností vyhynulý. S rozpětím křídel až 76 centimetrů a tělesnou délkou půl metru se datel knížecí řadil k největším zástupcům čeledi datlovitých (Picidae). Oholený psí ohon popisovaný Tomem Carsonem? Jistě, krátká ocasní pera datla. Pterosaurus ve vysoké trávě? Jistě každý z nás již viděl žlunu požírající mravence na zemi - datlovití přece netráví sto procent svých životů na stromech anebo ve větru. Popis velikosti zvířete Patty Carson jistě dosti přehnala. Buď k tomu byla donucena Whitcombem, nebo si to dokonce vymyslel bez jejího souhlasu. Další možnost je taková, že Patty jako malá vnímala datla většího, než jaký ve skutečnosti byl. Představit si zuby v datlím zobáku není tak těžké, máte-li bujnou fantazii - takovou, jakou děti disponují. Případy pozorování kubánských ptakoještěrů nad mořskou hladinou nejsou ničím jiným, než přehnané příběhy o pozorování docela obyčejného mořského ptactva. 

Fotografie amerického poddruhu datla knížecího (Campephilus principalis principalis) z roku 1935. Pro dospělého překrásný pták, pro šestileté dítě neseznámené s bohatostí světa přírody "pterosaurus". Obrázek z Wikipedie

Existuje tedy Gitmo Bird? Má odpověď je vám od začátku jasná - ne. Alespoň ne jako přežívající druhohorní pterosaurus. To je zkrátka pohádka, na které není nic logického. Ovšem pokud kubánský poddruh datla knížecího stále přežívá, to je otázka poněkud závažnější a zajímavější. Datel knížecí stále nebyl prohlášen za vyhynulý druh, přestože k poslednímu ověřenému pozorování amerického poddruhu došlo v roce 1944, a k poslednímu ověřenému pozorování kubánského poddruhu v již zmíněném roce 1987. Později však někteří lidé tvrdili, že tohoto ptáka zahlédli. Je možné, že stále přežívá? Doufejme, že ano, byť je na to šance opravdu malá. V každém případě dává smysl, že si v 60. a 70. letech pár lidí spletlo datly (a případně mořské ptáky) s ptakoještěry.

Více se o Gitmo Bird dočtete na následujících a ne vždy věrohodných webech věnovaných kryptozoologické subkultuře:

https://cryptidz.fandom.com/wiki/Gitmo_Bird

https://cryptids-of-the-world.tumblr.com/post/184614792316/the-gitmo-bird-is-a-prehistoric-bird-like-creature