Každý příběh má svůj konec. I ten jejich. Bývali to dobrodruzi. Bývali to hrdinové. Pak se stali teroristy. Padli. A povstali. A na své poslední cestě nalezli odpověď na tu nejzákladnější otázku: Co jsou vlastně zač? Zjistili, že nikdy nebyli těmi, za které se považovali. Lovci kryptidů jsou loutky Deylina Nieta, a nestabilní miliardář z Nikaragui, takřka po dva roky nyní považovaný za mrtvého, za jejich nitky tahá už od dob, kdy tým ještě neexistoval. Vše, čím si prošli, bylo součástí jeho plánu. Ale jaký ten plán je? Ano, vyzvednout sebe samotného - ale proč? Pravda, kterou Nieto svým výtvorům v podvodní budově na dně největšího středoamerického jezera sdělil, se dala těžko unést. Lovci kryptidů se tedy vydali do Konga, aby přišli na jiné myšlenky. Po dlouhé době se setkali s Ewetem Mbengou, který je vzal do nitra své soukromé rezervace, jež je rájem kryptidů. Vydali se za přežívajícím ankylosaurem, jenž byl nedávno spatřen na území kmene Un-luba na jihu Ewetovy rezervace. Dobrodružství v džungli si velmi užili. Bojová trojka měla těsné setkání s Jackovým starým známým abelisauridem, jenž byl nakonec zabit rozzuřeným dospělcem mokele-mbembe. Tým se také setkal s obřím krokodýlem mahambou, ptakoještěrem olitiau, a zažil příjemnou pohostinnost domorodého kmene. Nic netušícího ankylosaura pak zachránil před Noémií Balland, pytlačkou pracující pro Nastasyi Savinnu, a ženou, se kterou se Pauline dříve setkala v Litvě... Lovci kryptidů dostali od Nieta za úkol odhalit světu, že jejich stvořitel žije. Zatím se k tomu však neměli. Deylin prozatím o svém přežití informoval jen dva lidi - nikaragujského premiéra Elgina Chavarriu a svého bratrance Vincenteho, který pár dnů vedl Nieto Industries. Oba muži byli zavražděni. Vincentemu dokonce drobný mužík daroval nikoliv deset minut mučení Metallerovými čepelemi, ale jedenáct... Barbara Kentová, Amanda Lyonsová a Megan Leesonová se po setkání s Lazarem Arauzem probraly v podzemní části prezidentského paláce v Managui, a podle zvláštního vzkazu Archibalda Quartermainea smíchaly kukuřici s jakousi tekutinou - obě jim donesl jeden z prezidentových bodyguardů. Irský leprikón Darragh, kterého Megan při průzkumu paláce zachránila z klece, pak směs odnesl po schodech nahoru, a nastala exploze. Quartermaine, jehož společnost si Arauz tak pochvaloval, se nyní ze smrti nově zvoleného prezidenta raduje... Lovci kryptidů se po dobrodružství s konžskými kryptidy vrátili do Londýna, plni energie. Někteří z nich se shledali se svými nejbližšími, kteří v jejich základně trvale žijí, a dozvěděli se o Arauzově smrti. Jack nakonec rozhodl, že přišel čas odhalit světu pravdu o Deylinu Nietovi. Co naše přátele čeká? Mohou vůbec tušit, jaká je ta hra, jejíž součástí se nedobrovolně stali? A neméně důležité je, proč Jack a Pauline necítili žádnou bolest, když jim Ewet v pralese vytahoval z jazyků parazitické červy? Na Lovce kryptidů panují různé názory. Ale mnoho lidí se dokáže shodnout, že jsou legendou. A tato legenda je právě u konce. Dnes dáme svým přátelům sbohem. Dnes jim naposledy zamáváme, než se vytratí z našich životů. Dnes končí legenda o Lovcích kryptidů!
CRYPTID HUNTERS: THE END OF THE LEGEND, ČÁST DESÁTÁ:
V moderní historii nastalo málo momentů, jako tento. Momentů, při nichž by více než polovina obyvatel planety Země přilepila své oči k monitorům počítačů a televizí, kdy by při poslechu rádia nastražila uši a hltala každé slovíčko, které z něj zaznělo. Momentů, kdy více než polovina obyvatel planety Země ztichla, aby si poslechla velkou zprávu s vědomím toho, že se právě píší dějiny. Ta zpráva byla jednoznačná: Deylin Nieto žije. Muž, který v dubnu před dvěma roky zachránil lidstvo před smrtelnou nemocí, kterou chtěl po světě rozšířit zahořklý gabonský humanoid. Jeden ze zachránců světa před vražednými Shai'ri, jejichž invaze se dlouho zdála býti neodvratitelnou. Když mu Lovci kryptidů vzali život poté, co zruinoval ty jejich, lidé ho oplakávali. Bylo jim toho tragického génia líto. Vztekali se, že ta skupina dobrodruhů v černých spandexových oděvech, kteří ze sebe léta dělali před světem blázny, vzala drobnému Nikaragujci s atypickým knírem život. A nyní se ukázalo, že tomu tak vůbec nebylo. Ta stejná skupina bláznivých, zvláštně se oblékajících podivínů oznámila světu pravdu prostřednictvím tříminutového videa, natočeného v jejich londýnské základně. Seděli před kamerou na gauči, a vyprávěli o nejnovějším zážitku s Deylinem Nietem. Nebáli se ve zkratce říci ani to, že to byl Nieto, kdo je stvořil. Více než polovina lidstva poslouchala hlasy Lovců kryptidů, věnovala jim pozornost na monitorech počítačů a televizí, a kroutila při tom hlavami. Ta zpráva byla těžko stravitelná. Pouhé minuty po jejím odvysílání na každé televizní stanici, která si to mohla dovolit, a po jejím rozšíření po celém internetu a odvysílání na rádiových stanicích, prorazila mlčení vlna skepse.
"Co si jako tihle vadní pošahanci myslí? Že jim to sežereme? Měli bychom je začít ignorovat... Možná nás pak konečně nechají na pokoji!"
"Každá stanice a každý web nás ujišťují, že ta zpráva je věrohodná... Jak věrohodná?! Šest cvoků si sedne před kameru, a začne vykládat blbosti... To je tak všechno. Díky za to, že jste nám ráno sebrali tři minuty našich životů, které nikdy nedostaneme zpátky! Utírat zrcadlo od zubní pasty by pro mě bylo přínosnější!"
"Nemají pro své tvrzení jediný důkaz. Žádné fotografie. Žádné video. Na to, že si Lovci kryptidů vybudovali reputaci skutečných zoologů i s akademickými vazbami, a nikoliv pavědců honících se za neexistujícími zvířaty, působí tato zpráva opravdu jako hoax. Deylin Nieto je mrtvý, dámy a pánové. Myslím, že se po něm Lovcům kryptidů zastesklo tolik, že si strašně přejí opak, a chtějí o něm přesvědčit zbytek světa. Ukazují tak, jací doopravdy jsou. Dost to vypovídá o jejich povahách."
"Kruci, to není zrovna pozitivní reakce," zašeptala Njeri svému partnerovi, když vedle sebe v půl sedmé ráno leželi v posteli.
"Dalo se čekat, že nám nikdo neuvěří," odpověděl Jack, a promnul si oči, "reagují na to hůře, než na krknutí na veřejnosti. Svět si nakonec Nieta opravdu zamiloval, a nechal se jím zmanipulovat stejně, jako náš tým. Jestli jsem se ale za svůj život něco naučil, pak to, že pravda nakonec vypluje na povrch."
"Nepůsobíš, že by ses cítil znemožněný," řekla mu Njeri.
"Nemám důvod, proč bych měl být znemožněný," odpověděl Jack, "a nejsem si jistý, jestli Nietovým cílem bylo znemožnit nás, když nám řekl, abychom světu odhalili, že žije."
"Takže co tím sleduje?" zeptala se Pauline, která právě v pyžamu vstoupila do ložnice, a otevřela skříň. "To ještě nevím," odpověděl Jack, "přemýšlel jsem o tom, ale nemám nejmenší tušení, jaký bude jeho další krok."
"Mohl by ses zkusit dostat do jeho hlavy," řekla Pauline, a začala si ve skříni vybírat oblečení.
"Myslíš telepatickým zařízením? Dobře víš, že to už se na systém základny nedá napojit. Je příliš zastaralé. Tři roky stará technologie... To je v dnešní době srovnatelné s nejstarším kolem, které lidi vynalezli."
"Spíš jako detektiv, ne?" zasmála se Njeri, a také se odebrala ke skříni.
"To nezní špatně," odpověděl tajemně Jack. Pauline a Njeri se na sebe vzájemně podívaly, a rozesmály se. Pauline na Jacka ukázala prstem.
"Jako malý hrozně rád sledoval detektivky," zašeptala.
"Já vím," odpověděla Njeri, "rád si hrál na Sherlocka. Říkal mi to. I to, že se mu taková opracovaná čelist vyvinula díky kouření dýmky."
Jack zůstal ležet nahý na peřině. "O co by se Nieto mohl snažit?" zeptal se sám sebe nahlas, a zahleděl se do stropu. "Co by tak mohl chtít?"
Když Pauline a Njeri vstoupily s dvouletým Deanem do kuchyně, byly přivítány snídající bojovou trojkou. Působila docela radostně. I Akihiko se na ně pousmál, a to u něj bylo vzácné.
"Hele, Akihiko si dneska nemusí vtlačit do ucha marmeládu, protože má dobrou náladu," pronesl Fahad. "Dneska to bude jenom citronová šťáva. Počkej, hned jí udělám," řekl Roger, a komicky vstal od stolu, míře k citronům na tácu vedle dřezu.
"Dejte mi pokoj, srá... gorové," zasyčel Akihiko.
"Ty jo, totální změna jazyka!" vykřikl nadšeně Fahad.
"Je tu dítě," zasyčel na něj Akihiko, a ukázal na Deana. Malý klučík na ostrého Japonce hleděl s vykulenýma očima, a nemrkal. Něco mu na tom člověku přišlo zvláštní. Zdráhal se sednout si ke stejnému stolu, a sníst snídani, kterou pro něj maminka a Njeri připravily.
"Co je, Deane? Nepamatuješ si na mě? Lechtal jsem tě na břiše potom, co ses narodil," zasyčel Akihiko.
Klučík vyděšeně pohlédl na svou maminku. Pauline se začala řehtat.
"Kámo, přestaň ho děsit," řekl Roger svému japonskému příteli, "a umyj si ruce. Máš červené prsty."
Akihiko si prohlédl své ruce, zbarvené do ruda od boršče, který jedl k snídani. Natáhl k Deanovi ruce. "Tohle," zasyčel, "tohle není krev."
"Ne, je to rudá řepa. Akihiko, dej od něj ty ruce pryč, než ho rozbrečíš," zvážněl Fahad.
Zcela bez varování vtrhly do místnosti Nicholle a Marilyn, a pozdravily svého adoptivního otce.
"Tati, že nikam dneska neletíš?" zeptala se starostlivě Nicholle, popadla Fahadovu ruku, a začala s ní cloumat.
"Prosím," usmála se na něj mladší Marilyn, a ukázala tak mezery mezi svými mléčnými zuby, "chtěly jsme s tebou skládat puzzle. Je na nich tvůj obličej."
Fahad se zatvářil zmateně.
"Cože?!"
"Zvykej si, kámo," zasyčel na něj Akihiko, "předtím, než jsem odletěl ze zadělanýho Tokia mě v knihkupectví na letišti překvapilo pár knížek s mýma fotkama na obálce... za žádnou z nich jsem nedostal licenční poplatky. Ani jsem nevěděl, že s náma prodávají věci. Je to fakt hnus, kámo."
"No, tyhle puzzle musel určitě koupit Harvey," řekl nahlas Fahad, "ale stejně... no, holky, podívejte se, já nevím, jestli tady dneska budu celý den."
Nicholle i Marilyn se zatvářily smutně.
"Třeba mi boss řekne, že musíme odletět... Víte, jak to chodí," pokračoval, a pak pohlédl na Pauline, která konečně přesvědčila Deana, aby začal jíst snídani, "Pauline, jak je to s Jackem? Má pro nás nějaký plán? Chce nás nějak ubránit od jistě se blížící vlny novinářů, která brzy zaútočí na naše... dveře a okna?"
"Jack přemýšlí," odpověděla Pauline, "po staru."
Nahý Jack pochodoval po ložnici.
"Umřel jsem. Jsem mrtvý. Nikdo o mě neví," řekl si nahlas Jack, a stiskl prsty levé ruky svou bradu, "a teď dávám dohromady další skvělý plán. Vím, že všechno vyjde. Všechno do sebe zapadá. Jako puzzle. Jsem mrtvý, a vymýšlím, co dál."
Prudce se otočil před zrcadlem, a zahleděl se do svých očí. Schválně je zúžil. Shrbil se před zrcadlem, aby na sebe působil menší.
"Dal jsem dohromady ring pytláků a lovců kryptidů. Všechno vypadá na oko úplně nahodile... Jenže mým cílem je prostřednictvím tohoto ringu pytláků dostat mé výtvory zpátky... pod vodu. Protože krocani jsou od vody. Krocani jsou od vody jezera Nikaragua. Je to v jejich DNA. Jinými slovy, jsou to moje výtvory. Já je stvořil," povídal si pro sebe Jack, a tiskl obličej k zrcadlu, "a chci si s nimi hrát. Donutil jsem je pitvat živé zvíře, a doporučil jsem jim odhalit o mě pravdu. A pravda je taková, že vlastně mrtvý nejsem. Jenže čeho se tím snažím dosáhnout?"
Jack sjel zády po zrcadle na podlahu, zaklonil hlavu, a celé minuty seděl tiše na místě.
"Ten ring je taky prostředkem k dosažení nějakého cíle. Deyline, ty jsi lhal. Neexistuje jenom proto, aby nás stáhl zpátky k tobě... Dal jsi ho dohromady, protože něco chceš... Ale jak do té skládanky zapadáme my? Chceš nás, a přitom Nieto Industries stovky profesionálních lovců zásobují kryptidy, a ty s nimi můžeš experimentovat... Chceš armádu? Biologické zbraně, už zase? Ne, těch máš přece dost!"
Jack prudce vstal. "Jestli je vše součástí jediného plánu, tak jak do něj zapadáme my? Stvořil jsi nás, a říkáš, že jsme tu z určitého důvodu. A tím důvodem je přinést ti velikost... No jistě!" vykřikl.
Začal chodit dokola. "Jenže to už všichni víme," řekl nato zklamaně, "chceš dosáhnout něčeho velkého, a my jsme jedněmi z tvých prostředků... Udělal jsi z nás loutky, a můžeš nás ovládat, jenže... ne takhle na dálku!"
Zasmál se, a otevřel okno. Po ulici kráčela paní s pejskem, a všimla si vypracovaného těla Jacka Owena, ozářeného ranními slunečními paprsky. Zamávala mu.
"Dva cíle, Deyline! Dva cíle!" zvolal Jack. Paní se podívala na svého psa, ten se podíval na ni, a šli mlčky dál. Jack narazil bradou o parapet. "Máš dva cíle, ne jeden!"
Usedl za stůl, a spustil svůj notebook. Na internetu našel včerejší zprávy o výbuchu prezidentského paláce v Managui.
"Deyline, tohle jsi byl ty," řekl nahlas Jack, "odstranil jsi Lazara Arauze. Proč? Protože i on byl jenom figurka, jenom loutka... možná jsi dokonce za jeho zvolení coby prezidenta mohl ty! Proč? Snad nějaká msta vůči tvému příteli Gonzálezovi? Anebo... Proboha..."
V místnosti se ozvala úvodní slova písně Anarchy in the U.K. s nakažlivým ďábelským smíchem Johnnyho Rottena. Jack přejel prstem po displeji svého mobilního telefonu, a pak jej přiložil k uchu.
"Jacku? Neruším?" ozval se z telefonu hlas Barbary Kentové.
"Propána, jak vy na tom jste?! Byly jste poblíž paláce, když vybuchl?!" vyhrkl Jack, a vstal od stolu.
"Máme se skvěle, díky za optání. Všechny jsme celé. Arauz je opravdu mrtvý, jak se píše všude po internetu. Jeho žena taky," odpověděla Barbara. Spolu s Amandou a Megan se nacházela v hotelu na druhém konci Managui, daleko od místa neštěstí.
"A asi byste měli vědět, lovčíci, že jsme to byly my, kdo palác odpálil."
"Proč?!" vyhrkl Jack.
"Protože to chtěl Quartermaine. Zajali nás, přemístili nás někam do sklepa, pak nám přinesli jídlo... Abych to zkrátila, to jídlo bylo ve směsi s nějakou zvláštní kapalinou výbušné. Informoval mě o tom Quartermaine pomocí vzkazu na zmuchlaném papíru, který mi před uspáním vtlačil do ruky..." odpověděla Barbara.
"A Quartermaine je jediný, kdo ví, že Deylin Nieto žije! Proč? Protože nám to Nieto sám řekl!" vykřikl Jack.
"Jo, mimochodem, to video, co jste dali na internet... Viděly jsme ho před asi pěti minutami. To nemyslíte vážně, že ne?" zeptala se Barbara.
"Barbaro, vy jste mi právě potvrdila, že Arauzova smrt byla nutně součástí Nietova plánu. Teď jde o jedno - Nieto a Quartermaine jsou v tom spolu. Nikdo jiný dosud nevěděl, že Deylin žil... A teď, když bylo námi odhaleno, že opravdu žije..."
"Nevím, kam s tím míříte, ale pokračujte," řekla mu Barbara.
"Odstraňuje lidi, kteří mu pomohli dostat se do pozice, ze které... může dokončit svůj plán! No jasně!" vykřikl Jack.
"To by dávalo smysl, je-li opravdu živý... Jeho bratrance Vincenteho našli zmasakrovaného v hlavní budově Nieto Industries. Taky tam našli poměrně netknuté tělo nového premiéra. Nikdo si to nespojuje s Deylinem, protože nikdo ve světě nevěří, že vaše zpráva je pravdivá," odpověděla Barbara.
"Ano, všechno to dává smysl... Vincente, Arauz, nikaragujský premiér... Začínám chápat, o co tu jde," řekl Jack. V nadšení narazil zády do stolu, a převrátil jimi prázdnou sklenici, ze kterou předešlého večera pila Njeri. Sklenice se roztříštila na podlaze ložnice.
"Kruci," zasyčel Jack, "Barbaro, kdyžtak mi zavolejte... Já, musím dál přemýšlet!"
Skončil hovor, a začal si hledět střepů. Sklonil se k nim, pomalu je jednou rukou shraboval dohromady, zatímco druhou rukou si mnul čelo. Vyrušilo ho až zaklepání.
"Jacku! Můžu dovnitř? Pauline mi dole řekla, že jsi pořád ve své ložnici!" ozval se zpoza dveří Pierrův hlas.
"Umm... Nejsem oblečený, Pierre," řekl nervózně Jack.
"Tak to je v pohodě," ozvalo se zpoza dveří. Pierre vtrhl do pokoje, div dveře neprorazil. Jack se lekl, a pokusil se rukama zakrýt, přičemž se mu do kolena pravé nohy zabodlo několik střepů. Necítil však žádnou bolest. Vyděšeně pohlédl na Pierra, který mu ukazoval svou ruku. Byla plná včelích zadečků.
"Něco se stalo, Jacku. Přišel jsem ráno za svými včelami, a ony mě pobodaly. Možná... jsem prostě blbě otevřel úl, to není to hlavní! Hlavní je, že vůbec, ale vůbec necítím ta bodnutí!"
Jack vstal, a vytáhl si z kolena několik střepů. "Jsi si jistý, že... nějak nemutuješ?" zeptal se ho.
"No, já ti nevím, Jacku," odpověděl mu Pierre, "myslím, že asi mutujeme všichni. Nieto nám něco udělal."
Jack zavřel oči. "Proboha, proto jsem s Pauline necítil žádnou bolest, když nám Ewet vytahoval ty červy z jazyků. Ewetův bratranec řval jako mimino, když ho červů zbavovali, a my ani nepípli!" vykřikl.
"Mám takový pocit, že za to může tělní substance Ngoyova klonu," řekl Pierre, "jak jinak bychom mohli přestat vnímat bolest?"
Ukázal na Jackovu patu. "Stojíš ve střepech," upozornil ho.
Jack sebou trhl. "Ani jsem o tom nevěděl. Sakra, tohle je zlé," řekl, a zahleděl se Pierrovi do očí, "začínám si říkat, jestli... jestli taky nechtěl... abychom byli z kola ven."
Pierre pokrčil obočí.
"Že by tohle byl jeho cíl?!" vyhrkl Jack.
I v kuchyni vzniklo toho rána podezření, že ne vše je zřejmě v pořádku. Roger se při krájení chleba omylem řízl do prstu. Nebyla to hluboká rána, ale trocha krve vytekla, a starý kanadský agent přesto necítil ani malé štípnuti, ani když mu Fahad ránu desinfikoval. Poté, co se Jack konečně oblékl do modré košile a domácích šusťákových kalhot, svolal svých pět přátel výzkumny v podzemní části budovy.
"A co tady? Izolace, než zjistíme, čím jsme nakaženi?" zeptal se Roger.
"Myslím, že všichni moc dobře víme, čím jsme nakaženi," odpověděl Jack, "necítíme bolest kvůli slizu Clauda Ngoye II. Potřebuji ale provést diagnózu... Každý z vás vkročí do toho velkého šedého boxu v rohu místnosti, kde ho oskenuji, a na počítači se podívám na to, co se děje s vašimi těly." "Jdu jako první," řekla Pauline. Vstoupila do boxu, a nechala se ozářit myriádou zelených paprsků.
Jack si zkoumavě prohlížel záznam.
"Nocireceptory jsou neutralizovány," řekl Pierre, "podívej se na to. Myslíš, že o funkci pomalu přicházejí i další smyslové neurony v jejím těle?"
"Je možné, že časem o ně přijdou. U ní, i u nás ostatních," odpověděl Jack, "bez nocireceptorů se nedá žít. Cítit bolest, reagovat na stimuli... reagovat na to, že do vás divoké prase zarylo klekták... nebo že vám mamut stoupl na nohu... to je pro život člověka naprosto zásadní."
"Jak se to mohlo stát?!" zeptal se Fahad.
"Ngoyova tělné substance nocireceptory napadla," odpověděl Jack, "podívejte se na tento neuron z Paulininy hlavy. Krása tohoto přístroje je, že vám umožní vidět každý detail... Vidíte, v neuronu je zaryt jakýsi... střípek. Jinak to popsat nedokážu."
"A vypustil do něj jed," pokračoval Pierre.
"Když to našim přátelům řekneš takhle jednoduše... jo, v podstatě máš pravdu. Je to nějaká neznámá kapalina," řekl Jack, "myslím si, že ji Nieto vytvořil v laboratoři. Tohle nejspíše skuteční Rapanai v tělech neměli."
"A Nieto to vytvořil... proč?" zeptal se Roger.
"Aby nás zabil," odpověděl Jack, dívaje se na Paulinin záznam.
"Takže o to mu jde?" zeptala se Pauline, vystupujíc z boxu.
"Obávám se, že ano," řekl Jack, "krásně jsme mu posloužili. Spoustu let tahal za naše nitky, než usoudil, že je na čase říct nám pravdu a pak nás docela rychle zabít."
"Moment, já nechci umřít," řekl Fahad, "mám rodinu, mám... mám svůj život, sakra. Nenechám si ho vzít!"
Akihiko vytáhl z opasku šuriken, a sekl se do ruky.
"Co to děláš, kámo?!" vykřikl na něj Roger.
"Radši s tím skončím hned, ne?" zasyčel Akihiko.
"Ty se nikdy nepoučíš," řekl mu Fahad, a okamžitě mu ránu v ruce ovázal kapesníkem, "půjdu pro lékárničku."
"Nesek jsem se, abych se zabil, ty idiote," zasyčel otráveně Akihiko, "sek jsem se, abych zjistil, jestli jsem na tom stejně špatně, jak vy."
"Jdi, prosím, do toho boxu, Akihiko," řekl mu Jack, "nebude na škodu získat nějaká data o čerstvé krvi prýštící z rány."
"To jsem si mohl začít tlačit krev z rány ve svém prstu," řekl Roger, "získal bys úplně stejná data. Akihiko, měl by ses uklidnit."
"Já jsem klidnej, kámo," pousmál se japonský zuřivec, a do boxu vstoupil.
"Špatně se hojí," řekl Jack, když si Akihikův záznam pořádně prohlédl.
"Sans déconner? Proto mi na ruce zůstaly stopy po bodnutí včelami," řekl Pierre.
"Moment," vyhrkl Jack, "ty se neregeneruješ?!"
"Ne," odpověděl Pierre, "vidíš? Moje kůže je celá... nabublalá. Za normálních okolností by se mi zregenerovala, a včelí zadečky by z ní vyletěly, jako rakety. Ne doslova, samozřejmě."
Pierrovy symptomy byly zřejmě nejzajímavější. Jeho záznam Jacka udivoval.
"Jestli my všichni ostatní pomalu umíráme, tak ty umíráš ještě pomaleji, Pierre," řekl svému starému příteli, "což není překvapivé. Ty jsi z nás šesti ten Superman. Jenže jak se zdá, látka obsažená v Ngoyově slizu je i tvůj kryptonit."
Francouzský zoolog sám přejel očima po monitoru. "Mé buňky ochabují. Mé nocireceptory jsou úplně v tahu. Mon Dieu, co jsem kdy komu udělal?!" zněla jeho reakce.
Poté, co Jack získal záznam o každém Lovci kryptidů, včetně sebe, začal hledat způsoby, jak s cizí látkou bojovat. Trpělivě seděl u počítače, a zadával do něj různá hesla. Také si začal dělat dlouhý seznam lidí, kteří by mu mohli být potenciálně nápomocní. Zbytek týmu se nacházel u výtahu, pár desítek metrů od pracujícího Jacka.
"Jack si odebral mou krev," řekl Akihiko, "může na ní dělat všelijaký testy."
"A myslíš si, že něco zjistí? Něco, co ještě neví?" zeptal se Roger.
"Uvidíme, koho kontaktuje. Má pořád nějaké přátele, kteří na něj i po podzimu 2020 nezanevřeli," řekla jim Pauline.
"Nemůžu si dovolít z tohohle světa odejít," řekl Fahad, "nejsem připravený!"
"Hele, nebylo to tehdy tak špatný, být mrtvej, ne?" zasyčel Akihiko.
"Já ti nevím, kámo. Když se nad tím někdy zamyslím, mám z toho docela depku," odpověděl Fahad.
"To kecáš, kámo. Bylo to skvostný. Být v tý temnotě, co nastane, když umřeš," řekl na to Akihiko.
"Jenže ta temnota není skutečná," zasmál se Fahad, "skutečný je jenom tenhle svět."
"Nemůžu uvěřit tomu, že přicházím o své schopnosti," řekl Pierre, "o svou schopnost regenerace! Nieto ze mě udělal übermensche, a teď se ze mě pomalu stává obyčejný člověk... Umírám, stejně jako vy."
"Neřekla bych, že umíráme," řekla mu Pauline.
"Tak to si dost nakecáváš, blondýnko," zasyčel Akihiko.
"Jak žes mi to řek?!" naštvala se Pauline.
"Všichni budeme brzo mrtví. Radši se s tím smiřte, vy bando senzitivních cucáků," řekl Akihiko.
"Myslím, že senzitivní už není nikdo z nás," reagoval na to Roger.
"Furt mi připadáš, jako cíťa," sykl Akihiko.
"Přátelé," oslovil zbylých pět členů týmu Jack, a pomalu k nim přišel, "ze všech lidí, co mi odpověděli, si ani jeden nemyslí, že to přežijeme. Opravdu umíráme. Poslal jsem veškerá data Lawerenci Brickellovi... Pamatujete si na něj, že ano? Doktor Brickell okamžitě předal data svému počítači, který vykalkuloval, že v příštích hodinách začneme přicházet o další životní funkce. Naše smrt je nevyhnutelná, a... ti nejhouževnatější z nás..."
Pohlédl na Pierra.
"... před sebou mají maximálně den."
V základně Lovců kryptidů zavládla ponurá atmosféra. Příliš se zde nemluvilo. Nad Londýnem se spustil déšť. Výrazně se ochladilo. Smrt přišla Lovcům kryptidů klepat na dveře. Zdravotní situace, ve které se šest velkých dobrodruhů ocitlo, byla velmi vážná. Jejich těly kolovala cizí látka, a pomalu je zevnitř zabíjela. Vše šlo podle Nietova plánu. Každá hračka se jednoho dne opotřebuje, zašpiní, poláme... A pokud se nespraví, patří na smetiště. Vědomí, že jim není pomoci, Lovce kryptidů zahltilo nevydržitelným smutkem. Harvey se snažil Fahada utěšovat, Njeri v šoku Jackovi a Pauline vykládala, že všechno bude určitě v pořádku, a že nastane nějaký zázrak, ač tomu sama nevěřila, a Pierre se ve svém pokoji rozbrečel. Pohlížel na fotografie všech svých starých přátel. Prohlédl si fotografii své sestry, své zesnulé přítelkyně i své kamarádky z Amazonie. Jackem mu bylo řečeno, že ani ta by Lovcům kryptidů svými potenciálně léčitelskými schopnostmi nebyla schopna pomoci. Akihiko a Roger vypili v ten den spoustu piva, div se neopili. V jednu hodinu odpolední navštívila Lovce kryptidů Gianna Caronová. Kanadská vědkyně si vypůjčila vysokorychlostní letoun svého bosse Jeremyho Olsena, aby mohla týmu dobrodruhů a hrdinů vrátit jejich starého přítele, kočkočerva Tatze. Roger jí přišel otevřít dveře.
"Tatzi!" vykřikl s radostí i smutkem v hlase, a vytáhl ho z plastového boxu, v němž byl Tatzelwurm přenášen. Hedvábná šelmička s hadím ocasem zamňoukala a přilísala se svému nejlepšímu příteli k hrudi.
"Musím vám poděkovat, že jste ho naší společnosti nakonec nechal na výzkum," řekla uznale Gianna, "dovolil jste nám, abychom na něm dále experimentovali, a teď... teď má díky tomu svět první účinný lék na virus HIV."
"To je fajn," řekl Roger, "snad to spoustě lidem pomůže."
"Věřte mi, že ano," řekla Gianna, a nadechla se, "víte, kryptidé dokáží úžasné věci. A jen málo lidí se na ně dosud dívalo jako na možné zachránce lidstva. Každý z nás jimi může být zachráněn..."
"Jo, kéž by," řekl Roger, a utřel si slzy. Tatz mu mezitím vyšplhal na rameno, a obtočil mu ocásek kolem krku.
"Stalo se vám něco?" zeptala se překvapeně Gianna. Ještě Rogera neviděla brečet.
"Umíráme, paní doktorko. Lovci kryptidů... už brzy odejdou ze světa," odpověděl.
"Jak je to možné?! Vypadáte naprosto zdravě!" vykřikla Gianna.
"Zevnitř ne," odpověděl Roger, "nikdo z nás necítí bolest. Deylin Nieto... on nás..."
"Je živý, že? Viděla jsem to vaše video," řekla Gianna, "můžu vstoupit dovnitř?"
"Jistě, jistě..." odpověděl Roger, a naznačil jí, aby se z deštivé ulice přemístila do hlavní chodby základny. Gianna si nechala od Rogera povyprávět, co se vlastně Lovcům kryptidů přihodilo. Zatímco procházeli chodbou, potkali Akihika.
"Potřebuju kýbl, Rogere... s tím pivem jsme to přehnali!" zařval japonský zuřivec na svého kanadského kolegu.
"Co to z vás dostat ven?" zeptala se Gianna.
"To by se dalo? Jack kontaktoval spoustu lidí, a... všichni píšou, že umřeme," odpověděl Roger.
"A mě kontaktoval? Rozhodně ne! Propána, vždyť já jsem vám sem přiletěla předat Tatze jenom proto, že výzkum na něm už skončil! A Olsenova společnost je povinna vypůjčené zvíře navrátit jeho majitelům! Pane Neille, prosím vás, dejte mi všechno, co máte... Vzorky, odběry krve, veškerá data... Já slibuju, že odletím zpátky do Států, a okamžitě se na to podívám!" křičela Gianna. "Mám spoustu protilátek, z Tatzova těla, z těl jiných kryptidů... Ty by se určitě daly využít k výrobě nějakého léku!"
"Fajn," zašeptal Roger, položil Tatze na podlahu, a zamířil do výtahu s cílem do podzemní části budovy. Giannina přítomnost v budově nezůstala dlouho nepovšimnuta. Jack jí přišel přivítat zrovna ve chvíli, kdy jí Roger přinášel ve velkém boxu veškerý materiál, který Jack při zkoumání svých přátel získal.
"Zbytek odešleme přes počítač," řekl Roger své krajance.
"Kanaďani jsou fakt milí," prohlásil Jack, "paní doktorko, vy byste... vy byste dokázala přijít na způsob, jak nás zachránit?"
"Zapomněli jste na to, kdo vám z míchy odčerpal látku, pomocí níž z vás Nieto udělal poslušné vrahy?" zasmála se Gianna.
"Budu ale muset mít dostatek času. Vy tady mezitím neumírejte na žal! Vlastně byste možná... Asi od vás budu něco potřebovat, abych ten lék vyrobila."
Pozdně odpolední slunko vysílalo své příjemné, hřejivé paprsky k listům mohutných pralesních velikánů. Některé z paprsků pronikly občasnou škvírou mezi listy či větvemi, a dorazily až na lesní půdu. Na zlatavých místečcích, která lákala k zahřání různorodé studenokrevné obyvatele lesa, se sem tam objevila lidská noha. Amazonskou džunglí kráčela Nastasy Savinna, známá těm, jež pro ni pracovali, jako "Serafina". A nebyla tu sama. Bruno Ortiz, pověstný "kondor Buckle", ji odváděl na jakési tajemné místo, kde se měla poprvé setkat se svým skutečným bossem. Kráčeli mlčky, a od té doby, co každý vystoupil ze svého vysokorychlostního letounu, se na sebe sotva podívali. Nastasya byla plná očekávání. Ačkoliv jí příliš nesešlo na tom, proč někdo požadoval odchyt tolika kryptidů, stávala se přinejmenším v posledních dnech více a více zvědavou ohledně pravé identity toho člověka. A pak někdy dopoledne slyšela v rádiu hlasy Lovců kryptidů. Mluvili o Deylinu Nietovi, a Nastasyi svitlo. Následně jí od tajného bosse přišel e-mail s pozvánkou do Amazonské rezervace. Očekávala, že se tu stane něco, čemu by nikdy dříve nevěřila. Nedostala však to, co čekala. V hlubinách pralesa se nacházela mýtina. Nebylo zde jediného živého tvora, kromě pár lidí. Někteří seděli na pařezech, další stáli v jejich blízkosti, nervózně přešlapovali a dívali se na své hodinky. Nastasya na ně po vstupu na mýtinu zamávala. Několik mužů zvedlo samopaly nad úroveň svého pasu.
"Klid! Vedu vám Serafinu!" zvolal Bruno Ortiz.
"Hoši, vy musíte na každého mířit samopaly," řekl nevěřícně Evan Sellers, a svým Zasvěceným poručil, aby samopaly odhodili na zem. Přišel podat Nastasyi ruku.
"Velmi mě těší, dámo," řekl se svým kouzelným úsměvem, "zatím jsem neměl tu čest se s vámi setkat. Vaše pravé jméno znám, ale pokud si to nepřejete, nevyřknu ho před svými přáteli."
Nastasya pokývala hlavou.
"Představím vám teď členy organizace Čtyři hlavy, kteří jsou vašimi nadřízenými," pokračoval Sellers.
Nastasya si podala ruce s Jornem Stofbergem, Trishikou Jayaweerou a Archibaldem Quartermainem. Poslední jmenovaný na ni působil nejzvláštněji. Nikdy předtím se s ním v životě nesetkala, a ani v nejmenším nerozuměla jeho podivným kouskům. Při podání ruky Quartermaine ufrkl sopel, a pak začal nahlas zpívat: "Tada-da-dá! Data-ta-tá! Vem si kousek dortu, jé! Nestůj tu jen v louži, jé! Musíš dortík rozkousat, jé! Musíš na mě skočit, jé! Anebo né! Anebo né, né, né! Nů, tů, pé pů pé! Čtyři hlavky jsou tu už! I ta čtvrtá, velký nůž! Nůž, co projede tvým mozečkem! Když dozvíš se, co toto, jé! Atomovku, nemámé! Británii, cumlámé! Včera jsem byl v Managui, jé! Prezidentík vybuch, vojny skvělý výbuch, udělaly jé! A ty jsi tady, popo-jé!" Začal si plácat rukama o hýždě. "Vypadám jak slepice, jé! Ty seš taky slepice, jé! Poslouchej mě, slepice, jé! Kryptoslepice, jé, jé, jé!"
Nastasya se znuděně podívala na ostatní. "Neříkejte mi, že právě on je... náš velký boss," řekla zklamaně.
Quartermaine začal předstírat, že brečel. "Úhů, úhů, úhů! Ona urazila mnest, ruská vražedkyňusása! Ona myslets sis, žes jás dobrýs nebýts dosts! As fujs! Fujs, fujs, fujs! Takovýs manévrys..." naříkal.
"Vy jste šéf celého ringu?" zeptala se Nastasya.
"Řekněte mi pravdu," zvážněl náhle Quartermaine, a pleskl Nastasyi po ramenou, "vypadám, jako bych celý život žil na královniných záchodech? Huh? Tak jo nebo ne, vy nádivko?! Protože správná odpověď, je... no, komplikovaná," vykládal Quartermaine zase samé nesmysly, "občas se tam podívám, že jo... sneaknu na královské toalety, kde umyvadla jsou zlatá a dveře od klik kabinek stříbrná, a kde je hodně... hodně... óh, tak hodně! Och, tak hodně, hodně kryptidů!"
Nastasya od něj udělala dva kroky zpátky. "Jo, kryptidů! Královna... ona je miluje! Topí je tam! Baví jí to! Yoo-hoo! Hoo-yoo! Viděl jsem ji při činu!" řval Quartermaine, až se z pralesa ozývala ozvěna. "Anebo taky ne," řekl pak zcela vážně, a trapně se zasmál, "byl to výmysl. Dostal jsem vás?"
Nastasya se zamračila.
"Pee-ka-boo," řekl Quartermaine s manickým výrazem v obličeji, "hele, já na královské toalety nechodím. Jsem sice King, ale tohle teda nepotřebuju. Ubrousky chodím krást jinam."
Nastasya zakašlala: "Můžu se vás zeptat, proč tu tedy jsem? Vede nás tento anglický gentleman..."
"Jé! Jů! Jé, ché, né!" vyšiloval náhle Quartermaine. Pak předstíral, že byl dojat. "Ach! Tak já gentleman býts, jos? Ohs mys gods! Myslím, že mi něco prasklo! Snad to nebyla aorta... víte, dojetím!"
"... nebo pan Nieto?" Zavládlo ticho.
"Deylin Nieto je mrtvý," řekl Jorn Stofberg.
"Nevím, proč se o něm dnes ráno tolik mluvilo. Jeho jméno bylo zmíněno Lovci kryptidů v jakési nanicovaté nahrávce," doplnila ho První hlava, Trishika Jayaweera.
"Ring s pytláky kryptidů vedu já!" vykřikl dramaticky Quartermaine. "A to už tady všichni vědí!"
Ostatní pokývali hlavami.
"Co samozřejmě nevědí, je to, že ho vlastně nevedu já," zasmál se pak Quartermaine. Všichni na něj pohlédli zcela zmateně.
"Pee-ka-boo!" vykřikl s manickým výrazem v obličeji Quartermaine. "To jste nevěděli, co, kráci a bývy? Že ne, kohoutice a slepiti? No co na mě tak koukáte, kňournice a prasové? Překvapil jsem vás tím odhalením moc, terra matter people moji? Odhalení velké pro vás to jest, vy drobní eoraptorové z ledniček na severním antarktickém pólu-nepólu? Antipól vašich myšlenek, co? Tak jo anebo ne, vy jedni neskuteční neherci? Quartermaine vás překvapilus, znovus, znovus, zasetylus?"
"Fajn," řekl Jorn, "tohle znělo divně."
"Och, já uražens!" zařval mohutným hlasem, jako shakespearovský herec, Quartermaine.
"Přestaň být tak trapný, Archibalde," řekla mu Trishika.
"Trapný?! Oh, squidward, oh, squidward... You no fun! You no funs ats alls! É-ché-mé-ché-ché," reagoval na to Quartermaine. A pak konečně zvážněl, aniž by to předstíral. "Řeknu vám, proč tu jste, nezbedové a nezbedkyně, poslíci a posličky, vy moje malé dušičky, z vodníkova rybníku, z té šang-hajské půdy jasné! Řeknu vám, proč dromedár, sed si tady donedar... Že rýmy mé se vám nelíbí? Pche, to je jedno, olíbí. Ach yes, Nieto žijes! A on vás tady políbí... sám! A všechny do jednoho!"
Nato Archibald vytáhl papír z kapsy, a přečetl z něj slova: "Nearly the final act."
Podíval se do korun stromů, a předstíral, že se hluboce zamyslel. Pak pohnul hlavou jako slepice, a vyřkl: "Och, já vím, co to znamená! Že brzy přiletí náš vinegar! Takže, nekolegové nemilí, Nieto vám brzy své síly, nedá vůbec dost. Žádný smysl slova má, nikdy nedají! Ale jeho, ano, přepšelí! Váš boss se tu s vámi nyní setká... Budeme dohlížet na lov kryptidů! Wooo! Jste rádi? Wooo! Nějaké nadšení, nepřátelé! Wooo! Wooo! Wooo! Wooo!"
"Dohlížet na lov kryptidů?" zeptala se Nastasya.
"Ano," odpověděl Quartermaine, "na jeho lov kryptidů."
"Nechrání náhodou celou rezervaci, ehm, démon Curupira?" zeptala se Nastasya.
"Ou," řekl bolestivě Quartermaine, "to zdá se být pravda. No... On to nějak vyřeší! Jo, a ještě jedna věc, vy trubky, Derian Dascombe je Nieto. Jo, jenom tak jako, abyste to jako věděli, čtyřhlaváci moji skvělí, jó, jen tak jako, jako navždy, mezi námi, jo, prostě, jako, jako mako, jako mako rychlý jsem, jé!"
S každým odhalením se atmosféra na místě setkání stávala dusnější.
Zatímco se Nastasya Savinna se Zasvěcenými a dvěmy členy Čtyř hlav musela potýkat s neskutečně nepříjemnými a dětinskými poznámkami Archibalda Quartermainea, procházel se Deylin Nieto po džungli Amazonského pralesa ve společnosti svého kovového syna Metallera a černě oblečeného Robbieho Pierce alias Black Spiera.
"Hoši moji, kdo jako první najde Minhocão, dostane ode mě nový letoun!" vykřikl Nieto.
"Jenže tady, v brazilské Amazonii, Minhocão nežije, otče," zaskřípal rty Metaller.
"To máš pravdu... Tak proč jsem se na toto místo jen vydal? No jistě," zasmál se Nieto, "protože vím, že se tu skrývá... ona!"
Vytáhl kapsy vojenských kalhot pistoli, a zastřelil drobného zelenáčka druhu Pachysylvia muscicapina.
"Ani to nebolelo," zasmál se Nieto.
"Neboj, bolest je na cestě," ozval se z koruny nejbližšího stromu ďábelský hlas.
"Curupira!" vykřikl Nieto.
"Přitáhl vás sem ten nový dokument, ve kterém vystupovala? Promiňte, ale tato rezervace je pro lidi uzavřená," řekla tajemně Curupira, "budu vás za to muset oškubat."
"Jo, to tak, ty hloupá," zasmál se Nieto, a poklepal si na čelo. O tři vteřiny později ležela Curupira na lesní půdě, paralyzována slizem Clauda Ngoye II, který vylezl ze škvír v kůře, a napadl ji.
"V tomto lese se, má milá, nachází jeden z nejúžasnějších kryptidů na světě... Zvíře s takovým využitím, že zkrátka musí být mé!" zasmál se Nieto.
"Claude, ty ji drž na zemi. Pěkně ji tam připoutej... Nebojte se, Curupiro, neumřete. Potřebujeme jen dvě věci - čas a klid. Až najdeme to, po čem jdeme, vezmeme si to, a vy budete zase volná," pokračoval.
Pak se se svými syny ztratil v houštinách.
Robotická Kate Henshall, vyslaná do lesa o několik hodin dříve, nastražila po lese kusy rozpitvaného koakun-kluna, vždy na místech, o kterých už z předchozích výprav věděla, že jsou taháky nebezpečného kryptida, po kterém Nieto prahnul. Ocasní ploutev politá čerstvou kozí krví nakonec zvíře přilákala. Kate dala Nietovi vědět pomocí vysílacího zařízení, aby se na něj přišel podívat. Deylin byl celý bez sebe. Ocasní ploutev přežívajícího mosasaura ohlodával xolchixe, karnivrní stromový lenochod, známý též jako "tygří lenochod".
"Smrdutá potvora," řekl Black Spier, když lenochoda spatřil.
"Ano, ale má něco, co chci. Vím to, protože jsem četl příběh o jakémsi původním obyvateli tohoto pralesa, který kdysi usnul na zabitém tygřím lenochodovi... Usnul v potu toho zvířete, na jeho srsti... A další den... Bože, přibyly mu vlasy na hlavě!" zasmál se Nieto.
"Otče," oslovil Deylina kovový muž, "to jsme tu jen kvůli tomu, že výměšky ze srsti tohoto tvora ti zázračně vrátí vlasy?"
"Ano! Budu nádherný," řekl Nieto, "odchyť ho pro mě, synu."
Metaller se přiblížil k návnadě, a namířil na xolchixe rukama. Z otvorů v zápěstí obou rukou mu vyšlehly sítě. Letěly rychle vzhůru, k nebohému, hladovému lenochodovi, když tu náhle je cosi rudého prostřelilo, a ony byly odeslány k zemi.
"Zase je to celé o tobě, co, Nieto?" ozval se hlas Rogera Neilla. Vystoupil z křovin z laserovou pistolí, z jejíž hlavně se kouřilo.
"Jak jinak," řekl Jack Owen, stojící po jeho boku, a sám vytasil svou laserovou pistoli.
"Mé děti! Podívejte se, Robbie a Metallere... Lovci kryptidů mě přišli navštívit!" zasmál se radostně Nieto.
"Jak jste mě našli? Co vás zavedlo zrovna sem, do Amazonie?"
"Nemusíme ti odpovídat na všechny otázky," řekl Jack.
"Proč ne, když já odpověděl na ty vaše?" usmál se Nieto.
"Máme rádi trochu soukromí," odpověděl Roger.
Nieto se rozchechtal, a ukázal na ně prstem. "Kde jsou vaši přátelé? Jste tu jen vy dva?" zeptal se.
Na místě, kde Claude Ngoy II paralyzoval Curupiru, zaplál oheň. Pauline zastrčila detektor napojený na satelit, který týmu umožnil vypátrat klon gabunské nestvůry už z Londýna, do kapsy svého spandexového oděvu, a požádala Akihika, aby příšeru zažehl. Claude Ngoy II stále držel Curupiru na lesní půdě, a přiblížil k Akihikovi svá chapadla, a v tu chvíli se spálil. Oheň rychle pokryl celé jeho tělo, a rychle jej měnil na uhel. Fahad pomocí pinzety odebral drobné množství slizu, které z těla Ngoyova klonu odpadlo, a umístil jej do zkumavky.
"Do laborky," řekl nahlas, a usmál se na své přátele. Zapálit tělo Rapanai - jako za starých časů - byl jediný možný způsob, jak osvobodit ochránkyni Amazonie. Ani Lovcům kryptidů nepoděkovala, a zmizela v hlubinách lesa.
"Hell hath no fury like a Curupira scorned," zasyčel Akihiko.
"Chcete mě zastavit, že? Přesně podle plánu! Víte, mě je známo, jak jste mě našli. Od Robbieho mám seznam veškeré technologii, všech cetek, co máte doma v londýnské základně! Vím, že máte 'detektor substancí' - tuším, R.V199756, proč pro něj proboha nevymyslíte normální jméno? - a do něj jste vložili data o slizu Rapanai, který byl umístěn do vašich těl," řekl Nieto, "tudíž mi bylo jasné, že se tu znovu potkáme. Chcete lék! Umíráte."
"Chceš nás zabít, abychom se ti nestavili do cesty? Máš pocit, že nás pravda, kterou jsi nám sdělil, osvobodila? Věř, že ano. A jsme ještě více motivováni postavit se každému sebelibému 'lovci kryptidů'!" řekl Jack.
"Jenže necítíte bolest, a to je váš problém," řekl Nieto.
Jack se náhle ocitl ve vzduchu, aniž by věděl, jak. Dopadl obličejem do hlíny. Roger se otočil, a vystřelil na jeho útočníka. Pochopitelně to byla robotická Kate, jejíž tělo bylo stejně jako to Metallerovo tvořeno meteokolosiem.
"Pozor, Jacku, radši vstávej pomalu. Můžeš krvácet, já nevím, třeba z ledvin," zasmál se Nieto.
Robotická Kate se nedržela na nohou dlouho. Z křovin vyskočil Pierre, a povalil ji na zem.
"Pierre, lásko! Copak tohle se dělá, skákat na holky s takovou vervou? Nemáš moc testosteronu?" zeptal se ho robot.
"Mlč, ty kovová zrůdo! Je vidět, že tě stvořil někdo, kdo rád lidi provokuje," řekl Pierre, a prorazil Kateino oko svým keratinovým drápem. Pak od ní dostal pořádnou hlavičku, která ho vůbec nezabolela. Znovu vrazil dráp do jejího oka, a přetrhal jím několik drátů uvnitřm Kateiny hlavy. Robot přestal fungovat. "Promiň, ale ty nejsi moje Kate... ta je mrtvá. Navždy toho budu litovat," zašeptal Pierre, "a žádný pitomý robot ji nikdy nenahradí."
"Mohu využít jejich neschopnosti cítit bolest, otče," řekl Metaller Deylinovi, "rozsekám je, aniž by o tom věděli."
"Ne, synu. Chyť mi tygřího lenochoda," řekl spěšně Nieto, "já a Robbie poběžíme k letounu."
Tentokrát musel kovový muž chytit kryptida vlastníma rukama. Lenochod se sice pokoušel bránit, ale přestože měl velké a špičaté zuby, byl stejně nemotorný, jako každý jiný stromový zástupce jeho čeledi. Robotovi z nejtvrdšího kovu na světě by se beztak neubránila ani ta nejhbitější šelma. Houštinami náhle prošlehl Cryptid Chaser. Zastavil vedle Jacka, pomalu se zvedajícího ze země, a vyskočila z něj Pauline.
"Máme, co Gianna chtěla," řekla Jackovi, "malý vzorek těla Clauda Ngoye II. Ten by měl být mrtvý, aspoň... aspoň to tak vypadá."
"Dobré," řekl Jack, a vykašlal trochu krve, "kruci... opravdu mi dala takovou ránu, že..."
"Do auta, Jacku!" vykřikla Pauline, a pomohla mu dovnitř. Jakmile se po Rogerově a Pierrově nástupu v Cryptid Chaseru ocitlo všech šest členů týmu, vysokorychlostní automobil se rozjel tím směrem, kterým odběhli Nieto, Black Spier a Metaller s odchyceným lenochodem. Projížděl hustou vegetací, střílel do spletitých lián, aby uvolnil cestu, a mířil za Nietovým letounem. Trojice darebáků ho již dosáhla, nebyl ostatně daleko od místa s návnadou, a vstoupila do něj. Letoun se vznesl ve chvíli, kdy na něj skočil démon Curupira, a zaryl mu do střechy své drápovité prsty. Jenže hned nato byl zelektrizován, a sletěl mezi keře, proklínaje při tom člověka, který zastřelil nejen zelenáčka, ale také si z lesa vzal vzácného lenochoda.
"Hele, Nieto odlétá!" vykřikl Pierre.
"To je v pohodě," zasyčel Akihiko, "Kohaku je geniální."
"Proč?" zeptal se Fahad. "A kdo že to je?"
"Borka, co sestrojila tohle auto," zasyčel Akihiko, "znám ji. Měl bych jí znova zavolat. Bývala to kamarádka."
Zmáčkl tlačítko napravo od volantu - tlačítko, kterého si předtím povšiml a hned musel Kohaku pochválit - a z boků automobilu se vysunula křídla. Vystřelil do vzduchu, proletěl otvorem v pralesním korunovém patru, a hnal se za Nietovým letounem.
"Bože, my letíme!" zařvala Pauline.
"Jo. Geniální," zasyčel Akihiko.
"Létající auto! Ty jo, jestli seznam dopravních prostředků Lovců kryptidů neskončí tady, tak se fakt pomátnu," poznamenal Fahad.
"Ještě lepší bude, až vjedeme do zadku Nietova letounu. Čumte," zasyčel Akihiko.
Pušky na střeše Cryptid Chaseru opustilo několik explozivních střel. Zasáhly zadní část Nietova vysokorychlostního letounu, a vytvořily v něm otvor. Cryptid Chaser doslova vletěl dovnitř, a přistál mezi krabicemi. Nieto nechal knipl být, a předal řízení Black Spierovi. Byl velmi překvapen.
"Páni. Tohle mě zaujalo! Nečekal jsem to..." zasmál se.
"Určitě jsi taky nečekal, že by ti dneska v tvojem luxusním letadýlku někdo zkřivil nos," zasyčel Akihiko, a pokusil se z automobilu vystoupit.
Okamžitě však zavřel dveře, neboť byl Cryptid Chaser pokropen kulkami z pětihlavňových děl na Metallerových zápěstích.
"Máte jedničku za snahu," smál se Nieto. Trochu méně se usmíval, když explozivní náboje z automobilu vystřelily Metallera předním oknem ven. Kovový robot spadl do řeky uprostřed pralesa.
"Jenom za snahu?" zeptal se Pierre, vyskočil z auta, a chytil Nieta pod krkem.
"Robbie," řekl podrážděně Deylin, "autopilota. A vytáhni pistoli."
Otočil se k Black Spierovi, a s hrůzou si uvědomil, že spal. V krku měl zabodnutu šipku. Pauline se pousmála, a pistoli schovala za opasek.
"Sakra, vy jste nějak moc hyperaktivní na to, že umíráte," řekl Nieto.
"Kdo ví, jak se to bude mít," usmál se Jack, "každopádně vy teď, náš milý příteli, nemáte na vybranou. Kdo by byl čekal, že vaše plány nakonec zkazí... hmm, nový model Cryptid Chaseru. To v plánu nebylo, co?"
Nieto odfrkl.
Stačil jediný hovor se zástupcem televize ENV News. Stačil jediný vrtulník s kameramanem, kterým byl nad Amazonskou rezervací natočen již pomalu letící letoun Nieto Industries, řízený nyní Fahadem. A stačil jediný minutový videozáznam, přeposlaný Lovci kryptidů na internet, na kterém byla šestka viděna spolu s Deylinem Nietem, drženým na palubě vlastního letounu, navíc ještě se spícím tygřím lenochodem v plastové krabici. Tady však boj ani náhodou neskončil. Na vrtulník ENV News zaútočilo několik vysokorychlostních letounů se Zasvěcenými a Čtyřmi hlavami na svých palubách. Chaotický záznam, vysílaný v přímém přenosu na televizních obrazovkách této stanice, potvrdil, že Nikaragujec nedávno považovaný za zemřelého má nejspíše spojence, a ti stáli proti Lovcům kryptidů.
"Fajn, ne všechno jde podle plánu," řekl si pro sebe Nieto.
"Očividně ne," řekl mu Jack, a zmáčkl tlačítko na ovládacím panelu Nietova letounu, načež odpálil jeden z letounů Zasvěcených.
"Věděl jsem však, že Clauda Ngoye II zničíte. Proto mám doma víc genetického materiálu z mého starého známého... a jistě jej užiji k vytvoření dalších klonů," pokračoval Nieto.
"A co ti kryptidé, které tam máš? Ty, co chováš ve své laboratoři?" zeptala se Pauline. "Co s nimi bude?"
"Všechno možné. Nebyli ale odchyceni ilegálně, tedy... většinou," zasmál se Nieto.
"O co ti jde, Deyline? Chceš nás zabít, jistě... Samozřejmě ne tady v letounu... S tvými puškami zničíme každý letoun, který na nás jenom zamíří... Anebo...?" pokračoval Jack.
"O co jde vám?" zeptal se Deylin.
"Asi znemožnit tě. Což už se stalo... Možná ti někdy přečteme komentáře lidí, které se teď objevují pod tím naším videem na YouTube," usmál se Fahad.
"Skvělé. No, odhalení o mém přežití bylo součástí plánu, vždyť jsem vás přece zaúkoloval..."
"Jenže ne takhle. Každý ví, že jsi vlastně celý svět zradil. Že jsi ponechal Nikaraguu krizi, jenom proto, abys učinil velký comeback," odpověděl Fahad.
"A víš, co je hlavní problém, Nieto?" zeptal se Pierre.
"To, že je to celé o tobě," odpověděl na jeho otázku Jack, "vše je o tobě, Deyline. Jediný cíl tohoto velkého plánu je... aby sis vrátil vlasy. Aby sis posílil ego. Aby sis dokázal, jak mocný jsi. Protože jsi šíleně vzdálený lidstvu."
"Chcípněte už," řekl otráveně Deylin Lovcům kryptidů.
"Copak takhle táta mluví ke svým dětem?" zasmál se Fahad. Nieto přivřel oči.
"Asi to holt není náš táta," řekl na to Jack.
"Souhlas," zasyčel Akihiko, "za svůj život si zodpovídám sám."
"Přesně, kámo," řekl Roger, "každý z nás si zodpovídá za svůj život."
"Trhlej dědku," zasyčel Akihiko jako had na Nieta, "nezmanipulovals nás. Ne k tomu, abychom se potopili."
"Co teď s ním?" zeptala se Pauline.
"Připadá mi už dost ponížený," odpověděl Pierre, "lenochoda si vezmeme, vrátíme ho zpátky do přírody, a necháme Nieta, ať se vrátí domů."
"Chcípněte už!" zařval Nieto.
"Nejde to úplně podle plánu, co?" zasmál se Jack.
"Máte chcípnout! Máte skončit!" rozčiloval se malý nikaragujský mužík.
"Víš, když někoho zbavíš bolesti, kámo, ono to umírání nestojí za to," zasyčel na něj Akihiko, a pak se se svými přáteli a tygřím lenochodem odebral do Cryptid Chaseru. Nieto se jen sám sebe mohl ptát, co bylo špatně. Nejspíše doufal, že v tento večer již Lovci kryptidů budou po smrti, že se pak světu sám ukáže, a nebude už nikdo, kdo by pokroutil pravdu o jejich nedávném setkání nebo o Nietově předstírané smrti.
"Tak jo. Můj názor je jasnej. Lovci kryptidů jsou v tomhle konfliktu ti dobrý, a Nieto, ten zatracenej lhář, je samozřejmě zlej. To je asi tak všechno, co můžu říct. Teď mě omluvte, chci si užít ten fotbal. Madrid je furt můj oblíbenej tým."
"Uvědomte si, prosím, že Deylin Nieto byl považován za mrtvého již mezi lety 2007 a 2018. A pak znovu mezi listopadem 2020 a červencem 2022. Starý gangster očividně své triky nemění... A tento starý gangster svou údajnou smrtí způsobil ekonomickou krizi v celé zemi. Kdyby ho budoucnost obyvatel Nikaragui opravdu zajímala, nikdy by nepředstíral, že je mrtvý, a nenechal by, aby jeho firmu převzali tak neschopní, lživí a sebestřední lidé! Je to neomluvitelné. Lovci kryptidů mají pravdu. Teď už se do nedá vzít zpátky, i kdyby to Nieto chtěl. Je zpátky ve hře, zase jako padouch. Celý svět ho vidí jako padoucha."
"A nyní vám Canal 8 přináší rozhovor s bývalým prezidentem Nikaragui, Albertem Gonzálezem! Pane Gonzálezi, jste šťastný, že Deylin Nieto je zpět? 'Určitě ne, Pedro. Neměl nikdy zfalšovat svou smrt! Zradil naši zemi, a teď ještě z bývalých amerických agentek slyšíme slova, dle nichž nechal odpálit současného prezidenta... Ano, ten nacionalista byl trhlý, ale dozvídáme se, že za jeho zvolením stál sám Nieto, bez jehož tajného... hraní si s čísly... bych byl zvolen za prezidenta já! Jak je to možné?! Celé to bylo očividně součástí jeho plánu... Asi chtěl prezidenta, kterého by mohl odpálit, protože jinak bych se mu pletl do věcí já, a on asi tušil, že poté, co se vrátí z mrtvých, nebudeme moci být přátelé... Toto je můj pohled na věc, Pedro.' Hodláte proti Deylinu Nietovi nějak zakročit? 'Ehm, to zase ne. Je to mocný člověk, a nikdo nemůže... ehm, argumentovat proti tomu, že světu před dvěma roky skutečně pomohl.' Nemyslíte si, že je váš názor jaksi... 'Pedro, jsou důležitější věci, než Deylin Nieto.' Není to však omluva, pane prezidente? Omluva nečinnosti vůči tomuto člověku? 'Pedro, podívejte... Naše země má problémy, a ty je třeba vyřešit jako první...'"
"Milujeme vás, Lovci kryptidů! Hlavně nám nikam nechoďte! Zase jste ukázali, že máte pravdu! Zase jste ukázali, že jste hrdinové! Všem vám patří velký dík za vaši odvahu, za vaši rozvahu i za vaše očividně nikdy neutuchající přátelství! Jste opravdu vzory pro zbytek světa!"
"Koukněte se, paní reportérko. Nenáviděl jsem tu šestku dobrodruhů. Považoval jsem je za grázly. Ale teď, když pravda vyplula na povrch, vidím, že grázl je ten chlap, kterého údajně zavraždili... No, vlastně ho vůbec nezavraždili, on svou smrt fejknul, a oni byli dva roky půlkou planety nenáviděni. To je opravdu nespravedlivé. Takže vám salutuju, ne proto, že fandím vašim skin-tight kostýmkům, ale proto, že jste odvážní a vytrvalí. Akorát běhejte za plesiosaurama, ne za... já nevím, obyčejnýma lidma, co vás nakopli. Nemstěte se těm, co o vás nemluvili hezky, jo?"
"Já vím, je mi teprve osm, ale ta knížka o Lovcích kryptidů, co píšu, je nejlepší věc, co jsem kdy napsal! Paní učitelka mi dovolila přečíst její kapitolu spolužákům ve škole. Měli jste vidět, jak jim oči vylézaly z důlků! Úplně je to vtáhlo do příběhu. Ta kapitola byla o tom, že Lovci kryptidů překonali svoje problémy, tak jako se já snažím překonat svůj zdravotní problém, protože mám rakovinu kostí, a zase povstali! A hned jeli na lov kryptidů!"
Fahad vypnul televizi, před kterou Lovci kryptidů seděli. Jack a Pauline si ve společnosti Deana a Njeri hověli na gauči, Akihiko a Roger seděli v příjemných křeslech po stranách gauče, Pierre stál v rohu místnosti opřený o parapet okna, a Fahad se věnoval svým dcerám a Harveymu u kulatého stolu, kde společně hráli stolní hru Guess Who? Při tom Fahad usoudil, že už televize měli dost, a protože mu byl ovladač nejblíže, sáhl po něm jako první.
"Hele, já bych samou chválu poslouchal celej den," zasyčel Akihiko, a napil se piva.
"Zato Nieto si žádné chvály neužije. Začínám to chápat," zasmál se Jack, "měli jsme světu říci, že je naživu, aniž bychom pro to měli důkaz, a do hrobů jsme tak měli jít jako falešníci, kteří celému světu lhali. Tak si nás mělo lidstvo zapamatovat."
"Nieto věřil tomu, že včera večer už budeme mrtví," řekla Pauline, "jenže to se nestalo."
"Já to pořád nechápu," řekl Harvey, "jak to, že jste přežili?"
"Díky němu," usmál se Roger, a zvedl z koberce Tatze, položil si ho na klín, a hladil mu zádíčka. Kočkočerv předl, jako spokojený kocour.
"Gianna se nemýlila. Jeho tělo je plné zázračných látek, které jsou schopny vyléčit prakticky cokoliv. Odebrala mu u nás v laboratoři žluč, víš, Harvey? A potom," vysvětloval Roger, "potom ji smíchala s látkou, která neutralizovala účinek slizu Rapanai. Byli jsme stabilizováni. Už nehrozilo, že umřeme, ale náš stav se také nijak nemohl zlepšit. Proto bylo třeba získat sliz Clauda Ngoye II... A ten byl zrovna s Nietem v Amazonii. A všechno najednou... vyšlo!"
"Podařilo se nám nejen odebrat sliz Rapanai, aby ho Gianna mohla použít k vytvoření léku, se kterým za námi přes Atlantik přiletěla dnes v pět ráno, ale taky znemožnit našeho... stvořitele," zasmála se Pauline.
"Nenazýval bych ho tak," řekl Fahad, "Akihiko měl včera pravdu. Jsme zodpovědní za své životy. Nikdo nás neovládá. I předtím, než Gianna pomocí toho divného přístroje, co sem přinesla, odsála Ngoyův sliz, jsme byli vždycky volní. To je ze všeho nejdůležitější."
"To je skutečně anarchistická myšlenka," řekl Pierre.
"Přesně," usmál se Fahad, "a tedy velmi lidská - že každý je pánem svého osudu. Nikdo a nic nad vámi nemá kontrolu, jen vy sami. A protože nemáte kontrolu nad nikým jiným, nemůžete mu ani vzít život."
"To já udělal. A je to špatně," řekl smutně Pierre.
"Třeba už takové chyby neuděláš. Pro tebe to platí dvojnásob, Pierre... tahle rada... buď pánem svého osudu," řekl Fahad.
"Líp bych to neřekl," ozval se zase Roger, "každý z nás je zodpovědný za to, jakou cestou se v životě dal. Nejsme Nietovy hračky, loutky, figurky... Ne, on nás jen zneužil v několika situacích, a ano, během několika let, ale to neznamená, že patříme jemu! A včera jsme mu to krásně ukázali! Nečekal, že obejdeme vlastní smrt... A nečekal, že z něj před světem uděláme blbce!"
"Když už je řeč o tom, co se včera stalo, podívejte se na tohle," řekla Njeri, a ukázala svým přátelům noviny, v nichž se Nastasya Savinna v přítomnosti svého do té doby nic netušícího přítele Sama Webera přiznala k pomoci v obchodu s kryptidy.
"Serafina," řekla Pauline a pousmála se.
"Prý jí to hrozně mrzí. Hlavně kvůli tomu, že celý ten ring je napojený na Nieta. Proto končí, a říká, že se vynasnaží nějakým způsobem napravit, co nevědomky způsobila," pokračovala Njeri.
"To by mě zajímalo, jak to asi udělá. Myslíte, že vtrhne do Nietovy podvodní základny a osvobodí odtamtud kryptidy, kteří se do jeho rukou dostali její vinou nebo vinou těch, kteří pro ni pracovali?" smála se Pauline.
"No, já ti nevím, Pauline, ale její přítel je silný asi jako Pierre. Sam je Bone Shatterer. Dvakrát už přece v podvodní budově na dně jezera Nikaragua byl, a... nezapomínáš snad, že velmi dobře zná její slabiny. Ví, kam udeřit, aby to Nieta zabolelo," řekl na to Roger.
"Pravda," pokývala hlavou Pauline.
"Jsme na novém jevišti," řekl Pierre, "naše bitva s Nietem neskončila."
"Ale jsme plnější, víc toho o sobě víme, a máme motivaci bojovat dál. Bojovat za kryptidy, za zvířata, za lepší poznání světa přírody... a proti těm, kteří je chtějí zneužít," řekl Jack.
"Na to bychom si měli připít," zasyčel Akihiko, a pozvedl plechovku s pivem, "klidně to na ex vypiju za vás."
"Každý z nás chce znát odpověď na tu nejzákladnější otázku," řekl Jack, "co jsme zač? Proč tohle pořád děláme?"
Přejel očima po svých přátelích.
"Teď už odpověď na tu otázku známe. Víme, co jsme zač."
Deylin Nieto přišel o své spojence. Když se Evan Sellers dozvěděl pravdu o sebestředném cíli vytvoření ringu pytláků kryptidů, se svými Zasvěcenými se rychle stáhl. V organizaci Čtyři hlavy nastal velmi rychle chaos. Jorn Stofberg a Trishika Jayaweera nedokázali Archibaldu Quartermaineovi a Deylinu Nietovi odpustit, že před nimi smrt nikaragujského miliardáře byla tajena. Čtyři hlavy se kvůli této lži nakonec rozpadly, což však Nieta vůbec netrápilo. Organizace mu za posledních patnáct let přinesla vše, po čem toužil. Prezident González, který se v nových prezidentských volbách vrátil do pozice reprezentanta nejchudší středoamerické země, umožnil Nieto Industries produkovat roboty X-77 i další výrobky, které skutečně měly zemi pomoci z ekonomické krize, ale odmítl se s ním setkat. Nieto však považoval za přátelské gesto, že mu González nezakázal dělat pokusy na kryptidech. Pytlácký ring přinesl společnosti tolik subjektů k testování, že si Nieto mohl nadšeně třít dlaně každý den, a plánovat, co dalšího bude jeho společnost zkoumat. Zároveň se však velmi obával útoku z řad těch, které si znepřátelil - z řad všech. A tak se stával paranoidnějším, neschopen předurčit, zda na něj příště zaútočí americká armáda, armáda nějakých superlidí vedená Pierrem Leroyem nebo Bone Shattererem, nebo zda na něj nebude seslána kletba jeho bývalými kolegy ze Čtyř hlav - kletba v podobě pomalé smrti. A co kdyby mu jednoho dne Lovci kryptidů bezbolestně vrátili to, co on provedl, též takřka bezbolestně, jim? Ano, Deylin se stával paranoidnějším, a měl pro to dobrý důvod. Byl nepřítelem světa číslo jedna, ale kdo ví, možná to tak chtěl. A ač některé věci již předpovědět nedokázal, možná byl přece jen rád, že se věci měly jaksi podle jeho plánu. Nebo snad lhal, když řekl, že ten večer v Amazonii neskončil tak, jak skončit měl? Když se ve své podvodní základně po čase začal opět chichotat, možná si to jeho kovový syn i černočerný služebník začali říkat.
Bývalé agentky CIA Barbara Kentová a Amanda Lyonsová se odstěhovaly do Jihoafrické republiky, a začaly si užívat velmi příjemného života, a obě začaly psát knihy - většinou levné romány, ideální ke čtení v letadle. Megan Leesonová se rozhodla vstoupit do U. S. Air Force, ve kterém ji přivítala Stacy Jordan, jež od Olsenovy korporace odstoupila, když zjistila, že zásobovala friklativinem Deylina Nieta - člověka, kterého nyní též považovala za lháře.
Šestka Lovců kryptidů pokračovala ve svých cestách za tajemnými a mnohdy ještě vědou nepopsanými zvířaty. Jack a Pauline se i nadále plně věnovali své práci, a byli rádi, že se o jejich syna starala Njeri. Fahad a Harvey začali jezdit na více výletů s Nicholle a Marilyn, a postupně jim slibovali i nějaká ta dobrodružství s kryptidy. Pierre zcela přijal svou roli coby samotářského, velmi silného člověka, vzdal se jakýchkoliv krvavých vášní, a nadšeně pokračoval ve své včelařské cestě, jež mu přinášela obrovské množství radosti. Týdny po odhalení Nietova přežití začal med svých včel prodávat, a okamžitě byl na trhu úspěšný. Bylo mu jasné, že u včel zůstane. Idea, že byl k první expedici za kočko-pso-opičákem na dálku naveden Nietem, mu byla lhostejná. Byli to on a jeho sestra, kdo Lovce kryptidů začali, alespoň tak to Pierre bral, a nehodlal si tu myšlenku ukrást. Byli to oni, kdo se fyzicky ocitli v kostarické džungli, a položili základ něčeho, co překonalo očekávání kteréhokoli člověka. Roger se vrátil k trvalému životu v Londýně, zase začal jezdit na motorce, jako kdysi, a stal se pečovatelem číslo jedna o vzácného rakouského kočkočerva, který mu už léta přinášel do života radost. S Tatzem často navštěvoval park v Richmondu, a začal se dostávat do kruhů lidí, kteří se také tím či oným způsobem stali pečovateli o vědou nepopsaného tvora. Tatzův přínos světu vědy byl tak velký, že se z něj div nestala celebrita. Nyní byl již maskotem Lovců kryptidů. Nikdo na ně nemohl pomyslet, aniž by si nevzpomněl na rakouského Tatzelwurma. A Akihiko, ten zuřivec, se kterým to bylo po léta jen horší a horší? Obnovil své přátelství s Kohaku Nakaokou, a přestal chodit ke svému psychiatrovi, dr. Chikafujimovi. Uvědomil si, že jeho zloba skutečně nepramenila z traumatu - nikdy to tak není. Lidé se zkrátka posouvají dopředu. Chtěl-li Tokiu skutečně přinést změnu, pak se musel obléci do mnohem zodpovědnější role. Veřejně se přiznal k tomu, že Amana skutečně napadl coby Habu, a oznámil tisku, že s maskovaným postrachem zločinu končí. Založil vlastní stranu - stranu bojující o ekonomickou rovnost obyvatel Tokia. Bylo mu jasné, že tímto způsobem zakročí proti jakémukoliv zločinu mnohem lépe - když se bude snažit o to, aby lidé nemuseli z nutnosti brát do rukou pistole a krást. A sem tam si pořád přivydělával psaním o sportu. Trvalé bydliště měl sice v Tokiu, ale alespoň jednou za měsíc odletěl vysokorychlostním letounem zpět do Londýna, a přidal se ke svým přátelům na nějaké nebezpečné misi.
Jednou, na konci léta, seděla šestka Lovců kryptidů na střeše své londýnské základny, a pozorovala západ slunce. Bylo to tehdy naposledy? Určitě ne! Čekala je další dobrodružství. Neseděli tam z nostalgie. Nepozorovali západ slunka proto, že by se se světem loučili. Ne, přemýšleli totiž, jací další tvorové, ne nutně v tuto dobu, na naší planetě pozorovali západ slunce, aniž by sami byli viděni lidmi. Přemýšleli, jaká tajemství se tam, za horizontem, ještě skrývají.
"Když v odlehlém koutu světa někoho napadne zubatá příšera, jsme to my, kdo se tam objeví jako první. Když internet zaplaví videa pochybného tvora, který ani nemusí existovat, víme, že máme další práci. Proč? Protože jsme Lovci kryptidů."
KONEC LEGENDY.
