Jamoytius byl bezčelistnatý rybovitý obratlovec z řádu Jamoytiiformes a nadtřídy Anaspidomorphi. Žil v období spodního siluru oddělení llandover před zhruba 443 až 433 miliony let. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v první polovině minulého století ve Skotsku, a byly popsány roku 1946 Jamesem Alanem Moy-Thomasem, anglickým paleontologem a specialistou na vyhynulé ryby a další rybovité obratlovce. Ten považoval fosilii Jamoytia za pozůstatek nejstaršího obratlovce všech dob. Dnes samozřejmě známe mnohem starší obratlovce, kupříkladu kambrického Haikouichthyse. V minulosti byl Jamoytius zobrazován poněkud jinak, než doopravdy vypadal. Starší rekonstrukce jej prezentovaly jakožto úhořovitého živočicha s postranními ploutvemi, táhnoucími se po celé délce těla až ke špičce ocasu. Pozdější výzkum ale prokázal, že postranní ploutve postrádal. To, co se v hornině jevilo jako ploutve, byla pouze tělesná deformace, k níž došlo dlouho po smrti zvířete, a to tak, že na vrstvu s kostrou tlačily další vrstvy hornin. Nyní tedy víme, že Jamoytius připomínal spíše mihuli nebo dokonce sliznatku. Podobně jako ony, neměl pravá ústa tvořená čelistmi, byl ovšem vybaven drobným, kruhovitým sacím ústrojím. Nicméně na rozdíl od mihulí nešlo zřejmě o parazita, jenž by seškrabával svalovinu ryb a pil jejich krev. Čelisti nebyly vybaveny žádnými zuby, takže může být téměř s jistotou tvrzeno, že Jamoytius nebyl masožravec. V současnosti se předpokládá, že s pomocí ústního otvoru nasával drobné živočichy z vody a z detritu, a z nich je pak filtroval, podobně jako larvální stadia současných mihulí. Na délku tento tvor měřil 27 centimetrů...
Jeho popisek najdete v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat, zde je nicméně uvedeno, že byl vybaven postranními ploutvemi, což, jak bylo uvedeno výše, již v současnosti není pokládáno za fakt.
Příště Dartmuthia!
Žádné komentáře:
Okomentovat