V minulé části došel Jack k závěru, jaký má paralelní vesmír zákon: když projdete portálem, ocitnete se ve smíšeném lese nedaleko anglické vesničky, pak vás pohltí temnota, zmizíte neznámo kde, a probudíte se v těle své "mnohovesmírové verze". Vaše mysl a paměť je nějak přenesena do těla oné osoby, která je vlastně vámi, ale zažila třeba úplně jiné věci. Také proto je třeba Akihiko v této dimenzi někým úplně jiným, ne člověkem rozesmutnělým a rozzuřeným ztrátou svých rodičů a bratrů, ale člověkem poměrně veselým, kterému se nikdy nic děsného nestalo... Sabine Leroyová v tomto vesmíru žije! Pierre si nemohl přát víc... Jack a Pierre se nyní nacházejí v této paralelní dimenzi a přesvědčili ostatní Lovce kryptidů, zde nikoliv hrdiny, ale pouhé kryptozoology, aby se vydali prozkoumat onen portál. Mezitím v naší dimenzi došlo v konžském lese ke zmatku; zbytek týmu napadla Emelantouka a nahnala Pauline a Akihika do jiného světa, přičemž je následovala... Jak to celé dopadne?
LOVCI KRYPTIDŮ 3: MULTIVERSE, ČÁST TŘETÍ:
"Už jen kilometr cesty, a jsme v Lavenhamu," řekl Jack, zatímco řídil auto. Pierre a Sabine seděli vzadu a konečně spolu dost vážně mluvili. "Chceš říct, že jsem byla ještě v nějakém jiném vesmíru, odkud pochází obsah tvého mozku, a tam mě zabil Weber?" zeptala se. "Přesně tak," vydechl Pierre, "od té doby jsem se s ním mnohokrát setkal a snažil se tě pomstít, ale nikdy se mi to nepodařilo. V průběhu času se z něj stalo monstrum. Uvnitř i venku. Jeho tělo se stalo prakticky nezničitelným... Napomohla mu k tomu jedna bytost, která si říkala Claude Ngoy... Mě jeden chlápek využil k pokusu s takovým sérem... Taky jsem zmutoval. Ale v tomhle vesmíru nejsem ve svém zmutovaném těle, jsem prostě Pierre Leroy, ten starý Pierre, a to je dobře!" "Jo, seš starej, na ty vrásky by sis měl něco dát," řekla Sabine a Pierre se začal trapně smát. Jack si všiml, že Pauline náhle omdlela. Prudce zastavil auto. Něco podobného se stalo i v druhém vozu, jedoucím v závěsu za tím jejich. Tam Roger a Fahad pozorovali, jak sebou Akihiko začal zmítat a nakonec zůstal ležet v nepříjemné poloze na sedadle, s hlavou skloněnou jak jen nejníže to šlo. Jack vynesl Pauline z auta. Bylo mu jasné, co se stalo. Pauline musela projít portálem, a teď se její mysl přenesla do její identity v tomto světě. Pomalu otevřela oči, podívala se na Jacka a na ostatní. "Pauline, je to v pořádku. Jsem to já. Prošla jsi portálem, že?" zeptal se Jack celkem jemně, nechtěl jí totiž vyděsit. Pauline se musela posadit a prohlédnout si okolí. Jack jí pomalu vysvětlil, jak cestování mezi vesmíry vypadá a co způsobuje. Pauline brzy pochopila. Jen se s trochou neklidu podívala na ten prsten, co měla na ruce. "Je to komplikované a sám tomu nerozumím," zasmál se Jack. Z druhého auta náhle vyletěl Akihiko. Rozběhl se přímo proti Jackovi, který držel Pauline za ruku. "Akihiko, co blázníš? Sakra, stůj!!!" řval na něj Fahad. Akihiko popadl Jacka za límec košile a přitiskl ho k autu. Pěst mu položil na krk a zmáčkl. "Co se stalo?!" zasupěl. "Prošel jsi portálem, že?" zeptal se Jack, úplně jako se předtím zeptal Pauline. Akihiko pustil. Všichni na ně chvíli hleděli. "Nebojte, tohle je Akihiko z našeho světa," informoval je Jack, "je to pořádný zuřivec. V Tokiu mu říkají Habu, had, který útočí i na stín svého útočníka." Pauline a Akihiko vysvětlili Jackovi, Pierrovi a ostatním, co se vlastně stalo. A že portálem prošla i Emelantouka... Kam se asi poděla?
V tomto světě, uprostřed konžského lesa, se z hlubokého spánku probral jeden z posledních přeživších ceratopsidních dinosaurů. Pomalu se postavil na své sloupovité končetiny, zatřásl hlavou, několikrát zamrkal, a prohlédl si své okolí. Nacházel se v pralese úplně stejném, jako předtím. Byla to ta Emelantouka, která sem následovala Pauline a Akihika. Nedokázala porozumět tomu, co se předtím stalo. Vběhla za těmi lidmi do nějakého svítícího objektu, pak se jí před očima zatmělo a teď byla "zpátky" v pralese. Nebyl to ale samozřejmě ten stejný prales, odkud byla. Nicméně toto konkrétní zvíře mělo v této dimenzi svého "dvojníka", a proto se jeho mysl přenesla do něj. Emelantouka dál nic neřešila. Celkem tupě prošla mýtinou a začala požírat listy kapradin. Po chvíli uslyšela troubení dalších příslušníků svého druhu, a instinktivně se za ním vydala. Připojila se ke stádečku a dala se na pochod pralesem. Zřejmě už se nikdy neměla vrátit do našeho vesmíru. Nevadilo jí to, ani nevěděla, že je v nějakém jiném...
Roger sručkoval dolů z liány. Přiběhl k Fahadovi, který se marně pokoušel zvednout z husté vegetace. "V pohodě? Vypadáš, jako by tě přejel náklaďák a tys to přežil," řekl mu. "Pěkně mi dala, ta potvora," zamumlal Fahad a rozkašlal se. Roger mu opatrně sáhl na břicho, kam Emelantouka Fahada zasáhla svým ocasem. Fahad zasténal bolestí. "Možná to bude pár zlomených žeber, nebo to schytala jen tvá střeva. Ale budeš v pořádku, uvidíš," řekl Roger. Fahad se rozchechtal. Něco mu na tom přišlo vtipné. Roger mu pomohl posadit se. Fahad bolest rozdýchal. Pohlédl na portál a ukázal na něj. "Nemyslíš, že bychom tam taky měli zajít? Když už jsme tu zbyli jen my dva?" navrhl. "Radši bych zůstal tady. Už čtyři z nás portálem prošli a dosud se nevrátili..." odpověděl Roger. Fahad se pousmál: "No jo, jenže když tam nepůjdeme, nikdy se nedozvíme, co se jim stalo. Navíc jsem docela zvědavý, co se tam nachází." "Určitě nic vzrušujícího," zněla Rogerova odpověď.
Konečně došli Lovci kryptidů na okraj smíšeného lesa nedaleko anglického Lavenhamu. "Ano, tady, tady je to!" zvolal radostně Jack. Stoupl si na okraj lesíka a pohlédl na vesnici. "Ano, to je to poslední, co mé spandexové já z našeho světa vidělo... A pak už jsem se probral v základně," dodal. Pierre pokýval hlavou: "Přesně tak jsem to zažil i já." Vstoupili do lesa. "Teda, čekal bych, že tu někde budou ležet naše nehybná těla ze současnosti, ale nikde nic. Jako by se tu nikdy nic nestalo," řekl Jack. "Kdo ví, jestli tu někde ten portál je," řekla nejistě Pauline. "Měl by, viděl jsem ho, když jsem jím prošel," odpověděl Pierre, "ale nevadilo by mi být zajatcem tohoto světa. Koneckonců, žije tu má milovaná sestra." Sabine trochu pokrčila obočí, ale neřekla k tomu nic. "Podívejte, vidíte ty stopy?" řekl nezvykle zuřivým hlasem Akihiko. "To byla Emelantouka. Tady řada stop končí. Jako by se její tělo vypařilo. A její mysl se musela přenést do stejného exempláře Emelantouky v tomhle světě," pokračoval Akihiko. Šli dál. Ve spleti hustých stromů konečně uviděli záři. Vypadalo to, jako by zde, metr nad zemí, svítilo slunce. Záře portálu byla pro oči takřka nesnesitelná. "Měl jsem si vzít černé brýle," postěžoval si Pierre. Jack opatrně přistoupil k portálu. "Nevím, co se stalo s našimi těly z původní dimenze, ale... Musím to risknout a tím portálem zase projít. Čekejte tu na mě," řekl. Moc nepřemýšlel a portálem prošel. Z té podivné časoprostorové brány se ozval tikavý zvuk, jeho tempo se neskutečně zrychlovalo a pak zavládlo hrobové ticho. Jack byl pryč.
Fahad a Roger uviděli, jak se ve světlém portálu objevilo cosi černého. Vypadlo to z něj, jako by ho onen svět již nechtěl. Byl to Jack! Oblečený v černém spandexu, s laserovou pistolí připnutou k pasu... Byl na pokraji omdlení, ale Roger jej postavil na nohy, poplácal ho po tvářích a dal mu napít. "Povedlo se," zasmál se Jack. Okamžitě pak začal odpovídat na všetečné otázky Fahada a Rogera. Byl překvapen tím, že je zase ve svém těle z této dimenze... Zdá se, že by to celé mohlo fungovat takto: když člověk projde portálem, ocitne se v paralelním vesmíru, kde se něco stane, podle nějakých zákonitostí jeho tělo úplně zmizí a jeho mysl se přenese do jeho osoby v tomto světě. Když pak tato osoba zase projde portálem, úplně zmizí, a portálem projde tělo onoho původního člověka. Roger a Fahad tomu nejprve nerozuměli, ale Jack moc dobře věděl, jak to myslí. Ale jednu věc chtěl Jack ještě otestovat: když prošel portálem, muselo zmizet jeho tělo z paralelní dimenze, a to nadobro...
Vrátil se zpět, a přivedl s sebou i Fahada a Rogera. Přímo před zraky Lovců kryptidů došlo k něčemu neuvěřitelnému. V lese se zatmělo. Fahad a Roger ve spandexových oděvech zmizeli. A pak se Roger a Fahad tohoto světa probrali přímo u jejich nohou. Jack v černém spandexu také zmizel, a těsně před portálem se probudil Jack oblečený v košili a s Paulininým snubním prstenem. Takže takto to cestování mezi dimenzemi funguje! "Můžeme se vrátit do našeho světa," řekl Jack. "A co kdybych to zkusila já?" položila mu otázku Sabine. "Zajímalo by mě, jak to tam u vás vypadá," dodala. "Ty tím portálem neprocházej. Tvoje mysl by neměla, kam se přenést. Tvé tělo leží v našem světě už léta v hrobu, vsadím se, že je tam jen kostra. Pro tebe by cestování mezi dimenzemi znamenalo smrt. Pokud bys přišla do našeho světa, tvá mysl by zmizela. Tvé tělo v této dimenzi by také zmizelo. Nemohla by ses vrátit, protože bys byla mrtvá. Chápeš to?" odpověděl dlouze Jack. Sabine jen pokývala hlavou. "To, na co jsme tu přišli, je neuvěřitelné," zasmál se Pierre. "Můžeme si vybrat, v jakém vesmíru můžeme žít!!! A tenhle je super, protože tady jsou Lovci kryptidů jako při staru, prostě jen hledači tajemných zvířat! Odhoďte spandexy pánové, je konec s hrdinstvím!" pokračoval. Jack mu ale zatím nevěnoval moc velkou pozornost. "Myslíte, že by existence paralelního vesmíru mohla souviset s výskytem kryptidů v jednom či druhém světě? A že existují jen tyto dva vesmíry? Nebo jsou i jiné? A pokud v nich žijeme, jak vypadáme a chováme se tam? To by mne dost zajímalo," řekl docela tajemně... Mezitím se na druhé straně portálu, kde již nezbývali žádní Lovci kryptidů, shromáždila podivná smečka. Smečka obrovských hyen, nazývaných Crocotta, jejichž existence zatím nebyla potvrzena. Agresivní členové smečky začali zuřivě štěkat na svého vůdce a tlačili na něj, aby prošel oním podivným úkazem...
Co se stane teď? Nastane v lese u Lavenhamu bitka mezi Lovci kryptidů a Crocottami, nebo opět zapůsobí zákonitosti paralelního vesmíru a Crocotty někam přenesou, nejspíše do konžského lesa v paralelním světě? K čemu bude vést objev mnohovesmíru? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat