Lovci kryptidů 3: Multiverse (4/5)

Existují přinejmenším dva paralelní vesmíry. A v tom druhém, který až dosud fungoval mimo náš svět, se věci mají poněkud idealističtěji. Akihiko v něm nikdy nepřišel o své rodiče a bratry, Fahad nikdy neprošel persekucí v malé arabské vesničce, Jack a Pauline se vzali... A Pierrova sestra Sabine nikdy nezemřela. Události jako Zhou Lenův útok na New York a vše, co po něm následovalo, se v této paralelní realitě nikdy neodehrály... Jack původně zamítal možnost existence paralelních vesmírů, ale teď, když Lovci kryptidů zjistili, že skutečně existují, začíná se zabývat jednou otázkou: Odkud vlastně kryptidi jsou? Je možné, že přicházejí z nějaké dimenze?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: MULTIVERSE, ČÁST ČTVRTÁ:

Sedm Lovců kryptidů stálo u blikajícího portálu. Najednou se z jeho druhé strany ozvalo zařvání. Bylo dosti tlumené, portál mimo jiné tvořil i jakousi zvukovou bariéru mezi těmito světy. Tvor, který zvuk vydal, už musel být na půl cesty sem. Sabine zaznamenala zařvání jako první a stiskla Pierrovu ruku. "Něco tam je," řekla poměrně nebojácným, ale přesto mírně vyděšeným hlasem. Pierre, který nevěděl, jak víc si má vážit své znovuobjevené sestry, si stoupl před ní. Byl připraven ji chránit. "Co to, sakra, děláš? Jsi s tím trapnej," řekla mu Sabine. Pierre zkroutil pusu. Připadal si dotčený. "Kéž bychom teď měli laserové pistole, jako v naší realitě," postěžoval si Jack. Zvedl ze země klacek a připravil se k obraně. To zrovna ve chvíli, kdy už hlava útočníka pronikala portálem. Jakmile zvíře zjistilo, že tohle nové postředí disponuje minimálně pevnou půdou, na kterou mohlo položit své masivní tlapy, proběhlo portálem a vrhlo se na Jacka. Vůdce smečky obrovských "hyen" zvaných Crocotta, popadl mezi své ostré zuby Jackův klacek a jediným kousnutím jej překousl. Akihiko neměl žádné zbraně, ale jako vždy se po hlavě vrhl do boje. Jako když slavný Tarzan bojoval se lvem, objal Akihiko krk Crocotty, mocně stiskl a pak začal uplatňovat dvojitý nelson. Crocotta sebou zmítala a po chvíli se jí podařilo Akihika téměř shodit, ale neúnavný japonský bojovník ji popadl za levou zadní končetinu, zatáhl, a šelma se svalila na zem. Akihiko uviděl, jak vzduchem sviští nůž, který mu ze vzdálenosti pár metrů hodil Fahad. Hbitě jej chytil a přiblížil jej k boku Crocotty. "Ne, Akihiko, to nesmíš!!!" zařval Jack. Akihiko však natáhl ruku a už by Crocottu probodl, kdyby se náhle nezatemnělo a ona nezmizela. A pak, jako by zase někdo rozsvítil pomyslnou žárovku, shledali se Lovci kryptidů před portálem zrovna tak, jako před pár vteřinami. Jen Crocotta byla pryč. "Ten jakýsi zákon tohoto vesmíru prostě zase 'rozpustil' její tělo a obsah jejího mozku přenesl do její dvojnice, která žije tisíce kilometrů odsud v konžském pralese," okomentoval to Jack. Akihiko jen vydechl a posadil se. Nůž zabodl do země. "Vysvětluje to podle tebe, jak se kryptidi dostávají do našeho světa? Zatím to spíš vypadá tak, že naši kryptidi pronikají do téhle dimenze..." řekla Pauline. Jack se zamračil: "Právě to je dost podivné. Kdo ví, možná kryptidi vůbec nejsou příchozí z jiných světů. Anebo taky jsou. Snad brzy zjistíme víc."

Portálem najednou proběhla celá smečka Crocott. Bylo jich tu šestnáct. Shromáždily se před portálem a začaly všechny zuřivě štěkat. "A do háje," řekl skrze zuby Jack, "padáme odsud! Rychle na okraj lesa!" Sedm lidí se dalo na útěk, pronásledováno šestnácti hladovými šelmami, které se nehodlaly zastavit před ničím. Byly rychlé. Byly hbité. A to jejich vytí, to pronikalo morkem kostí. "Kdy už zmizí?! Už by se přece mohly 'teleportovat' jinam, ne?!" zvolala na Jacka Pauline, které už dvě Crocotty skoro dýchaly na záda. "Dej jim tak minutu!" zasmál se Jack. Jedna Crocotta skočila na Pauline a svalila ji. Jack se otočil, zvedl ze země velký kámen a hodil jej na zvíře. Bohužel minul. Crocotta poškrábala svými drápy Paulininu ruku. Pád kamene jen pár metrů před její hlavou ji nicméně rozzuřil natolik, že se rozhodla svou oběť nechat ležet a vrhnout se na samotného Jacka... Sabine a Pierre utíkali společně. Pierre pořád nedokázal uvěřit, že tady utíká po boku své vlastní sestry, té, s jejíž smrtí už se jaksi smířil, ale přece jen... Mělo to zkrátka něco do sebe. Náhle je obklíčila skupinka pěti Crocott. Zuřivě štěkaly, houkaly na sebe, a jedna velká samice se k nim už začala nebezpečně přibližovat. "Už ti úplně věřím, Pierre. Přišel jsi z jiné dimenze. A ony taky. Hnusný potvory," řekla Sabine. "Počkej, tím myslíš i mě?" zděsil se Pierre. Potom se zase setmělo a o pár vteřin později jako by zde Crocotty nikdy nebyly. Všechny se přenesly do konžského pralesa v tomto světě. Jack, na kterého Crocotta už nestačila zaútočit, pomohl Pauline na nohy. Rána jí krvácela, proto vytáhl z kapsy čistý kapesník a obvázal jí ruku. "To, co se tady děje, je dost divné, a já bych prostě rád věděl víc. Budeme v této dimenzi muset strávit víc času," řekl Jack. "Chci zjistit, jak to tady funguje. Proč se s nově příchozími do tohoto světa děje to, co se s nimi děje. Třeba pak konečně získáme odpověď na otázku co jsou kryptidi zač. Nebo taky ne. Je to risk," dodal. Ostatní s ním souhlasili.

Po návratu do Londýna se všichni rozvalili na křeslech či postelích ve svých pokojích uvnitř základny. Sabine byla jediná, kdo dosud zcela nerozumněl tomu, co se tady děje. V Pierrově realitě byla prostě zastřelena. Dokud Lovci kryptidů z tohoto světa nezískali svou mysl z jiného světa, připadala si, že sem zapadá. Ale teď se tu cítila jako úplně nový člen týmu. Po všech těch letech... Žádný z Lovců kryptidů si nepamatoval to, co si pamatovala ona. Všichni měli svou paměť z té druhé reality, z té, ve které zemřela... Šla si lehnout. Pierre zůstal sám v obývacím pokoji. Chvíli se díval na televizi. Pak vtrhl do ledničky a zjistil, že někdo dopil pomerančový džus. Jenže ten měl nejradši! Strčil peněženku do kapsy a vyběhl ze základny. Zamířil k nejbližšímu obchodu. Jaké to překvapení tam na něj čekalo. Zrovna zde dělala nákup Kate Henshallová! Pozdravil ji, ale ona se jen otočila, a hned bylo poznat, že neví, kdo je. První moucha na seznamu. V této dimenzi spolu Pierre a Kate nikdy nechodili. Přesto ji Pierre ještě jednou oslovil, načež dostal odpověď: "Dej mi pokoj, úchyle." Pierrovi se už nějakou dobu rýsoval v hlavě zajímavý plán. Tato dimenze byla perfektní: byla zde Sabine, Lovci kryptidů pouze hledali kryptidy a nehráli si na hrdiny... Jen by tu neměl Kate, kdyby tu zůstal. Ale co kdyby Kate chtěla do této dimenze také? Její mysl by se přenesla do mysli její osoby v tomto světě, a pak by všechno bylo dokonalé. A Pierre? Mohl by zde... zůstat.

Ale že by Lovci kryptidů byli lidmi, o které nikdo nemá zájem, a tak si mohou žít vlastním životem, v tom se Pierre šeredně mýlil. Možná, že je na jejich cestě do lesa poblíž Lavenhamu někdo sledoval. A ten někdo právě seděl na letišti Heathrow a na notebooku si prohlížel fotografie portálu, které pořídil. Byl to jakýsi Američan, někdo, koho Lovci kryptidů z našeho světa nikdy nepotkali. Nemohli, protože
ho nezaměstnal nikdo, kdo by je vyslal na jejich stopu. Po půldenním letu stanul tento muž v New Yorku. Nechal se odvést taxíkem k velké budově, vlastněné obrovsky bohatým Číňanem. Výtah se otevřel v jeho pracovně v nejvyšším patře. Číňan si z nádherně vyleštěného okna prohlížel New York. Na stole už čekala na Američana peněžitá odměna. Číňan se otočil. Byl to Zhou Len. "Na tomto papíře jsou všechny souřadnice. A zde, pane, všechny fotografie," řekl Američan a otevřel notebook. Zhou Len se pousmál. "Celý život doufám v to, že najdu něco neuvěřitelného, něco úžasného, něco, co nemá ve světě obdoby. Tohle je první krok na cestě ke skutečnému úspěchu," řekl Zhou Len a pozorně si portál na fotografii prohlédl. Kdyby tak věděl, že na druhé straně toho portálu se kdysi pokusil o útok na město, ve kterém zde žil, a padl...

Večer si Jack všiml vzkazu, ležícího na stole v hlavní místnosti základny. Stálo v něm: "Nebojte, brzy se vrátím." Jack se rozzuřil. Pierre si zase začíná dělat, co chce... V těchto chvílích procházel Pierre portálem nedaleko Lavenhamu. Zabzučelo to v něm, a Pierre se ocitl v konžském pralese, oblečen v černý spandex a s laserovou pistolí po boku. Prosekával se džunglí, kráčel po břehu řeky, a před půlnocí konečně došel k vesničce. Nějaký ponocující stařec si ho zde všiml a volal na něj. Nedočkal se odpovědi. Pierre horlivě vnikl do letounu Cryptid Swift a nejvyšší rychlostí zamířil zpátky do Británie. Let trval jen pár desítek minut. Jakmile se letoun ocitl přímo na střeše základny Lovců kryptidů, Pierre z něj vyletěl jako kulový blesk a seběhl schody do nejnižšího patra. Hlasité zamňoukání značilo, že svým dramatickým příchodem někoho vyrušil. Z otevřených dveří vyběhl malý Tatzelwurmík. Jako přítulná kočička se přátelsky přitulil k Pierrovým nohám. "Ahoj, chlapče," usmál se Pierre a pohladil jeho holé, srstí nepokryté tělo. Z místnosti vystoupila Kate, která se o Tatzelwurmíka starala. "Pierre, vy už jste zpátky?" řekla unaveně. Pierre k ní nadšeně přiběhl. "Poslouchej mě, Kate," začal s nebývale velkým úsměvem na tváři, "našli jsme něco úžasného a... Všechno ti vysvětlím, ale bych bych hrozně rád, kdyby ses tam se mnou vrátila. Je to... Je to splněný sen. Svět, jaký jsem chtěl. Realita, kterou jsem si dlouho představoval. Jestli chceš, nasedni se mnou na Cryptid Swift. Odletímě do Konga, a já ti pak ukážu, co tím myslím... Je to prostě úžasný!"

K čemu všemu ještě objev paralelního vesmíru bude vést? Odhalí naši přátelé záhadu původu kryptidů? Pokračování příště...