Dlouho byl vorvaňovec Longmanův (Indopacetus pacificus) považován za nejvzácnější druh kytovce, i když za ještě vzácnějšího dnes považujeme jeho blízkého příbuzného, vorvaňovce druhu Mesoplodon traversii. Po celá desetiletí byl však vorvaňovec Longmanův znám jen ze dvou lebek. V roce 1968 byl popsán Moorem a dále byl správně zařazen do čeledi Ziphiidae, tedy mezi vorvaňovcovité. Ale až roku 1980 objevili zkušení pozorovatelé kytovců ze Seychel dva jedince; jeden z nich byl dlouhý 7,5 metru a druhý 4,6 metru. Byli světle šedí a nepodobali se příliš ostatním známým druhům kytovců; i když podle některých odborníků se podobali například dobře známému vorvaňovci plochočelému (Hyperoodon planifrons). Dnes už samozřejmě víme, že vorvaňovec Longmanův je samostatným druhem, dorůstá délky přes 7 metrů a občas se pohybuje ve skupinách o 15 až 20 jedincích, i když se údajně dohromady může dát i stovka těchto velryb a putovat společně oceánem. Ale jinak o životě vorvaňovců Longmanových zase tolik nevíme, a ani se neví, zda jsou ohrožení či ne - IUCN nemá k takové klasifikaci dostatek informací. Žije v Indickém oceánu a možná ještě dál na východ; jedna ze dvou původně nalezených lebek byla objevena na pláži u města Mackay v australském Queenslandu už roku 1882, ta druhá se našla roku 1955 na půdě továrny na hnojiva v Mogadišu v Somálsku. V současnosti je nejlepším místem, kde lze vorvaňovce Longmanova zahlédnout, Havaj. Podle výzkumu, který se tam uskutečnil roku 2002, žilo ve vodách v okolí Havaje přinejmenším 766 těchto kytovců. Podle některých odborníků tento druh možná migruje do chladnějších vod v okolí Japonska, ale v Japonském moři dosud nebyl spatřen jediný vorvaňovec. V roce 2009 byl jeden exemplář poprvé zahlédnut v Bengálském zálivu. Další zprávy o jeho výskytu pak přicházely z Tchaj-wanu. V roce 2015 byl jeden nebohý exemplář nalezen v rybářských sítích na pobřeží Pákistánu... Tato velryba má poměrně význačný zobák, jeden dýchací otvor za hlavou, dva dopředu namířené zuby na špičce dolní čelisti a řadu zubů s oválným průřezem. Tělo je poměrně vřetenovité. Těžko říci, jak hluboko se potápějí. Jeden pozorovaný rekordman z řad vorvaňovců Longmanových zadržel dech na 45 minut. Obvykle však údajně drží dech 11 až 33 minut. V některých případech byly tyto velryby pozorovány, jak podobně jako například keporkaci skáčou z vody a těžce dopadají na vodní hladinu... Je to poměrně dosti zajímavý druh kytovce, jen škoda, že o něm nevíme víc. Snad není v bezprostředním ohrožení...
Za informace vděčím zejména knize "Velryby, delfíni a další kytovci", jejímž autorem je Mark Carwardine.
Žádné komentáře:
Okomentovat