Končí první celý pracovní týden měsíce září a s ním přichází i další část Správce dinosauřího parku! Víme, že naši přátelé, včetně správce Dana, mají mnoho problémů s členy Operace Hon na Kronosaura. V posledních týdnech s nimi museli hned několikrát bojovat, a navíc se zjistilo, že k nim tajně patří i pár zaměstnanců parku, kteří z ostrova včas unikli. Co se tedy stalo během minulého týdne?
Přestřelka ve vzduchu
Jak dny postupovaly, délka mého spánku se prodlužovala. O víkendu jsem snil o Operaci Hon na Kronosaura a často se kvůli děsivým tvářím lidí, kteří byli vybaveni samopaly, a objevovaly se v mých snech, probouzel. Se začátkem týdne se tyto sny ztratily. Více už jsem zase myslel na vyklízení výběhů a krmení zvířat, a tak se mi v pondělí zdál již příjemnější sen o tom, jak jsem musel vyklidit výběh Deinotheria. Nebylo to ale zas tak moc příjemné. Zdálo se mi totiž o tom, že ho nikdo už dva měsíce nevyklidil a ten, co to měl na starosti, mě v něm ještě zavřel. Deinotherium v něm nebylo, ale z patřičných důvodů jsem se probudil. A jsem za to rád, toho zápachu jsem měl až dost. V úterý se mi celou noc zdálo o jahodové zmrzlině, která se pomalu přibližovala k mé puse. Když jsem měl konečně ochutnat ten lahodný krém, probudil mne budík. Ve středu se mi zdálo o čokoládové zmrzlině, která se již k mé puse přibližovala poněkud rychleji. Z toho důvodu se mi během snu podařilo olíznout ji alespoň jednou. Poté mě zase probudil budík. A včera se mi zdálo o jahodové i čokoládové zmrzlině, jak se extrémní rychlostí přibližují k mým ústům. Jásal jsem, když tu mě něco probudilo. Nebyl to budík, ale Oliver. Klepal totiž na okno mého domku. Byl jsem pořádně naštvaný, protože jsem nedosnil svůj skvostný sen... Jakmile jsem okno otevřel, Oliver mi sdělil, že jde provozovat paragliding nad moře. Odsouhlasil jsem to a vyhuboval jsem ho za to, že mi to chodí říkat, když mě to vůbec nezajímá a když se mi zdá o jahodových a čokoládových zmrzlinách! Oliver se tomu nahlas smál, přeskočil plot mé skromné zahrádky a kamsi zmizel. Neměl jsem dost času si dnes ráno znovu lehnout, tak jsem nakrmil Dina a šel do Hlavní budovy, kde mi dal Charles přímo otřesný příkaz: "Dnes dopoledne budeš hlídat Olivera, aby se mu nic nestalo." Byl jsem znovu naštvaný. Tolik úkolů v parku, které bych měl splnit, a zrovna musím hlídat Olivera, jako kdyby to bylo nějaké malé děcko, jemuž hrozí nebezpečí na každém kroku! Přišlo mi to trapné, když jsem se dosoukal na pláž. Oliver se na mne zubil, neřekl ani slovo, a pak vzlétnul do oblak. Bylo to tak nudné, sledovat ho a slyšet, jak každou chvíli křičí: "Woohoo!!!" Když vystoupal výš a vykřikl to nejméně po dvouset padesáté první, uslyšel jsem hluk letadla. A v tu ránu mi došlo, že přece jen bylo dobře splnit Charlesův příkaz a nenechat jít Olivera, žádné děcko, ale zkušeného dobrodruha, samotného. Protože i pobřeží našeho ostrova, který je relativně bezpečný, se v současné době může proměnit na hotové bitevní pole, a já toho měl být okamžitě svědkem. Opět se ze mě stal Dan Jameson, odvážný a nebojácný správce Dinosauřího parku, popadl jsem malý dalekohled, který jsem v rychlosti vyrval z kapsy kalhot, a podíval se na létající stroj. Bylo to malé letadlo s dvěma puškami po stranách. Pilot je měl jistě možnost ovládat, což se koneckonců brzy na to ukázalo. Řval jsem na Olivera, ať se snese dolů, že letadlo letí přímo proti němu. Ale Oliver to sám moc dobře věděl a snažil se doplachtit alespoň na hladinu moře. Byl teď celkem daleko od pobřeží, tak půl kilometru. Letadlo prosvištělo kolem něj a vodní hladina se zčeřila, když ji kulky zasáhly...
Okamžitě jsem zavolal do kontrolní místnosti. Tam mě přepojili na rangery, kteří nasedli do vrtulníku a během chvíle byli na pobřeží ostrova. Někdy se hodí rangery nevyužívat jen k odchytávání nebezpečných zvířat, jež opustila své výběhy, ale také k boji proti nepřátelům. A vzhledem k tomu, jak se situace parku vyhrocuje, je pro to druhé budeme muset používat i nadále. Než vrtulník přiletěl, Oliver celkem jemně přistál na vodní hladině. Paraglide nechal na vodě a rychle plaval na pobřeží. Nejprve mne napadlo, že poběžím tak o dvě stě metrů na jih (mimochodem, byli jsme na východním pobřeží Tedova ostrova) a vezmu si člun, s jehož pomocí připluji Oliverovi na pomoc. Tento nápad mne ale brzy opustil, letadlo se vracelo, střelba pokračovala, Oliver se schválně potápěl, aby nebyl prostřílen skrz na skrz a ztratil se pilotovi letadla z očí, a já se raději skryl za několik menších skalek na pláži. Letadlo pak proletělo přímo nade mnou. Jakmile se otočilo, pilot mne zpozoroval a začal pálit. Utíkal jsem k vodě. Skočil jsem do zvyšujících se vln a také zmizel pod vodou. Po chvíli jsem se vynořil. Letadlo stále nad pláží kroužilo. Najednou jsem se šíleně lekl. Někdo mě chytl za krk! Byl to naštěstí jen Oliver, který ke mne doplaval. Zařval na mě, ať se zase potopíme, ale protože jsem na něj jen vyjeveně koukal a on mne stále držel za krk, prostě mě chtě nechtě potopil, ačkoliv jsem se nestačil nadechnout. Pak udělal pár temp a ocitli jsme se v hlubších vodách. Hladina nad námi se zase zčeřila. Když jsme se vynořili, přilétal už rangerský vrtulník. Ve vzduchu nastala velká přestřelka. Na jakékoliv rádiové vysílání pilot neznámého letounu ani nereagoval, místo toho začal po vrtulníku pálit. Rangeři střelbu opětovali ze svých pušek, ale nikdo letadlo netrefil. Zato helikoptéra byla téměř strefena, proto přistála. Náhle se z dály vynořilo další letadlo. Vypadalo v podstatě stejně jako to první, jen jsem uviděl nápis: "Operace Hon na Kronosaura". Oliver, který mě chvíli předtím vytáhl na pláž, už utíkal k rangerům. Okamžitě se chopil vysílačky a zavelel, aby byl připraven letoun Ochránců pravěké zvěře a doslova vtrhl do akce. Letoun přiletěl během asi deseti minut. Během té doby obě nepřátelská letadla jen kontrolovala situaci nad mořem, vracela se a zase odlétala, ale nedocházelo ke střelbě. Jakmile se letoun objevil a skoro to do jednoho z nich napálil, pochopili asi jejich piloti, že na nás nemají šanci... Obě letadla odletěla. Z nejmenovaných zdrojů jsme se ještě před obědem dozvěděli, že letadla pak přistála na ostrově, na němž jsem před pár týdny vyrazil řezáky jednomu členovi Operace Hon na Kronosaura. Musíme zjistit, proč po nás jdou!
Další část zase za týden!!!
2 komentáře:
Zajímavá část. Dan by měl raději přestat snít a jít si tu zmrzlinu koupit, jinak se jí nedočká :)
[1]: Snad si Dan tvou radu přečte... :-D Uvidíme příští týden... :-D Jinak omlouvat se mě za neaktivitu nemusíš... :-)
Okomentovat