Ve stínu přízraků-část 4.

Po delší době je čas na další část příběhu Ve stínu přízraků! Andrew sice zastřelil tajemného Ahoola, ale vydal se dál do lesa, neboť tam zahlédl dým. Nakonec tým obklopili vojáci... Co to vše znamená?!

VE STÍNU PŘÍZRAKŮ-ČÁST ČTVRTÁ:

Všichni stáli jako přibití. Vojáci se na tým dívali jako na nesmírně nebezpečné vetřelce, zatímco vědci byli vším pořádně vystrašeni. S každým mrknutím oka se napětí stupňovalo. James byl rozčilen, pokusil se ovšem promluvit. Dříve než stačil říci jediné slovo, voják přímo před ním vyhrkl: "Co tady děláte?" Několik slov trochu snížilo nervozitu a Andrew řekl: "Jsme vědci, kteří tady prověřují výskyt jednoho zvířete. Jsme na expedici a sbíráme vzorky a..." "Ha, to je Američan! Tak to bude jistě velmi rozumná diskuze," řekl ten voják, z jehož slov bylo poznat, že je také Američanem. Měl typický louisianský přízvuk. Ostatní vojáci byli však také Američané, anebo Indonéšané. "Jste ve vojenské oblasti. Víme, že jste si toho dosud nebyli vědomi," řekl ten louisianský voják, "ale musíte odsud zmizet." Po těchto slovech všichni vojáci sklopili své samopaly. John se konečně cítil bezpečněji. "No jo, pořád samí vojáci. Dneska jsou už i v pralese... Vždyť za chvíli nebudete moci jít na procházku! Všude se jenom cvičí a zbrojí... Vy mě jednou rozbrečíte, pánové," řekl John a Yan se na to již tradičně zasmál. Alice byla strachy bez sebe, až nyní se trochu uklidnila a něco zašeptala do ucha Johnovi. Ten se pousmál, udělal krok vzad a upadl. Yan se teď smíchy popadal za břicho. "Smíme se zeptat, proč je nutné oblast opustit?" zeptal se konečně James. "Protože zde nemáte co dělat," řekl již trochu přísněji ten voják. "Našli jsme tu žijícího kryptida, Ahoola. Byl zastřelen, bude zkoumán. Viděli jsme tu i dalšího jedince a chceme vědět, proč..." pokračoval James. "Ne," řekl suše voják, "opusťte oblast." "Smím se zeptat ještě na jednu věc?" přidal se do rozhovoru Andrew. "Co ten dým vycházející z lesa?" Odpověď však byla jiná: "Není v mé kompetenci vám toto sdělovat." Týmu nezbylo nic jiného, než místo opustit. Při výstupu na kopec si hned povšimli jedné skutečnosti. Tělo Ahoola zmizelo. "U všech klepítnatců a jávských makaků, proč jste ho aspoň nevyfotili?!" zlobil se Andrew. "Mě by spíš zajímalo, proč je ta mrtvola pryč. Buď nebyl mrtvý, což je nemožné, jelikož... Počkat! Vraťme se tam, tady něco nesedí! Tohle je fakt divné!" řekl na to James a opět seběhl z kopce. Ostatní ho tedy následovali. John byl už velice neochotný, bolely ho nohy a chtěl si lehnout. V lese se ozývala spousta prapodivných zvuků. Andrew k nim řekl jen jediné, a to že je nikdy neslyšel. Po chvíli narazili na prvního vojáka. Hlídkoval u řeky. Jamesovi mohl rozum stát. Nechápal to. Proč jsou tady všude vojáci? Proč hlídkují v pralese? Andrew podle přítomnosti dýmu usuzoval, že je zde prales kácen. Všichni se proplížili houštinami tak neslyšně, že si jich voják ani nevšiml. Dalšího znuděného vojáka potkali asi sto metrů na místem, kde byli předtím obklíčeni. Les začínal být řídčejší a při dosažení jeho okraje uviděli všichni, včetně Jamese, jenž tam byl první, něco neuvěřitelného. Kus lesa zde byl vypálen a vykácen, a ve středu obrovského nažloutlého pole, na němž nerostla jediná rostlina, stálo několik budov. Byly tu vrtulníky, vojáci i nějací prostěji odění lidé. Pomalu se stmívalo, ale tým na budovy dobře viděl. Za nimi se nacházela klec. Cosi tam bylo, nějaký pestře zbarvený živočich. Než však mohl kdokoliv něco říci, Andrew byl omráčen. James se otočil a spatřil vojáka, který pažbou samopalu míří i na jeho hlavu...

Rychle vstal a vší silou vojákovi vrazil pěst do obličeje. To však příliš nezabralo. Za chvíli i James padl po ráně pažbou do hlavy. Yan po vojákovi skočil, ale ten z hrdla vydal skřekavý zvuk omdlívajícího člověka. Nebyl moc slyšet, ale i to stačilo k tomu, aby všichni okolo budov zpozorněli. Yan neměl proti takové přesile šanci. Když se všichni probudili, nacházeli se v nějaké malé, tmavé místnosti. Malým kruhovým oknem procházelo do místnosti světlo měsíce. James se podíval na hodinky, byly čtyři hodiny ráno. Obratně vstal, ale pak se zase posadil, protože jej rozbolela hlava. Otevřel dveře. Tím vstoupil do dobře osvětlené části toho domu. Sedělo tam pár lidí, kteří se na něj dívali. "Dobré ráno, i když trochu časně," řekl jeden docela sympatický muž s šedým plnovousem, brýlemi a tmavě modrým kabátem. "Co má tohle znamenat?" zeptal se James. Muž se mu představil jako Edward Roxton, genetik. Při těchto slovech se James probral docela. Pouhé slovo genetik mu stačilo k tomu, aby si uvědomil, o co tady jde. Bylo to šílené, naprosto neuvěřitelné. Přiběhl k tomu vědci a chytil jej pod krkem. Ostatní lidé vstali a zamířili na Jamese samopaly. Většina z nich byli vojáci, i když několik mužů vypadalo spíše jako nějací nosiči nebo pomocníci, a byli to Indonéšané. "Chápu vás," řekl mu Edward a poprosil Jamese, aby se posadil. Hluk samozřejmě vzbudil všechny ve vedlejší místnosti a tak se brzy dostavil i Andrew a těsně za ním očividně naštvaný Yan. "Vy tady klonujete nějaká zvířata, že?" řekl James. "Nikdy jste o tom neměl vědět. Veřejnost o tom nemá vědět. Tohle je přísně tajný projekt. Nemohu Vám o tom říci nic dalšího. Prostě zmizte. Buďte rádi, že vás ti vojáci nezastřelili," řekl na to Edward Roxton. "Darebáci," pomyslel si James. Uvědomoval si teď, o co zde kráčí. Tito lidé vykáceli plochu pralesa, aby zde postavili malý komplex, daleko od civilizace. Ten pestře zbarvený tvor v kleci musí být nějakým klonem. Tříprsté stopy v pralese, nepatřily něčemu, v čem má tato organizace prsty? Ale co Ahool, který je snad skutečný? "Já na to všechno přijdu, i kdybyste mě měli zabít," řekl James genetikovi přímo do očí. "Ne, budete mlčet. Kdo by chtěl mluvit o tomhle?" řekl na to Edward Roxton. Jakmile vyšli ven, uviděli James, Andrew a Yan, stejně jako zrovna příchozí Alice a John, toho živočicha v kleci. Připomínal velkého ptáka, ale samozřejmě to byl dinosaurus. "Nic lepšího a originálnějšího jste nevymysleli?" řekl na to James. "Ale proč?" optal se pak. "To je tajné. A vy to o tom pomlčíte. Teď běžte a vraťte se tam, odkud jste přišli... Nebo snad... Máme použít náš vrtulník?" řekl na to ten vědec. "Tohle je ale úžasné! Naprosto!" řekl Andrew. James vycítil, že Andrew nemluví pravdu. Ale snad se obdivnými slovy chce dostat k tomu, proč zde dochází k tomuto projektu. Dříve než stačil kdokoliv něco říci, přiběhli z lesa dva vojáci. "Šéfe! Šéfe!!! Objekt Superbat se naštval! Letí přímo sem!" křičel jeden z nich. Z budovy vylezl důstojně oblečený člověk, na kterého byla slova mířena. James, Andrew a ostatní teď viděli něco naprosto neuvěřitelného. Z lesa za muži vyletěl obrovský netopýr, Ahool, mnohem větší než ten jedinec, kterého Andrew zastřelil. Jeho spáry směřovaly k obličeji jednoho z těch vojáků!

Co víc k tomu dodat?! Pokračování příště!!!