Úžasné objevy ve světě hadů: Jed na záchranu života

Trochu delší dobu jste zde neměli nové části mého projektu Úžasné objevy ve světě hadů, nyní jsem se to však rozhodl změnit! Mezi některé dechberoucí objevy ve světě těchto podivuhodných, šupinatých živočichů spadá také téma, které si dnes představíme...

Hadi vzbuzovali v lidech po celé tisíce let strach. Před pár set lety se to ale definitivně změnilo. Biologové si začali uvědomovat, že tito jedovatí plazi či silní škrtiči jsou stejně fascinující, jako třeba savci nebo ptáci. Dnes chováme hady jako domácí mazlíčky, víme o nich mnohem víc, než dávné generace před námi a většinu lidí ony zvláštní obavy z těchto tvorů přešly-zjistilo se, že hadi jsou jako každá jiná skupina zvířat, dokonale přizpůsobená prostředí, ve kterém žijí. Vybudovali si elegantní strategie na přežití a osídlili mnohá prostředí-od rovníkových pralesů přes stepi a lesy mírného pásma dokonce až po oceány a hranice arktické tundry...

Dnes si povíme něco o hadím jedu v souvislosti s léčením závažných nemocí a tím pádem i v souvislosti se záchranou lidského života. Pro člověka, který se o hadí jed a případně o léky příliš nezajímá, by mohlo být skutečným šokem zjištění, že některá léčiva, jež tak efektivně bojují proti jinak smrtelným chorobám, byla vyrobena z látek, které původně slouží zvířatům k zabíjení kořisti. Jak je však možné, že hadí jed zachraňuje životy? Proč je toxická látka, která dokáže jednoduše člověka zabít, náhle schopna zachraňovat? Samozřejmě to není jen tak. Odebraný hadí jed musí být modifikován pod přísným dohledem. Abychom však zjistili, proč a jak se dá vlastně hadí jed upravit, musíme si být nejprve jisti tím, co závažného způsobuje. Mezi hady se vyvinula celá řada toxinů. Mezi ně patří neurotoxiny (působí na nervový systém oběti), hemotoxiny a cytotoxiny (oba svým způsobem rozkládají tkáň) nebo kardiotoxiny (schopné zastavit funkci kardiovaskulárního systému). Jed některých hadů je navíc bohatý na toxiny, jež se nevyskytují u žádných jiných druhů, např. chřestýš mohavský (Crotalus scutulatus) ze Spojených států amerických a Mexika je známý pro svůj tzv. Mojave toxin, který činí jeho jed desetkrát nebezpečnějším, než jed ostatních chřestýšů. Když však herpetologové a lékaři znají hadí jed a jeho účinky, jak z něj vyrobí lék?

Jednoduše by se vše dalo vysvětlit takto: Když hadí jed obsahuje látky, které dokáží například zastavit srdce, lze tyto látky odebrat a modifikovat tak, aby naopak napomohly ke správnému chodu srdce. Jedná se o velice složitý proces, v němž je třeba spousta trpělivosti a pozornosti. Podobným způsobem se samozřejmě vyvíjejí i protijedy, tedy séra, která dokáží člověku po uštknutí hadem zachránit život. K některým objevům ve světě hadího jedu však, jak se to už ve vědě často stává, došlo pouhou náhodou. Někteří australští herpetologové byli například uštknuti pakobrami, extrémně jedovatými hady z čeledi korálovcovitých (Elapidae), a zatímco mířili do nemocnice, všimli si něčeho velmi pozoruhodného. Jejich krev se neskutečně rychle srážela. Tento efekt hadovi pomůže při zabití kořisti. Pokud uštkne malého hlodavce, jakým je krysa, jed způsobí naprostou zástavu krvetvorby v těle drobné kořisti. Krev ztuhne a zvíře zemře. Šlo by však tento smrtící efekt přetvořit? Výzkumníci si myslí, že ano. Látky srážející krev by se daly použít na pomoc lidem, kteří utrpěli zranění, jež prudce krvácí. Kdyby byla látka z jedu přejmuta do spreje, mohli by zdravotníci poraněnému krvácející místo sprejem pouze postříkat a krev by se začala srážet, nehrozilo by tak riziko vykrvácení. Některé z těchto velmi zajímavých metod záchrany lidského života jsou teprve domněnkami, jiné se už staly skutečností a účinně nám slouží...

Křovinář žararaka (Bothrops jararaca) se vyskytuje na jihu Brazílie a na severu Argentiny, a jedná se o hada, který způsobuje více uštknutí v oblasti svého rozšíření, než kterýkoliv jiný had (což je mimochodem pro křovináře rodu Bothrops typické, jelikož se jim daří v zemědělské krajině, kde přicházejí do kontaktu s lidmi). Jed křovináře žararaka je silně hemotoxický, způsobuje modřiny, puchýře a otoky v zasažené části končetiny, může zastavit činnost ledvin a mezi nepříliš pěkné účinky jedu patří i neustálý šok. Už léta je však tato smrtící látka využívána v lékařství k výrobě léků na léčbu vysokého krevního tlaku a několika druhů selhání srdce! Jedná se tedy o naprosto fascinující využití křovinářova jedu. Také látka PLA2s z jedu tuniských zmijí druhů Macrovipera lebetina a Cerastes cerastes (zmije rohatá) dokáže účinně zastavit růst nádorů a dokáže bojovat proti rozmoženým rakovinotvorným buňkám. Jedná se však jen o několik případů z celé řady úžasných objevů ve světě hadího jedu, jenž nemusí jen zabíjet, ale také léčit...

Tyto a mnohé další objevy nám napomáhají lépe porozumět nejen hadům, ale vůbec přírodě jako celku a tedy i světu, který obýváme a jenž nás obklopuje. Úžasné objevy, které byly terénními biology i výzkumníky z laboratoří učiněny během posledních desítek let jsou nejen ohromné, ale zaslouží si také velkou chválu svým objevitelům. Stále je zde však mnoho objevů, které dokáží člověku vzít dech, o těch si povíme v následujících částích... U hadů je zkrátka třeba očekávat neočekávatelné!

Snad se Vám třetí část série líbila, do komentářů můžete psát své postřehy, názory, souhlasy i nesouhlasy a vše jiné. Další díly již brzy!