Správce dinosauřího parku - Klid a náhlá pohotovost

Prázdniny pokračují nejen nám, ale i mnoha zaměstnancům Dinosauřího parku... A Dan Jameson se musí vypořádat se všemi problémy v parku téměř sám!

Klid a náhlá pohotovost

Stále jsem to jen já, dva ošetřovatelé a jeden asistent, kdo zbývají na našem ostrově jako pracovníci. Péče o pravěká zvířata opravdu není jednoduchá, uvážíte-li jaký je tu poměr lidí a těchto tvorů, z nichž každý potřebuje alespoň nakrmit, i to ale není vždy všechno. Rád se chodívám dívat na Gigantophise, kterého krmíme prasetem jen jednou za měsíc, což znamená, že další krmení dostane až minimálně v polovině srpna. Dělám si však starosti se Siamotyrannem, který opět naráží do své ohrady. Snad ji neproboří, ale neustále výhružně vrčí. Včera večer jsem ho šel nakrmit, ale tak moc jsem se v jeho přítomnosti zatím netřásl. Hlasitě vrčel jako pes, který vidí, že jeho večeře se v klidu pohybuje po ostrově. Mám takový pocit, že nás chce všechny sežrat. Musel jsem také posekat trávník u Charlesovy vily. Můj přítel Johann se stará o skupinku Adelobasileů, jež Charles na své zahradě chová. Můj zájem se teď soustřeďuje hlavně na samici Wuerhosaura jménem Wuerho. Ne proto, že bych ji pozoroval, důvodem je spíše její kulhání. Ve středu za horkého poledne jsme ji s chlapi uspali a podívali se na tržnou ránu na pravé přední končetině. Chudák Wuerho si asi lehla na nějakou větev s ostrým koncem a takhle to dopadlo. Ráno jsme vydezinfikovali a jemně ošetřili, ale nezašívali, u plazů je lepší kůži nezašívat, aby se šupiny navzájem nepřekryly. To by mohlo způsobit strašlivou infekci, která může končit otravou krve a nakonec i smrtí. A o tak krásné zvíře, jakým Wuerho je, určitě přijít nechceme! Jinak na ostrově vládne celkový klid, nikdo nám nerozkazuje a kromě péče o prehistorická zvířata a starání se o ostrov si můžeme dělat, co uvážíme za chodné. Já kupříkladu chodím každý večer na útes při východní straně ostrova a pozoruji divoké pterosaury, manévrující ve vzduchu a chytající hmyz, občas se však mezi nimi objeví i pestrobarevný obr a chytí si v moři nějakou tu pěknou rybku. Ale právě s ptakoještěry jsem měl dneska ráno potíže...

V půl osmé ráno jsem otevřel klec Dsungaripterů, proti mě se přihnal strašlivý a velký stín, povalil mne a frnk-byli oba pryč! Vyhlásil jsem poplach mlácením staré tyče do železného sloupu. Naneštěstí poplach probudil pouze veterinárního asistenta, který mi, rozespalý, odmítal pomoci při odchytu. Doběhl jsem do svého domku pro uspávací pušku a trefil šipkou jednoho Dsungariptera. Ten naštěstí přistál před začátkem spánku. Nahlas jsem si oddychl, protože to nebyl dobrý krok. Byl by usnul ve vzduchu, spadl by a své lehké, duté kosti by si jistě polámal. Druhý Dsungaripterus mi mezitím odletěl až k mořskému pobřeží. Chtěl jsem zkusit nastartovat malé rogalo, ale než se mi to povedlo, zmizel dočista. To ovšem znamená, že už máme pouze jediného Dsungariptera. Teď se však neupustím ani na oběd a pokusím se tohoto nezbedného uprchlíka dostat zpět! I když mě to asi bude stát hodně úsilí...

Povede se Danu Jamesonovi stihnout uprchlíka? O tom za týden!