Monstra ze severní Austrálie 9/10

Minulá část:

Ráno zjistilo stádo Muttaburrasaurů, že několik mláďat přes noc zmizelo. Domnívali se, že vše způsobil Koolasuchus, který toho dne zabil mládě Laellynasaury u břehu jezera. Proto již nenechávali svá mláďata pít pouze sama. V noci ale došlo k dalšímu záhadnému útoku. Ukázalo se, že viníky smrti jsou tři raptoři, obývající hluboký prales. Ti se ale neslyšně vrátili do husté džungle a Muttaburrasauři opět přišli o mládě...

Monstra ze severní Austrálie 9/10:

Chladný vítr z jihu přinesl k zálivu zdlouhavý déšť, který neustával několik týdnů. Byl samý konec srpna a teplé léto se velice rychle blížilo ke konci. Vládu teď měla převzít zima, krutá a nemilosrdná. Především pak k mnohým dinosaurům. Muttaburrasauři, ač přišli o mnohá svá mláďata, úspěšně vyvedli daleko od skořápek několik nových mláďat. Stádo si teď dalo za cíl jediné: Vrátit se zpět, ještě více na sever. Naše stará samice počkala, až stádo vyrazí a skončila na jeho konci. Jiní příchozí ze začátku léta, velcí sauropodi Wintonotitani, ještě počkali. Tento rok se díky příznivým dešťům, zejména v posledních týdnech, obzvláště dařilo lesní vegetaci a tak toho obři využili, aby zpracovávali potravu i nadále. Stádo Muttaburrasaurů teď čekala zkouška - zda-li se mu podaří dostat zpátky domů. Při přechodu řeky na ně čekalo hned několik predátorů. Jeden starý samec uslyšel syčení raptorů, nenasitných predátorů, lačnících po kořisti. Poté, co mu odřízli cestu, skončil jeho krk ve spárech jednoho z nich. Okolo skalisek se to jen hemžilo stopami velkých dravců a z vody přišla další pohroma - útok Koolasucha, který zbavil života juvenilního jedince. Naše samice vystřídala pozici. Přesunula se do středu stáda, aby zůstala s mláďaty a ochraňovala je. Avšak, narozdíl od posledních let, po Australovenatorovi vůbec nic. Stopy sice patřily jemu, ale byly staré minimálně rok...

Samec Anhanguery ale na sever necestoval. Do Brazílie se měl vydat až o několik týdnů později, ale jeho zdravotní stav se lepšil. Zranění na hřbetu mu způsobil ostrý pařát Australovenatora. I křídla se mu již zhojila. Nyní létal každý den, jako obvykle, k jezeru, aby si zalovil ryby. Dostatek potravy měl určitě také pozitivní následky na jeho zdraví. Stádo Muttaburrasaurů už míjelo porost cykasů. Tento rok se neukázalo tolik dravců, jako ten předešlý. Tehdy tu lovily desítky Australovenatorů, ale teď nic. Kromě trojice raptorů a Koolasucha nikdo nezaútočil, zahynuli pouze dva jedinci. Avšak naše samice, s tou to tak dobře nevypadalo. Pak stádo zašlo do lesa, který vedl k jejich domovu. Tehdy samice upadla z důvodu ukopnutí se o kmen stromu. A najednou nikde nic...

Předposlední část nám ukázala migraci Muttaburrasaurů na sever, v té příští již bude naše samice pouze bojovat o holý život v teritoriu nám známého dávného nepřítele těchto iguanodontidních dinosaurů. Zda-li přežije, a zda-li přežije i náš další hrdina, samec rodu Anhanguera, to se dozvíte v poslední části příští týden...