DirePark Brutus: The Next Damagers (3/4)

DIREPARK BRUTUS, část devátá

V mžiku jsem se strašlivě vylekal. Vrtulník sebou začal házet sem a tam, jednou nalevo, podruhé napravo a za chvíli spadl. Zahynul bych, kdyby jsem neskočil na nejbližší strom a o jeho větve se pořádně poškrabal. Ve vzduchu se objevilo gigantické stvoření - Quetzalkoatlus. Jakmile vrtulník vybuchl, šel jsem se k němu podívat, ale ptakoještěr za to nemohl.

"No jejda. Střelné rakety. Kdo by to po nás... Aha, už chápu," zamumlal jsem si sám pro sebe.

Zbylé kusy ohromné rakety samozřejmě byly vyztuženy názvem KW, Killing Work, čili odchytávání nebezpečných zvířat, pokud mají vzteklinu, rovnou i zabití nebo léčení.

"Tohle teda museli udělat v pořádném spěchu," řekl jsem si navíc. Najednou mně k zemi shodila něčí ruka. Byl to agent FBI z vrtulníku, jenž se mnou inspiroval a za včas též vyskočil z "pece".

"Co safra je?!" vylekal jsem se.

"Ticho! Tamhle! Je to odporné!" vyhrkl náhle. Kolem vrtulníku u trosek se procházela skupinka šavlozubých tygrů, Smilodontů, z druhé strany se však nečekaně objevilo něco podivného. Zvířata, ačkoliv byla tak dravá a schopná obrany, začala utíkat a vydávat hrdelní zvuky, které měli znamenat asi něco, jako "pomoc, utíkejte!".

"BOŽE!" - toto bylo jediné slovo, které jsem na to mohl říci.

Byla to jakási podivná stvoření.

"Dino... saur... o... i... Dinosauroid!" vykřikl policista, od něhož jsem mimochodem později zjistil, že má rád vědecké publikace o nejasných stvořeních a příšerách.

Nešlo však pouze o to. Skupinka dinosauroidů totiž provázela člověka, konkrétně samotného Petera! Neustále mu lízali tržné rány na rukou.

"Nazdar, starý brachu, Jamesi, ty teda vypadáš zděšeně! Toto jsou ta podivná stvoření, které vymysleli ten malíř a paleontolog. Jakési vývojové stádium mezi Troodonem a vzpřímeným stvořením. Dinosauroidy mám prozatím ve výzkumu, ale jsou to moc mírumilovná stvoření. Paleontologové se nemýlili... Kdyby dinosauři nevyhynuli, u inteligentních dinosaurů, takových maniraptorů jako Troodon by se vyvinuli v naprosto nový druh! Úžasné, nepříjemné, neuvěřitelné, nepředstavitelné..." začal se svými obvyklými vědeckými slovy Peter.

"To je ale naprosto nemožné! Dinosauři vyhynuli! Žádní dinosauroidi, žádná umělá vzpřímená stvoření, nic takového, ty šílenče!" zařval jsem.

"No právě - oni nevyhynuli. Plátno narušilo náš čas a narušilo taky jejich čas. Copak jsem Ti to neříkal? Mohlo nás dovézt až do doby před 65 miliony lety, nevyhynuli dinosauři, co? Normálně ano, ale my jsme zapříčinili jejich přesunutí sem. Dobrá, jde o druhy z Ameriky. Podle mých výpočtů se za pár tisíciletí nějakou další chybou dostanou zpátky do své éry a tam započne jejich vývoj. Což samozřejmě předznamená, že my lidé, nikdy nebudeme žít!"

"Ale to je přeci... naprosto šílené!!!" řekl jsem, a nestačil jsem Peterovi větu doříct. Ze vzdálenosti asi jednoho sta metrů zařvala samice Tyrannosaura. Než jsme se naděli, vyběhla po nás.

Při běhu jsem se teprve vzpamatovával a byl jsem zpomalen svými myšlenkami o konci lidstva. Tyrannosauří samice chytla člena FBI a několikrát s ním hodila do vzduchu. Polámal si lebku, žebra i nohy. Sotva mu utrhla hlavu a kus nohou, pustila se znovu za námi. Chytla zuby mé tričko a silou mně vyhodila do výšky asi devíti metrů. Spadl jsem a byl jsem oslepen tekutou slinou. Peter mezitím vysunul z krabičky výbušninu. Tyrannosaurus se ani nevzpamatoval, a už mu ležel kus hlavy asi pět metrů od těla, jenž se s šokem ještě pohybovalo.

Byla to doslova odporná podívaná. Byl jsem stále oslepen, dinosauroidi, kterých jsem se tak bál, mně začali vést kamsi do neznáma. Až jsem si dostatečně očistil a vydezinfikoval oči, otevřel Peter kanály.

"Pojďte a nebojte se! Jde o naše přežití," - nemohl jsem udělat nic jiného, než jeho slova poslechnout.

Někde tam dole Peter utevřel náhradní plátno. Dinosauroidy nechal kromě jednoho v kanálech a prostoupili jsme společně jako tři odvážlivci do éry před 36 miliony lety.

"Proč? Neříkej mi, že chceš Arsinoitherium znova!" řekl jsem.

"Ne, tak to není. Jsme asi tak dvě hodiny před tím, než se tu objevíme znovu, tentokrát z jiného času. Musíme nás zahnat zpátky do současnosti před celým incidentem," odpověděl zdvořile Peter, který si byl jistý, co právě dělá.

Šlápl jsem však na malou větvičku a nadálý dupot mně vyděsil.

Asi kilometr za zády se v laguně objevil Andrewsarchus. Vyrazil jako ztržený.

"Petere, pryč!!!" zvolal jsem s ohromným strachem.

Kolem se to stromy jen hemžilo, ihned jsme na jeden vylezli. Andewsarchus byl podstatně chytrý dravec a číhal pod větvemi, až budeme nuceni slést. Takto jsme na stromě strávili asi hodinu. Mnoho příštího času již nezbylo. Vymysleli jsme vše, až pak objevil Peter v lékárničce raketovou pistoli, kterou tam omylem hodil. Už, už chtěl vystřelit a predátora navždy zahnat, abychom konečně mohli změnit současnost k lepšímu, když pode mnou začala celá větev rychle praskat. Padal jsem a rozevřené čelisti Andrewsarcha mně... Pokračování příště.

Jestli-že se Vám třetí část nové řady DireParku líbila, komentujte. Pokračování pro Vás chystám hned na zítřek, aby jste nemuseli býti dlouho napjatí, jak to s chudákem Jamesem nakonec dopadne...