Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-2.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 2/5:

Přiběhl jsem na Johnem ke skalám. "Vylez sem, dělej, jsou nádherní!" volal na mně ze zhora John. "Už jsem tu!" řekl jsem, když jsem vylezl nahoru. "Páni!" vyhrkl jsem. Pod skálou putovalo stádo mamutů a já je chtěl přivést do Pravěké Zoo. Sestoupili jsme dolů tak, že jsme stáli pár desítek metrů od stáda. "Všechno jsou to samice." upozornil jsem Johna. Byl to tak nádherný pohled. Ale netrvalo to takto dlouho... Uslyšeli jsme zvláštní hluk. Bylo to jakésy bučení. Když jsem se ohlédl dozadu, uviděl jsem důvod! "Elasmotherium!" křikl John. "Zdrhej, Johne, zdrhejme!" zvolal jsem. Oba jsme sice utíkali nejrychleji, ale Elasmotherium bylo rychlejší než my. Mezitím v zoo vrchní ošetřovatel Charles přišel nakrmit prvního obyvatele zoo-byl to mladý samec Yangchuanosaura. Protože zjistil, že každý den mu bude muset dávat třikrát najíst velkých kusů masa, měl z toho Charles málem smrt. My ale v té chvíly v pravěku utíkali před rozrušeným srstnatým nosorožcem. "Pojď, tady se schovej za ty keře!" poradil jsem Johnovi. Elasmotherium nás již necítilo-jeho čich nyní zaznamonával travnatou zeleň. To byla má příležitost do zoo dostat Elasmotherium. "Jsou už na pokraji vyhynutí, ale kdybych jedno přivezl..." pomyslel jsem si. Postavili jsme portál. "Pojď za mnou, v zoo se Ti bude dařit!" říkal jsem, když jsem Elasmotherium lákal do jednadvacátého století.

Elasmotherium ale v klidu stálo a páslo se na trávě. Lákal jsem jej ještě chvíly, ale bylo to beznadějné. "Škoda, Elasmotherium by se nám do Pravěké Zoo skvěle hodilo." řekl jsem a šel jsem zavřít portál. "Pozor!" zavaroval mně John. "Táhle je další Elasmotherium! Je s mládětem!" oznámil mi John svůj objev. Začal jsem na samici Elasmotheria mávat a ona běžela do portálu za mnou. Vběhl jsem s Johnem do jednadvacátého století. Nosorožci za námi. "Skvěle, to je konec výpravy?" zeptal se Charles. "Jistě, že ne!" řekl jsem mu. "Zítra ráno se musíme do doby ledové vrátit, Toba vybuchne jist brzy!" dodal jsem ještě k tomu. Hned druhý den jsme se s Johnem oblékli do bund, dali si čepice a boty do sněhu a vyrazili jsme o 75 000 let zpátky, a tentokrát už na záchranu mamuta! Ocitli jsme se přímo na jedné velké pláni. Pásla se tu Elasmotheria, ale co bylo nejhorší? Uviděli jsme s Johnem jedny z našich pradávných předků!

Příští části se dočkáte příště! Ještě chci ale upozornit, že od soboty sem nebudu asi týden psát (obrázek týdne na příští týden bude představen).