Historie létání-Pterodaktylové a jejich příbuzní v pozdní Juře

Vzduch byl v pozdní Juře útočištěm už pro nejméně dvě skupiny obratlovců: aktivně létající hbité ptakoštěry, kteří vzešli z jednoho zřejmě nelétavého předka někdy v období Triasu, a rané ptáky, u kterých však nevíme přesně, zda-li létali aktivně a zda-li pouze neplachtili ze stromu na strom. Evoluce ptáků pokračovala... Stejně tak vývoj ptakoještěrů. Mnoho lidí i samotných paleontologů často ptakoještěry čili pterosaury shrnuje jediným slovem "pterodaktylové". Pterodactylus je název pro proslulého létajícího plaza, který se objevil v pozdní Juře na území Německa i v dalších státech. Žil tam také se svým blízkým příbuzným, Rhamphorhynchem z jiné čeledi. A samozřejmě sdílel území i s praptákem Archaeopteryxem. Bylo tomu tak v pozdní Juře, před nějakými 150 až 148 miliony let. Zástupci skupiny Pterodactylidae nebyli příliš velcí. Jako "pterodaktyloidní" pterosauři jsou však někdy označováni i krátkoocasí ptakoještěři a samotný Pterodactylus byl opravdu vybaven krátkým ocasem, natozdíl od Rhamphorhyncha. Byla to jakási ztráta primitivního znaku, který se v té době ještě některým skupinám létajících ještěrů hodil, ale v budoucnu u jejich potomků vymizí úplně. Pterodactylus je také vůbec prvním známým kdy identifikovaným druhem ptakoještěra. Jeho rozpětí křídel dosahovalo tak 1,5 metru. Pozdní Jura byla pro jeho příbuzné rájem. O něco větším bratrancem Pterodactyla byl např. takový Gnathosaurus, měl 1,7 metru. Vyvinuly se také mnohem menší formy ptakoještěrů. Jedním z nich je Anurognathus, malý létající plaz žijící v Severní Americe před 150 miliony let. Je možné, že se živil hmyzem, přiživoval se na mršinách anebo pojídal plody prehistorických stromů. Také další části světa nezůstávaly pozadu a probíhala v nich evoluce pterosaurů...

Na obrázku je Rhamphorhynchus! Snad další část přibyde opět brzy...

Pravěk v Čechách-Český ptakoještěr

Jak jsem slíbil, nyní již opustíme časy dob ledových v Čechách a zamíříme mnohem hlouběji do minulosti, do dob, kdy po nebi létali proslulí ptakoještěři nebo-li pterosauři...

Živočich: Ornithocheirus hlavatschi,

Období: Křída, před 92 miliony let (stupeň turon).

Česká republika sice nemá na nálezy druhohorních obratlovců takové štěstí, jako její sousedi-Německo a Polsko, ale přesto i odsud pochází několik takových fosílií. Jednou z nich jsou například drobné zuby malých rybožravých ptakoještěrů, které byly nalezeny na severovýchodě státu v Úpohlavech v jednom z místních lomů. Podle malých zubů samozřejmě není jasné, jak tvorové vypadali, ale přece jen se zdá, že byli ptakoještěry. Pocházejí z období rané svrchní Křídy, asi před 92 miliony let. Ze stejného času však pochází i mnohem úplnější pozůstatek, zatím jediný prokázaný český ptakoještěr!!! Dostal jméno Ornithocheirus hlavatschi a patřil tedy do proslulého rodu Ornithocheirus, který se chlubil i 12ti metrovým rozpětím křídel! Avšak Ornithocheirus hlavatschi byl malý, rozpětí křídel dosahovalo jen zhruba 1,5 metru a tak si vědci vzhledem k porovnání s velikostí dalších druhů myslí, že nalezen byl pouze nedospělý jedinec. Došlo k nálezu šesti kostí. Tento nález byl ohlášen již roku 1880. Tehdy lékárník a sběratel fosílií František Hlaváč upozornil na nález nedaleko Chocně Antonína Friče (viz. Pravěk v Čechách: Obludný ještěr z Nýřan a Karbon v Nýřanech na této stránce). Frič zvíře popsal v časopisu Vesmír roku 1881 jako pravěký druh ptáka Cretornis hlavatschi. Když se však setkal s paleontologem Harrym Govierem Seeleym, došli k názoru, že šlo o pterosaura a skutečně! Jak už bylo napsáno, jde o jediný prokazatelný nález ptakoještěra u nás a tak jsou jeho cenné pozůstatky vystaveny v Národním muzeu v Praze...

Na prvním obrázku Ornithocheiři na útesu, na druhém tento pterosaur na krásné večerní obloze ve čtvrté epizodě seriálu Putování s dinosaury. Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, budu velmi rád... Příště o dalších prazvířatech z Čech!

Objev Camarasaura

Od 19. prosince minulého roku jste si o dalším objevu na tomto webu přečíst nemohli, ale to se už změnilo. Dnes jsem se rozhodl pro Camarasaura, sauropodního dinosaura z Ameriky...

Píše se rok 1877 a Oramel W. Lucas objevil v jednom lomu poblíž města Caňon City v americkém Coloradu ve Spojených státech amerických pozůstatky tvora, který žil před asi 150 miliony lety, tedy v období pozdní Jury. Patřil mezi sauropody, gigantické tvory s dlouhým krkem, malou hlavou a mohutným tělem, a do skupiny Macronaria. Lucas upozornil na nález Edwarda Drinkera Copea, muže, který právě soupeřil se svým protějškem Othnielem Charlesem Marshem v proslulé "válce o kosti", kdy oba soupeři bojovali o větší počet nalezených a popsaných dinosaurů. Edward Cope se popisu ujal ještě téhož roku, 1877, a tak vzniklo jméno pro nově objevený druh: Camarasaurus supremus. Lom, ve kterém byl objeven, už předtím vydal svědectví o jurském životě (došlo zde k nálezu zachovalého exempláře rodu Stegosaurus). Camarasaurovy pozůstatky tvořily dobře zachovalé obratle, kosti končetin i kostní pletence. Camarasaurus se tak díky zachovalosti nálezu dostal mezi nejznámější dinosaury. Popis byl však trochu chybný: Zobrazován byl Camarasaur jako tvor s pádlovitým ocasem zasazeným příliš nízko a o lebce se nevědělo nic. Rekonstrukci prováděl John Ryder. Jeho rekonstrukce měřila 15 metrů. Cope okomentoval v popisu úplně celou kostru, protože objevené končetiny byly dlouhé, správně se domníval, že Camarasaurus byl opravdu vysoký a podle něj se hodně podobal žirafě, přičemž se živil listy stromů. Zpočátku se panoval správný fakt, že šlo o suchozemské zvíře, ale když O. C. Marsh zveřejnil roku 1888 jméno Sauropoda, byl již Camarasaur se svými příbuznými považován za vodní zvíře. Na závěr ještě jedna zajímavost: Lebka Camarasaura byla veřejnosti známá, avšak tvořila část kostry Apatosaura v New Yorku, k jehož kostře byla nesprávně přiložena. Omyl byl zjištěn o několik let později... Camarasaurus se stal velmi známý, píše se v něm mnoha knihách a užil si i roli v několika filmech, např. Toulky dinosaurů Amerikou z roku 2001.

Doufám, že se Vám článek líbil a že se mi povedl, pokud ano, můžete komentovat...

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 17. 2. 2014

Normálně se nestává, abych Správce dinosauřího parku psal mimo pátek, ale tohle vlastně není další díl. Je to spíše seznam všech zvířat, která Dinosauří park chová od zatím poslední části (s názvem "Pohotovost!!!"). Tento seznam mi pomůže psát další díly, protože přeci jen potřebuji mít sepsána všechna vyhynulá zvířata ze seriálu...

Seznam živočichů z Dinosauřího parku:

Leptoceratops (jeden samec jménem Dino),

Tsintaosaurus (dva samci, bratři),

Othnielia (devět jedinců),

Rhamphorhynchus (jeden jedinec, pohlaví neznámé),

Cryptoclidus (dva samci neoficálně pojmenováni Dan a Fred),

Erythrosuchus (jeden samec jménem Eric),

Lagosuchus (jeden pár),

Archaeopteryx (jeden pár a samice),

Adelobasileus (patnáct jedinců),

Siamotyrannus (jeden samec).

Dalších zvířat brzy jistě přibude, však si to dal také Oliver za cíl! Takovýto seznam napíši jednou za několik měsíců, ale pro Vás to také znamená, že se v příběhu můžete trochu zorientovat...

Platyhystrix

Platyhystrix byl obojživelník ze skupiny disorofidů. Byl blízkým příbuzným víceméně známějšího obojživelníka rodu Cacops. Platyhystrix žil v raném Permu, nejspíše již brzy po skončení karbonského období. Nedosahoval příliš úctyhodné velikosti, byl dlouhý "pouze" 1 metr. Podle zkamenělých pozůstatků obýval oblast dnešního Texasu. Měl velký tělní pancíř, podobně jako Cacops, ale narozdíl od něj kostěné desky a štíty na hřbetě vyrostly v jakousi "plachtu". Tím se tento živočich výrazně podobal pelykosaurům, savcovitých plazům, se kterými pravděpodobně sdílel životní prostředí: dravému Dimetrodonovi a býložravci Edaphosaurovi. Nebyl s nimi však nijak příbuzensky spjatý. Mezi obratlovými trny plachty byla zřejmě také bohatě prokrvená kůže. Pro zřejmě studenokrevného Platyhystrixe tak nebyl problém zahřát se, pouze plachtu nastavil směrem ke sluníčku a rázem se jeho krev ohřála a proudila do celého těla. Platyhystrix však mohl být potravou právě pro jemu podobné savcovité plazy...

Popis tohoto zvláštního temnospondyla najdete v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat od kolektivu autorů (mimo jiné i Barry Cox).

Příště podivný Labidosaurus!

Nejohroženější želvy na světě

Během posledních několika let se naneštěstí snižují počty populací želv v divočině. Jakkoliv jsou tito tvorové oblíbeni jako domácí mazlíčci, v přírodě již neuvěřitelně strádají. Může za to právě odchyt pro chov v domácnostech, ale také lov pro jejich maso a úplně nejméně se na tom podílí změna jejich přirozeného prostředí. Mezi vůbec nejohroženější druhy patří dlouhohlávka mexická (Dermatemys mawii), která žije v Mexiku, Belize a Guatemale. Tento druh želvy nikdy neopouští vodu, dokonce ani v období kladení vajec. Je dlouhá až 66 centimetrů. Avšak ještě větší nebezpečí hrozí želvám z jihovýchodní Asie. Tato oblast je jednou z nejhojnějších částí světa co se týká výskytu plazů, ale vymření tolika druhů želv by znamenalo, že by se už jihovýchodní Asie tímto objektem chlubit nemohla. V indo-barmské oblasti žije 7 kriticky ohrožených druhů, od kožnatky úzkohlavé (Chitra chitra) až po želvu barmskou (Kachuga trivittata). Na Sundách, konkrétně na Sumatře, zase přežívá batagur tuntog, samice kladou vejce na písečných plážích, jež však ohrožuje těžba písku a tak populace těchto plazů rychle zaniká. Na Madagaskaru zase žije méně než 400 želv druhu angonoka (Geochelone yniphora). Žijí v bambusových houštinách u zílivu Baly, to je na severovýchodním pobřeží ostrova. Počty jsou demolovány obchodem a lovec pro jídlo. Ani na Galapágách na tom nejsou starodávné obrovské želvy příliš nejlépe. Kdysi tu žilo 15 poddruhů želvy sloní. Zůstal jen jeden. Avšak společnost The Turtle Survival Alliance, zkráceně TSA, upozorňuje na tento vážný problém. Musíme si konečně těchto želv začít vážit a ochránit je před vyhynutím, které způsobujeme pouze my...

Správce dinosauřího parku - Pohotovost!!!

Už z názvu článku Vám je asi jasné, co se stalo, tak nemeškejte, a přečtěte si, jak k tomu skutečně došlo:

Pohotovost!!!

Oliver jel včera večer na ostrov a dnes se vrátil vrtulník s obrovskou krabicí, kterou vysadil na zemi. A víte, co obsahovala? Byl to Siamotyrannus, jeden z asijských bratranců Tyrannosaura Rexe. Problém ale byl, že se probral mnohem dřív, než měl a zaútočil na nás. Zavřeli jsme okamžitě dveře od přepravní bedny, ale dinosaur je snadno vyrazil a už šel po nás. Během vteřin jsme unikli auty k centrální budově, abychom upozornili naše pracovníky na tuto nehodu. Jaká smůla se nám přilepila na paty, když jsme zjistili, že všechny uspávací střely si vzal Oliver s sebou na ostrov a nám již nezbyly žádné. Proklínal jsem ho v tu chvíli. Mezitím Siamotyrannus utíkal po ostrově a děsil kolemjdoucí. Naštěstí jich nebylo mnoho a ti, kteří ho uzřeli, se běželi schovat do některé z budov. Charles zavolal Oliverovi vysílačkou, že nám způsobil nepříjemné potíže. Kamerami jsme pak sledovali pohyb Siamotyranna, který k mé zlobě probořil rozestavěný plot pro nezbedné Tsintaosaury a zamířil rovnou ke kotci. To byla šance pro nás, protože kdyby vešel do jedné z otevřených ohrad, mohli bychom jej tam zavřít. Siamotyrannus to skutečně udělal, ale než jsme došli na místo, byl už venku a mířil si to přímo k výběhu Erythrosucha Erica. Tam našel Ericovo krmení, nažral se a potom si lehl do stínu palmy. Marně jsme ho hledali po ostrově cenné minuty, než jsme ho nalezli. Stejně jsme však nemohli nic udělat. Pohotovost skončila až před hodinou, kdy Tim přiletěl vrutlníkem a uspal rozzuřeného Siamotyranna, který se zrovna pokoušel našemu ošetřovateli ukousnout hlavu schovanou v keřích. Na ostrov se zase vrátil klid...

Zvířat v Dinosauřím parku je stále více a více a my musíme pořádně zabírat, abychom to stihli s jejich ošetřováním, krmením a také stavěním ohrad pro naše nové "mazlíčky". Přijali jsme kupu dvaceti lidí, z nichž patnáct jsou američtí profesionálové, vystudovaní veterináři a stavitelé, jež nám budou nápomocni. Stali se právoplatnými členy týmu Dinosauřího parku. Ten muž, na kterého dlouho čekáme, Andrew Collins, se nám stále neozval a Charles to zkouší znovu a znovu. Pokud bude štěstí při nás, Collins k nám takém půjde. Nezvěstný prý není. Adelobasileům jsme vybudovali "výběh" v centru Charlesovy zahrady a stali se tak jeho nejmilejšími mazíčky. Leptoceratops Dino je už skoro dospělý a noví Lagosuchové si užívají zaslouženého klidu za svým plotem. Samice je však dominantní nad samcem. Oliver je ovšem stále na ostrově a možná nám zase přichystá překvapení...

Tak zase za týden u dalšího Správce dinosauřího parku!!!

Zvířecí hrdinové a Nejvíce šokující zvířata kanálu Animal Planet

Animal Planet je má nejoblíbenější televizní stanice a v poslední době vysílá množství starých i nových dokumentů o přírodě a čas od času se v některém z programů objeví i prehistorické zvíře (například film zaměřený přímo na obrovského Megalodona). Jde tu jak o divoká zvířata, tak o domácí mazlíčky a právě teď některé z nich na Animal Planet běží. Je to například seriál Zvířecí hrdinové, který je vysílán každý čtvrtek ve 21:00 jako část programu Zvířecí Superstars. Sleduje psy, které využívají britští vojáci při ochraně své země. Dalším významným programem je zase Nejvíce šokující zvířata kanálu Animal Planet. Zabývá se domácími mazlíčky, kteří jsou až úžasně výjimeční nad ostatními. Třeba dnes zrovna v 17:20 běží epizoda Nezvyklí domáci mazlíčci. Ta se bude zabývat opravdu velmi nezvyklými domácími mazlíčky jako obrovští hlodavci typu kabybary přímo v domácnostech američanů. A 20. února bude ve stejném čase vysílána epizoda o hotelech pro domácí mazlíčky (rozhodně něco velmi přehnaného). Samozřejmě jsou pořád vysílány staré dobré pořady jako Seznámení se psy, Seznámení se psy, kočkami a domácími mazlíčky či Veterinář z Bondi Beach...

Na obrázku vidíte nádherného pejska, obrázek je přímo z webu Animal Planet. Zda-li se chcete dozvědět něco o našich čtyřnohých přátelích, neváhejte a sledujte!

Pravěk v Čechách-Mamuti a lovci mamutů

Zatím poslední díly Pravěku v Čechách jsou věnovány pleistocénní fauně, tentokrát se podíváme na nejslavnější savce dob ledových a také na jejich lovce, slavné lovce mamutů...

Živočichové: Mammuthus primigenius (Mamut srstnatý), Homo sapiens - lidé.

Období: Pleistocén asi před 30 až 20 tisíci lety.

Snad každý nadšenec pravěkem četl slavnou knihu Eduarda Štorcha se slavným jménem Lovci mamutů. Tento rozsáhlý román vyprávěl o dobrodružných cestách tlupy lovců mamutů na území České republiky za würmské doby ledové, prozatím poslední. Udál se podle závěru knihy (na konci poslední kapitoly) opravdu před zhruba 30 až 20 tisíci lety. Nejen lidé však v knize vystupovali, byli tu i sobi, medvědi jeskynní, zubři, lumíci, vlci, v jedné scéně dokonce tygr machairodus a samozřejmě, jak už napovídá název knihy, mamuti! Lovili tehdy na našem území lidé mamuty? Určitě by se na to dala najít odpověď. Roku 1928 bylo v Předmostí u Přerova na Moravě nalezeno veliké tábořiště lovců mamutů. Je pravděpodobné, že tam kdysi byla usídlena velká tlupa. Vědcům také odkrytí tábořiště poskytlo podívat se na množství mamutích kostí. Lidé měli tehdy rozhodně dobrou techniku, jak mamuty zabít. Snadnější bylo samozřejmě ulovit malého mamuta. Nejčastěji ale mohli nalézat také mršiny kolosálních býložravců a zbytky si brát do tábora a tak se zásobit potravou. Avšak mnohem dříve, v roce 1899, u nás byla nalezena skoro kompletní kostra mamuta srstnatého ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové. Vypadá to, že tito chlupatí sloni u nás byli, podobně jako ostatně v celé Eurasii i Severní Americe, velmi rozšířeni a určitě se jim tu dařilo. Mamuti a jejich lidští lovci tu samozřejmě nebyli sami. Hemžilo se to tu i divokými šelmami (viz. předchozí články), srstnatými nosorožci a soby. Právě proto, že sobi se stávali častou kořistí lidských lovců, bývá často za správné označováno pojmenování "lovci mamutů a sobů"...

Na prvním obrázku vidíte nádherný model mamuta v životní velikosti a na druhém je mamutí samice ze seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty, přičemž vzadu si můžete všimnout pochodujících lidí. Příště se již odrazíme od dob ledových u nás a podíváme se zase hlouběji do minulosti...

Carnivores

Carnivores je známá dinosauří střílečka, byla vydána už v roce 1998. Protože tato hra zaznamenala celkový úspěch, byly vydány i další díly. Tento článek se však zabývá pouze prvním dílem hry... Jako u mnoha jiných stříleček, v nichž hlavní roli hrají dinosauři, i Carnivores se odehrává kdesi v budoucnosti. Vědecká společnost se tehdy rozhodne kolonizovat cizí planety a dokonce nalezne jednu planetu, na jejímž povrchu panují podmínky podobné, jako u nás na Zemi. Ale planeta právě prochází druhohorní etapou a žijí tam dinosauři. Planety se ujme společnost DinoHunt Corporation a dále jde ve hře o lov na dinosaury. Hlavní pointa je sice naprosto nemožná, protože se život stejným způsobem nemůže vyvíjet na několika vzdálených planetách stejně, ale průběh hry je celkem zajímavý. Ve hře hrajete za člena DinoHuntu. Každý ulovený dinosaurus Vám vynese nějaké množství bodů. Ve hře se nacházejí tato prehistorická zvířata: Tyrannosaurus Rex, Allosaurus, Velociraptor, Triceratops, Pachycephalosaurus, Parasaurolophus, Stegosaurus, Gallimimus, Dimorphodon a Moschops. Hrát lze v celkem šesti lokacích. K výběru jsou Vám také tři zbraně. Myslím, že tato hra je celkově podařená...

Doufám, že se Vám tento popisek hry líbil, pokud ano, nezapomeňte komentovat... Možná někdy napíši i o dalších dílech série Carnivores...

Co způsobuje otřesy v Los Angeles

Tento článek bych nenapsal nebýt večerjšího vysílání Velkoměst v pravěku od 20:00 na stanici Prima Zoom. Právě tento dokument mi k tomuto tématu poskytl veškeré informace... Los Angeles je moderní metropole, jedno z největších měst v USA. Říká se mu také "město aut" a silniční kolony jsou tu na denním pořádku. Za vysokými věžemi LA dominuje kopcům nápis Hollywood. I pro paleontology je to významné místo, neboť přímo v centru města se nachází velké paleontologické naleziště La Brea, kde bylo prozatím odkryto více než tři miliony kostí obratlovců z doby ledové. Kopce nedaleko města zase obsahují zkamenělé pozůstatky mnohem starších dinosaurů z doby Křídové. To všechno by však mohlo být ohroženo. Za rok se totiž město otřese více než tisíckrát. Většinou jsou to malinkaté otřesy. Několikrát tomu však bylo i jinak. Ale bohužel je takřka jisté, že jednou přijde skutečně mohutný otřes, který mnohamilionové město chtě nechtě ohrozí. Obyvatelé mu říkají "to velké". Ale jaká je pravda? Všechno to začalo někdy před 20 miliony let, v období Miocénu, kdy do sebe narazily severoamerická a pacifická deska. Protože se neustále pohybují, vznikají už celých dvacet miliónů let v Kalifornii zemětřesení. Tehdy pro lidstvo nebylo co ztratit, když ani neexistovalo. Jenže dnes, když v místě srážky desek stojí světové velkoměsto, může být "to velké" skutečně nebezpečné. Otázkou je jen, kdy přijde a jestli opravdu bude muset být nevyhnutelné...

Doufám, že to bude hodně, hodně za dlouho...

Anomalocaris

Anomalocaris ("podivný garnát") byl velmi zvláštní členovec. Je považován za jednoho z nejstarších dravých živočichů vůbec. Na dnešní poměry sice dosahoval jen malé délky 60 až 90 centimetrů, ale ve své době to byl opravdu úctyhodný predátor. Žil v období Kambria a pravděpodobně se zezhora vrhal na trilobity a jiné obyvatele mořského dna. Podle fosilních dokladů snad mohl obývat celý svět. Byl totiž nalezen jak v Kanadě a Spojených státech amerických, tak v Austrálii a Číně. Musel být tedy skutečně rozšířen do všech koutů světa. Zprvu byl tento Anomalocaris zaměněn za předka garnátů, když se zjistilo, že patřil ve skutečnosti do zcela jiné rodiny, jméno mu již však změněno nebylo. Anomalocaris byl také považován dříve rovnou za tři různé tvory. Jeho chápavé přívěsky považovali někteří vědci za ocas jakéhosi korýše, ústa byla považována za pozůstatky medúzy a tělo dokonce za mořskou houbu! Zvíře mělo na bocích řadu jakýchsi "ploutví", které je poháněly vpřed. Oči byly složeny velice podivným způsobem z mnoha částic. Podivné útvary kolem úst opravdu musely připomínat zadní část garnátů, ale Anomalocaris si s jejich pomocí zřejmě přidržoval kořist, zatímco ji požíral. Ústa byla kruhová a byla podobně jako u chobotnic nebo kalmarů vyzbrojena velice silným zubem, který rozlouskl pancíř jakékoliv kořisti, třeba i trilobita...

Popis Anomalocarise můžeme najít například v knížce Gerrieho McCalla "Dinosauři od Allosaura k Tyrannosaurovi" a v seriálu Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury.

Příště Platyhystrix!!!

Putování s dinosaury Speciál: Obří dráp

Na úžasném dobrodružství budeme následovat zoologa a dobrodruha Nigela Marvena na fantastické cestě přímo proti proudu času, abychom se shledali s největšími a nejbizarnějšími živočichy všech dob! Další pokračování úspěšného dokumentu BBC Putování s dinosaury s názvem Obří dráp...

Nigel Marven se vrací zpět v čase o 75 milionů let do pouště Nemegt v Mongolsku. Chce vypátrat majitele obří prehistorické záhady: Drápu, který měří 75 centimetrů. Paleontologové to zvíře nazvali Therizinosaurus, nebo "ještěr s kosou". Stan mu ale zboří Saurolophus, jeden z celého stáda, které obývá buši. Nigel natočí Saurolophy a poté se vrátí ke stanu. Doufá totiž, že se mu majitele obřího drápu podaří najít. Po cestě pouští narazí na hnízdící kolonii Protoceratopsů a projde jimi jen za pomocí červené vlajky, kterou je odláká od vajec. Dorazí k pralesu, který je snad domovem velkých masožravých dinosaurů. Jakmile prochází řekou, všimne si, že je sledován. Uvidí Velociraptory a naštěstí zjistí, že kořistí, kterou stopují, není on sám. Velociraptoři zabijí starého samce Protoceratopse. Nigel si musí v pralese postavit stan. V noci jej vyruší Mononykus, Nigel si ho chytí, prohlédne a zase pustí. Druhého dne pokračuje. Najde hnízdo Therizinosaura, je však vykradené nějakým druhem pravěkého varana. Kolem vajec masožravce však najde i trus býložravce a nedokáže si záhadu vysvětlit. Na stepi zahlédne Tarbosaura, který se přiblíží hodně blízko, avšak Nigel naštěstí setkání přežije. U velkého sladkovodního jezera pak konečně Therizinosaura najde. Proběhne souboj Tarbosaura s Therizinosaurem a poté Nigel zjistí, že tvor, kterého hledal, je ve skutečnosti celkem mírumilovný býložravec... Tím končí jeho úžasné dobrodružství. Tento speciál Vás jistě nadchne... Z pravěkých zvířat jsou zde: Therizinosaurus, Tarbosaurus, Saurolophus, Velociraptor, Protoceratops, Mononykus a Azhdarcho.

Příště popis epizody "Země obrů"!

Správce dinosauřího parku - Pláž zemřelých

Snad se Vám bude i tato část Správce dinosauřího parku líbit...

Pláž zemřelých

Když jsem se včera ráno vzbudil, čekalo mne překvapení. Z okýnka jsem totiž viděl mnoho lidí z naší základny, jak stojí na pláži. Mnozí se k něčemu skláněli. Neviděl jsem, co to bylo, ale podle počtu přítomných jsem si uvědomil, že chybím už jen já. Ještě v pyžamu jsem vyběhl bos na rozpálený písek pláže. Hned ke mě přišel Oliver a říkal: "To je neuvěřitelné! Podívej!" a ukázal na prazvláštní nehybné tělo živočicha, které moře vyplavilo na břeh. Bylo to tak zvláštní zvíře, že jsem ho nedokázal k ničemu přirovnat. Vypadalo opravdu zvláštně, u ústního otvoru mělo dvě dlouhé "ruce", kterými možná chytalo kořist. Oliver řekl, že je to Anomalocaris, prý kambrický dravec a také zatím největší predátor svého období. Je považován za jednoho z prvních dravých živočichů vůbec. Že se udržel do dneška někde v hlubinách kolem Isle Of Die jsem se jenom zasmál, ale kdybyste viděli kolik jich tam bylo!!! Nejméně čtyřicet a možná ještěb víc! Bylo tomu tak u jižní strany pláže. I dnešní živočichové v moři umírají a občas mořský proud nehybná těla odplaví v obrovských množstvích na pláž. Ale mrtvoly Anomalocarisů, podivných členovců, nikdo nikdy na suché zemi neviděl (každopádně ani ne pod vodou). Mezi těly byly i nějaké ryby a něco, co mi připomínalo trilobita. Večer pak příliš všechna těla spláchl zpět do hlubin moře. Olivera mrzí, že těla neprozkoumal, protože je již nikdy neuvidíme. Jižní pláž nazveme Pláž zemřelých...

Kvůli situaci, která se teď točí okolo Isle Of Die přivážíme více a více zvířat. Oliver přivezl během týdne tři další druhy: Samce a samici Lagosucha, triasského archosaura, tři Archaeopteryxe a kolonii patnácti Adelobasileů, které nalákal do pasti na sýr (nejsou ti první savci opravdu myši?!). Také konečně prošel prales a objevil kouzelný úsek u skal. "Byli tam Brachiosauři, Stegosauři, Diplodokové, Ankylosaurus a po skalní římse pochodoval nějaký dravec." napsal Oliver. Chce se tam vrátit a přivést nějakého z těch gigantů. Snad pak budeme mít peníze na jejich údržbu...

A Oliver nebude meškat a pro nějakého tvora zajede! Který to bude, to Vás čeká příští týden v pátek!!!

Diadectes

Diadectes ("překusovač") byl obojživelníkem, žijícím v období Permu. Nalezené zkameněliny Diadectese pocházejí z jihu Spojených států amerických. Byl to býložravec, který slídil mnohdy i po tuhých rostlinách, jež se vyskytovaly v okolí jezer a řek. Ty byly jeho domovem. Nemusel však být spjat s vodou neustále. Lebka Diadectese se totiž výrazně podobá lebce jiného obojživelníka permského období-Seymouria. Ta navíc žila na stejném území, jako Diadectes. Je možné, že byli příbuznými živočichy. Diadectes měřil na délku 3 metry, byl to tedy pořádný obojživelník, dosahující zhruba velikosti krokodýla nilského. Paleontologové se původně domnívali, že silné končetiny toto zvíře používalo k hrabání v zemi. Tvrdili, že se možná pro obranu zahrabával v hlíně. Dnes se má spíše za to, že silnými končetinami vyhrabával rostlinnou vegetaci, jíž se živil. Přední zuby byly výrazně lžícovité a zadní zuby připomínaly stoličky. Pokud jimi Diadectes opravdu potravu překusoval, pak opravdu je jeho jméno "překusovač" výstižné...

Popis tohoto prazvláštního obojživelníka můžeme najít v knize Gerrieho McCalla Dinosauři od Allosaura k Tyrannosaurovi.

Příště kambrický Anomalocaris!

Pravěk v Čechách-Jeskynní šelmy

Poslední část Pravěku v Čechách jsem napsal asi před dvěma týdny, teď je ale na čase pokračovat... Snad se Vám bude líbit i tato část...

Živočichové: Panthera leo spelaea (Lev jeskynní), Ursus spelaeus (Medvěd jeskynní),

Období: Pleistocén, v době ledové.

Dnes je největší šelmou České republiky medvěd hnědý, který se zde však vyskytuje vzácně. Občas se někde při hranicích objeví i vlci a velmi vzácně plachý rys. Ale v době ledové tu žili tvorové, kteří rozhodně plaší nebyli. Byly to nejstrašnější dravé šelmy z celé Evropy. Patřil mezi ně i dýkozubec moravský, Homotherium moravicum nalezené v Českém a Moravském krasu. Mimo něj se tu vyskytovali dva další, více známí dravci: Lev jeskynní, latinsky Panthera leo spelaea a medvěd jeskynní, Ursus spelaeus. Žili u nás v období Pleistocénu a existují dostatečné doklady o jejich výskytu na našem území. Hliněné nánosy koněpruských jeskynní odhalily paleontologům zuby, úlomky kostí a nejcenněji dokonce části čelistí lva jeskynního. Jejich pravá podoba se zachovala také na malbách pravěkých lovců při stěnách jeskynní. Nejčastějí kořistí lva jeskynního byli asi divocí koně, kteří se u nás tehdy vyskytovali ve velkém množství. Avšak snad ještě silnější šelma, proslulý jeskynní medvěd, také vládl krajině obývané velkými býložravými mamuty a srstnatými nosorožci. Český a Moravský kras nám kromě Homotheria nabídl i ohromující množství pozůstatků tohoto druhu medvěda. Odtamtud pochází hlavně nalezené lebky, ale došlo i k objevu pár úplných koster. Představte si, že v jedné z lebek nalezené v Moravském krasu byl dokonce pazourkový hrot! Pravěcí lovci se asi tyto převážně býložravé medvědy nezdráhali lovit. S koncem doby ledové však lvi a medvědi jeskynní zcela vymizeli...

Na prvním obrázku vidíte lva na sněhové pokrývce tak, jak u nás kdysi žili, a na druhém je dvojice jeskynních medvědů... Příště se zaměřím zřejmě na mamuty!

Historie létání-Raní ptáci

Po miliony a miliony let byli vládcem vzduchu ptakoještěři. Uplynulé díly nám představily vyvíjející se pterosaury, kteří žili od období Triasu až po střední Juru. Ale zhruba v této době se objevila další skupina obratlovců, kteří se rozhodli vydat se do vzduchu. Paleontologové už dlouho předpokládají a vše se dá i doložit zkamenělinami, že se ptáci vyvinuli z dinosaurů. Nebyli to potomci těžkopádných dlouhokrkých sauropodů ani kdejakých pterosaurů, kteří mezi dinosaury navíc ani nepatřili. Vyvinuli se z malých masožravých dinosaurů. Nejznámější prapták - Archaeopteryx litographica, to znamená pravěké křídlo. Křídlem je v řečtině míněn pták. Tento fantastický nález z německého Solnhofenu v Bavorsku, k němuž došlo prve roku 1861, je už tak dobrým dokladem evoluce dinosaurů na ptáky. Mezi čelistmi měl zuby, prsty na předních končetinách nebyly pokryty peřím jako tomu je u dnešních ptáků, byl však opeřený a měl i výrazný ptačí ocas. Dosahoval velikosti holuba, možná byl 35 centimetrů dlouhý. Minulý rok vědci dokonce odhalili jeho zbarvení. Žil před 150 miliony let. Až zarážející je podoba jeho kostry s kostrou dravce Compsognatha, který žil na stejném území ve stejném čase a pouze nebyl opeřen. Nedávné nálezy však potvrdily, že Archaepteryx nebyl prvním ptákem vůbec. Už dlouho se spekuluje o tvorovi s názvem Proavis, což by měl být jakýsi raný pták, jenž nebyl schopen aktivního letu. Loni zase vědci popsali Eosinopteryxe, který žil před 160 milióny roky, deset miliónů let předtím, než se vůbec Archaeopteryx vyvinul. Eosinopteryx nebyl pravý pták, byl příbuzným maniraptora rodu Troodon, peří bylo na létání hodně krátké, ale přesto je to další nález potvrzující již dávné domněnky, že ptáci jsou potomky dinosaurů. Nález pochází z Číny. Dalším minidinosaurem s peřím, tentokrát starým už téměř zarážejících 170 milionů let, je Anchiornis, další zvíře u kterého bylo díky přítomnosti melanosomů na zkamenělině zjištěno zbarvení peří... Pozadu však nezůstávali ani ptakoještěři! Pozdní Jura byla jejich zlatým obdobím...

Historii létání se pokusím psát častěji! Snad se Vám tato část líbila...

Eudimorphodon

Eudimorphodon ("raný Dimorphodon") byl jedním z prvních létajících plazů všech dob. Byl také nejranějším zástupcem řádu Rhamphorhynchoidea. Fosilní doklady tohoto plaza pocházejí z Itálie. Sedimenty, ve kterých byl Eudimorphodon nalezen, prozradily, že žil skutečně na počátku období Triasu, prvního ze tří období mezozoika nebo-li druhohor. Rozpětí křídel dosahovalo asi 75ti centimetrů. Tělo Eudimorphodona bylo dlouhé téměř 70 centimetrů, téměř dosahovalo délky rozpětí křídel. Trup tohoto ptakoještěra byl kompaktní, krk byl sice krátký, ale zato ohebný. Lebka byla dlouhá a její tvar jakoby se šípovitě sbíhal dopředu. Čelisti měl plné zubů. Zuby v přední části čelisti byly delší, zato vzadu byly kratší a širší. Ocas byl také dlouhý a konec byl rozšířený, jak jsme u řádu Rhamphorhynchoidea zvyklí. Při pobřeží pravěkých moří lovil tento ptakoještěr ryby možná až přímo těsně u hladiny. Podle některých fosilií se mu dokonce podařilo přežít až do období Jury, takže to byl velmi úspěšný živočich...

A popis Eudimorphodona můžeme najít například v knížce "Dinosauři objevy, druhy a zánik" a také v mnoha dalších knihách.

Zvláštní ještěr z Colorada

Colorado je podle některých svědků domovem velice zvláštního druhu ještěra, který až zarážejícím způsobem připomíná některé malé teropodní dinosaury. K jeho pozorování údajně došlo již několikrát a pokaždé šlo podle výpovědi pozorovatelů o zvíře stejné barvy i velikosti. Ještěr by měl mít mezi prsty plovací blány a sledován byl vždy v blízkosti vody. Místní mu říkají Mini Rex. Zvíře dokonce jako masožraví dinosauři i chodí-je to bipední tvor, pohybuje se po zadních nohou, ocasem prý udržuje rovnováhu těla a hlava skutečně připomíná dravce. Přední končetiny jsou prý opravdu kratší, než ty zadní. Tvor by měl mít zhruba žlutozelenou barvu kůže. Pokud ale tvor skutečně existuje, není jasné. Jako "důkazy" mohou svědci předložit fotografie, ty však mohou být jednoduše podvrhem. Ještěr prozatím není přirovnáván k nějakému konkrétnímu druhu dinosaura, je však také možné, že skutečně žije a ve skutečnosti se jedná pouze o zatím nepopsaný druh plaza. Kdo ví, život je plný tajemství...

Myslíte si, že se jedná o podvrh, nebo tento živočich opravdu žije na území státu Colorado?

Soupis pravěkých žraloků-část 4.

Zase je zde Soupis pravěkých žraloků a já upřímně doufám, že se Vám již čtvrtá část zalíbí!

Název: Wodnika,

délka: 1 metr,

výskyt: Německo a Rusko, pozdní Perm.

Tento žralok z čeledi Ctenacanthidae byl díky větší zadní ploutvi velmi dobrým plavcem.

Název: Orthacanthus,

délka: 3 metry,

výskyt: Evropa a Severní Amerika na rozhraní Karbonu a Permu.

Orthacanthus byl příbuzný Xenacanthovi. Jsou známy tři druhy Orthacantha. Jeho zkamenělé čelisti jsou vystaveny v Přírodovědném muzeu v New Yorku. Žralok se také objevil v seriálu Discovery "Týden se žraloky" (Shark Week).

Název: Cretolamna,

délka: 2,5 metru,

výskyt: Severní Afrika a Severní Amerika před 90-50 miliony let.

Cretolamna byla velmi úspěšnou parybou-tento žralok vydržel na Zemi 40 milionů let, od doby střední Křídy až po Eocén, druhé období třetihor. Nalezené zuby měřily až 2 centimetry.

Název: Akmonistion,

délka: 1,5 metru (?),

výskyt: Skotsko, raný Karbon.

Nejprve byl považován za příslušníka rodu Stethacanthus, nyní je však zván novým latinským jménem Akmonistion. V bažinách pravěkého Skotska lovil ryby a obojživelníky.

Doufám, že se Vám čtvrtá část líbila, jestli-že tomu tak je, komentujte a hodnoťte hvězdičkami!