Pár slov k americkým midterms

Než se po letošním Ace Weeku a článku o úmrtí hereckého velikána Patricka Stewarta opět vrátím k hlavnímu tématu tohoto blogu, totiž životu v prehistorické minulosti naší planety i k současným zvířatům, chtěl bych se ještě krátce vyjádřit k nejvýznamnější politické události tohoto týdne. Tou jsou samozřejmě americké midterms, tedy volby do senátu a do kongresu, jejichž výsledky zásadním způsobem ovlivní, jak se impérium za Atlantikem bude v příštích letech chovat. Nelze než považovat je za historickou výhru. Výsledky voleb rozbouraly rasové a genderové bariéry, a Donald Trump, kleronáckové jej obklopující, Elon Musk a Republikáni celkově v nich byli drtivě poraženi. Je to velký úspěch a důkaz toho, že američtí občané nejsou s republikánskou diktaturou spokojeni. A letošní počet úspěchů pro zastánce demokracie je vskutku obdivuhodný. Zcela poprvé v historii USA byla zvolena afroamerická guvernérka, Keisha Lance Bottoms ve státu Georgia. Do amerického senátu se poprvé dostal muslim, Abdul El-Sayed z Demokratické strany. Kalifornie má poprvé v historii hispánského guvernéra, Xaviera Becerru. To samé platí o Texasu, kde zvítězila Gina Hinojosa. Nové Mexiko se může pyšnit historicky vůbec první guvernérkou patřící k původnímu americkému obyvatelstvu, Deb Haaland z kmene Laguna Pueblo. Podobně se do amerického senátu historicky poprvé dostala původní Američanka, Peggy Flanagan z kmene White Earth Nation. Zcela poprvé do amerického senátu zamířil politik, který je otevřeně gay, Chris Pappas. Nevada má prvního afroamerického guvernéra v historii, Aarona Forda; zcela poprvé má kterékoli americké teritorium mimo USA afroamerickou guvernérku, Stacey Plaskett na Panenských ostrovech; za jižní Kalifornii se poprvé v historii do senátu dostala žena, Annie Andrews; za Colorado zamířila do kongresu nejmladší kongresmanka vůbec, Melat Kiros z naší generace Z, která tak o titul historicky nejmladší kongresmanky připravila brilantní AOC; za Michigan se do kongresu poprvé dostal gay muž, Jeremy Moss; Nebraska má první hispánskou kongresmanku, Denise Powell; Aber Kawas se stala vůbec první palestinskou Američankou nosící hidžáb, která bude ve státní legislativě reprezentovat stát New York; a šest trans a nebinárních lidí vyhrálo ve státech, kde dříve vyhrávali jen cis lidé - například zákonodárkyní v Alabamě se stane Allison Montgomery... ale těch úspěchů na poli reprezentace skutečně rozmanitého lidu Spojených států amerických je mnohem více. Nenávistná MAGA, Trumpovi zfanatizovaní bělošští supremacisté, to opravdu projela. Woke je zpátky, a už nikdy nepůjde pryč, jakkoliv moc se kvůli tomu Doníkovi bílí hošánci ve vlhkých sklepích vztekají. 

Keisha Lance Bottoms (vpravo) slaví vítězství coby nová guvernérka státu Georgia. Zdroj: The Guardian

Kromě Trumpa, který na své sociální síti typicky vinil ze ztráty Republikánů to, že jeho obličej se nenacházel na hlasovacích lístcích (opravdu!), a jeho hloupých poskoků je z výhry Demokratů v midterms znejistěn také současný premiér Izraele, válečný kriminálník Benjamin Netanjahu. Výsledky izraelských voleb, jež se odehrály minulý týden, tu řešit nebudu, ale výsledky amerických midterms pro něj znamenají jedno - právě ztratil podporu, které se těšil jak od Republikánů, tak od Demokratů. To proto, že mnozí Demokraté, kteří v těchto volbách uspěli, nemají v oblibě Netanjahua a jeho pravicové spolupachatele genocidy. Izraelský politik Yair Lapid nyní tvrdí, že si země nemůže dovolit udržet Netanjahua v pozici premiéra. Ať se stane cokoliv, výsledky amerických midterms budou mít určitě vliv na dění v celém světě. Trump teď možná křičí, jak bude všechno vetovat, ale faktem je, že za dva měsíce bude muset zchladnout. Zbytek jeho prezidentského období může být nadále otřesný, ale z toho úplně nejhoršího je zřejmě Amerika venku. Škody už ale byly napáchány, a není jich málo. USA jsou zemí, která má před sebou ještě velmi, velmi dlouhou cestu, než se vymaní ze spárů všeho, na čem byla založena, včetně anti-indigenního a anti-černošského rasismu - úspěchy výše uvedených a jejich kolegů však působí jako úžasně optimistický začátek.

Tolik mé osobní postřehy k současnému dění za Atlantikem. Zítra již očekávejte návrat k paleontologickým tématům, kterým bych rád věnoval značnou část listopadu.