Hao Yichun

Obrázek z BaiduWiki

Hao Yichun (1. září 1920 až 13. června 2001) byla čínská paleontoložka, paleooceánografka a biostratigrafka, která významně ovlivnila vývoj čínské paleontologie, zejména pak tamní mikropaleontologie. Byla odbornicí na dírkonošce (kmen Foraminifera), a její výzkum mikrofosilií těchto organismů v mořských sedimentech napomohl rozvoji těžby mořských zdrojů energie. Proslula také coby autorka první čínské učebnice paleontologie, jež byla vydána v roce 1956. Hao Yichun se narodila v distriktu Wu-čchang v čínské provincii Chu-pej do rodiny, jejíž otec byl součástí politické strany Tongmenghui, tedy Čínské revoluční aliance fungující na sklonku dynastie Čching na začátku 20. století. Jako malá často vídala schůzky svého otce, vystudovaného tradičního lékaře, s ostatními revolucionáři. V roce 1930 se rodina odstěhovala do Pekingu, kde Hao Yichun navštěvovala dívčí školu a excelovala s těmi nejlepšími známkami. Kvůli tomu, že participovala v Hnutí 9. prosince, však byla ze školy vyloučena. Když jí bylo šestnáct, roku 1936, vstoupila do Čínské komunistické strany, a o dva roky později byla přijata do Liandy, Národní jihozápadní univerzity, která se tehdy (v letech 1938 až 1946) nacházela v jün-nanském Kunmingu. Po získání titulu v této instituci byla zaměstnána jako technička v Jün-nanské geologické službě, a začala jako učit jako pomocná lektorka na Jün-nanské univerzitě. Poté zamířila na Univerzitu Čching-chua v Pekingu, kde dokončila studium v roce 1946. V následujících osmi letech učila na Pekingské univerzitě, než zamířila do Pekingského geologického institutu, z něhož se později stala Čínská akademie geologických věd. Tam učila kupříkladu historickou geologii, paleontologii a mikropaleoekologii, a vedla tým, který vytvořil první geologické mapy provincie Šan-si v měřítku 1:50 000. Rok poté, co napsala paleontologickou učebnici (nikdy nevydanou v anglickém jazyce, její název je však z čínštiny doslovně překládán jako Paleontology Textbook), tedy v roce 1957, byla vyslána do Sovětského svazu, kde se věnovala dalším mikropaleontologickým studiím, a v roce 1959 napsala důležitý článek o dírkonošcích z hranice křídy a terciéru v Novorosijsku. V roce 1963 zamířila na Kubu, kde studovala též mikrofosilie z hranice druhohor a třetihor; během dvou let procestovala pět kubánských provincií a pomáhala předávat odborné znalosti kubánským geologůma paleontologům. V 70. letech se stala odbornicí na čínské křídové horniny, v roce 1980 napsala monograf Foraminifera, shrnující důležité poznatky o čínských dírkonošcích, a začala pracovat v Akademické divizi věd o Zemi na Čínské akademii geologických věd, a roku 1987 pomohla vnést počítačové technologie do výzkumu foraminifer; pro čínské planktonní dírkonošce vytvořila automatizovaný identifikační software. Během své kariéry vedla 14 doktorandů a více než 20 magisterských studentů, z nichž mnozí se stali lídry čínské mikropaleontologie. V roce 1993 reprezentovala Čínu na Asijském fóru o populaci a rozvoji, a na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Asii přednesla svůj projev o vztahu aktivistických hnutí za práva žen v Číně se zbytkem čínského obyvatelstva. Coby členka Čínské komunistické strany byla v posledních letech svého života součástí delegací na Srí Lance, ve Venezuele, v Brazílii, Vietnamu, Austrálii či ve Švýcarsku. Když 13. června 2001 zesnula ve věku 80 let, zanechala za sebou nepopiratelně významný vědecký odkaz.