Láme se nám říjen, jakkoliv těžko se tomu věří! Další záležitostí, které nemůžu lehce uvěřit, je to, že uběhly už dobré tři týdny od chvíle, kdy jsem narazil na dílo, jež vám tu nyní prezentuji jako další Obrázek týdne. Jeho sdílení jsem pořád odkládal a odkládal, a hleďme, jak ty stromy venku zoranžověly... Není to ovšem podzimně laděný obrázek. To ne, je vlastně poněkud katastrofický. Prezentuji vám opravdu velmi pěkné dílo digitálního umělce vystupujícího pod přezdívkou Kukutsapol. Co na něj říkáte?
Popisek k obrázku: Velký ptakoještěr Pteranodon longiceps s šestimetrovým rozpětím křídel útočí na dvojici mláďat rohatého dinosaura druhu Triceratops horridus, jež zděšeně prchají před vybuchujícím vulkánem. Země se otřásá, ze žhavého kráteru stéká žhavá láva a vzduchem létají nebezpečné pumy, a malé třírohé tváře se snaží dostat co nejdále od zdroje neštěstí, co to jen jde. Kdo ví, kam se podělo stádo, které je mělo chránit; je docela možné, že bylo pohřbeno vyvrženým horninovým materiálem nebo zalito lávou, a tato mláďata jsou posledními přeživšími. Pro pteranodona představují ideální kořist. Nejsou příliš velká, navíc jsou z útěku zesláblá, a nebudou mít příliš mnoho sil na obranu. Pterosaurus se tedy snáší k zádům jednoho z nich, natahuje své překvapivě ostré spáry, a bude-li v odchytu úspěšný, nejspíše si kroutícího se triceratopsíka odnese klidně pár kilometrů daleko, než s ním usedne na bezpečném místě a klovnutím ho zabije nebo ho dokonce spustí z výše několika desítek metrů na zem, a potom obere roztříštěnou mrtvolku. Tento svět je krutý, a létající predátoři jsou zvláště v dobách krizí, jako je tato, nadmíru oportunističtí. Osud malé třírohé tváře však není zpečetěn; je možné, že v poslední chvíli se mláďata proti dravci spojí, a prudkými pohyby hlav opatřených drobnými růžky jej zaženou. Jiná náhoda, která může nastat, je zásah pteranodona sopečnou pumou. Ani on, přestože je opatřen křídly, není v okolí vychubující sopky v naprostém bezpečí. Ačkoliv tato zvířata vidíme na tomto obrazu v interakci, v reálné minulosti naší planety se setkat nemohla. Zástupci rodu Pteranodon žili před 86 až 78 miliony let, Triceratops se však po povrchu zemském pohyboval před 69 až 66 miliony let. Toto je scéna z fiktivního světa, ve kterém však tito severoameričtí fosilní obratlovci sdílejí společnou domovinu - snad je to jakýsi ostrov, na němž se "zastavil čas", nebo jiná dimenze, v níž zkrátka pteranodoni přežili až do konce křídy.
Setkání dvou zvířat, která se ve skutečnosti potkat nemohla - stejně jako v případě minulého Obrázku týdne. A zrovna jako v případě Heitorescova obrazu, i ten Kukutsapolův má co do činění s dinosauří videohrou; jeho inspirací pro vzhled vyobrazených zvířat byla prý hra The Isle.
V příštích dnech můžete očekávat více příspěvků na paleontologická témata; chápu, že v posledních týdnech se Blogorgonopsid proměnil na ornitologický blog, ale nebojte, druhohorní dinosauři a další prehistorická fauna zase ukradnou spotlight v příštím týdnu! V nedělní večer čekejte 44. část projektu Kniha týdne. A pracuji už na dalších Dokumentárních novinkách, které tentokrát výjimečně nevyjdou až na úplném konci měsíce.
Přeji vám krásný víkend, a vyhýbejte se o něm, pro své vlastní dobro, takovým situacím, jaké ilustruje tento obrázek!
Žádné komentáře:
Okomentovat