Vědecký název: Tachybaptus ruficollis,
Rozšíření: Evropa, severovýchodní a subsaharská Afrika, jižní, jivýchodní a východní Asie,
Velikost: délka 25 až 29 cm, rozpětí křídel 40 až 45 cm, hmotnost 130 až 235 g.
V roce 1764 popsal proslulý pruský zoolog, botanik, geograf a průzkumník Peter Simon Pallas nejmenší druh potápky, široce rozšířený napříč Evropou, subsaharskou Afrikou a jižní, jihovýchodní a východní Asií, pod názvem Podiceps ruficollis. Pětadvacet let nato německý zoolog, botanik a chemik Johann Friedrich Gmelin popsal dosti podobného ptáka pod názvem Colymbus minor. Roku 1853 jej významný německý ornitolog, botanik a ilustrátor přírody Ludwig Reichenbach překlasifikoval na zástupce jím zavedeného rodu Tachybaptus. Pallasem i Gmelinem popsané exempláře byly potápkami druhu T. ruficollis. Rod Tachybaptus dnes zahrnuje pět druhů, z nichž jeden je vyhynulý; tím je potápka skořicovohrdlá (T. rufolavatus), jež byla endemitem jezera Alaotra na Madagaskaru, a nadobro zmizela v 80. letech 20. století. Ze všech zbývajících, žijících druhů tohoto rodu má potápka malá nejvíce poddruhů - ornitologové jich rozlišují deset. Nejznámější poddruh, T. r. ruficollis, se vyskytuje na území Evropy, v západní Asii a na severovýchodě Afriky; jeden poddruh, T. r. capensis, je široce rozšířen po subsaharské Africe a na Madagaskaru; a ostatních osm subspecií se vyskytuje v Asii. Zvláště v jihovýchodní Asii jsou potápky malé co do variet velice rozrůzněny. Zbarvení těchto poddruhů se liší; jejich peří má navíc jiné zbarvení v době rozmnožování a ve zbytku roku, a poddruh žijící v Evropě má navíc ještě zimní šat. U tohoto druhu se nicméně nevyskytuje pohlavní dimorfismus, což jeho identifikaci, zvláště v případě asijských poddruhů, alespoň trochu zlehčuje. Nápadým znakem tohoto ptáka jsou jeho pozoruhodná lalokovitá chodidla, zakončující zadní končetiny umístěné poněkud dosti vzadu; tato kombinace znaků činí z potápky malé výtečného plavce a potápěče. Ve vodním prostředí loví ryby o délce 5 až 7 centimetrů a různé bezobratlé. Před potenciálními predátory se skrývá ve vodní vegetaci. Zvláště jeho ptáčata jsou ohrožena racky, motáky, volavkami, sovami, vydrami, ale i štikami. Podobně jako další druhy potápek, i potápka malá si v době hnízdění vytváří hnízdní platformu z rákosí, na níž je nakladena snůška o čtyřech až sedmi vejcích. Líhnou se asynchronně (jak bylo širokému publiku ukázáno v naučném pořadu Springwatch 2026), běžně v rozmezí tří až čtyř dnů. Čerstvě vylíhnuté potápky váží pouhých 10 gramů! Občas se schovávají v peří svých rodičů. Ti jsou v době hnízdění velice teritoriální, a zahánějí cokoliv, co by jejich potomstvo mohlo ohrozit. Ptáčata opouštějí rodné hnízdo a jeho okolí po 30 až 40 dnech života. Po zbytek roku jsou potápky malé spíše samotářské, i když se čas od času seskupí do malých hejn. Podle posledního posouzení organizace BirdLife International je potápka malá na Červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody vedena jako málo dotčený druh, tvořený až zhruba dvěma miliony a třemi stovkami tisíc jedinců. To ovšem neznamená, že je v naprostém bezpečí. Dobře se ví, že je to druh náchylný na ptačí chřipku. Coby vodní pták je také potenciálně ohrožen destrukcí mokřadů, onoho nejzranitelnějšího a rychle ubývajícího typu prostředí. Loven je člověkem jen minimálně - lov potápek malých pro takzvaně "sportovní" účely má tradici jen v Íránu.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat