Vědecký název: Acanthisitta chloris,
Rozšíření: Severní a Jižní ostrov, Aotearoa (Nový Zéland),
Velikost: délka 7 až 9 cm, hmotnost 6 až 7 g.
Jediný druh rodu Acanthisitta z čeledi Acanthisittidae, která byla v holocénu reprezentována pěti až sedmi druhy, z nichž však přežívají pouze dva; kromě pokřovníka zeleného ještě ohrožený pokřovník alpínský (Xenicus gilviventris). Ačkoliv jsou tito ptáci podobní střízlíkům (čeleď Troglodytidae), nejsou s nimi vývojově blízce spřízněni - jsou reprezentanty podřádu Acanthisitti, která nemá žádné žijící příbuzné (jejich "střízlíčí" vzhled se dá vysvětlit konvergentním vývojem). Pokřovník zelený byl popsán původně jako zástupce brhlíků (rod Sitta), a to roku 1787 švédským přírodovědcem Andersem Sparrmanem. Rod Acanthisitta byl zaveden až roku 1842 francouzským ornitologem Frédéricem de Lafresnayem (brhlíkovití se mimochodem na jižní polokouli nevyskytují). Anglicky se pokřovníku zelenému říká "rifleman", protože zbarvení jeho opeření připomíná zbarvení uniformy kolonialistických novozélandských vojáků; je tak smutnou připomínkou evropského obsazení ostrovů a s ním také spjatého vymírání původní fauny. Samečci jsou zbarveni spíše zeleně, se žlutými stehny a bílou špičkou na černém ocasu. Křídla jsou též zbarvena černě. Samice mají peří po většině těla hnědavé, s okrovými skvrnami na hlavé a zádech. Křídla mají pokřovníci zelení krátká, a zajímavé je, že při letu jejich třepetání zní trochu jako třepetání křídel kolibříků. Ozývají se vysokým, opakovaným "zipt-zipt-zipt". Hnízda si tito ptáci staví v dutinách kmenů stromů, přičemž se na stavbě podílejí oba rodiče. Dají dohromady vejcovitý dóm z trávy, peří a jiného nepříliš těžkého materiálu, s postraním vchodem, skrze který se dospělí ptáci poměrně nelehce dostávají dovnitř. Snůšku tvoří průměrně 2 až 5 vajec, jež po dobu 19 až 21 dnů inkubují oba rodiče. Občas jim přitom pomáhají i mladí pokřovníci z předchozích snůšek. Kromě dutin ve stromech mají tito ptáci rádi i hnízdní boxy. Pokřovník zelený je hmyzožravec, a potravu hledá podobně jako evropští šoupálci - šplhá vždy od báze kmene stromu po kůře výše, pak zase přeletí k bázi jiného kmene, a tak se to opakuje. Podle dat z roku 2016 je pokřovník zelený málo dotčeným druhem, nicméně jeho počty se podle studie z roku 2004 nejspíše snižují kvůli ztrátě přirozeného prostředí, kterým jsou lesy a křoviska.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat