Květen nám kvapem ubíhá, a nastal již jeho předposlední pátek. Po té nedávné vlně pozdně jarních "mrazíků" a deštiva bych vás rád rozehřál příjemnou, letně působící malbou výtečného paleoartistva vystupujícího pod přezdívkami em a yurixtinction. Troufám si tvrdit, že jsem nalezl další obrázek pro pracovní plochu na vašem počítači, není to tak? Je to výtečné dílo.
Popisek k obrázku: Zástupce dromaeosauridního dinosaura druhu Deinonychus antirrhopus sedí na větvi stromu rostoucího na pobřeží starodávného moře a nechává své pernaté tělo zahřívat posledními, slábnoucími slunečními paprsky. Velká hvězda, kolem které se točí deinonychova domovská planeta, mizí za obzorem. Brzy nastane noc, a s ní i další lov. Srpodrápý masožravec začne brzy pátrat po něčem k snědku - od menších savců a ještěrek po velké tenontosaury. Snad se někde v pobřežním lese nachází zbytek jeho tlupy, se kterým se pak tento jedinec vydá po stopách místních herbivorů, aby se společně pokusili některého z nich připravit o život. V tuto chvíli si však tento třímetrový raptor jen tak hoví na svém bidélku, podobně, jako i po desítkách a desítkách milionů let jeho příbuzní z kladu Avialae. Naslouchá šplouchání mořských vln, nechává pobřežní vánek pohrávat si s jeho dlouhými ocasními pery, a sem tam i zamžourá na tu velkou žhavou kouli, bez které by se na Zemi nikdy nevyvinuli ani jeho starší, ani jeho mladší příbuzní. Deinonychus antirrhopus, popsaný proslulým americkým paleontologem Johnem Ostromem v roce 1969, významně napomohl k posunu vertebrátní paleontologie; díky němu přestali být dinosauři vnímáni jako pomalí, studenokrevní a "hloupí" plazi, a v očích nejen vědců se z nich stali vitální, teplokrevní a inteligentní živočichové, o jejichž evoluční spjatosti s ptáky - totiž s jediným přežívajícím dinosauřím kladem - už pak pochyboval jen málokdo. Ve své neopeřené formě se samozřejmě Deinonychus proslavil jako jeden ze zvířecích antagonistů ve franšíze Jurský park, jen v něm byl vždy zaměňován za svého mongolského bratránka velociraptora, velkého jen jako krocan. Tato scéna se odehrává v Severní Americe před 110 miliony let.
Deinonychovi už na mém blogu bylo věnováno tolik článků! Dlouhodobí návštěvníci si možná pamatují na trojdílnou povídku Obojí smrt, kterou jsem psal v roce 2010; v ní se deinonychové utkali s již zmíněnými tenontosaury. Dále byla těmto zvířatům věnována třeba i část projektu Hromadná smrt dinosaurů vydaná na konci prosince 2015.
V posledních dnech byl Blogorgonopsid poměrně dost aktivní na to, že jsem sliboval mírnější ústup od každodenního publikování článků. Do poloviny příštího týdne zde asi nic nového nečekejte, pořád potřebuji menší oddech, ale snad se dostanu alespoň k napsání druhé části 6 vybraných druhů diplocaulidů.
Enjoy your break. Keeping up with daily posts is a cruel taskmaster!
OdpovědětVymazat