Žraloci mají chrupavčitou kostru, která po úmrtí zvířete jednoduše shnije, čímž neposkytuje zrovna nejlepší materiál k fosilizaci. Většina fosilních druhů žraloků je tedy známa z oné části těla, která naopak fosilizuje dobře, ale představuje jen zlomek celkové tělesné stavby živočicha - ze zubů. Obří žralok Carcharocles megalodon (syn. Otodus megalodon), jeden z nejproslulejších prehistorických tvorů, těšící se velké oblibě už přinejmenším celá desetiletí, byl největším zástupcem čeledi lamnovitých (Lamnidae), jež také zahrnuje proslulého žraloka bílého nebo extrémně rychlého žraloka mako. Popis megalodona (pod názvem Carcharodon megalodon) zhotovil švýcarsko-americký biolog a geolog Louis Agassiz již v roce 1843 právě na základě obrovských nalezených zubů, měřících na délku až 18 centimetrů. Přestože velikost zubů paleontologům poskytovala po více než sto osmdesát let jakýsi obrázek o celkové velikosti této mohutné třetihorní paryby, přesné tělesné rozměry byly zjištěny teprve nedávno.
Minulý týden byly v žurnále Scientific Reports publikovány výsledky výzkumu mladého nadšeného paleontologa Jacka Coopera, který nedávno dokončil své magisterské studie v oboru paleobiologie na Univerzitě v Bristolu, konkrétně v zařízení School of Earth Sciences. Spolu se svými kolegy z Bristolu a ze Swansea, pod dohledem profesora Mikea Bentona a expertky na žraloky Cataliny Pimiento ze Swansea University ve Walesu, využil sérii matematických metod k přesnému určení tělesných rozměrů megalodona. Tým se věnoval detailnímu srovnávání fyziologických znaků této obří paryby s mnoha různými dnešními druhy žraloků, zvláště tedy z čeledi lamnovitých, a zároveň také jejich ekologie. Na začátku studie měli Cooper a jeho kolegové samozřejmě k dispozici jen megalodoní zuby a spoustu dat o živoucích druzích, během pečlivého výzkumu se však jejich znalosti o té velké příšeře, která děsila vše živé v oceánech v období před 23 až 3 miliony let, dozvěděli mnohem více. Jak uvedl profesor Benton, nejprve musel tým zjistit, jak moc se žraloci proporčně mění při růstu. Přirovnal to k problémům s tělesnými proporcemi lidského dítěte, které svůj život začíná s velkou hlavou a relativně krátkýma nožkama. Naštěstí se tělesné proporce žraloků při vyrůstání z mláděte do dospělce příliš nemění, vlastně vůbec. Data o tělesných proporcích žraloků různých druhů, velikostí a v rámci druhů samozřejmě též různého věku pak mohli Cooper a jeho kolegové využít při stavbě matematického modelu velikosti megalodona. Kenshu Shimada minulý rok uvedl, že megalodon měl dle všech výzkumů dosahovat v dospělosti délky 14,2 až 15,3 metrů. Tyto údaje Cooperův vědecký tým použil ke zvětšení tělesných proporcí současných žraloků, přičemž si tak udělal obrázek o tom, jak velké byly například ploutve tohoto masožravého obra.
Samotné rozměry byly měly být co nejpřesnější, ačkoliv s navazujícím výzkumem se jistě mohou ještě upřesnit. Podle Cooperovy studie byla však megalodonova hlava 4,65 metru dlouhá, což je mimochodem o nějakých 60 centimetrů víc, než délka jeepu modelu Land Rover 90 série Land Rover Defender, nebo přesně tolik, co měřil velký žralok bílý vylovený v roce 2018 v rybářské síti nedaleko pláže v australském Sydney. Hřbetní ploutev megalodona prý měřila 1,65 metru na výšku. Může se zdát, že to není moc, je ovšem důležité si uvědomit, že hřbetní ploutev o délce (či výšce) jednoho metru mají dnes jen ti největší samci žraloků bílých, a u průměrného megalodona byl tento tělesný znak přece jen o celé dvě stopy delší. Dalším údajem, který byl v Cooperově studii publikován, je délka ocasu tohoto masivního zabijáka pravěkých velryb, ploutvonožců a velkých mořských želv. Ocasní ploutev megalodona měřila na výšku od špičky po špičku celých 385 centimetrů, což je o deset až pětadvacet centimetrů víc, než kolik měřily na výšku největší druhy novozélandských ptáků moa. Odpovídá to výšce dvou vysokých mužů postavených jeden na druhém. Carcharocles megalodon byl tedy obrovitou parybou, člen relativně malého speciálního klubu největších mořských obratlovců, ač rozhodně nebyl tím největším (tento titul patří plejtváku obrovskému). Je pravděpodobné, že megalodon byl regionálně endotermní; podobný metabolismus mají i současní draví lamnidi.
Tyto údaje o velikosti hlavy, hřbetní a ocasní ploutve možná nejsou příliš překvapivé, zvlášť u žraloka, o němž se již dlouho ví, že byl prakticky největším žralokem všech dob. Jedná se však o významný posun v ohledu na zjišťování přesných detailů o fyziologii tohoto zvířete. Více či méně přesné číselné údaje o velikosti různých částí těla nám poskytují lepší obrázek o jeho životě, mohou vést přinejmenším k dalším hypotézám ohledně jeho metabolismu, a tedy i následného vyhynutí, jež bylo zřejmě způsobeno klimatickými změnami.
Rekonstrukce z televizního pořadu Megalodon: The Monster Shark Lives
Velikostní porovnání megalodona s člověkem
Je úžasné, že se Jacku Cooperovi podařilo zjistit přesné rozměry výše uvedených tělesných částí tohoto legendárního prehistorického tvora. Jak při rozhovorech uvedl, megalodon byl tvorem, který ho v šesti letech přesvědčil jít studovat paleontologii. Na Twitteru také zmínil, že na něj mělo velký vliv setkání tohoto tvora s přírodovědcem Nigelem Marvenem v trilogii BBC Monstra pravěkých oceánů z dílny Impossible Pictures.
Žádné komentáře:
Okomentovat