Je neuvěřitelné, jak rychle čas letí! Popisek zmije zakrslé jsem psal 16. srpna, párkrát se setmělo, párkrát se rozednilo, a máme tu 8. září, a je nejvyšší čas napsat slíbený článek o zmiji rohaté!
Latinský název: Cerastes cerastes,
Rozšíření: severní Afrika a Arabský poloostrov,
Velikost: 30 až 60 centimetrů, rekordně 85 cm.
Zmije rohatá je jedním z nejznámějších saharských hadů. Běžně se vyskytuje na území Mauritánie, Mali, Maroka, Alžírska, Tuniska, Nigeru, Libye, Čadu, dále v Egyptě, Súdánu a dokonce i na severozápadě Etiopie a v severním cípu Somálska. Mimoto je rozšířena i na Arabském poloostrově; spolehlivé údaje o pozorování a výzkumu tohoto hada pocházejí z Jemenu, Kuvajtu, jihozápadu Saúdské Arábie a dokonce i z Kataru. Ve druhé polovině 20. století byl tento had údajně pozorován i na území Libanonu, herpetologové však nezastávají názor, že by kdy byla zmije rohatá rozšířena až tak daleko na sever k asijským břehům Středozemního moře. Jedná se o typový druh rodu Cerastes, popsaný Carlem Linné v roce 1758; dalšími dvěma druhy řazenými do tohoto rodu zmijí jsou C. vipera a C. gasperetti. Tyto druhy jsou zmiji rohaté velice podobné, C. gasperetti má však mnohem větší hlavu. Tělo zmije rohaté je robustně stavěné. Její zbarvení je tlumeně hnědošedé až špinavě žluté či béžové, případně světle hnědé až krémové, vždy s vybledlými tmavými skvrnami, nepravidelně roztroušenými po zádech. Šupiny jsou silně kýlnaté, a je-li tento had ohrožen, tře jimi o sebe, čímž vytváří zvuk podobný řezání pilou. Hlava je široká a tupě zakončená, a pokrytá drobnými kýlnatými šupinami, které jí dodávají drsný vzhled. Jakožto noční lovec je zmije rohatá vybavena velkýma očima s vertikálními zorničkami, jež se ve tmě rozšiřují, podobně jako například u koček. Nejvýraznějším znakem této zmije jsou však růžky nad očima. Každý růžkovitý útvar je tvořen jedinou velkou supraorbitální šupinou, a podélně jím probíhá výrazná hrana. U některých exemplářů mohou být tyto růžky nakloněny dopředu, u jiných trčí přímo vzhůru. Funkce této tělesné části není dosud známa, ani u zmije rohaté, ani u jiných pouštních zmijovitých, kteří jsou tímto znakem vybaveni (např. některé druhy zmijí z rodu Bitis nebo třeba severoamerický Crotalus cerastes). Je možné, že trnovité šupinaté výrůstky nad očima slouží hadovi k odkrytí očí nad pískem, do něhož se zahrabe, když číhá v záloze na kořist. Dříve se také uváděla hypotéza, že by tyto růžky u zmijí z pouštních oblastí mohly pomáhat vyzařovat přebytečné teplo. Tento had se při lovu celý skryje v písku, vidět je pouze vrchní část jeho hlavy. Když kolem prochází kořist v podobě ještěra, malého ptáka či hlodavce, zmije po ní chňapne, a masivními, sklápěcími předními jedovými zuby do ní vpraví jed. Na rozdíl od mnoha jiných terestrických jedovatých druhů svou kořist nepouští, ale neustále do ní vpravuje víc a víc jedu, než oběť zkolabuje. Jed zmije rohaté je v zásadě podobný jedu zmijí z rodu Echis. Je kardiotoxický a myotoxický, u uštknutých způsobuje nevolnost, srážení krve, nekrózu a hematurii (přítomnost krve v moči). Dávka 40 až 50 miligramů stačí k zabití dospělého člověka. V divočině se zmije rohaté vyskytují v nadmořské výšce po 1500 metrů nad mořem, preferují písčité oblasti a oázy. Po písku se pohybují úhlopříčným vlněním těla do strany. Ačkoliv je nejčastěji aktivní v noci, a to především v horkém létě, v chladnější části roku loví i za bílého dne. V zajetí se tento druh dožívá 14 až 18 let. Přirozenými nepřáteli zmije rohaté jsou medojedi kapští (navzdory svému jménu jsou široce rozšířeni takřka po celé Africe, včetně jižní části Sahary) a varani pustinní. Samci a samice zmije rohaté se od sebe výrazně liší velikostí hlavy a očí; obojí jsou u samců mnohem větší a výraznější, než u samic. Období páření nastává v dubnu a končí v červnu, samice pak kladou vajíčka v červenci a srpnu. V jedné snůšce může být 10 až 23 vajíček, z nichž se po 50 až 80 dnech líhnou miniaturní, plně vyvinuté verze dospělých. Zmije rohatá dosahuje pohlavní dospělosti ve 2 letech života. O páření těchto hadů se toho moc neví, ale předpokládá se, že samice k sobě lákají samce pomocí feromonů. Primárním nebezpečím pro tyto hady je ze strany člověka degradace jejich přirozeného prostředí, případně vypouštění nepůvodních druhů do něj. IUCN však zmiji rohatou, stejně jako ostatní dva druhy z rodu Cerastes, klasifikuje jako druh málo dotčený.
Žádné komentáře:
Okomentovat