čtvrtek 24. září 2020

Dva nově objevení obojživelníci z Jižní Ameriky

V posledních dnech byly ohlášeny objevy nových druhů obojživelníků, případně, a snad přesněji, tedy byly publikovány výsledky studií, jež se jimi zabývaly, a samotná zvířata byla vědecky popsána. Zase jsem se tedy po nějaké době rozhodl napsat krátký článek popisující několik oněch nově nalezených druhů. Tentokráte to budou dva odlišné druhy žab.

Pro vědu nyní zřejmě nejnovějším druhem obojživelníka je Atelopus moropukaqumir z čeledi ropuchovitých (Bufonidae), popsaný Césarem Rodolfem, Alessandrem Catenazzim, Valií Herrerou-Alvou, Vladimirem Díazem a Ernestem Castillem v žurnále Zootaxa. Žije v deštném pralese v lokalitě Anchihuay v distriktu Anco a departmentu Ayacucho na území jižního Peru. Této oblasti dominují Andy, a proto není divu, že A. moropukaqumir je jakousi "vysokopolohovou" ropuchou; vyskytuje se v nadmořské výšce 2000 až 2150 metrů nad mořem. Bohužel je zdejší unikátní habitat ve velkém nebezpečí, i zde jsou totiž káceny stromy ve velkém. To navíc není jediný problém, se kterým se A. moropukaqumir potýká. Herpetologický tým zodpovědný za jeho popis totiž při práci v lokalitě zaznamenal i přítomnost nechvalně proslulé houby Batrachochytrium dendrobatidis, která, jak je známo asi každému zájemci o přírodu, způsobuje závažnou nemoc chytridiomykózu, jež zabíjí obojživelníky. Zoosporami se šíří mezi svými hostiteli, a ty dokáží přežít při teplotě 4°C až 25°C, mohou být tedy k nalezení prakticky kdekoliv. Chytridiomykóza představuje nebezpečí pro obojživelníky po celé planetě, ne pouze v neotropech, ačkoliv je tato oblast rozhodně jedním z jejích "horkých míst". Zatím není známo, jak moc je A. moropukaqumir ohrožen, vzhledem k tomu, že jde však o druh žijící v jedné izolované a vyhlídkově nepříliš příznivé oblasti, je možné, že se brzy ocitne na pokraji vyhynutí. Samice tohoto druhu měří 21,5 milimetru na délku, samci jsou v průměru jen o jednu desetinu milimetru delší. Celkově se vzhledem A. moropukaqumir podobá druhu A. erythropus, dalšímu endemitovi horských pralesů Peru, popsanému Georgem Albertem Boulengerem v roce 1903. 


Druhým nově objeveným druhem, se kterým se seznámíme, je Amazophrynella gardai. Tyto malé ropušky (tedy opět čeleď Bufonidae) žijí v pralesích Guayanského štítu. Sarah Mangia, Diego José Santana a Ricardo Koroiva jej popsali na základě zkoumání morfologie a sběru molekulových dat bezocasých obojživelníků ve státu Pará na severu Brazílie. Překvapivě se jedná o jednoho z největších druhů celého rodu Amazophrynella; samice, které jsou pochopitelně větší, měří 22,9 až 24,4 milimetru, kdežto drobnější samečci dosahují délky od 16 po 17,8 milimetru. Samci nejmenších druhů tohoto rodu naopak měří jen nějakých 12 milimetrů - to je průměr docela malé náušnice! Zajímavé je, že A. gardai je součástí teprve nedávno objevené evoluční linie v tom smyslu, že se počet druhů rodu Amazophrynella v tomto století nesmírně rozrostl. V minulém století totiž byly popsány jen dva druhy těchto ropuch, všech ostatních deset pak bylo popsáno teprve v posledních dvaceti letech. Když bylo s jedním samcem při pořizování fotografií manipulováno, ztuhly mu končetiny, pak strnul celý a předstíral smrt (tonická imobilita nebo též tanatóza). Podobně se při nebezpečí chová i příbuzný i druh A. minuta, jinak je tento způsob ochrany před predátory docela běžný i mezi jinými obratlovci (od obojživelníků přes plazy až po savce, jako jsou vačice). A. gardai žije v deštných lesích v nadmořské výšce 500 až 2000 metrů nad mořem. Předpokládá se, že období rozmnožování probíhá u tohoto druhu na začátku roku - samci a samice spolu byli viděni v únoru, odborníkům se ale nepoštěstilo slyšet samce při skřehotání. Druhové jméno této ropuchy ctí profesora Adriana Antonia Gardu, významného herpetologa, zabývajícího se neotropickými bezocasými. 



Všechny fotografie použité v tomto článku pocházejí z webu Species New to Science. Nádherní malí obojživelníci, že? Doufejme, že nevyhynou. Myslím si, že minimálně Atelopus moropukaqumir může být ve velkém nebezpečí vyhynutí, neboť příbuzný a výše zmíněný druh A. erythropus klasifikuje IUCN jako kriticky ohrožený!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější