Včera, 9. září 2020, byl v žurnále Proceedings of the Royal Society B uveden popis nového druhu vyhynulého primáta, který žil v období miocénu před zhruba 13 miliony let. Za výzkumem stál tým vědců z Arizona State University, tvořený Christopherem C. Gilbertem, Alejandrou Ortiz, Kelseym D. Pughem a dalšími odborníky. Věnovali se zkoumání kompletní stoličky ze spodní čelisti zvířete, o němž nakonec usoudili, že se jednalo o předchůdce gibonů.
Fosilizovaná stolička byla objevena v roce 2015 v Lower Sivaliks, na nalezišti charakterizovaném především pískovcovými kameny a sedimentárními horninami vzniklými z konsolidovaného bahna, na území mnohem většího naleziště Ramnagaru v indickém regionu Džammú a Kašmír, jenž byl do roku 2019 spravován jako stát. Jde o první objev fosilního primáta v Ramnagaru za posledních téměř sto let. Vědecký tým pojmenoval zvíře Kapi ramnagarensis. Jeho pozůstatek se datuje přímo do období před 13,8 až 12,5 miliony let. V této době žili shodou okolností na území Ramnagaru také předchůdci orangutanů. A právě to je další důvod, proč je tento objev tak důležitý; ve stejné době a na stejném místě koexistovali předchůdci dvou odlišných druhů hominoidů. Kapi představuje důležitý článek v poznávání historie celého kladu. Hominoidi se vyvinuli v Africe, odkud se později začali šířit do Asie, až nakonec v podobě gibonů a siamangů (čeleď Hylobatidae) a také orangutanů (čeleď Hominidae) osídlili oblast jihovýchodní Asie. Předtím, než se zabydleli v teplých tropických lesích Malajského poloostrova a velkých indonéských ostrovů, však jejich předkové prožili strastiplnou cestu z Afriky přes Arabský poloostrov a severní Indii. Fosilní nálezy předchůdců orangutanů už byly kdysi dávno v Ramnagaru nalezeny, avšak nález hylobatida druhu Kapi ramnagarensis dokazuje, že k migraci předchůdců gibonů docházelo ve stejné době, kdy se z Afriky do jihovýchodní Asie šířili i předkové orangutanů. Obě skupiny hominoidů tedy podnikly podobnou cestu ve stejné době, a migrovali více či méně po stejné trase.
Kapi ramnagarensis je také nejstarším zástupcem čeledi gibonovitých, a posouvá historii celé skupiny ve fosilním záznamu přinejmenším o pět milionů let hlouběji do minulosti. Řadí se k několika málo vyhynulým druhům hylobatidů, které vůbec známe - těmi dalšími nejvýznačnějšími zástupci čeledi jsou například pleistocénní druh Bunopithecus sericus z čínského S'-čchuanu a teprve nedávno vyhynulý Junzi imperialis, jenž vymizel před zhruba dvěma tisíci lety. Zjistit, že stolička patřila předchůdci gibonů, nebylo pro vědecký tým nic jednoduchého. Jak Christopher Gilbert sám řekl, museli si nejprve udělat domácí úkol z gibonovitých a jejich vývoje, než s jistotou určili, že zub patřil právě zástupci této čeledi nebo taxonu, který jí předcházel. Alejandra Ortiz uvedla, že zjištěná fakta je třeba brát s opatrností, přesto je však kapiho stolička tak podobná stoličkám dnešním gibonů, že by bylo velkým překvapením, kdyby se někdy v budoucnu přišlo na to, že tým chyboval. Opravdu tu tedy máme nejstaršího předka gibonů, kterého věda dosud poznala.
O životním stylu tohoto primáta nevíme prakticky nic, snad žil na stromech stejně jako jeho dnešní příbuzní, a živil se především ovocem. Dnešní gibon lar (Hylobates lar) je především frugivorní, ačkoliv 29 % jeho jídelníčku se skládá i z listů, přičemž se čas od času přiživuje hmyzem a také květinami. Na území Indie samozřejmě giboni přežívají dodnes, příkladem může být gibon hulok (Hoolock hoolock) ze severovýchodu země, výrazný primát s dlouhými předními končetinami, stejně jako ostatní hylobatidi schopný brachiace, blízce příbuzný vyhynulému bunopitékovi. Tým z Arizona State University dostal nedávno grant z National Science Foundation, a hodlá jej využít k dalšímu hledání a výzkumu fosilií primátů v Ramnagaru.
Gibon hulok (Hoolock hoolock)
CT scan nalezené stoličky primáta druhu Kapi ramnagarensis
Za informace o tomto objevu vděčím webům Science Daily a Sci-News, původní studii pak naleznete na tomto odkazu. První obrázek pochází z webu Mongabay, druhý pak ze stránek Leakey Foundation.
Žádné komentáře:
Okomentovat