Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (1/5)

Svět čeká apokalypsa, jež z něj nakonec smete většinu lidské populace. Za dvacet let bude svět vypadat úplně jinak. Ale nyní, na konci roku 2019, to všechno pouze začíná. Lovci kryptidů přišli v několika posledních měsících o dva nesmírně odvážné členy, Kate Henshallovou, a vůdce týmu Jacka Owena. Přidal se k nim však Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn Dean, jenž přicestoval z budoucnosti s cílem zabránit oné strašlivé katastrofě... Tu ovšem nezpůsobí jen Shai'ri, mimozemšťané, kteří se postupně chystají kolonizovat Zemi. Brzy se do hry přidá i druhý element, jenž bude spouštěčem armageddonu stejně tak důležitým... Čas ubíhá. Lovci kryptidů jsou poslední nadějí lidstva...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST PRVNÍ:

Zpoza černých mračen vyšel měsíc. Jemně poslal trochu bílého světla do temnoty, jež skvěla v černočerné uličce. Odhalil tak několik polorozpadlých budov v zuboženém stavu, jež měly být dávno strženy. Působily jako protiklad tomu, co se rozléhalo jen několik kilometrů od nich. Ze střechy té nejvyšší bylo možné zahlédnout neonová světla a nápisy kandži, zdobící k černé obloze se deroucí budovy hlavního města Japonska, Tokia. Jen málokdo ví o prapodivném, nebezpečném světě tokijského podsvětí tolik, jako muž, jenž se kradl tou chladnou nocí. Byl oděn v černém obleku, jeho obličej kryla stejně zbarvená maska, a na šedém opasku měl připnuty samurajský meč, sadu šurikenů, pár dalších bojových pomůcek a teleskopickou tyč. Na západě ho lidé znají jako Akihika Yukimuru, člena Lovců kryptidů. Ale tady, v Tokiu, proslul mezi bosy podsvětí i obyčejnými lidmi jako maskovaný strážce města, přezdívaný Habu. Habu, had, který útočí i na stín. Zuřivec s tragickou minulostí, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Habu byl odnepaměti noční můrou každého zlotřilce, který přijel do Tokia provádět špinavosti. Té noci byl Habu na stopě. Podobně jako had sleduje stopu svým rozeklaným jazykem, sledoval Habu dva japonské mladíky, jež pomalu kráčeli temnou uličkou. Zamířili do velkého domu s oloupanou omítkou. Habu zůstal na chvíli sedět na kraji střechy vedlejšího stavení, a v rychlosti promyslel, jak bude jednat dále. Obě budovy měly střechy na stejné úrovni. Habu nemeškal, a rozběhl se. Přeskočil mezeru mezi nimi, a lehce dopadl na kraj střechy vedlejšího domu. Pak se zhoupl dolů, drže se okraje střechy, a proskočil okenicí, jež nenesla sklo jistě už několik let. Tiše se tak dostal dovnitř. Dům měl tři patra, on byl v tom nejvyšším. Ze druhého se ozývaly ztlumené lidské hlasy. Habu neslyšně přiběhl ke schodům, a shlédl níže, jen aby spatřil třináct silných chlapů s pistolemi při opascích či v kapsách, k nimž se přidali ti dva mladíci, jež Habu celou noc sledoval. Otevírali dřevěné krabice s nesmírnou opatrností. Bylo v nich přenášeno něco, co mělo ohromnou hodnotu. Drogy? Zbraně? Peníze? Z takové dálky, a ve světle obyčejné žárovky zavěšené na drátu, jíž si ti darebové na svou práci svítili, to nemohl poznat. Oči Habu se však upnuly na jednoho muže, stojícího ve středu kruhu. Mluvil se svými kumpány nadneseným tónem. Byl to také silák, a na čele se mu leskla jizva od čepele samurajského meče. Kdykoliv, kdekoliv, poznal by Habu svého největšího nepřítele, pána zločinu Tokia, Amana. Ať už tu ta banda prováděla cokoliv, když v tom měly prsty Amano, musela to být pořádná špinavost.

Aniž by si toho zlotřilci všimli, skočil Habu ze schodů, a dopadl do tmavého rohu těsně vedle nich. Tmavé oblečení odvážného ninjy splynulo s okolím. Ale i ti nejlepší občas dělají chyby. Habu si brzy uvědomil, že jeho tichá společnost zaujala ještě někoho. Z opačného rohu místnosti vyšel jeden z Amanových draků - dvoumetrový, čtyřnohý tvor s masivními jehlicovitými zuby, vybíhajícími z jeho čelistí tak, že byl sotva schopen zavřít tlamu. "Nani ga okotte iru?" vyhrkl Amano, otáčeje se na svého mazlíka. "Kare wa nani ka nioi ga shita to omou," odpověděl rychle další gangster. "Here's Johnny!" ozval se chraptivý, hluboký hlas z temného rohu. Habu vyskočil jako přízrak a pěstí srazil k zemi prvního ze zločinců, který se mu postavil. Na další tři, jež okamžitě sáhli po pistolích, vyhodil šurikeny. Zasáhl je do hlavy nebo přímo do hrudníku! Pak vytáhl svou kovovou tyč, ve vteřině zmáčkl červené tlačítko v jejím středu, tyč se roztáhla, a on jí praštil do hlavy dalšího darebáka. Díky svým rychlým reflexům uskočil noži, jímž po něm máchnul jeden z těch dvou mladíků, a kopl ho mezi nohy. Pak se jeho oči upnuly na Amana. Také vytahoval pistoli. Habu odhodil tyč - zasáhl tak někoho do hlavy - a zasáhl šurikeny pár dalších darebáků. Nato Amano poprvé vystřelil. Ale jeho největší nepřítel se kulce dokonale vyhnul. Udělal salto, a kopl do žárovky. Na celém zaprášeném patře zavládla tma. Jen měsíční světlo, jež procházelo poničenými okny, ozařovalo ten strašlivý masakr. Habu spráskal každého, kdo se mu postavil do cesty. Amanovo sebevědomí dosti kleslo, když místo dávného nepřítele omylem zastřelil druhého ze dvou japonských mladíků. Ve chvíli, kdy se dával na útěk, přibližoval se již k Habu dvoumetrový drak. Švihl po něm ocasem. Habu uskočil, odrazil se nohama od zdi, a zamířil tak přímo do drakova otevřeného chřtánu. V tu chvíli uvolnil z opasku plynový granát, a vrhl jej přímo do drakovy tlamy. Zděšený řev Amanova hybrida musel probudit celý blok. Plyn zvíře úplně paralyzoval. Zakolébalo se, pak se mu podlomily obě zadní, načež i obě přední končetiny, a hlava na dlouhém krku tvrdě dopadla na podlahu. Celé patro se otřáslo. Habu se rychle vypořádal s ostatními gangstery. Neměli šanci. Dnes v noci byli za své činy tvrdě potrestáni.

"Nechám tě tu o samotě s mrtvolami, zmijáku!" zasmál se Amano, a zamířil ke schodům vedoucím do prvního patra. Měl před budovou zaparkováno auto, a plánoval po jejím opuštění rychle zmizet. Habu to tak ale nemohl nechat. "Počkej, kámo! Párty ještě neskončila," řekl svým temným hlasem, popadl kovovou tyč ze země, a vrhl ji na Amanova záda. Ten dostal takový zásah, že se mu div nezlomila páteř. Habu vytáhl pistoli, z níž se vystřelilo lano s hákem. Společně přeletěly silný dřevěný trám nad stropem, načež se hák zaryl do Amanových kalhot. Lano se obtočilo kolem jeho nohy, a když Habu stiskl znovu spoušť pistole, projel Amanův obličej prachem podlahy. Hned poté byl Amano vyhoupnut hlavou dolů nad dřevěné krabice, jejichž zboží se ještě před pár minutami věnoval. Celé se to stalo tak rychle!

"Ty ses vrátil," zasmál se zlostně Amano, přestože z jeho hlasu vycházel strach. "Těch pár měsíců bez tebe v Tokiu pro nás bylo požehnáním. Kdybys tak věděl, co všechno jsme tu provedli!" smál se. "No, jsem tu proto, abych odčinil vaše škody," řekl Habu, a podíval se do krabice. To, co v ní spatřil, mu zastavilo srdce. Podíval se na Amana. Pořád se tak zvláště usmíval. Habu ho popadl za límec košile, a přitáhl si ho k sobě. Amano visící hlavou dolů byl zcela bezmocný. Nesnažil se ani bránit rukama, věděl, že Habu by se s ním rychle vypořádal tak jako tak. "Co to je?!" zařval mu maskovaný hrdina do obličeje. "Nevidíš? Asi nějaká stará známá věc? Překvapil
o tě to?" usmíval se Amano. Habu si ho přitáhl ke své tváři. "Poslouchej mě, Amano. Mám tě tu tak, jak jsem tě vždycky chtěl. Jako na popravě! Můžu ti teď klidně rozsekat hlavu, a ty kusy masa pak prodat v kebabech! Řekni mi, sakra, co to má znamenat!!!" rozzuřil se. "Ty s tím zabíjením nějak jedeš," zasmál se Amano, "dřív jsi zločince jenom chytal, a čas od času zranil. Koukni se, co děláš teď. Kolik lidí si tu oddělal... Tady má někdo problémy!" "To říká ten pravej," odpověděl Habu, a dal Amanovi ránu pěstí do obličeje. Byla to taková rána, že se Amano začal nad krabicí houpat. Krev z nosu mu začala téct po čele. Habu vytáhl z krabice jednu průhlednou plastovou krabičku s několika injekcemi, naplněnými zelenomodrou látkou. Pro jistotu ji otevřel, strhl si masku, a přičichl k ní. Zakuckal se přitom. "Copak, nevoní?" rozchechtal se zase zlostně Amano. "Líp než ty, borče," reagoval na to Habu, aniž by se na svého nepřítele podíval. Nebylo pochyb o tom, co ta látka byla zač. Sérum agresivity, vyvinuté původně Larrym Brickellem. Před dvěma lety ho Amanovi lidé vyzkoušeli na Pierru Leroyovi na příkaz muže jménem Deylin Nieto, proti němuž tehdy Lovci kryptidů bojovali. Nieto pak látky využíval k probuzení těch nejdivočejších instinktů ve zvířatech, jichž využíval k dosažení svých cílů. Že obchod se sérem agresivity pokračoval i nyní, v prosinci roku 2019, Akihika nepříjemně překvapilo. Prohlédl si krabici. Ano, dodavatel té látky, oficiálně na štítku identifikované jako nový typ růstového hormonu pro zeleninu, byl Amano. Měl tedy stále přístup k výrobě séra agresivity!

Ještě více však Akihika zarazilo, kam měly být krabice se sérem agresivity poslány. Do Nikaragui. Toto nebyl jen obyčejný špinavý obchod. Šlo tu o něco mnohem víc... Akihiko si opět nasadil masku, a stal se tak z něj nebezpečný, všemi obávaný Habu. "Komu jsi to hodlal poslat?" zeptal se Amana. Ten se opět rozesmál: "To už je jedno, zmijáku. Za posledních pár měsíců jsme těch krabic poslali tolik, že už s tím nic neuděláš! Nic... Vůbec nic..." Habu do krabice kopl, všechny injekce z ní vypadaly a rozbily se o zem. Pak se dal na odchod. Amano, stále se houpající nad tou spouští po Akihikově ráně pěstí, se přestal smát. "Počkej! To mě tady takhle necháš?! Jak se odtud mám dostat?!" zařval. "Volej o pomoc," řekl drsným hlasem Habu, a zmizel ve tmě.

Akihiko se ve své zemi zdržel už jen několik dalších dnů. Tokiem se proháněl od poloviny listopadu do poloviny prosince, a uvážil, že bylo na čase vrátit se k Lovcům kryptidů. Nový objev jej velice znepokojil. Před odletem navštívil svého mentora, pana Makoto, na ostrovech Oki. Ten mu dal jedinou radu: ať jde o cokoliv, jednej rychle. Když se letadlo, mířící z Tokia do Londýna, ocitlo nad sněhobílými pláněmi Sibiře, zavolal Akihiko Pauline Jetkinsové, vůdkyni Lovců kryptidů, a sdělil jí, že byl na cestě zpět. Jen krátce se jí zmínil o svém zjištění. Pak otevřel časopis, věnující se dění po celém světě. První titulek působil jako pěst na oko. "Na hranici Nikaragui a Hondurasu přepadl farmáře neznámý netvor," tvrdil titulek.

Základna Lovců kryptidů na jihu Londýna byla v polovině prosince nesmírně klidným místem. První, koho Akihiko potkal v chodbě, byl Pierre. "Tak co, už je ti líp?" zeptal se ho. Pierre se pousmál: "No, však víš." "Ten tvůj proslov na pohřbu Kate byl dobrý," usmál se Akihiko, "nikdy se ničím nenech zlomit." Poplácal Pierra po zádech a vyšel o patro výše. Tam se proti němu přihnal Tatzelwurm. "A sakra, už zase vyletěl z ohrádky!" vykřikl Roger. "Heh, jenom ho tu nech běhat. Zvířata potřebujou volnost," řekl Akihiko. Tatzelwurm se jen trochu otřel o Akihikovy nohy, a pak zamířil opět do nižšího patra, za Pierrem, se kterým se také rád kamarádil. Fahada zastihl Akihiko v jeho pokoji. Pouštěl si línou havajskou hudbu, a pořád se protahoval. "Typický," řekl Akihiko, když si ho Fahad ani po dvou minutách, během nichž naň japonský zuřivec zíral, nevšiml. Po vybalení věcí se Akihiko odebral do kuchyně, kde zastihl Deana a Pauline. Pauline svému synovi zrovna říkala, že je již ve čtvrtém měsíci těhotenství, a že se obává, jak to s ní jakožto s vůdkyní Lovců kryptidů bude do budoucna. Akihiko otevřel ledničku a vytáhl pivo, načež se ho Dean okamžitě začal vyptávat na Tokio. "Amano prostě sérum agresivity prodává," odpověděl krátce Akihiko, "a nejvíc zarážející je, kam ty bedny posílá. Míří do Nikaragui." Pauline se zvedla od stolu. Dean raději mlčel. Paulinin zděšený výraz se ale brzy změnil. "Ale to nedává smysl," řekla, "proč by je posílal zrovna do Nikaragui? Má tam snad někoho?" Pak se napila limonády. "Nietova podvodní budova je už rok a půl pod kontrolou CIA. To bylo to nejnebezpečnější místo, kam by se taková zásilka mohla dostat... Jestli se Nieto skrývá v Nikaragui, a odkupuje od Amana sérum agresivity, pak se sám vystavil velkému nebezpečí. Navíc to provádí někde ve svém úkrytu, kdovíkde... Je to vážná zpráva, ale... Neřekla bych, že by se to nedalo vyřešit," dodala Pauline. "A co ti netvoři na hranici Hondurasu a Nikaragui? Slyšeli jste o tom napadení?" zeptal se japonský zuřivec, a odložil láhev piva na stůl. "Jo," odpověděl Dean, "zvláštní, že?" Otočil se na Pauline. Ta opět nasadila poněkud temnější výraz. "Mělo by se zjistit, co se tam děje," řekla. Akihiko zakýval hlavou. Sáhl znovu po láhvi piva. Na stůl ale skočil Compsognathus Lil, láhev porazil, takže pivo se rozteklo po stole, a on jej začal hltavě pít. "Ech, chybí mi Tokio," řekl otráveně a odešel z kuchyně.

Akihiko dále zavolal agentce Barbaře Kentové. Reagovala dosti překvapeně, když se dozvěděla o Amanových zásilkách séra agresivity do Nikaragui. "Možná to ale dává smysl," řekla nakonec. "Ty útoky?" zeptal se Akihiko. "Jistě," odpověděla Kentová po telefonu, "CIA má o tom tvorovi nějaké informace. Možná nezaútočil na farmáře sám... Možná ho na něj... někdo poslal." "Nieto podobné věci dělával," řekl na to Akihiko, "před dvěma lety vypustil pár svých výtvorů na Trafalgarském náměstí v Londýně, a já s nimi pak musel bojovat... Rád věci testuje. Otázkou je, proč by se vracel do rodné země, kde je na něj vypsán zatykač..." "No, zatykač je na něj vypsán po celém světě," zasmála se do telefonu Kentová, "ale máte pravdu. Kam by se tu ukryl?" "Hádám, že vy sama jste v Nikaragui, co?" zeptal se Akihiko. "Jak říkám, CIA ten útok vyšetřuje. Máme pro to dobré důvody." "To chápu. Týká se to Nieta, to jsme všichni pochopili," dodal Akihiko. "Možná byste se nám tu hodili," navrhla Kentová, "nechtěli byste přiletět? Lovci kryptidů by vážně přišli vhod." Pak vzdálila telefon od ucha a usmála se na Amandu. Obě seděly mezi desítkami vojáků uprostřed nikaragujské džungle. "Rád se zase dostanu do akce," odvětil Akihiko, "a myslím, že by do akce rádi i někteří mí kolegové."

Lovci kryptidů vyslali na hranici Hondurasu a Nikaragui bojovou trojku; Akihika, Rogera a Fahada.
Letoun Cryptid Swift doletěl na souřadnice, jež Kentová poslala, krátce poté, co středoamerickou džungli zahalila další noc.

S čím se Akihiko, Roger a Fahad utkají? Jaký další netvor číhá na své oběti ve skrytu středoamerického pralesa? Pokračování příště...