Lovci kryptidů 3: Invaze (1/8)

Jejich čas nadešel... V srpnu roku 2018 se Lovci kryptidů, tým složený z Jacka Owena, Pierra Leroye, Pauline Jetkinsové, Akihika Yukimury, Fahada Ghazalliho a Rogera Neilla, poprvé setkali s krvelačnými Chupacabrami na výpravě na Portoriko. Ukázalo se, že Nietovo sérum agresivity učinilo z Pierra jakéhosi mutanta - v citovém rozpoložení se proměnil v hrozivé zelené monstrum s keratinovými drápy. Pak v září následoval objev multiverza; paralelního vesmíru. Vše v něm bylo dokonalé. A žila v něm i Pierrova dávno zesnulá sestra Sabine! V říjnu se po neshodě Lovci kryptidů rozdělili na dva tábory. Wendigo, který byl Jackem přemístěn z kanadské divočiny do tajné základny CIA v Kentucky, byl druhým týmem vypuštěn do lesů tohoto amerického státu. Pak dva týmy Lovců kryptidů pokračovaly ve své práci; původní tým musel bojovat s uprchlým Metallerem a Deylinem Nietem, kterého vysvobodil z vězení Stephen Barry, tým v paralelní dimenzi se seznámil s bytostí jménem Curupira. V lednu 2019 se ukázalo, že paralelní dimenze byla vytvořena nesmírně mocnou kosmickou entitou jménem The Father jen proto, aby si s Pierrem, Akihikem a Fahadem pohrávala. Portál v konžském pralese byl zničen, stejně jako celý paralelní vesmír. Entitu se podařilo odrazit s pomocí Zhou Lenova přístroje z paralelní dimenze, který se ukázal být neuvěřitelně silným objektem. Zatímco v únoru Pierre řádil ve Venezuele a snažil se pomstít vrahovi své sestry, Samu Weberovi, začal se malý Tatzelwurm, mazlík Lovců kryptidů, projevovat jaksi podivně. Nakonec byl sice vyléčen, ale parazit, který mu onemocnění způsobil, zůstal zavřen v mrazícím boxu v podzemní části základny. Jack měl velmi neotřelý nápad; využít Zhou Lenovo zařízení k navázání telepatického kontaktu s kryptidy. Ovšem experiment s Chupacabrou nedopadl dobře; aniž by o tom Lovci kryptidů věděli, parazit z mrazícího boxu unikl a nakazil Chupacabru. Následoval incident v Londýně, během kterého zemřel jeden člověk. Agresivní Chupacabra pak byla vrácena na Portoriko, a začala infekci šířit dál. Lovci kryptidů o tom opět neměli ponětí. Po událostech v Himálaji, během nichž se ukázalo, že jejich dávný nepřítel, zabiják kryptidů Gregory Martin, je stále živ, nalezl Quartermaine, muž povídající si naschvál před ostatními se svým stínem, tzv. Briddimský drahokam. Předmět, který svému vlastníkovi dodává nadpřirozené schopnosti. V dubnu svolal britský premiér Mayson Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, jež se má nyní, v červnu, konat v americkém městě Seattle. Mayson sám je pro lov a zabíjení kryptidů. Budou se muset Lovci kryptidů pokusit o to, aby byli tajemní tvorové chráněni? Možná na to nebude čas. Brzy totiž dojde ke katastrofě.

Třináctá kapitola je závěrem třetí série příběhu.

LOVCI KRYPTIDŮ 3: INVAZE, ČÁST PRVNÍ:

Měsíc pomalu zahalovala temná mračna. Jeho svit skrze ně jen sotva procházel. Působila jako závoj. A tím závojem jako by si Měsíc chtěl zahalit svůj obličej, své oči, aby nemusely přihlížet následkům té hrůzy, ke které před nedávnem došlo tam dole, na zemi. Kolem mrtvoly dospělého muže, ležící jen několik metrů od dětské houpačky, jež se s vrzáním stále pohybovala, stálo několik agentů CIA. V popředí týmu byl Arik Thomson, ředitel CIA. Muž s trochu širším krkem, rozhodně však ve skvělé fyzické kondici. Nic neříkal, ale z nadzvednutého obočí šlo jasně poznat, že byl nesvůj. Stát před mrtvolou člověka nikdy není příjemné, zvláště pak před mrtvolou tak zmasakrovanou. Na obličej zabitého muže posvítila baterkou Amanda Lyonsová, a pak se k němu sklonila agentka Barbara Kentová. Prohlédla si rýhy v jeho obličeji a obrovský kousanec v krku, zalepený zaschlou krví. "Nejprve na něj skočila a povalila ho k zemi," řekla agentka, obrátivši se na Thomsona, "bojovali spolu, proto jsou tu poházené kusy hlíny a cáry oblečení. Pak mu nejspíše rozdrápala obličej. Možná právě v tu chvíli tak vášnivě vrčela a on řval, jak nejhlasitěji mohl, čehož si všimli místní. A pak mu konečně začala sát krev z krku." "Nějak podobně to vypadá vždycky," reagoval na to Thomson, "odeberte mu vzorky krve." Amanda k němu přistoupila. "To bude asi zbytečné, pane. V krvi obětí se vždy najde ta samá látka," řekla mu. "To je jedno, agentko. Zkrátka vezměte vzorek," rozkázal Thomson a ztratil se mezi ostatními agenty. Sedl si do auta. Zatímco byla mrtvola přenášena do většího vozu, přistoupila k němu agentka Kentová. Thomson stáhl okýnko. "Možná už je čas, pane," řekla s tajemným výrazem v obličeji. Thomson nervózně pokýval hlavou. "Tohle je 143. vražda způsobená Chupacabrou v okolí New Orleans od konce dubna 2019," rozpovídal se, "a budou další. Na americké pevnině jsou jich teď desítky..." Agentka Kentová vytáhla svůj tablet a podívala se na noční záznam pořízený na konci dubna v přístavu v New Orleans. Desítky agresivních Chupacaber na něm vyskákaly z lodi "New Orleans Beast" a pozabíjely před kamerami všechny pracovníky přístavu. Pak se roztrousily po okolí města. A nikdo o tom dosud nevěděl. CIA to neustále utajovala. Ani její spojenci o incidentech neměli ponětí. "143 vražd způsobených Chupacabrami je dost na to, abychom o nich informovali Lovce kryptidů," řekla agentka Thomsonovi. Ten se jí přísně zadíval do očí. "Víte, že to bude jeho chyba," řekl ostře. Pak zašustil nějakými papíry s daty. "Nechci, abyste volala Jacku Owenovi," pokračoval Thomson, "protože mu přestávám věřit. Paraziti v krvi Chupacaber? Nikomu z nás to nepřijde normální." "Souhlasím s tím, že paraziti způsobující nadměrnou agresivitu těch zvířat zřejmě pochází odněkud z Evropy, a k jedné z Chupacaber se nejspíše dostaly v základně Lovců kryptidů v Londýně letos v únoru... Je to dost pravděpodobné. Ale řekněte, pane, budeme ještě čekat? Nebo se konečně připravíme na tu katastrofu, ke které možná brzy dojde?" mluvila na něj Kentová. "Víte, co mě děsí, Kentová? Že od roku 2017 dochází každý červen k nějakým strašným událostem. Jo, přesně tak. Červen 2017, New York. Zhou Len a jeho armáda kryptidů. Červen 2018, Kalifornie. Útok Nietových robotů X-77 na L. A. A ani bychom nemuseli mluvit o slavné bitvě v Granadě, ke které následně došlo. A červen 2019? Dokážete si představit, jak na to budou lidi reagovat?" řekl Thomson. Agentka se odmlčela. "Zavolám druhé části týmu. Té, která pracovala po několik měsíců v paralelní dimenzi. Leroy, Yukimura, Ghazalli," pokývala hlavou agentka. Pak se ještě otočila na Thomsona: "I tak ale nevím, proč bych neměla Owenovi věřit. Spolupracuje s námi už rok. A jestli tohle všechno způsobil on, byť nechtěně, bude taky vědět, jak se s tím vypořádat. Lovci kryptidů jsou tým. Ne pár jedinců, tým."

9. červen 2019 ve Philadelphii. V ulicích jedenapůlmilionového pensylvánského města to hýřilo barvami. Lidé při pochodu mávali duhovými vlaječkami. Právě probíhala Philly Pride, jedna z největších událostí roku. Fahad, Akihiko, Roger, Pierre a Curupira spolu seděli na dvou lavičkách a sledovali celý pochod. Fahad také držel duhovou vlaječku a byl oblečen v pestrobarevném tričku. Akihiko a Roger měli na tvářích nakresleny černo-šedo-bílo-fialové vlajky
. "Tohle je první pride event, na který jsem kdy jako ally šel," poznamenal Pierre. Trochu povzdychl, když pomyslel na svou sestru, zatímco o ní mluvil: "Myslím, že Sabine by se tu taky líbilo. Měl víc afér s chlápky, ale líbily se jí i holky. Byla bi. Vzhledem k její povaze vůdkyně jí úplně vidím v popředí takového pochodu... Škoda, že už mezi námi není." Toto bylo poprvé po dlouhé době, co Pierre nahlas vzpomínal na svou zesnulou sestru. Mluvil však klidně, jeho hlas se netřásl. "Proč lidé pořádají takové pochody?" zeptala se se zájmem Curupira a zakroutila svými o 180° vzad obrácenými chodidly. "Protože v minulosti byly některé skupiny lidí utlačovány. Jen proto, že patří do menšin. Na tom ale vůbec není špatného. Jenže lidstvo se učí pomalu. Červen je nazýván 'pride month' proto, že v červnu 1969 došlo k tzv. Stonewallským nepokojům..." rozpovídal se Fahad. "Fahad o tom utlačování ví svoje," řekl Curupiře Pierre, "vyrostl v muslimské vesnici na jihu Spojených arabských emirátů. Už jako třináctiletého kluka ho ostatní mlátili jen proto, že ho nepřitahovaly holky." Roger se také přidal do hovoru: "Já jsem si teda jen vyslechl spoustu věcí, ale taky jsem to neměl jednoduché, zvlášť jako teenager. Někteří lidi nejsou schopní pochopit, že se některým lidem, jako já, nelíbí nikdo. Že nás prostě lidi nepřitahují. Proto jsem tady. A když se podíváš kolem, je tu spousta lidí oblečených ve fialových tričkách... Lidi z většiny zkrátka měli v minulosti tendenci utlačovat ty z menšin... Doufám, že se situace zlepší." "Jak mohou být lidé k sobě tak krutí?" zavrtěla hlavou Curupira. "Ne všichni lidi jsou takoví," zasyčel Akihiko, "jen někteří. Nelíbí se jim změny. Nelíbí se jim, že někdo není jako oni. Nebo že chce někdo zmařit jejich plány. Vezmi si Zhou Lena. Toho darebáka, co chtěl před dvěma roky ovládnout svět s pomocí armády kryptidů. Pamatuju si, jak mě šlehal ve sklepě své vily, mučil mě..." Náhle Akihikovi zazvonil telefon.

"Tady agentka Kentová," ozvalo se z telefonu, "zdravím, Akihiko." "Barbaro," podivil se Akihiko a podíval se na své přátele, "proč nejste tady, ve Philadelphii? Mysleli jsme, že tu budete s Amandou." "Strašně ráda bych se aktivně zúčastnila letošního duhového měsíce, ale máme tu problém," řekla agentka, "potřebuji, abyste co nejdříve přiletěli do New Orleans. Týká se to kryptidů. A velkého problému, který s nimi máme." "Co to znamená?" zeptal se ostře Akihiko. "Vypadá to, že tu máme invazi Chupacaber. Zatím zabíjely jednotlivce, zvláště během nocí. Ale čekáme, že to brzy propukne ve velkém," odpověděla agentka. Pierre to všechno slyšel. Gestem ostatním naznačil, aby šli za ním. Lehký letoun Velox 76, kterým tým do Philadeplhie přiletěl, se nacházel na střeše jednoho pořádně vysokého mrakodrapu. Doslova za pár desítek minut už měli být v Louisianě a dozvědět se víc přímo od agentky a ostatních pracovníků CIA.

V tuto dobu začínala ve městě Seattle ve státu Washington Konference o lovu a ochraně kryptidů, které předsedal britský premiér Harold Mayson. Hrdě se postavil před světové státníky a začal se svým projevem: "Vážení přátelé, je mi ctí zahájit vůbec první Konference o lovu a ochraně kryptidů, která bude probíhat po následujících 14 dní. Možná se ptáte, proč tak dlouho. Možná se ptáte, proč to celé nezabalit za dva dny? Má odpověď je taková: Kryptidi jsou skuteční. Všichni o nich víme. Nejsou to už ta záhadná zvířata z rozmazaných fotografií. Oni existují. Ale co s nimi? Jsou přátelští? Jsou nebezpeční? Nechci všechny ty tvory, vzájemně nepříbuzné, házet do jednoho pytle. Jsem ovšem přesvědčen, že o jejich budoucnosti musíme rozhodnout. Musíme probrat, co s nimi. Už došlo k mnoha incidentům, s nimiž byli kryptidi spojeni. Říjen 2017, Yuliría. Únor 2019, Londýn... To jsou důvody, proč jsem se rozhodl tuto konferenci svolat..."

V základně Lovců kryptidů v jižním Londýně seděli Jack a Pauline na gauči uprostřed hlavní místnosti, a sledovali Maysonův projev živě v televizi. Mezi nimi ležel malý Tatzelwurm a zíval. Zrovna se probouzel ze spánku. "Nepřehání to trochu? Mayson mi přijde opravdu mimo," poznamenala Pauline. Jack se zamračil. "Myslím, že se té konference zúčastníme a informujeme celý svět o tom, co Mayson prováděl v dubnu na Sumatře s Orang Pendeky... Z jeho pohledu tohle bude Konference o lovu kryptidů. Ale ne o jejich ochraně. Ovšem dokázat světu, že kryptidi nejsou nebezpeční, nebude složité," řekl Jack a nakonec se usmál. Nevěděl však, že brzy mělo dojít k něčemu, co by naopak mohlo kryptidy v očích mnoha, mnoha lidí opět zdémonizovat.

Pauline zašla do kuchyně a napila se limonády. Pak se vrátila do hlavní místnosti. Jack si zatím hrál s malým Tatzelwurmem. Ten pištěl radostí, válel se na zádech a třepetal předními končetinami, jedinými, kterými byl vybaven. "Měli bychom mu konečně dát nějaké jméno, ne?" zasmála se Pauline. "Proč jsme ho vlastně dosud nepojmenovali?" zeptala se. "Myslím, že už jméno má... Prostě Malý Tatzelwurm," smál se Jack a dál si hrál s rošťáckým kryptidem. "Co na světě může být přátelštější, než kryptid?" usmál se.

V Barryho úkrytu v New Jersey se opět otevřel mezidimenzionální portál. Daniels, jenž ho otevřel s pomocí ovladače napojeného na Zhou Lenův přístroj z paralelní dimenze, se potil strachy. "Tohle už je třináctý pokus, Danielsi. Jestli to teď nevyjde..." řekl mu naštvaně Barry. "Vyjde," pokusil se o úsměv Daniels. Spustil Zhou Lenovo zařízení. To vyslalo do portálu řadu vln. Měly odrazit cokoliv, co se za protálem nacházelo. Včetně The Fathera, kterému onen svět za portálem patřil. Barry se k portálu přiblížil, jenže ten se sám uzavřel. Barry zařval naštváním a kopl do prvního barelu, jenž byl v jeho blízkosti. Přišel k Danielsovi a chytl ho pod krkem. "Ten portál se musí otevřít! Chápeš to?!" řval mu do obličeje. Vtom se v místnosti ocitl Deylin Nieto. Držel v ruce zkumavku. "Přišel jste na něco?" zklidnil se Barry a přistoupil k němu. "Ten modrý drahokam, který se nachází v Zhou Lenově zařízení... Vydává nějaké záření. Záření schopné měnit vlastnosti věcí kolem nás," řekl hlubším hlasem. "Co je to za blbost?" naštval se opět Barry. "Žádná blbost, zázrak. Když se někdo toho drahokamu dotkne, získá jeho energii. Jeho sílu. A ta mu propůjčí nějaké schopnosti. Alespoň podle mě. Zdemoloval jsem s pomocí toho prášku dřevěný stůl ve své pracovně," hihňal se Nieto. "No a co?" reagoval na to Barry. "Mám takový plán. Chci obnovit svou armádu kryptidů, Stephene. Chci smíchat tenhle prášek s krví kryptidů. Nejprve postačí jeden. A myslím, že to zvíře pak bude mít sílu toho drahokamu. Stane se z něj skutečná zbraň. A pak to použijeme na další, a další!!!" rozchechtal se Nieto. "Jak to souvisí s portálem? Já chci proniknout do té paralelní dimenze..." rozohnil se Barry. "Dočkej času, jako husa klasu," zachechtal se hluboký
m hlasem Nieto a poklepal Barrymu na rameno, "nejprve potřebujeme armádu kryptidů. Věřte mi..."

O pár hodin později přistál Barryho letoun v jednom z rozsáhlých lesů v Kentucky. Barry, Nieto a pár vojáků z něj vyšlo ven. Nieto si nasadil termovizi a prohlédl okolí. "Lokalizovali jsme ho," řekl vůdcovským hlasem. Začínal lézt Barrymu na nervy. Choval se úplně jinak, než když mu pomohl opustit vězení. Nieto byl zase tím starým vůdcem jako dřív. Ale Barry zatím nic neříkal. "Takže Wendigo je tady? V okolí?" zeptal se Barry. "Přesně tak," odpověděl Nieto, "a my ho s pomocí toho prášku ovládneme." Zezadu se ozval úděsný řev. Kolem letounu náhle proběhl obrovitý, šedo-bílý huňatý tvor s tlamou plnou dýkovitých zubů. Skočil na jednoho z vojáků a rozsápal ho. Vojákovy vnitřnosti vyletěly do vzduchu a rozmázly se po zemi. "Proboha!!!" zařval Barry. Udělalo se mu špatně. Všechno se to stalo tak rychle! "Myslel jsem, že bude někde před námi... A on byl za námi!" vykřikl vyděšeně Nieto. Další vojáci začali do Wendiga střílet ze samopalů. Jenže mu to zřejmě nevadilo. Jednoho po druhém zabil. Utrhal jim hlavy, ruce i nohy, jednu z končetin začal dokonce chroupat, přičemž hleděl na Barryho a Nieta. Nieto se proti němu rozběhl a hodil po něm injekci s rozpuštěným práškem z drahokamu. Jenže netrefil. Wendigo po něm skočil, Nieto však spadl do křoví. Obrovská ruka s drápy po něm začala šmátrat v listí křovisek. Nieto se plazil pryč. Unikl. "Tohle byl přílišný risk, Deyline!!!" vykřikl Barry. "To zvíře jsem možná testoval před mnoha a mnoha měsíci, a chtěl jsem z něj udělat zbraň... Jenže je to nemožné!" pokračoval v řevu. Vytáhl z kapsy malou střelnou zbraň, zmáčkl na ní cuplík a zbraň se poskládala do docela velké, dlouhé pušky. Vytřelil po Wendigovi. Zranil jeho rameno. Wendigo se rozzuřil a skočil na Barryho. "Ne..." zašeptal si pro sebe Barry. Wendigo mu svými drápy usekl hlavu. Do jeho znetvořeného těla pak mlátil svými pěstmi a nahlas řval. Stephen Barry byl mrtev.

Deylin Nieto se vyplazil z křovisek. Když viděl, co se právě stalo Barrymu, udělalo se mu špatně od žaludku. Rozběhl se ke kaluži krve, pocházející z Wendigova zraněného ramene. Natáhl krev do injekce. Na víc neměl. Wendigo se naň otočil a mocně zařval. Nieto začal s úprkem. Měl pocit, že takto rychle ještě nikdy v životě neběžel! Dostal se do letounu a uletěl. Wendigo však neměl zájem o jeho pronásledování. Hleděl si těla Stephena Barryho, a polykal jeho maso.

Jakmile se Nieto vrátil do Barryho základny v New Jersey, čekal ho další šok. Celá základna byla poseta mrtvolami. Uprostřed hlavního sálu budovy ležel mezi všemi těmi mrtvými těly chudák Daniels a natahoval k Nietovi ruku. Chybělo mu oko, na ruce neměl palec, z rány crčela krev. A brečel. "Co se tady stalo?" vyděsil se Nieto. "Stalo se to tak rychle... Projeli jsme to..." zašeptal Daniels. Zemřel. Nieto se roztřásl. Pohlédl na Zhou Lenův přístroj z paralelní dimenze. Byl na svém místě, netknutý. Ten, kdo všechny pozabíjel, si asi nepřišel pro toto zařízení. Ne, to určitě ne! Ten, kdo všechny pozabíjel, si přišel pro Nieta! "Otče," ozvalo se z nejtemnější části místnosti. V rohu zasvítily Metallerovy rudé oči. "Ani nevíš, jak tě rád vidím," řekl skřípavým hlasem dvoumetrový kovový muž a s ostřími vytaženými ze zápěstí začal přistupovat k hrůzou paralyzovanému Nietovi.

Za bílého dne se skupina ohyzdných, skřekajících humanoidních příšer shromáždila kolem rodinného domu na předměstí New Orleans. Bylo jich zde bohatě přes dvacet. Pištěly na sebe, bručely na sebe, dokonce se mezi sebou praly. Asi si spolu tak trochu povídaly o rozdělení své další kořisti. Na zahradě za domem byla čtyřčlenná rodina; matka, otec a dvě předškolní děti. Užívali si víkendového odpoledne. Skupina Chupacaber se rozhodla jim všechnu tu radost zkazit. V mase na rodinu naskákaly. Všechny zabily a začaly sát jejich krev. Pak vůdce celé skupiny, Chupacabra, která byla před několika měsíci infikována parazitem v základně Lovců kryptidů v Londýně, vylezla na střechu domu a začala všechny své druhy svolávat k hromadnému útoku...

Blíží se katastrofa. Inteligentní, agresivní Chupacabry útočí na velkoměsto New Orleans, a zatím o tom ví jen hrstka lidí! Podaří se jim zabránit strašlivému krveprolití? Nebo už je pozdě? Kdo je za to vše vinen? A co se stane s Deylinem Nietem, kterého neustále pronásleduje Metaller? Co bude s Wendigovou krví smíšenou s práškem z drahokamu? Co je vlastně zač ten drahokam, propůjčující úžasné schopnosti? Osud světa je opět v sázce... Pokračování příště.