Lovci kryptidů 3: Invaze (8/8)

Třetí série Lovců kryptidů je u konce. Cesta, která začala minulý rok v srpnu na Portoriku, dnes skončí! Lovci kryptidů si za poslední rok prošli skutečně strastiplnou etapou existence týmu. Jejich názory je rozdělily, postavily je proti sobě, jen proto, aby se tým znovu dal dohromady a čelil nebezpečím jak ze strany kryptidů, tak lidí, jež se je snaží ovládnout, zneužít či dokonce vyhubit. Byla to cesta plná slz a řevu, během níž někteří, zvláště Pierre, prošli nebem i peklem, zažili nejkrásnější i nejhorší chvíle svého života. A zjistili, že ať se stane cokoliv, vždy tu budou mít své přátele. Přátele, kteří budou bojovat po jejich boku do posledního dechu. Právě Pierrův příběh, který započal nočními můrami na samém začátku druhé série a pokračoval vnitřní nestabilitou, sklony k pití, proměnou v monstrum, útěkem před svou novou identitou a následnou ztrátou tohoto úkrytu, a jenž končí přijmutím sebe samého, končí zde... Stále zde však zůstávají otázky: Co bude s kryptidy? Jsou nebezpeční a mají být loveni, nebo si zaslouží být chráněni?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: INVAZE, ČÁST OSMÁ:

Jack zařval. Chvíli měl pocit, že tu strašlivou sílu neudrží. Briddimský drahokam započal svítit jako malá hvězda, jež má brzy vybuchnout. Každý, kdo jeho souboj s The Fatherem sledoval, musel zavřít oči. Jen Jack se stále snažil hledět na astrální formu mocné kosmické entity, a pomalu přistupoval k její vzdouvající, smršťující se hlavě. Držel diamant před sebou. Ruka se mu třásla. Démant opouštěly vlny doslova kosmických rozměrů. Střetávaly se s The Fatherovou astrální formou a procházely jí, třebaže byla nehmotná, do hloubi vesmíru, kde se skrýval. "Nech toho!!! Jsi si vůbec vědom toho, co děláš?!" zaduněl krajem The Fatherův hlas. "Jsem," zašeptal Jack, "ničím tě." Jack náhle ztuhl. V jeho mysli bylo bílo. Doslova. Byla prázdná. Stál uprostřed nicoty. Pomalu se otáčel na všechny strany a vyděšeně sledoval tu nicotu. Každý jeho pohyb byl doprovázen do uší bijícím zvukem. Pak se v tom prostředí objevila obrovitá fialová hlava. Jack se začal dusit. Něco stisklo jeho břicho. Snad to byl neviditelný velký palec? Křičel. Ale v jeho mysli bylo ticho. Nemohl nic dělat. Byl bezmocný. Popadal dech. Udělalo se mu fyzicky špatně. Omdléval. Ovšem poté pomyslel na to, že je vybaven Briddimským drahokamem. Předmět se zjevil v dlani jeho pravé ruky. The Father se rozplynul. Jack se vrátil zpět do reality. "Jacku?! Proboha, jsi v pořádku?!" zakřičela na něj Pauline. "Myslím, že jo," zašeptal Jack, aniž by jej Pauline mohla slyšet. Stále s nataženou rukou postupoval k The Fatherovi, již pomalu mizejícímu. "Mě nemůžeš zničit! To už sis kdysi uvědomil, ne?" řekl Jack. "Jistě. Nikdy jsem tě nepodceňoval, Jacku Owene. Tvá rozhodnost je přece jen... záviděníhodná," odpověděl The Father. "Za to, cos provedl mým přátelům, jak jsi je oklamal... Jak kvůli tobě trpěli... Zaplatíš," zasyčel Jack. Rychle se obrátil na Quartermainea. "Otevři portál! Teď!!!" vykřikl. Quartermaine natáhl levou ruku s drahokamem, a před Jackem se vyrýsoval obrovitý vchod do temných hlubin vesmíru. Jack jím ani neprošel, zkrátka se vypařil. Portál se uzavřel. The Father a Jack zmizeli. "Proboha," řekla Pauline a zakryla si obličej. "Jacku... Kamaráde," zašeptal Pierre. "Kámo, proč jsi tohle udělal?" poznamenal Akihiko. "Co teď? Lidi, co budeme dělat?" ptal se ostatních Roger. "Byl odvážnější, než jsem myslel... On... se obětoval?" řekl Gregory Martin. "Ani nevím, kde je. Kam ho ten portál přemístil?! Co, Jakeu?!" vyhrkl Quartermaine. "Jen ať toho sprostýho grázla zničí. Tenhle... člověk... nakonec nebyl tak špatný," řekl Claude Ngoy.

Jack se ocitl na kusu skály plujícím nekonečným vesmírem. Ptal se sám sebe, jak je možné, že ještě žije. Byla tu zima, nemohl zde dýchat, a přesto už zde stál několik vteřin. The Father levitoval přímo před ním. Byl enormní! Jack měl pocit, že hledí na entitu velikosti Slunce! A přesto ji dokázal vnímat. Celý ten vjem dokázal pojmout, a věděl, jak ji porazit. The Father promluvil. Tentokrát se však jeho rty pohnuly: "Nikdy jsem příliš nezasahoval do dění ve vesmíru. Lidský druh mne však po několik posledních tisíciletí naprosto fascinoval. S těmi nejúžasnějšími lidskými bytostmi, totiž s vámi, Lovci kryptidů, jsem učinil malý experiment. A za tento experiment mě chceš ty, Jacku Owene, navždy zničit? Učinil bys tak před jedním rokem? Před dvěma roky? V době, kdy se tento tým dal dohromady jako malá parta dobrodruhů, a tys ani nevěřil, že nějací kryptidé vůbec existují? Jacku, tak moc ses změnil! Oba to víme moc dobře. Tvůj smysl pro spravedlnost byl pokroucen. Své lidi jsi uvrhl do nebezpečí. Celý svět jsi uvrhl do nebezpečí. Byla to tvá chyba. Invaze krvelačných příšer - tvá chyba! Já jen využil situace. Po poslední desetitisíce let jsem využíval situací v celém kosmu. Malinko jsem si pohrával s jeho obyvateli. S jeho obyvateli, o nichž nemáš ani ponětí. Můj milý příteli z lidských řad, nemáš vůbec ponětí o tom, co je možné. Jak svět, jak vesmír, jehož jsi se stal součástí, z jehož atomů ses zrodil, vůbec funguje." Jack nemohl promluvit. Dusil se. Ale věděl, že s The Fatherem může přinejmenším telepaticky komunikovat. "Možná sis malinko pohrával s některými obyvateli vesmíru, ale to, žes tak učinil s mými přáteli, s mou planetou, tě bude stát všechno," promítl Jack do The Fatherovi mysli. Pohlédl na Briddimský drahokam. Na cokoliv pomyslel, stalo se skutečností. Náhle byl schopen dýchat kyslík. Mohl nasměrovat obrovitý asteroid, aby narazil do hmotného těla The Fathera. Byla to rána doprovázená pekelným zvukem. "Ať už to dělám pro kohokoliv - pro Pierra, pro Akihika, pro Fahada, i pro Ngoye, nebo pro celou svou planetu a její obyvatele - zničím tě, The Fathere," vykřikl náhle Jack, opět schopný mluvit. Jeho myslí však v tu chvíli prolétla řada myšlenek. Tak rychlých, a přesto tak zničujících. "Jsem bytostí schopnou vytvářet alternativní reality. Zničíš-li mě, nebude nic, co by tyto alternativní reality drželo daleko od sebe. Řetězec událostí může být nečekaný, nekontrolovaný a nekontrolovatelný. Víš, co tím myslím," pronesla kosmická entita. Jack uviděl vše možné; Lovce kryptidů jako opěvované hrdiny, jako zločince zavřené ve vězení, uviděl jejich mrtvoly nabodnuté na ostré hroty uprostřed pustiny, spatřil, jak nějaký hrdlořez doslova ukrojil jeho přítelkyni Pauline hlavu... Uviděl mladého muže chránícího Pauline před monstry tak nepopsatelně zrůdnými, že Jack zařval hrůzou. Uviděl však i Lovce kryptidů sedící poklidně v hlavní místnosti londýnské základny. Třináct lidí, dokonce včetně Martina a Ngoye, plánujících obyčejnou výpravu za záhadnými zvířaty. Spatřil Clauda Ngoye zachraňujícího lidské dítě před požárem, jež pohltil mrakodrap. Viděl, jak on sám, Jack Owen, sedí s úsměvem ve své pracovně a hledí z okna na novoroční ohňostroje... Bylo toho mnohem víc. "Tolik možností. Tolik vesmírů. Tolik realit. A jen jedna z nich je ta tvá. V tomto vesmíru," zazněl The Fatherův hlas. "Ale já jsem rozhodnut. Nedovolím, abys mým přátelům znovu ublížil! Dám na ně pozor..." pronesl Jack a v tu chvíli se začal The Father vypařovat. Bodavé paprsky vycházející z drahokamu jej doslova vysávaly zevnitř. "Jacku," zazněla jeho poslední slova, "my oba víme, co přijde."

The Father vybuchl. Entita, která svých neobyčejných schopností využívala po miliony let, zanikla. Zničil ji člověk - cílevědomý, vždy myslící na blaho přátel. Možná již Jack Owen nebyl tím, kým býval dříve, možná provedl na Zemi strašlivé chyby, stále v něm však něco zůstalo. Jeho smysl pro spravedlnost nebyl pokroucen. The Father lhal. Jack zničil tvora, jenž jeho přátelům ublížil, a zasloužil si být potrestán. Exploze zasáhla i Jacka. S pomocí drahokamu vytvořil kolem sebe silové pole, jež však nedokázal dlouho udržet. Připadal si ztracen. Všude kolem něj jen výheň, a on sám, zde ve vesmíru... Ztracený hrdina, jenž však udělal správnou věc. V silovém poli se pak najednou objevil portál, a Jack jím byl vtáhnut zpět do našeho světa. Na Zemi, do Spojených států amerických, do New Orleans. Spadl z výšky dva metry na beton. Quartermaine uzavřel portál. "Tys mi dal zabrat, kámo," vydechl Quartermaine a otočil se na svůj stín, "jasně, Jakeu, ty mlč. Tys tentokrát nedělal nic." Pauline přiběhla k Jackovi a objala ho. Jack jí ale od sebe odtrhl. Musel nutně odhodit Briddimský drahokam; spálil mu ruku. Smrskávající se předmět dopadl na zem a se strašlivou září zanikl. Teprve teď se Jack s Pauline zase objali. Pierre si utřel slzy. "Tenhle chlap je prostě skvělej," poznamenal, "ne všechna jeho rozhodnutí byla dobrá, ale... pomáhal mi." "Hlavně už nechtěj být nikým jiným, Pierre," řekla mu Kate. Quartermaine si taky utíral slzy. Kentová a Lyonsová k němu přistoupily. "Doják, co?" řekla ostře Kentová a bodla loktem Quartermainea do ramena. "Jo, to jo... Kopie nejmocnějšího předmětu v celém vesmíru zmizela... Vypařila se... Teď už je tu jenom jeden Briddimský drahokam," brečel Quartermaine. Lyonsová a Kentová se na sebe podívaly a zasmály se. Amanda pak vytrhla Quartermaineovi předmět z ruky. "Jakeu, ona krade!!!" vykřikl. "Myslím, že taková na první pohled nestabilní osoba by u sebe neměla mít nejmocnější předmět ve vesmíru," řekla mu do očí Amanda. "Hele, já na to dám pozor. Je to moje věc. Nikoho s tím nezabiju. Čestný slovo!" vyhrkl Quartermaine. Pak se otočil na Kentovou. "Vždyť mě znáte. Nekoukejte na mě jak na zločince. Zločinec je tamten," - ukázal na Martina - "chtěl mi ustřelit hlavu." Amanda se zadívala na Barbaru. Ta kývla hlavou. Amanda vrátila drahokam Quartermaineovi a ten ji poplácal po rameni, udělal velmi ošklivý obličej se zkroucenými rty a přivřenýma očima a zakřičel: "Jé, a jé, a jé!"

Večerní slunko ozářilo poničené centrum New Orleans. Třináct Lovců kryptidů stálo u letounů Cryptid Swift a Velox 76 a mluvilo spolu o děsivé bitvě s Chupacabrami a s The Fatherem. Jack zavolal Lukeu Wrightovi do Austrálie a poděkoval mu za pomoc. Pierre zase kontaktoval doktora Brickella. Též mu poděkoval - za to, že pro něj vyvinul antisérum, jež potlačovalo jeho schopnosti. Sdělil mu však, že nyní jej již nepotřebuje - bude sám sebou. Ví, jak své schopnosti ovládat. Brickell se nesměle usmál do monitoru v letounu a ukázal symbol OK. Akihiko, Fahad, Roger a Curupira popíjeli pivo, a pozvali k sobě i Gregoryho Martina. Akihiko mu chrstl pivo do obličeje. "Jen tak ze srandy, kámo," řekl mu, "tak co budeš dělat teď?" "No," řekl s arogantním a iritovaným výrazem v obličeji Martin, "potom, co jsem si tady tak zalovil, asi odejdu do důchodu. Vzhledem k tomu, že jsem při svém posledním lovu kryptidů tak trochu zachránil svět..." "Hej," řekl Fahad, "dík za pomoc." Quartermaine vytvořil portál, kterým byli Ahoolové přemístěni zpět na Sumatru. Látku otupující jejich smysly pak v džungli přirozeně vyloučili. Ewet se se všemi rozloučil, dokonce si dal pusu na rozločenou s Pierrem a s Kate, nasedl do svého osobního letadélka a portálem proletěl zpět do své konžské domoviny. Kentová a Lyonsová se setkaly s Collinsem a též mu poděkovaly. "Tak Vás vítám mezi námi," řekla mu Kentová. Collins se na ní podíval s výrazem nespokojenosti a pochybností. "Tím chci říct - nabízíme Vám práci v CIA. V naší divizi," dodala Kentová. Collins se usmál a pomalu zakýval hlavou na znamení souhlasu. Nedlouho poté odletěl domů, do New Yorku. Když se stmívalo, předstoupil Jack před své kolegy a zeptal se jich, zda jsou připraveni odletět do Seattle. Kam jinam než na Konferenci o lovu a ochraně kryptidů...

Následující den, hned ráno, se na konferenci strhla vášnivá debata. "Kryptidi jsou nebezpeční! Útok Chupacaber v New Orleans je toho důkazem!" "Odkud se ty potvory vzaly?!" "Co budeme dělat?!" ozývalo se sálem. Až při projevu konžského premiéra Gilmara Mbuyi se politici zklidnili. "Přátelé, proč neustále mluvíte o kryptidech jako o celku? Je to jako dávat dohromady kobry, lvy a žirafy. Někteří jsou možná nebezpeční, jiní snad ne. Mohu Vám prozradit, že jsem jednomu muži jménem Ewet Mbenga udělil státní vyznamenání za pomoc při celé situaci v New Orleans. Ano, a tento muž z mé země, jenž se již mnohokrát setkal s kryptidy, tvrdí, že nejsou nebezpeční. A to stejné tvrdí i jiní lidé. Například lidé, se kterými spolupracoval..." mluvil poklidně Mbuyi. "Promiňte, pane premiére," vložil se do toho Harold Mayson, "ale které lidi máte na mysli? Snad ne ony slavné 'Lovce kryptidů'? Právě vychází najevo, že zeleným monstrem, které před několika měsíci řádilo ve Venezuele, byl člen jejich týmu. A objevují se teorie, že za útok Chupacaber mohou Lovci kryptidů! Slavní ochránci! A i kdyby ne, vidíte, co jsou někteří kryptidi zač. Tedy, většina kryptidů!"

V tu chvíli do sálu vešlo třináct osob. Jack Owen, Pauline Jetkinsová, Pierre Leroy, Kate Henshallová, Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli, Roger Neill, Curupira, Barbara Kentová, Amanda Lyonsová, Archibald Quartermaine, a dokonce i Gregory Martin a Claude Ngoy - proměněný při této příležitosti v konžského důstojníka. Martin se podíval na Ngoye a zašeptal mu do ucha: "Tak co? Nevyužijete situace? Pozabíjíte všechny tyhle osoby, patřící k druhu, který vyhubil ten váš?" Ngoy se sarkasticky usmál: "Byl by to dobrý nápad." Jack přistoupil k mikrofonu: "Pane Maysone, kryptidi nepředstavují žádné nebezpečí. Řeknu Vám pravdu. Chupacabry, jež zaútočily na New Orleans, byly nakaženy parazitem, který pocházel ze zvířete jménem Tatzelwurm, které jsme nelegálně - ano, přiznávám, nelegálně - po celé měsíce chovali ve své základně v Londýně." V celém sálu se začalo nahlas diskutovat. Jack však pokračoval ve svém projevu: "A bylo mou chybou, že Chupacabra infikovaná tímto parazitem byla vypuštěna zpět na Portoriko, odkud se pak s ostatními zástupci svého druhu dostala na americké pobřeží. Byla to má chyba, a já ji přiznávám. To ovšem neznamená, že kryptidi představují pro člověka nebezpečí. Nebezpečím je člověk samotný - člověk, který je chce využít nebo dokonce vyhubit. My, Lovci kryptidů, udělali několik chyb. Mnohé z toho, co se na internetu tvrdí o mém příteli, Pierru Leroyovi, je pravda. Ano, zabil člověka ve Venezuele. Již to přiznal na sociálních sítích. Nebyl však při sobě. A tím, kdo mu to způsobil, byla osoba, která chtěla kryptidy využít. Udělat z nich, a z lidí, monstra. Lovci kryptidů jsou tu proto, aby takové lidi zastavili. Aby zabránili konfliktu. A zkáze. A zkázou může být právě vyhubení druhu, není to tak, pane Maysone? Vy jste v
dubnu tohoto roku lovil Orang Pendeky na Sumatře. Nekruťte hlavou. Je to pravda. Tuto konferenci jste svolal jen proto, aby byl lov kryptidů zlegalizován po celém světě. Abyste je mohl střílet." Na tabuli za Jackem byl ukázán záznam, který Lovci kryptidů pořídili na Sumatře, stejně jako fotografie Orang Pendeka zavřeného v kleci. Na jedné z pořízených fotografií byl i Gregory Martin. Ten přišel k mikrofonu a potvrdil, že Jackova slova jsou pravdou, a že s Maysonem spolupracoval. Mayson zrudl.

"Všechny chyby, které jsme MY, Lovci kryptidů, učinili, budou napraveny," slíbil Jack, "Wendigo, za jehož přepravením z Kanady do Kentucky jsem stál mimo jiné já - a byla to další z mých chyb - je v tuto chvíli přenášen zpět do své původní domoviny. Nebude tedy představovat 'nebezpečí' v Kentucky - je ovšem pravdou, že za měsíce svého života v tamních lesích nezabil jediného člověka. Chupacabry sice ve své původní domovině, na Portoriku, připravily o život pár lidí, ale to vše bylo velmi výjimečné. I žraloci - a ti nejsou v žádném případě nebezpeční - zabili za posledních pár let více lidí... A ano, bylo jich jen pár... Tatzelwurma si ponecháme. Je náš, a rakouská vláda to moc dobře ví. Souhlasila s tím." "A jak můžeme vědět, že si nebudujete armádu kryptidů?" vložil se do toho Mayson. "To nemůžete vědět," pokýval hlavou Jack, "ale i kdybychom ji budovali, nejsou to kryptidi, kteří jsou nebezpeční. Jsou to lidé." Mayson ukázal na Pierra. "Já se budu sám zodpovídat z toho, co jsem provedl. Ovšem to s kryptidy příliš nesouvisí," poznamenal Pierre. Několik lidí mu zatleskalo, včetně dvou venezuelských politiků, načež se Pierrovi na tváři vykouzlil příjemný úsměv. "Navrhuji, aby kryptidi byli po celém světě chráněni, a aby nebylo možné je legálně lovit," řekl Jack. Mnoho státníků souhlasilo. Mayson zuřil, ale nedával to najevo. "Přesto za to, co Lovci kryptidů provedli v Londýně, i jinde... Ztrácí váš tým oficiální status chráněné skupiny ve Spojeném království," řekl třesoucím se hlasem Mayson. "To nám nevadí, pane premiére. My si na sebe dáme pozor," odpověděl s úsměvem Jack. "Pamatujte si, že kryptidi ani ostatní zvířata nejsou nebezpečná. Nejsou pro nás ohrožením. Nejsou něčím, co bychom měli zavřít do klece nebo zastřelit jen proto, že mají zuby a drápy. Lidé jsou nebezpeční," dodal ještě Jack. Mayson na to reagoval jen jednou řečnickou otázkou: "Jste si tím jistý?"

Exploze hmotného těla The Fathera zasáhla celý solární systém, nacházející se kdesi v nekonečných hlubinách vesmíru. Výbuch spálil dvě velké planety, mezi nimiž se nacházel jeden obrovitý objekt, z určitého úhlu připomínající soví zobák...

Nad americkým městem Point Pleasant padla noc. Něco se mihlo za oknem místnosti v psychiatrické léčebně. Zde před mnoha měsíci žil po nedlouhou dobu mladý muž jménem Roderick. Předtím, než spáchal sebevraždu, nakreslil na stěnu, blízko okna, jasný znak; dva velké kruhy a soví zobák mezi nimi. Za oknem zazářily obrovské červené oči. Symbol toho, co přijde...

KONEC.