Dnes ráno se mi podařilo zhlédnout část druhé epizody dokumentárního cyklu "Sopky: Zkáza a vznik", jenž byla vysílána na televizní stanici Viasat Nature. Film mne okamžitě velmi zaujal, protože pojednával o slavných vulkanických terasách Nového Zélandu. Ačkoliv jsem o nich slyšel i četl již mnohem dříve, uvědomil jsem si, že jsem o takovém přírodním úžasu ještě nikdy nenapsal na blog! A tak jsem se tedy rozhodl, že dnešní článek bude patřit právě tomuto zmizelému divu...
Jedním z lákadel Nového Zélandu je okolí města Rotorua, jež proslulo svými rozsáhlými, neporušenými lesy, vulkanickými jezírky a prosperující populací labutí černých. Je to krajina tak obdivuhodná, že posloužila jako lokace k natočení třetí epizody seriálu Prehistorický park s Nigelem Marvenem z roku 2006. Toto místo je opravdu jako z pravěku. Dvacet kilometrů jihovýchodně od města Rotorua se rozléhá velké jezero Rotomahana, které má hloubku 60 metrů. A právě na dně tohoto jezera se možná skrývá úžasný přírodní div, který v 19. století doslova a do písmene zmizel z povrchu zemského.
Po zhruba tisíc let až do roku 1886 se poblíž sopky Mount Tarawera nacházely tzv. Růžové a bílé terasy. Jednalo se údajně o největší usazeninu sintru na světě. Tyto terasovité výběžky z vysráženého křemičitanu či vápníku byly po velmi dlouhou dobu vytvářeny geotermálními prameny obsahujícími převážně oxid křemičitý. Zároveň však byly tvořeny i téměř čistou vodou, která byla pH neutrální. Taková kombinace dala vzniknout neobyčejnému vzhledu terasovitých výběžků. Přestože se o nich často hovoří jako o jednom přírodním divu, byly od sebe Růžové a Bílé terasy vzdáleny 1,2 kilometru. Bílé terasy se nacházely na severovýchod od jezera Rotomahana, zatímco Růžové terasy obepínaly východní a jihovýchodní břeh jezera.
Mezi první Evropany, kteří kdy měli tu čest Růžové a bílé terasy spatřit, patřil proslulý německý cestovatel Ernst Dieffenbach, jenž na přelomu 30. a 40. let 19. století prozkoumal Nový Zéland. Terasy samotné poprvé spatřil na začátku července 1841, když pracoval pro britskou společnost New Zealand Company. Téměř nepopsatelnou krásu geologické formace popsal ve svém díle jednoduše nazvaném Travels in New Zealand. O terasách se dozvěděl celý svět, zejména však Britové, kteří v té době Nový Zéland čerstvě kolonizovali. Někteří se vydali do Ameriky a odtamtud pak přes celý Tichý oceán jen proto, aby Růžové a bílé terasy spatřily na vlastní oči a vykoupali se v jejich pramenech. V polovině 19. století se terasy staly celosvětovou atrakcí. Dokonce byly tehdy vedeny záznamy o všech, kteří se k nim vydali. Z formace se stal 8. přírodní div světa - takové přízvisko si rozhodně zasloužil. Ale podobně jako některé starověké divy světa, pro změnu vytvořené člověkem, terasy dlouho nevydržely... Nemohl za to člověk, ale příroda sama. Sopka Mount Tarawera se v roce 1866 probudila, a její exploze nakonec způsobila smrt 150 lidí, zničení několika sídel a také zničení teras...
Ještě předtím, roku 1859, však byly terasy dobře zmapovány. A možná právě tyto cenné informace poskytly vědcům v tomto desetiletí podklad pro znovunalezení osmého přírodního divu světa. Už v roce 2011 se mluvilo o tom, že část Bílých teras byla údajně znovuobjevena na dně jezera Rotomahana, právě v hloubce 60 metrů. Objev byl ohlášen zrovna 10. června, v den 125. výročí výbuchu sopky Mount Tarawera. V roce 2016 však geologové publikovali výsledky několikaletého výzkumu a uvedli, že terasy jsou zřejmě zničené. Útvary, které předtím nalezli na dně jezera, je sice zprvu připomínaly, ale ve skutečnosti to ani nebyly jejich pravé ostatky. V roce 2017 se pak opět objevila možnost, že se zbytky teras přece jen na dně jezera nacházejí. Při natáčení novozélandského dokumentu Sopky: Vznik a zkáza (Volcano: Creation and Destruction), který následně vyšel v roce 2018, se výzkumnému týmu podařilo najít na dně jezera Rotomahana zvláštní vyvýšeniny ze sintru. Jsou-li však na dně jezera stále nějaké pozůstatky teras, pak jsou jen velmi malé. Dle většiny geologů totiž osmý přírodní div světa explozi z velké části explozi "nepřežil". I tak z něj ale může trochu zbývat. Takový objev by byl skutečně velmi cenný.
Žádné komentáře:
Okomentovat