Lovci kryptidů 3: Pierrova pomsta (3/3)

Pierre Leroy našel vraha své sestry, Sama Webera, žijícího nyní pod krycím jménem Max Ilves, v městečku Socopó ve Venezuele. Weber zde již měsíce žije se svou ruskou přítelkyní Nastasyou. Pierre, zdrcený ztrátou své sestry v paralelní dimenzi, a také její ztrátou v jediné současné realitě, a to sice té, ve které byla Sabine zastřelena Weberem, touží jen po pomstě. Obdarovaný a prokletý silou séra agresivity, které na něm před rokem nechal odzkoušet Nieto, mění se ve svém vzteku v prakticky neporazitelného netvora. Weber, který je částečně Ngoyovým hybridem, je však též nezranitelný. Pierre se sice v hotelu pokusil jej zapálit, ale Nastasya mu pomohla... Pierre zabil muže, který ho před hotelem natočil, nicméně video ještě před svou smrtí odeslal na sociální sítě... Mezitím v Londýně řeší Roger a Pauline nemoc malého Tatzelwurma. A Fahad, kterému The Father zlomil páteř, bojuje o přežití. Dokáže mu doktor Brickell včas pomoci? A co bude s Pierrem, který se mění v čím dál větší monstrum?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: PIERROVA POMSTA, ČÁST TŘETÍ:

Jack stál v hangáru. Přemýšlel, co má dělat. Nevěděl, kam přesně Pierre odletěl, a přesto mu chtěl pomoci. Hledal by ho, i kdyby to zabralo celé dny. Prohlížel si krásně nablýskaný letoun a přemítal o Pierrově zlobě. Kde by teď jeho přítel mohl být? Co když už Webera našel a zabil ho? Co když někde udělá nějakou šílenost, za kterou to zase odnese celý tým? Jack byl na chvíli ztracen v myšlenkách. Z těch ho vytrhl až Akihiko, který jako blesk vletěl do hangáru s tabletem v ruce. "Jacku, tohle musíš vidět!" křičel už z dálky. Jackovi bylo jasné, že to bylo něco naléhavého. Přiběhl k Akihikovi, který mu přímo před nosem spustil na tabletu video, jež nějaký Venezuelec zveřejnil na svém twitterovém účtu. "Tohle je posledních patnáct minut internetový hit... Už je to všude..." komentoval to udýchaný Akihiko. "Proboha, to snad ne," zašeptal Jack. Ten netvor, který se blížil ke kameře, byl Pierre, transformovaný ve dvoumetrového zeleného netvora s keratinovými drápy. Všude kolem něj byl nepořádek, hotel v pozadí byl v plamenech. Bylo jasné, že Pierre provedl něco strašného. "Kde to natočili?" zeptal se spěšně Jack. "V Socopó. Venezuela," odpověděl Akihiko. Jack se otočil a utíkal k letounu. "Počkej, nechceš ho přece zastavit! Pierre je teď jako lokomotiva! Navíc, než do Venezueli doletíš i tímhle úžasným strojem, uběhne minimálně hodina!" volal na něj Akihiko. "Já budu potřebovat víc než hodinu," odpověděl Jack poté, co se zastavil a otočil se na Akihika, "nejdřív musím za jediným člověkem, který dokáže Pierrovi pomoci." Akihiko se konečně trochu usmál. "Tak teď vidím, že mít Brickella po ruce není zas tak blbej nápad," řekl.

Sam a Nastasya seděli vedle sebe v moderním sporťáku a ujížděli z města. Weber se začal nahlas smát. Měl pocit, že vyhrál. Cítil, že Pierra přemohl. A že se spasil útěkem. "Víš co, zlato? Zajedeme si do té vesničky vzdálené tak tři kilometry odsud... Nakoupím si nějaké oblečení, a pak vypadneme z téhle země... Pojedeme na západ, víš, kam," navrhl Weber. Nastasya neodpovídala. Upřeně hleděla na malý zelený bod, který se rýsoval na prašné silnici za nimi. Byl daleko, ale rychle se blížil. "O, bozhe!!!" zařvala Nastasya. Utíkal za nimi Pierre. Jako zelený netvor byl nejen silný a neporazitelný. Byl také strašně rychlý. Při běhu popadl na kraji prašné silnice kámen a hodil jej po sporťáku. Sam zařval strachy. Uhnul a kámen prorazil čelní sklo. Nastasya omylem zatočila volantem a sporťák se dostal do smyku. Toto zpomalení bylo osudové. Pierre přiběhl k autu a vrazil keratinové drápy levé ruky do dveří u Webera. Nastasya začala s autem couvat, Pierre se do něj pokusil kopnout, tentokrát však nebyl dostatečně rychlý. Auto se zatočilo a zase se rozjelo. "Copak ty toho nikdy nenecháš?!" řval Weber na Pierra. Ten odpověděl hrdelním řevem, při kterém se celý jeho zezelenalý krk s vystouplými žilami třásl. Na víc teď neměl. Těžce oddechoval a držel se za hlavu. Nedokázal však přestat. Musel Sama dostat! Dokud ho nezabije, nepřestane s touhle hrůzou. Sporťák však již mizel v dáli. Pierre si prohlížel bažiny po pravé straně silnice. Byl teď doslova uprostřed země nikoho. Byla tu jen prašná silnice a bažiny obývané volavkami a kajmany. Až po asi minutě, během které si trochu odpočinul, uslyšel zahoukání. Ano, asi tak dvě stě metrů nalevo od silnice byla stará železniční trať. A po ní zrovna jel jakýsi starý drncák, starý minimálně 70 let. Vykopávka z doby dávno předešlé Chávezově třináct let starému nařízení zmodernizovat infrastrukturu Venezueli. Pierre se rozběhl k železnici. Dostal se k ní ve chvíli, kdy již vlak projížděl kolem něj. Stačilo pokrčit masivní svalnaté nohy, vyskočit na jeho střechu, a už se Pierre vezl do vesnice, ve které se Sam a Nastasya hodlali na krátký čas schovat.

Jack vstoupil do vojenské nemocnice. Okamžitě k němu přiběhl jeden z doktorů. "Přišel jste se podívat na pana Ghazalliho? Zrovna ho budou operovat... Museli jsme mu dát pár elektrošoků, byl na tom špatně. Ale doktor Brickell to zařízení již sestrojil... Prý stabilizuje jeho páteř a míchu, takže by měl být v pohodě... Jen se ta věc musí dostat do jeho těla, včas!" vysvětloval vše spěšně lékař. "Výborně," odpověděl Jack s úsměvem, "ale potřebuju s Brickellem nutně mluvit." "Obávám se, že to nepůjde, pane Owene. Chystá se odejít na sál... Teda, možná tam už je. Asistuje našim lidem při operaci pana Ghazalliho," odpověděl zvýšeným hlasem lékař. "To je mi jedno, já s ním prostě musím mluvit!" odpověděl Jack a zeptal se, kde se nachází operační sál. Lékař mu tedy řekl, kam má jít, ale protestoval. "Řekněte mi, proč jej teď chcete rušit? Tak proč?!" zlobil se lékař. Jack neodpovídal. S Brickellem se setkal před sálem. "Dobrý den," řekl slušným tónem Brickell a nejistě se na Jacka usmál. "Doktore, potřebuju vaši pomoc. Teď," řekl Jack. "Právě se chystám pomoci vašemu příteli. Za chvíli ho uspí. Už vám řekli, že ten přístroj je sestaven? Zadaří-li se, bude Fahad Ghazalli brzy zase chodit," odpověděl Brickell. "O tom nepochybuju, doktore, i když někteří členové mého týmu vám stále nevěří... Jsem tu, nicméně, z jiného důvodu. Řeknu vám to takhle, doktore. Potřebuju lék na sérum agresivity," mluvil vážně Jack. "Ach," odpověděl s hlubokým nádechem Brickell, "pan Leroy. Má problémy?" "Větší, než myslíte," odpověděl Jack. "Leroy se měl stát součástí Nietovy armády... Měl být tím nejagresivnějším stvořením, které by měl Nieto k dispozici... Bylo hloupé tu věc vyvinout," odpověděl Brickell, "a myslím, že vám něco dlužím. Vy jste mě mohl zabít a nechal jste mě žít. Dokonce jste mě teď dostal z vězení, přičemž mám 'pouze' pomoci vašemu kolegovi. A já teď pomůžu i tomu druhému. Pojďte. Zabere mi to sice pár minut, ale jsem si jist, že dokáži vytvořit látku, která sérum agresivity načas potlačí. A pak třeba vyvineme nějaký lék." Jack si oddechl. Pierrovi se ještě dá pomoci. A Brickell, zdá se, vůbec není zlý člověk. Vždyť se také kdysi k Nietovi přidal jen pod Metallerovou pohrůžkou. A nakon
ec svých činů litoval...

Mnohem větší humbuk byl na jedné londýnské veterině. Pauline a Roger na ni přinesli malého Tatzelwurma, který se zmítal v šílených křečích. Nějaká paní s bišonkem se natiskla až do rohu čekárny, když viděla toho "kočičího červa", jak vydává z hrdla bolestivé zvuky, máchá předními končetinami, jež byly ostatně jedinými končetinami, kterými byl vybaven, a z tlamy mu padá pěna. Veterinář zprvu odmítal zvíře přijmout, ovšem odmítnout Lovce kryptidů by bylo jako odmítnout interview s nějakou hollywoodskou superstar, kterou všichni milují. Tatzelwurma museli uspat a provést řadu testů. Odebrali mu krev, sliny, prohlédli oči, tlamu, nakonec mu udělali ultrazvuk na břiše. "Nakažení parazitem. Netroufám si tvrdit, jakým. Zřejmě nějakým novým druhem," řekl nakonec veterinář. Roger a Pauline mlčeli. "Můžete mi prosímvás říct, proč máte ve své základně kryptida? Zvíře, které ani není dobře vědecky prozkoumané... Já myslel, že jste bojovali proti lidem, co si z kryptidů dělali armády, a teď... Vám nemůžu věřit! Co když si je vytváříte taky?! Nikdo na světě neví, že to zvíře máte... Co mám dělat? Oznámit to The Guardian? Nebo aspoň nějakému ruskému bulváru? Anebo mi přitisknete na krk nůž a řeknete, že jestli to někde vyzvoním, nebo ta paní, co je v čekárně, tak nás prostě odkrádlujete?!" zlobil se tak trochu vyděšený veterinář. "Potřebujeme s ním jenom pomoci," odpověděl Roger, "a nebojte, rozhodně vám nic neprovedeme." "Problém je, pane Neille, že já na tohle nemám lék. Nemám aprobaci na léčení kryptidů. Ani nevím, co je tohle zvíře zač. Přijde mi, že má trávicí systém víc podobný hadu než kočce... Za sedmnáct let své praxe jsem s takovým zvířetem nepracoval... Musím zavolat někam jinam, aby mu pomohli. To znamená, že vaše tajemství bude prozrazeno," odpověděl veterinář. "To nevadí. Byla to naše chyba. Zavolejte svým kolegům," řekla mu na to Pauline. Roger jen zakýval hlavou, plně souhlasil s Pauline. Pak malého Tatzelwurmíka podrbal na zádech. "Snad budeš v pořádku, kamaráde," řekl.

Vlak přijížděl na nástupiště ve venezuelské vesničce. Všichni, kteří do něj chtěli nastoupit, zděšeně prchali. Na střeše předposledního vagonu stál zelený netvor, Pierre Leroy, a mocně řval. Weberův kradený sporťák byl zaparkován jen kousek odsud. A Nastasya stála poblíž. Popíjela limonádu. Neunikl jí pohled na netvora, který šel po jejím přítelovi. Mrštila skleničkou o zem a vběhla do obchodu, ve kterém si zrovna Sam zkoušel novou růžovou košili. "Leroy je venku. Padáme odsud!" zvolala. Sam nic neříkal, prostě vyběhl ven. "Hej! A co takhle zaplatit, amigo?!" smál se prodavač, myslící si, že to celé byl vtip a že se Sam vrátí a zaplatí. Oba zloduši nasedli do auta a rozjeli ho. Pierre utíkal za ním a zezadu nakopl kufr. Auto se zase celé zatočilo. Nastasya však byla perfektní řidičkou. A tak sporťák zase ujížděl dál. Pierre přiběhl k rozjíždějícímu se vlaku, opět vyskočil na střechu jednoho z vagonů, a nechal se odvážet dál. Vlak rychle doháněl auto. Jakmile projížděl pod velkou cedulí s nápisem "Bienvenido al paraíso", Pierre vyskočil, zatočil se na sloupu a skočil na auto. To se samozřejmě okamžitě rozpadlo. Nastasya z něj vyletěla, a mohla být ráda, že spadla do nepříjemně zapáchající bažiny. Sam dopadl hůř. Kus skla projel jeho hrudí. Zůstal ležet v hromadě harampádí, kterým se sporťák po Pierrově finálním útoku stal. To navíc začalo hořet. Pierre konečně k Weberovi přistoupil. Chtěl mu kus skla zatlačit ještě hlouběji do rány, jenže Weber si ho už z hrudi vytáhl a rána se rychle zhojila. S řevem skočil na Pierra, položil jej tak na zem, a mlátil jej do obličeje. Pierrovi z pusy doslova létala zelená krev. Nastasya vylezla z bažiny a vytáhla z kapsy pistoli. Šila to z ní do Pierra, ležícího na zemi. I když se rány rychle hojily, cítil Pierre otřesnou bolest. A ta jej unavovala. Chrstl Nastasyii do obličeje hrst písku, nato jej však Weber začal kopat do zad. Pierre projel jedním ze svých drápů jeho nohou, Weber pak chytil jeho ruku a dupnutím dráp zlomil. Zbytek si z rány vytáhl. Obyvatelé vesnice, kteří celý výjev pozorovali, byli v šoku. Nastasya se zbavila písku v očích a zase střílela do Pierra. Ten zde nakonec zůstal ležet, zcela vyčerpaný, znavený... Weber se mu smál do obličeje. "Nikdy neuneseš, že jsem ti zabil sestru, co? Nikdy! Seš troska, Leroyi. Jediný, kdo si tady zaslouží zemřít, jsi ty. Abys už dál netrpěl. Jsem rád, že jsem z tebe udělal takového netvora, Pierre," zubil se Weber.

Pierrova mysl byla na chvíli někde jinde. Vzpomínal, jak naposledy Sabine viděl v paralelní dimenzi. Jak se rozpadla před jeho očima. Jak řekla: "Nakopej jim zadky." Bylo to skutečné? Nebo ta Sabine byla jen The Fatherovým výtvorem? A to celé byla pouhá hra? Co by řekla ta opravdová Sabine, ta z té jediné reality, která je... Tak jako během souboje v Granadě před mnoha měsíci, i teď se Pierre v halucinacích náhle ocitl na travnaté louce na francouzském venkově. Na louce na krásném zeleném kopečku, odkud byl přenádherný výhled na sluncem ozářenou vesničku. Na větvi stromu, jediného, který na kopci rostl, seděla Sabine. Seskočila z něj a přistoupila k Pierrovi. "Proč tohle děláš, Pierre?" zeptala se příjemným hlasem. "On tě zabil," odpověděl Pierre. "Když jsi tu byl naposled*, řekla jsem ti, ať to necháš plavat. Už na to nemysli, Pierre. Odešla jsem. Smiř se s tím..." řekla a položila ruku na jeho rameno. "Nenech, aby tě všechna ta zloba zničila," řekla ještě. Pierre začal brečet. Halucinace skončily. Probral se přímo před Weberem, kterého uhodil do hlavy. Weber, překvapen Pierrovým náhlým výpadem, zůstal ležet v prachu. Pierre se postavil. Rychle se měnil zpátky v člověka. Po tvářích mu tekla jedna slza za druhou. Nastasya už v pistoli neměla žádné náboje. Přiběhla k Weberovi a chtěla ho krýt vlastním tělem. Pierre na ně vyjeveně hleděl. Sabine by tohle nechtěla, říkal si v mysli. Otočil se na všechny ty vyděšené lidi, kteří je sledovali, a pak odešel. Odešel z vesničky. Weber a Nastasya se sebrali a začali s útěkem. Tentokrát však pěšky...

Pierre je nechal jít. Být vrahem Sama Webera za to všechno nestojí... Zloba a touha po pomstě začernily jeho mysl. Sám jako vrah nalezl tohoto zločince, který, jak řekl, již není ničím, čím býval. Nepracuje už pro žádného maniaka, který se pokusí planetu ovládnout s pomocí armády kryptidů... Nic z toho snad už nebude. Weber si teď žije vlastním životem, který už nemá s Pierrovým osudem nic společného. A tak se Pierre rozhodl, že mu umožní v té hře na Bonnie a Clyde pokračovat... Znaven, litující všech svých činů, včetně vraždy několika lidí v Socopó, uchýlil se Pierre, oblečený pouze do roztrhaných kalhot, do venezuelských močálů. Sedl si na břeh jedné bažiny, obklopené kajmany. Hleděl do špinavé vody, jež mu připadala čistší, než vlastní mysl. A teprve teď litoval všeho, co provedl. Litoval ale i sám sebe a svého děsivého osudu... Do dvou hodin přistál nedaleko bažiny letoun Cryptid Swift. Jack svého přítele konečně našel. Nikdy neviděl Pierre Jacka, oblečeného v černé uniformě, ta
k rád, jako teď. A ten jeho přátelský úsměv, trochu tajemný, prozrazující, že s Pierrovými činy nesouhlasí, ale zároveň nabízející pomoc... Jack mu položil ruku na rameno. "Všechno vím, Pierre. Nemusíš nic vysvětlovat. A naprosto tě chápu. Chci ti pomoct. Tak se nech," řekl. Odvedl ho do letounu. "Polož se na lůžko, Pierre. Jak už asi víš, doktor Brickell se právě snaží pomoci Fahadovi. Dostal jsem teď od něj zprávu... Operace proběhla na jedničku. S trochou štěstí za pár dní uvidíme Fahada na nohou... A tobě se taky rozhodl pomoci," řekl Jack. Pak dal Pierrovi první injekci, která jej měla zbavit toho strašného prokletí - totiž té agresivity, a toho zeleného monstra, se kterou je spojena... Pierre podal Jackovi ruku. "Díky, kámo," řekl a poprvé po pár dnech se zase příjemně usmál, "nevím, co bych bez tebe dělal." "Věř mi, nedovolím, aby se někde provalilo, žes to zelené monstrum byl ty. I Lovci kryptidů teď budou mít pár špinavých tajemství... Ale chci, abys věděl, že jsi můj kámoš. Já, ty a tvoje sestra jsme založili Lovce kryptidů. Ona by nikdy nechtěla, aby ses za její smrt někomu mstil," řekl Jack. "Já vím, Jacku... Teď už vím," odpověděl Pierre. "Brickell teď vyvine pořádký protilék. A ten ti pomůže," řekl pak Jack. "A co teď? Vrátíš mě do Londýna? Ty seš v pohodě, Jacku. Ale co ostatní? Budu to muset vysvětlit jim?" zeptal se Pierre. "Ne, Pierre. Mám pro tebe něco jiného. Musíš se z toho všeho dostat. A já jsem si jistý, že někde v Amazonském deštném pralese žije osoba, která ti pomůže víc než kdokoliv jiný," odpověděl Jack. Pierre se usmál. Věděl, koho tím Jack myslí. Tu nejčistší osobu, kterou kdy Pierre potkal. "Ale počkej, Jacku... Co Kate? Neměl bych se s ní aspoň setkat po tomhle všem a říct jí to?" začal znovu Pierre. "Kate všechno ví. A neboj, je na tvý straně, stejně jako já," odpověděl Jack. Podal ještě Pierrovi košili a nové kalhoty. Pak Cryptid Swift zamířil na jihozápad. Někam, kde se měl Pierre konečně zbavit svých nočních můr a znovu se pořádně postavit na nohy...

* - Podobnou halucinaci, ve které se setkal se Sabine na francouzském venkově, měl Pierre při posledním souboji se Samem Weberem ve 2. sérii, a to v kapitole Vězni války (červen 2018)

Pierre tedy Sama Webera nezabil. Jak zjistil, prahnout po pomstě bylo to nejhorší, co pro sebe mohl udělat... Jak mu teď Jack hodlá pomoci? Co asi tak myslel tím, že mu v Amazonském deštném pralese někdo pomůže? Někdo by se tam rozhodně našel... Jak to tedy nakonec bude s Fahadem? Opravdu po úspěšné operaci zase začne chodit? A co způsobilo nemoc malému Tatzelwurmovi? To se dozvíte v příští kapitole. Avšak nejen to. Počínaje příští kapitolou se totiž do příběhu vrátí jeden velice zajímavý a také krvelačný kryptid...