Správce dinosauřího parku - Pohotová akce a pštrosí dinosauři

Je tu první srpnový Správce dinosauřího parku v tomto roce! Minulé části byly spíše oddychové, nyní se ale Dan Jameson a jeho tým postaví novým problémům... Protože, jak víte, v Dinosauřím parku jeden často neví, kam skočit dříve.

Pohotová akce a pštrosí dinosauři

Charles i Oliver se vrátili, stejně jako většina pracovníků Dinosauřího parku. Hned se mi tu pracuje lépe! Mohu spát až do devíti hodin ráno a u snídaně si mohu povídat s Oliverem, se kterým se v poslední době bavím až překvapivě ve velkém. Povídáme si vtipy o dinosaurech a řešíme finanční záležitosti. Charles bohužel po příjezdu shledal, že jeden z Adelobasileů, jež chová na zahradě, zemřel. Tentokrát jej nikdo neotrávil, zřejmě zemřel na stáří. Během víkendu proběhne na veterinární stanici jeho pitva, určitě tedy zjistíme více. Je pravda, že Adelobasileové jsou nesmírně společenská zvířata, což je na rané savce velice neobvyklé. Je vidět, že jsme toho po nich mnoho zdědili. Nad zemřelým členem skupiny naříkali přes půl hodiny a právě kvůli tomuto nářku si Charles všiml, co se stalo. Pro mě je však příjezd většiny pracovníků také návratem ke starým problémům. Kdyby nic jiného, tak by se našel alespoň jeden. Giganotosaurus. Mladý jedinec za půl roku, který u nás strávil, neuvěřitelně vyrostl. Je teď mohutnější, rvavější a agresivnější, než kdykoliv předtím. Během středečního odpoledne jsme si to mohli zažít sami. Náhodou jsem zašel do budovy, v níž lze všechna naše zvířata pozorovat prostřednictvím kamer. Spolu s místním expertem, Jordanem, jsme si všimli něčeho velice neobvyklého-výběh Giganotosaura byl prázdný. Domnívali jsme se, že si zvíře někam zalezlo, neboť v Dinosauřím parku v poslední době mohutně prší a ne všem tvorům takové počasí vyhovuje. Ovšem Giganotosaurus toho možná využil. Zdálo se mi to strašlivě podezřelé, nasedl jsem tedy do prvního jeepu, který jsem uviděl, a spolu s Jordanem jsem dojel na místo. Vyšli jsme z auta a cítili se, jako hlavní hrdinové nějakého hororového filmu. Před námi se nacházela obrovská trhlina v plotě. Jen zvíře tak velké, jako Giganotosaurus, mohlo s ladností a lehkostí projít tak silnou ohradou. Nebe začaly mezitím protínat blesky, ozývaly se hromy a k nim se z povzdálí přidával strašlivý řev. Mísily se v něm hlasy lidí a zvuky Giganotosaura. Jak mohl uniknout? Při bližším pohledu jsem si všiml, že voda, jež napršela během posledních pár dnů, silně tekoucím proudem odvalila od plotu velké kusy zeminy. Do tyček v plotě by stačilo jen jemně strčit a celá ohrada by se zbortila. Nesměli jsme ztrácet ani sekundu! Nasedli jsme do jeepu a zajeli do hlavní budovy, vypůjčili si dvě uspávací pušky a také samopal! Pokud by hrozilo velké nebezpečí, zastřelili bychom ho. Najít Giganotosaura nebylo těžké, jak se říká v hollywoodských filmech, stačí poslouchat řev a máte ho. Po cestě jsme narazili na tři mrtvoly, Jordanovi se udělalo zle, ale naštěstí se přemohl a nechal si to na později. Mladý Giganotosaurus dorazil k zásobárně potravy a zabořil své dlouhé ostré zuby do boku prasete. Roztrhal ho na cucky, kusy masa se válely všude kolem. Byl plně zaujat potravou a tak jsem jej střelil uspávací šipkou. Rozzuřený predátor se proti nám s rychlostí rozběhl. Naskočili jsme do jeepu a uháněli před ním pryč. Agresivního dravce to však neodradilo, za chvíli už nám doslova dýchal na záda. Nakonec jsme narazili do hájku tvořeného vysokými keři. Museli jsme pokračovat bez auta. V tu chvíli už se na obloze objevil vrtulník se třemi rangery. Giganotosaura shledali uspaného, zatímco my se naivně smáli, že jsme mu unikli poté, co jsme vyšplhali na střechu třípatrové budovy. Giganotosaurus byl převezen do pozorovacího výběhu. Oliver si myslí, že bych původní ohradu měl opravit a něčím ji zpevnit, ale já nesouhlasím. Chci, aby to zvíře jednou provždy z parku zmizelo, a to pěkně rychle! Nevyzpytatelnost, která se v něm skrývá, a rychlost, se kterou útočí, se nerovnají žádnému jinému zvířeti, jež zde chováme...

Zatímco řešíme případ Giganotosaurus, stali jsme se součástí další pohotové akce. Přidal jsem se k Oliverovi na další výpravě na Isle of Die. Náš přírodovědec chtěl prozkoumat chování dinosaurů z plání na severovýchodě ostrova. Travnaté planiny kypí životem a trvale na nich žije několik druhů třetihorních savců. Společně s nimi jsou tu i dinosauři. Prve jsme narazili na malé stádo Parasaurolophů, tento druh jsem miloval už jako dítě. Podle mě je to jeden z nejkrásnějších dinosaurů, jejich mírumilovnost na mě vždycky dělala velký dojem. Proč jen Oliver nepřivezl do Dinosauřího parku něco takového... On si vždycky musí vybrat na nejnebezpečnější zvířata. Jedno z hnízd jakéhosi dinosaura vyplenil jistý druh pravěkého varana, který se zrovna motal pryč s plným žaludkem po vydatném obědě. Matka, vracející se k hnízdu, si ale myslela, že jsme ji o vejce připravili my. Tedy já a Oliver. Byla to trochu jiná rodinka, Ornithomimové. Skřeky, jež začala samice vydávat, dokonale přehlušily cokoliv jiného. Když přestala tak řvát, uslyšeli jsme něco ještě děsivějšího. Z kopců za námi se totiž ozývaly dunivé zvuky rychle našlapujících nohou. Stádo Ornithomimů prchalo přímo na nás! Začali jsme utíkat a pštrosí dinosauři nás míjeli jen tak tak! Nakonec toho posledního z nich sežral Albertosaurus. Jediným kousnutím mu přetrhl páteř a pak začal hodovat. Na Isle of Die se ještě po nějaký čas zdržíme, třeba toho nalezneme více...

Upřímně doufám, že se Vám tato část líbila, pokud ano, můžete napsat komentář... Další část Správce zase za týden, a tentokrát to Dan a ostatní nebudou mít zrovna nejlehčí!