Slavné expedice: Německé paleontologické výpravy do Tendaguru

SLAVNÉ EXPEDICE

NĚMECKÉ PALEONTOLOGICKÉ VÝPRAVY DO TENDAGURU

Tendaguru je jedním z nejslavnějších naleziští fosílií v Africe. Tato na zkameněliny bohatá oblast přinesla světu paleontologie množství význačných nálezů, z nichž všechny rozšířily naše znalosti o dinosaurech a dalších druhohorních zvířatech. Tato geologická formace, jejíž horniny obsahují zkameněliny z období pozdní Jury (před 155-145 miliony let) se v mnohém podobá Morrisonskému souvrství v Severní Americe. Jak dokládá vykopaný materiál, v Tendaguru žily podobné typy dinosaurů, jako na tehdejším americkém západě. V Tendaguru bylo objeveno s největší pravděpodobností 29 různých obratlovců z období Jury. K většině nálezů pak přispěly paleontologické expedice organizované na začátku 20. století Němci. Ale co všechno německé expedice objevily?

Jurská ložiska Tendaguru byla objevena roku 1906 německý farmacistskou, chemickým analystou a inženýrem Berhardem Wilhelmem Sattlerem. V podstatě k tomu došlo náhodou, jelikož Sattler cestoval k jednomu z dolů při řece Mbemkure v tehdejší Německé východní Africe. Dnes se na onom území nachází stát Tanzanie. Zatímco cestoval k dolům, povšiml si Sattler obrovských kostí vystupujících z místních hornin. To byl důvod, proč se mělo Německo v příštích několika letech o Tendaguru tolik zajímat. Sattler poslal zprávu o svém nálezu známému paleontologovi Eberhardu Fraasovi, který Tendaguru navštívil v roce 1907. Berlínské přírodovědné muzeum následně vyslalo několik dalších expedic, a to mezi lety 1909 až 1911. K poslední expedici došlo roku 1912, ačkoliv později na místo vyrazili ještě britové. Výsledky byly ohromné. Dnes jsou mnohé z objevených majestátů vystavovány v Berlínském přírodovědném muzeu...

Eberhard Fraas tedy zamířil do Tendaguru roku 1907. Při svých zkoumáních místních hornin a se Sattlerovou pomocí objevil dvě obrovité kostry. Materiál byl později transportován do Fraasovy výzkumny ve Stuttgartu, a na jeho základě popsal Fraas dva nové druhy dinosaurů. Oba zařadil do rodu Gigantosaurus, a popsal je jako G. africanus a G. robustus. Později se nicméně zjistilo, že rod Gigantosaurus je až příliš špatně známý a popsané druhy navíc musely patřit do jiných rodů, neboť si byly jen vzdáleně příbuzné. Dnes víme, že Fraas nalezl kostry druhů Barosaurus africanus a Janenschia robusta. I když tedy Fraasova práce, alespoň v tomto případě, nebyla dokonalá, šlo o dobrý začátek...

První velká německá expedice vyrazila do Tendaguru roku 1909. I po následující dva roky výpavy vedl Werner Janesch (podle něj byl pojmenován rod Janenschia, jenž byl dříve Fraasem popisován jako Gigantosaurus). Díky Janenschovým výpravám získala tato formace světové jméno, neboť zde mimo jiné byl objeven rod Dicraeosaurus. Janensch jej popsal roku 1914. Šlo o velkého sauropoda, dlouhokrkého obra přes 3 metry vysokého a 12 metrů dlouhého. Jeho kostru dnes vystavuje Přírodovědné muzeum v Berlíně, jedná se o jeden z hrdých nálezů německých expedic. Dicraeosaurus se od mnohých sauropodů své doby lišil zvláštními trny na páteři. Možná, že na nich byla napnuta jakási plachta či ploutev. Mohla sloužit k předvádění se nebo k zastrašení protivníků, pravdu se však zřejmě nikdy nedozvíme a jde jen o domněnky. Pro jurské sauropody byla také netypická velká hlava s relativně krátkým krkem, díky čemuž byl Dicraeosaurus Janenschem zařazen do nové čeledi Dicraeosauridae.

Při vykopávkách Janenschovi asistoval Edwin Hennig, paleontolog později proslulý popisem objevu východoafrického australopitéka. Největším nálezem celé expedice byl však nezpochyby jeden z největších a nejvyšších dinosaurů vůbec-obrovský Brachiosaurus, dnes popisovaný jako Giraffatitan. Tento unikát, pravá chlouba Přírodovědného muzea v Berlíně, která představuje skutečnost, že tito tvorové opravdu žili a dorůstali enormních rozměrů, to byl pravý objev! Janensch většinu dinosaurů, jež objevil, popsal až roku 1914, což platí i u tohoto Brachiosaura nebo Giraffatitana. Původně jej popsal jako B. brancai, ale podle mnohých paleontologů se africký brachiosaur od toho severoamerického liší natolik, že by měl spadat do odlišného rodu. Ať tak či onak, bylo to obrovské zvíře. Majestátní kostra měří na výšku zhruba 12 metrů, to znamená, že by se tento dinosaurus podíval v klidu do čtvrtého patra. A ještě je tu jedna zajímavost: tato kostra je vlastně největší, jež byla kdy vykopána. Je zapsána v Guinessově knize rekordů!

Janenschova expedice nalezla i Kentrosaura, pětimetrového stegosaurida, jehož Janensch našel 24. července 1910. Vědecký popis uskutečnil Edwin Hennig roku 1915. I Kentrosaurova kostra je vystavena v Berlínském muzeu, též se jedná o unikát. Tento dinosaurus patřil do příbuzenstva slavného Stegosaura, jenž žil v té samé době, před 150 miliony let, v Severní Americe. Při expedici byl objeven i rod Tendaguria, jméno samozřejmě dostal podle formace. Nalezl jej Wilhelm Bornhardt a popis uskutečnil roku 1929 opět Janensch, ale nedal zvířeti jméno. To napravil až Jose Bonaparte v roce 2000. Tendaguria byl také sauropod, neví se toho o něm však mnoho. Mnohem známější je již zmíněná Janenschia, kterou popsal paleontolog Rupert Wild roku 1991. Janensch si rozhodně zasloužil, aby po něm byl pojmenován dinosaurus...

Poslední německá paleontologická výprava do Tendaguru byla uskutečněna roku 1912. Vedl ji Hans Reck a jeho manželka, a mezi nálezy byl i Tendaguripterus. Tento ptakoještěr, nikoliv dinosaurus, patřil v prehistorické Tanzanii pravděpodobně mezi nejhojnější. Jak se ale ukázalo, Tendaguru bylo také domovem Rhamphorhynchů a Pterodactylů, stejně jako blíže neidentifikovaného dsungaripterida a azhdarchida. Mezi sauropody dominoval i Australodocus nebo jeho příbuzní Tornieria a Turiasauria. Každý však miluje především obrovské predátory, a v Tendaguru jich žila spousta. Největším byl Allosaurus, který se svou velikostí blížil T-Rexovi. Dále se tudy ve velkém množství proháněly smečky Ceratosaurů, Elaphrosaurů a Labrosaurů. Tendaguru bylo zkrátka pravěkou obdobou dnešního Serengeti...

Tendaguru je dnes, především díky německým paleontologickým výpravám, dobře prozkoumanou lokací. Víme, že zvířata, která kdysi obývala Tanzanii, byla přinejmenším stejně impozantní a divoká, jako dnešní lvi a sloni. Ale kdo ví, zda nedojde k nálezům i dalších. Je možné, že i tak dobře zkoumané místo, jakým je Tendaguru, nás v budoucnu může překvapit ohromujícími nálezy, z nichž některé třeba přepíší dosavadní závěry o vzhledu a chování vyhynulých zvířat. Zcela jasně však můžeme říci, že paleontologické výpravy do Tendaguru byly velmi úspěšné...