Správce dinosauřího parku - Zuřivé krmení pravěkého žraloka

Pracovní týden nám zase končí, je pátek, a s ním i další Správce dinosauřího parku!

Zuřivé krmení pravěkého žraloka

Zrovna v úterý večer se mi povedlo chytit signál satelitu, vysílaný jen ve večerních hodinách a speciálně pro náš ostrov, a s ním i Discovery Channel, kde zrovna dávali film Zuřivé krmení žraloků z roku 2007. Musím se přiznat, že mi z toho pořadu běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jaké potravní zvyky vlastně u žraloků převládají. Po ukončení sledování televize jsem se odhodlal ke spánku, z toho mne ale vytrhla hrůzná představa-tentokrát to nebyl sen o tom, že se stávám kořistí nějakého zvířete, popřípadě právě žraloka, jednalo se "pouze" o uvědomění si jediného: náš pravěký žralok Cobelodus už pěkně dlouho nedostal žádné krmení. Musel jsem to napravit, a to rychle! Vzal jsem si velké kusy masa a za půlnoční tmy, asi dvě minuty před začátkem středečního dne, jsem vyrazil deštným lesíkem do akvária. Během mého pochodu začalo pršet, takže když jsem do akvárií vnikl, objevil se vedle mě i veliký mokrý kruh. V akváriu navíc byla zima, což se mi v kombinaci s mokrým oblečením vůbec nelíbilo. Obešel jsem naše dva Cryptoclidy, kteří mimochodem hezky rostou a již brzy budou dospělými, poté i další zvířata, která jsem si jedním pohledem prohlédl a pak konečně následoval Cobelodus. Stále plaval v nádrži s vodou na jednu, a pak zase kamsi na druhou stranu. Hodil jsem mu kus masa, on okamžitě zareagoval a spolkl ho. Pak následovaly ještě další tři kusy. Jenže potom mi náhle uklouzla zablátěná podrážka, udělala na bílém stojanu u akvária velikou šmouhu a já spadl do vody za žralokem. Můj první dojem byl přenádherný: Voda byla pěkně teplá. Můj druhý dojem byl už horší: Začal jsem přemýšlet o tom, není-li to jen sen, a upřímně jsem v to doufal. Protože můj třetí a poslední dojem pod vodou byl snad nejhorší-otevřené čelisti Cobeloduse přímo přede mnou! Naštěstí jsem vyskočil ven a znovu se začal třást zimou. Žralokovu pozornost jsem upoutal dalšími kusy masa, v podstatě jsem už kýbl vysypal do vody celý. Cobelodus prožíval skutečně zuřivé krmení, trhal maso na menší části a pak zmizel v hlubině. Raději jsem akvárium opustil, a předtím ještě samozřejmě zhasnul...

Pravda je taková, že o mé menší nehodě i nevědomosti jsem zatím nikomu neřekl, a ani mě k tomu nic nenutí. Sice jsem se obával, že můžu z promáčení prostydnout, ale to se nakonec nestalo-přece jen jsme v tropech a stačí pobýt chvíli na čerstvém vzduchu za klidně i ranního tepla anebo se nadýchat vzduchu moře, a hned se Vám uleví. Ulevilo se mi i tehdy, když ve středu odpoledne přišla další zpráva od L. C. Clarka. Ten nás v dopisu, který byl už konečně dobře srozumitelný, potěšil svými návrhy. V parku ale chybí Oliver. V neděli odletěl k rodičům do Spojeného království. Jeho otec má už opět zdravotní problémy. Kromě toho zájem o náš park zase projevuje Andrew Collins, ten mladý paleontolog z Ameriky. Včera adresoval Charlesovi dopis s tím, že přijede o víkendu pomoci nám v péči o pravěká zvířata a zároveň i k napsání své nové práce, knihy, která podle něj bude hitem-Dinosauři v 21. století...

Tak zase příští pátek u dalšího Správce dinosauřího parku!