Boj mezi příšerami: Krvavá laguna (1/2)

Z názvu možná nevychází, kdo se s kým utká, ale vy to už brzy zjistíte, přečtete-li si tento příběh!!!

Boj mezi příšerami: Krvavá laguna, část 1.:

Nastalo období sucha a dokonce i taková velká jezera, jako je to dnešní Viktoriino, začala velmi rychle vysychat. Jak se ztrácela voda, opustily poslední kapky života i rostliny, které rostly poblíž vodních zdrojů a byly na nich závislé. Celé se to stalo před 80 miliony let u vnitrozemního moře, které tehdy rozdělovalo Severní Ameriku na tři samostatné ostrovy. Polední klid dosud nic nepřerušovalo. Dokonce ani několik vážek, které mezi skalisky hnaly svou kořist. Jedna z vážek se zmocnila malého hmyzu, tak maličkého, že by jej ani nešlo identifikovat. Pak se náhle ozval hlasitý hukot. Jako duchové se z nitra hor vynořili nějací velcí býložraví dinosauři. Stádo obrů patřících do skupiny, kam řadíme jedny z nejúspěšnějších býložravců pozdní Křídy vůbec. Byli to Claosauři. V důsledku vysychání jezera, u kterého pobývalo toto stádo po většinu roku, musela se zvířata odhodlat k dlouhé migraci na jih za dešti. Jít mezi horami však nebyl dobrý nápad a protože je obývali obrovští predátoři, utrpěla spousta Claosaurů děsivá zranění. Ale pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Těch několik jedinců, kteří přežili, se pohybovali směrem kupředu, nebyli ani nervózní, protože nezranění mohli výborně utíkat a niknout nepříteli. Ale ti poranění Claosauři s každým krokem i nádechem čímdál víc trpěli. Žízeň je trápila jako nikdy předtím. A tu jeden z Claosaurů popošel směrem k mořské vodě, jakoby se jí chtěl napít. Slaná voda by ho mohla zabít, ale on potřeboval nějaké tekutiny, aby mohl žít i nadále. Jen co však k vodě sklonil hlavu, podlomily se mu přední končetiny a chudák tvrdě dopadl na mořem vyvrhnutý písek. Ostatní Claosauři šli dál a svého umírajícího druha nechali na pospas osudu. Dinosaurus zemřel ani ne za hodinu. Odpoledne nastal příliv a smetl s sebou jeho tělo do mořských hlubin. Bezvládný Claosaurus tak putoval vodou podél pobřeží, pochutnávaly si na něm malé rybky, až doplulo do středu menší laguny, umístěné nad ohromným útesem. Malé rybky rozklovaly tvrdou dinosauří kůži a z ran začala vytékat krev. Rybky hodovaly na mrtvole, ale pak ucítily jakési vibrace vycházející z hlubiny. Hned se svého oběda vzdaly a plavaly si najít něco lepšího...

Ke čtyřmetrovému Claosaurovi připlavaly dvě Cretoxirhyny. Tito žraloci nepatřili sice mezi vrcholové predátory oceánu, ale měli významné postavení a kdejaký žrout se s nimi nechtěl pustit do křížku. Jedna Cretoxirhyna hned začala trhat maso ze stehna Claosaura, ale byla vyrušena. Pach krve, která se rozlila po celém středu laguny, sem přilákal mnohem nebezpečnějšího žraloka. Jmenoval se Squalicorax, a měřil na délku pět metrů. Což byla informace, kterou nemohly Cretoxirhyny brát s rezervou. Velký žralok měl velkou chuť k jídlu a zakousl své ostré zuby do hlavy Claosaura. Otáčel hlavou ze strany na stranu jako to dělá dnešní žralok bílý s lachtanem, až hlavu dinosaura utrhl a část sežral. Žraloci rodu Cretoxirhyna se raději drželi dál, i když občas si pro nějaký ten flák masa připlavali. Ale osudná náhoda měla rozhodnout, že nakonec to budou ony, komu bude patřit mrtvý dinosaurus, alespoň tedy z části. Spolu se svými mláďaty k laguně připlula velká samice Mosasaura se svými mláďaty. Měřila asi deset metrů, možná trošku víc, ale mláďata mohla mít jen o pár centimetrů víc, než půl metru. Byli to čerství novorozenci. Jakmile se obrovské tělo Mosasaura přiblížilo ke Squalicoraxovi, žralok uhnul a odplaval. Samice popadla zadní končetinu Claosaura a utrhla celé chodidlo jemným stiskem čelistí. Squalicorax však nedokázal potlačit své lovecké instinkty a hlad ho donutil zabít jedno Mosasauří mládě. Sežral ho celé a vyteklo jen malé množství krve. Což ale byla věc, kterou rozhodně dělat neměl...

Co se tedy stane? Jaká proběhne bitva? Pokračování se pokusím napsat ještě tento týden...