Boj mezi příšerami: Stádo proti smečce (2/3)

Minulá část nás zavedla do Severní Ameriky za raného období Křídy před 125 miliony let. Tuto část můžete najít v rubrice Příběhy na vyprávění .

Boj mezi příšerami: Stádo proti smečce, část 2.:

Smečka Utahraptorů si užívala zaslouženého odpočinku u malé skalky mezi kopci. Všichni dospělí jedinci byli stočeni do klubíčka a spali, zatímco dvě mláďata po sobě houkala a hrála si. Jejich matka občas otevřela oči, aby je zkontrolovala, a když bylo všechno v pořádku, zase načas usnula. Najednou se ozval praskot větví. Mláďata instinktivně zaběhla mezi keře za matkou. Ta se zvedla, aby mohla být připravena chránit svá mláďata před vetřelcem. Byl to mladý Utahraptor, zvěd smečky, který přiběhl oznámit přítomnost Dakotadonů u řeky. Hned jakmile uviděl samici, byly u něho k vidění známky podřízenosti. Šlo totiž o alfa samici. Mladý Utahraptor natahoval krk a skláněl ho, jakoby se klaněl před královnou. Samice vydala slabý hrdelní zvuk a oznámila tak dětem, že je vše v pořádku. Roztomilí dinosauříci okamžitě opustili úkryt a zase po sobě začali skákat a hrát si. Tu se zvedl velký alfa samec a pohleděl na zvěda. Věděl, že jeho návrat znamená kořist v dohledu. Utahraptor povstal a zařval. Všichni členové smečky se jako na povel také zvedli a čekali, co bude dál. Měli zaútočit na stádo Dakotadonů. Pár jedinců ve stádě je zřejmě zraněných či nemocných, zvěd pozoroval i staré jedince, z nichž jeden kulhá. Do útoku mělo jít osm z deseti jedinců, alfa samice se dvěma mláďaty měla zůstat mezi kopci. Dravci se vydali všichni jedním směrem kupředu, dolů do údolí. Malý Iberomesornis, prapták velikosti lidské ruky, na ně s hrůzou hleděl. I když z nich měl strach, ve skutečnosti Utahraptoři byli jeho nejbližšími příbuznými. Z takových zvířat jako oni se právě ptáci již po několik milionů let vyvíjí. Smečka pochodovala velmi ostražitě, jakoby si nemohla dovolit sebemenší chybu. Nikdo ze sebe neměl vydat žádný hlásek a pečlivě pozorovat okolí. Jak se tak blížili k potoku, jejich ostražitost narůstala...

Dakotadoni byli v klidu. Nastalo poledne a slunce, stoupajíce nejvýše v celém dni, pálilo. Dokonce i přes tak tuhou kůži bylo dinosaurům vedro. Dva Hypsilophodonti si lehli do stínu nízkého sekvoje a odpočívali. Nedávali teď tolik pozor a to se mohlo všem zvířatům v okolí katastrofálně vymstít. Smečka monstrózních raptorů už dorazila na místo. Z nízkého vršku alfa samec pozoroval starého Dakotadona. Obklopen zdravými a mladými jedinci, cítil se tento veterán v bezpečí. Utahraptoři měli velkou výhodu: Byli chytří a měli smrtící zbraně, čelisti se zahnutými zuby a srpovité drápy. Bylo jich osm a každý z nich byl takřka inteligentní. Mohli si naplánovat útok. Dakotadoni ale měli na své straně početnost stáda. Mohlo jich být několik desítek. Byli však těžcí a nemohli běžet tak rychle, jako jejich draví soupeři. Útok na straého jedince by nemusel být tak těžký. Koneckonců, smečka si vybrala ještě náhradu. Veprostřed stáda stáli vedle sebe dva poranění samci, kteří se dříve setkali s nějakým opravdu velkým zabijákem. A oba skončili s poraněným stehnem. Povel k útoku byl zadán. Dva Utahraptoři se začali neslyšně plížit křovisky. Občas jeden z nich natáhl hlavu, aby viděl, jak možné je manévrovat. Nic o nich nevědělo. Tři jedinci stáli mezi popadanými jehličnany. Dva napravo, ten třetí se od nich trochu vzdaloval a přitom stále spolupracovali. Pak najednou alfa samec zařval a všichni naráz vtrhli mezi nic netušící Dakotadony...

Jak tento souboj dopadne? Který z hlavních bojovníků vyhraje, Dakotadon či Utahraptor? Pokračování ještě tento týden!!!