Pravěké safari-Do Mongolska za Křídy (3/3)

Minulou část najdete zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1307/praveke-safari-do-mongolska-za-kridy-2-3 .

Pravěké safari-Do Mongolska za Křídy-třetí část:

Byl to Tarbosaurus, asijský příbuzný slavného američana Tyrannosaura Rexe. Hned jsem se mu skryl. Tarbosaurus začal očichávat kmen stromu, v němž jsem byl schován a nakonec do něj pořádně strčil hlavou. Kmen se mírně svezl z kopce. V té chvíli se mi doslova zastavilo srdce. Pak se dunění jen vzdalovalo. Vykoukl jsem z mého úkrytu - po Tarbosaurovi už ani stopy. Oddychl jsem si a utřel si pot z čela. "Safra, to bylo hrozivé..." řekl jsem si. Obloha se stále více zatahovala. Dnešní noc bude zjevně nocí deštivou. Vrátit se k napajedlu už nepřicházelo v úvahu a stavět si stan na zemi jsem pokládal také za obrovský risk. Vylezl jsem proto nahoru, do koruny stromu a uložil se tam. Druhý den ráno mě vzbudil tajuplný, dunivý zvuk, vycházel od cykasů, které rostly pár metrů od mého stromu. Jen co jsem uviděl zvíře, které hluk vydávalo, vyndal jsem z batohu kameru a okamžitě ho začal natáčet. Byl to Therizinosaurus, teropod, který narozdíld od drtivé většiny dinosaurů z oné skupiny žere zeleň. Když jsem slezl ze stromu, přišla celá skupinka a začala si mě opatrně prohlížet. Já ale neměl na nějaké hrátky s Therizinosaury čas. I když to bylo skvělé setkání, místo jsem opustil co nejrychleji. Naději ve znovunalezení Velociraptora ve mě vyvolal nepříjemný pach mršiny, jež jsem našel v lesním podrostu. Bylo to mládě Saurolopha, celé ohlodané a z kůže zbyly jen nepatrné cáry. Něco takového musel udělat jedině Velociraptor. Trochu mě rozbolelo břicho strachy z mé nepřipravenosti na situaci, ale doufal jsem, že silný klacek, jenž jsem chytl do obou rukou, by mi v nejhorší chvíli mohl pomoci. Potom to přišlo. Asi deset metrů za mnou se bleskurychle objevil mihotavý stín. Velociraptor přeběhl z jedné strany na druhou. Bylo to tak rychle, že jsem nedával pozor, kam šlapu a zakopl jsem o větev...

Pádem jsem si skoro vyrazil dech a zlomil jsem navíc pár větviček, které okamžitě vzbudily pozornost celé smečky raptorů. Byla to ona, ta smečka, kterou jsem viděl v poušti. Tentokrát i s tím pozornějším jedincem, který za skupinou patrně trochu zaostal, ale nyní se opět ujal vedení. Rychle jsem se vzchopil a díval se na raptory, kteří jakoby mě obklíčili. Už už jsem začal pomalu stahovat batoh dolů, abych vytáhl klakson a zkusil je vystrašit, ale pak se ozval znovu tarbosauří řev. "Sakra!" zařval jsem. Nevšímaje Velociraptorů, běžel jsem se schovat do houštiny. Velociraptoři se na útěk nedali, pouze stáli a na něco čekali. Obrovský, dvanáctimetrový Tarbosaurus se vynořil z temnoty pralesa jako duch a hned popadl jednoho z raptorů, načež ho zabil a poté hned požíral. Celé jsem to natáčel až do chvíle, než mi došel film. Tarbosaurus byl hladový a zuřivý a zabil hned tři raptory, ti zbylí utekli. Připadalo mi to jako trochu krvavé zakončení mé prehistorické výpravy, ale záběry byly úchvatné. Zažil jsem na cestě více překvapení, než jsem doufal...

Příště: Jack navštíví faunu prehistorického Egypta v době před 35 miliony lety. Jde po stopách bájného zvířete s dvěma velkými rohy na čele - Arsinoitheria. Chce ale vidět i nebezpečné hady a jiná pravěká monstra v této podivné zemi...