Pravěké safari-Divočina pravěkého Egypta-část čtvrtá:
Obrovská větev s obřím tělem se rychle snesla dolů. Zavřel jsem na tu chvíli oči. Cítil jsem, jak tvrdá větev dopadla necelé tři centimetry od mého ramena. Velký živočich se svíjel v šoku, protože zjevně nečekal, že na mne padne. Když jsem konečně otevřel oči, zjistil jsem, že do obličeje mi syčí zlověstná hadí tvář. Prudce jsem sebou trhl, hada jsem se nepokoušel nijak chytat. Trochu jsem se vdzálil a začal jsem se usmívat, ale to jen proto, že jsem byl také v šoku, a pořádném. Za minutku jsem se ale vzpamatoval a napil se vody z petláhve. Byl to ten stejný druh, na jaký jsem narazil v pralese. Ale nemohl jsem si pomoci, tento se mi zdál mnohem, mnohem větší. Had mezitím odtáhl mezi kořeny mangrovníků. Ačkoli mě hadi vždycky zajímali, teď tu bylo Arsinoitherium a ztratit ho z očí by byla veliká škoda. Po chvíli se Arsinoitherium zvedlo a zamířilo více do vnitrozemí. Byl jsem mu opatrně v patách. Nakonec došlo až na travnatou pláňku, kde žilo celé stádo. Člověk by nevěřil vlastním očím. Byla tu mláďata, dospívající jedinci i dospělci, celkem asi tak dvacet zvířat, dalo by se však přemýšlet i o tom, že patřili do více stád. Skryl jsem se za vysokou trávou. Abych ale pravdu řekl, Arsinoitheria mě nijak moc nepřekvapila. Byla to stvoření s šedavou kůží, vypadala skoro stejně jako v knihách nebo v televizních dokumentech. Spásala nízko rostoucí vegetaci. Přesto se mi zdála velmi majestátní. Dále už vše probíhalo v klidu, až do chvíle, kdy se malé mládě vzdálilo od skupinky. Ve vysoké trávě to zašustělo a malé mládě začalo bučet. Určitě volalo o pomoc, protože sem okamžitě přiběhl alfa samec a začal vydávat výhružné zvuky...
Byl to zase had! Šlo o jedince, který na mne spadl a já z něj měl málem smrt. Asi kousnul mládě. Zřejmě se jednalo o jedovatého hada, protože mládě mi začalo připadat hrozně hyperaktivní, nebo snad zešílelo z důsledku jedovatého kousnutí. Samec dupal, funěl a velmi hbitě pohyboval krátkým ocasem ze strany na stranu. Had se odvážil k útoku a pokusil se samce kousnout, ale Arsinoitherium mu takřka rozduplo hlavu, kdyby plaz včas neuskočil. Poté se však vymrštil do výše a čelistmi skousl samcovy nozdry. "Panejo, to je jako na tom obrázku z knížky Z hlubin pravěku!" zvolal jsem s nadšenim. Samec se však nedal, pořádně se otřásl a nakonec padlého hada zadupal... Začalo se pomalinku stmívat a já věděl, že toto safari již končí. Dostal jsem se zpět na pobřeží a vyšel na jeden z útesů, abych pohlédl na krásný západ rudého slunce někam za horizont, jakoby do oceánu. Pod tímto útesem si hrála skupinka malých Dorudonů a jejich rodiče klidně plavaly opodál, hlídaje své potomky. Nakonec jsem postavil stan, usnul jsem a druhého rána jsem zamířil do současnosti...
Příště: Jack bude vyslán do střední Křídy, před 95 miliony lety, společně s paleontologem a expertem na velké teropodní dinosaury Joem Campbellem. Společně chtějí najít odpověď na otázku, zda-li mohl Carcharodontosaurus přežívat i v Jižní Americe, když byly tyto dva světadíly spojeny v Gondwanu. Na cestě se však setkají i s dalšími mohutnými predátory a ti ohrozí jejich životy...
2 komentáře:
To bylo skvělé ukončení, další pravěké safari bude jistě zajímavé, protože o spojení kontinentů jsem se nyní hodně začal zajímat....
nádherné zakončení! :)
Okomentovat