Pravěké safari-Divočina pravěkého Egypta (3/4)

Minulou část najdete tady: http://blogorgonopsid.blog.cz/1307/praveke-safari-divocina-pravekeho-egypta-2-4 .

Pravěké safari-Divočina pravěkého Egypta-třetí část:

Všiml jsem si, jak se mezi kapradinami pohnulo veliké tělo. Bohužel to bylo docela daleko ode mne. Když jsem si toho ale všiml i po minutě, zvíře už bylo blíže. Začal jsem být nervózní. Mohl se tam pohybovat krokodýl nebo klidně i nějaký jiný dravec. Pak to zase přestalo. Plul jsem po voru dál a z ničeho nic se opzvalo šplouchnutí. Začal jsem mít obavy, o co se může jednat. Ještě horší pro mě byl fakt, že tyto močály obývají i sladkovodní žraloci a kdyby mě třeba nějaký krokodýl porazil z voru a já mu unikl, měl bych co dělat se skupinou děsivých paryb. Tohle ale nebyl ani krokodýl. Zdálo se mi, že se jedná o něco jiného. Pak jsem viděl kousek ocasu. Zastavil jsem a tyčí odrazil vor ke břehu. Zdálo se mi, jakoby na mé nohy dýchalo nějaké monstrum. "Panebože! Had! Had!" zařval jsem. Spatřil jsem velkou, monstrózní hlavu s dlouhým vyplazeným jazykem, oči se dívaly jen na mě, vylekaného dobrodruha, ale milovníka hadů. Vzdálil jsem se a vrátil se na vor. Had vylezl. Byl obrovský. Šlo o skutečně nádherného plaza, ale proč se proboha vyvinul do takových rozměrů? Na tuto otázku jsem nemohl hledat odpověď moc dlouho, protože čas mě tlačil k nalezení velkého Arsinoitheria. Pojednou sebou had mrsknul a v mžiku byl pryč. Asi se vrátil do svého doupěte, každopádně v pronásledování přírodovědce už nepokračoval. Nešlo mi do hlavy, jak je možné, že jsem ještě Arsinoitherium nenašel. Takový dostatek potravy pro velkého býložravce, kterého přece nemůže napadnout žádný predátor. Dumal jsem nad odpověďmi čímdál víc. Je to snad v tom, že je prales příliš hustý? Možná jsem potřeboval najít jiné prostředí s jinou vegetací a jinými zvířaty...

Bažina, na kterou jsem někdy ve čtyři hodiny odpoledne narazil, mi dávala určitou naději. Hned jsem v písku objevil řadu stop, ale bohužel jsem zjistil, že patří Moeritheriím, která obývala i úzký pás pobřeží, ke kterému bažina patřila. Zamířil jsem do blízké laguny, která byla jako stvořená pro život Arsinoitherií. Výrazně se podobala prostředí z jednoho dokumentárního seriálu o mořských příšerách, kde se objevil i můj cíl. Narazil jsem na asi pět hromádek trusu, všechny byly takřka čerstvé. Zaradoval jsem se už předem. Jen co jsem prošel mezi několika mangrovníky, uviděl jsem jedno Arsinoitherium, ležící na zemi. Asi odpočívalo. Leželo v chladivé vodě, jen pár centimetrů vysoké a vypadalo šťastně. Chtěl jsem se porozhlédnout po celé skupince, ve kterých tato zvířata možná žila. Pak to ale v koruně stromu nademnou zapraskalo a něco na mě spadlo. "Safra!"

Co se vlastně stalo se dozvíte v následující části, kterou jsem se rozhodl napsat už zítra...