Monstra ze severní Austrálie 5/10

Minulá část:

Dvojice Australovenatorů napadla v lese samici rodu Muttaburrasaurus. Rozpárala ji přímo před zraky jedinců jejího druhu, kteří strachy opustili místo. Naštěstí to všechno nebylo tak zlé, jak to původně vypadalo. Ještě téhož dne se samec Anhanguery posadil u jezera, jenže ho něco vyplašilo. Něco hodně, hodně velkého...

Monstra ze severní Austrálie 5/10:

Wintonotitani - obří sauropodi z úspěšné titanosauří skupiny, padesát stop dlouzí. Předek ohromného stáda vykročil k řece, pomalu sklonil hlavu a pil. Ostatní udělali totéž. Pro Muttaburrasaury i jiné býložravce mají tito obři jakousi výhodu. Jsou totiž nesmírně těžcí. Až se vylíhnou mláďata našich býložravců, povedou je především k nohám gigantických sauropodů, kde byla mláďata mohla být "snad" v bezpečí. A obyčejně příchod těchto dinosaurů neznámým způsobem souvisí s líhnutím. V lesním podrostu se už z vajec vyklubala malinká mláďátka ornitopoda rodu Laellynasaura. Tito malí tvorečkové občas žijí v symbióze s Muttaburrasaury. Samice Laellynasaury popohnala svá mláďata a ta poprvé uviděla skutečné denní světlo, nepřekrývané spojenými větvemi všemožných stromů džungle. Také malí Muttaburrasauři se začali líhnout. Naše samice vše jen pozorovala opodál, jako strážkyně stáda. Jedna matka už přišla ke svému hnízdu, ze které hlavu vystrčili dva malí Muttaburrasaurové. Hned jim z tlamy vyplivla měkčí zeleň, se kterou si však mláďata s nemotornými čelistmi ještě musela nejdříve pohrát. Samec Anhanguery popíjel z vody drobné říčky, vedoucí pralesem...

Při prozkoumávání pralesa se dostal dál, než by si kdo myslel a předvídal, a byl nucen přistát mezi všelijak poházenými větvemi stromů. Naštěstí rychlé přistání přežil, ale riskoval klidně i život. Podrostem se najednou něco prohnalo. Něco velkého. Samec zpozorněl. Když se chvíli nedělo nic dalšího, zase poklidně popíjel. Potom zašelestily modravě zelené kapradiny za ním a pterosaur vyděšeně vzlétl. V momentu zmizel uprostřed našedlé oblohy. Dva Australovenatoři zase chystali útok. Pomalu obešli říčku a dostali se po delší túře až k jezeru. Několik samic Muttaburrasaurů vyvádělo svá mláďata. Laellynasaury se pásly mezi hodujícími obry, sauropody i iguanodontidy. A pak jeden Australovenator vyběhl...

Pokud se Vám pátá část líbila, komentujte. V příštích částech se vše ukáže být trochu jinak. Jak to nicméně bude s oběma Australovenatory? A kdo se stane jejich kořistí tentokrát?