Podivuhodná divočina Hokkaidó

Dokument je zpátky a tentokráte s prozkoumáváním japonské divočiny...

Je zima... Kdesi v lese, na sněhové pokrývce se pohybuje hnědý živočich... Je to medvěd hnědý! Bezmála mu pobývání v zimě v okol Asahikawy nevadí. Teď se znenadání probudil a ruší všechny obyvatele lesa... Hokkaidó je severní část ostrova Japonsko plná unikátní divočiny, která se nevyskytuje nikde jinde v Japonsku. Je to domov pro velkou část ryb, ptáků i savců. Tato severní část Japonska má však marzivé zimy a léta jsou velmi mírná. V červenci teplota nedosáhne ani stupnice k 25°C, v zimě je mimoto takřka neustále pod bodem mrazu. Avšak na jihu Hokkaidó, u města Hakodate lze každý rok spatřit hejna jeřábů japonských, jak putují po obloze dále. Japonští jeřábi mají červenou hlavu a jejich křídla více dole zdobí černé peří. Tito ptáci jsou na tom relativně dobře. Potulují se po jihu severního ostrova neustále a takřka nikdy z těchto míst nezmizí. To samozřejmě neplatí pro jiného jižního obyvatele Hokkaidó, je jím krab pavoučí. Tito živočichové, sotva z moře vyjdou, zase zajdou. Kdo ví, co je v jejich světě... Samozřejmě i vody kolem Hokkaidó bývají plné ryb a hojnosti. Mezi nejznámější ryby tady patří třeba platýsi obrovští, tresky nebo makrely. Některých z těchto ryb vyzdvihnou japonští rybáři denně i více než 20 tun, při mimořádných dnech ale i 300! Ještě více na sever se ve vodách objevují i lososi. V moři kolem Hokkaidó ale vládne jeden velikán-velký žralok bílý. Toto monstrum má mimořádně silné čelisti a i jednu kapičku krve dokáže najít asi 4,5 milionech litrů vody. Má tedy neobyčejný čich a snad každé oceánské zvíře je jeho kořistí-uloví si tuňáky, mečouny, delfíny, tuleně a spoustu jiných živočichů. Berme to ale tak, že tito živočichové jsou pro velkého žraloka bílého nepatrnou svačinkou. Teplota jeho žaludku po nasycení se vzroste ihned o 6°C, a dokáže zabít bez porlbémů člověka. Ačkoliv je "lidožravý", je možné, že si člověka koupajícího se ve vodě připomíná s ploutvonožcem. Aby do žaber neustále přicházela čistá voda, kterou by mohl dýchat, žralok bílý se proto neustále pohybuje. Dělá to z něj tak opravdu vyhlížejícího zabijáka. Nicméně v okolí Hokkaidó se objevují spíše žraloci modří, kteří jsou přece jen méně nebezpeční. I tito jsou ale někdy lovci, spíše se však do rybářských sítí zapletou kvůli rybám. Váží maximálně 250 kilogramů ale dorostou délky i 4 metrů. Je čas vrátit se zpátky do vnitrozemí. Po středních částech ostrova Hokkaidó se pohybují i žovičichové, jako je tento serau malý. Tento asi 80 centimetrů vysoký sudokopytník se živí převážně výhonky rostlin. Jeho život je ale prozkoumán opravdu málo a tak o něm vědci mnoho nevědí. Je také jisté proč-Japonské hory jsou často nepřístupné a je to jediný biotop, kde serau malý žije. Všichni živočichové žijící na Hokkaidó jsou však něčím opravdu výjimeční... Prozkoumali jsme podivuhodné části severního Japonského ostrova. Viděli medvědy hnědé budící se ze spánku, japonské jeřáby i pavoučí kraby... Viděli jsme lososy a tresky, což jsou druhy ryb, které okolí Hokkaidó sdílejí se žraloky. A serau malý bude snad jednoho dne více prozkoumán... Člověk má stále co objevovat a Hokkaidó bude ještě dlouho tím krásným živočišným rájem...

Líbil se Vám můj další "dokument" z cyklu "Podivuhodná divočina"? Jestli-že ano, komentujte, pišete, zda-li chcete další!